48 C 371/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 932,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 582,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 582,50 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 350 Kč s úrokem z prodlení přesahujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 10 038,45 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 15 650 předchůdkyni žalobkyně zpět ve 60 týdenních splátkách po 561 Kč, tj. celkem 33 650 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze 16 417,50 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 10 038,45 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 194,05 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 9 000 Kč, sankčním poplatkem 2 700 Kč a úroky z prodlení. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky nabylo účinnosti úhradou k [datum] a téhož dne bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byla před podáním žaloby upomenut o úhradu dopisem z 10. 2. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl bez jeho přítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.).

2. Vzhledem k pasivitě strany žalované soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání, je svobodný, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] s.r.o. jako dělník a jeho příjem činí 23 252 Kč, výdaje 7 500 Kč, splácí 6 000 Kč jiným věřitelům a 3 642 Kč na splátkách úvěru právní předchůdkyně žalobkyně. Celkový příjem domácnosti činí 50 252 Kč, aniž by bylo uvedeno, co je dalším zdrojem příjmu (27 000 Kč), naopak je zde uvedeno, že žalovaný jiný příjem nemá. Dle poznámky na formuláři žalovaný předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Ze smlouvy ze dne 19. 5. 2019, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 18 000 Kč, soud zjistil, že celkové náklady zápůjčky činí 15 650 Kč, z toho úrok ve výši 29% ročně činí za sjednané období 3 220 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení činí 7 124 Kč, a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 306 Kč. Celková dlužná částka ve výši 33 650 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách po 561 Kč (resp. poslední splátka ve výši 551 Kč). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, vytištěné na zadní straně smlouvy, a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulek výpočtů úroku a úroku z prodlení soud zjistil, jaký způsobem žalobkyně provedla zápočty a kapitalizaci příslušenství dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] s přílohou a oznámení o postoupení dluhu soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 a 20. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl upomenut o dlužné plnění a následně vyzván k úhradě dluhu zástupcem žalobkyně před podáním žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny dvě pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo] v celkové výši 77 708,53 Kč.

3. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav: společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve výši 18 000 Kč, tuto částku žalovaný obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit spolu s poplatkem 15 650 Kč ve v 60 týdenních splátkách, dostal se však se splácením do prodlení, když uhradil do 17. 9. 2021 pouze částku 16 417,50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena na žalobkyni.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž ani jednu žalovaný řádně nesplatil. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádala pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Soud má v obecné rovině za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala blíže o pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalovaného. Z klientské karty je zřejmé, že byly posuzovány výdaje žalovaného ve výši 17 142 Kč (výdaje 6 000 Kč tvoří splátky externích spotřebitelských úvěrů a 3 642 Kč splátka předchozí zápůjčky [právnická osoba]). Další příjmy domácnosti ve výši 27 000 Kč, nejsou ničím podloženy, zřejmě jsou uvedeny pouze účelově. Soud má za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud žalovanému poskytovala další úvěry i za situace, kdy nesplatil úvěry předchozí a na základě zcela zkreslených příjmů, když je zřejmé, že se svými příjmy není schopen vyjít a řeší situaci dalším úvěrem. S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost (předchůdce) žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitele na druhé straně, když neprovedla šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Žalobkyně předložila zevrubné vyjádření k nutnosti zohlednit komunitární úpravu, problematiku nejasných termínů, a v kterém mj. zdůrazňuje nemožnost reálného ověření poměrů žadatele o úvěr, a zdůrazňuje výhody statistických ekonomických modelů. Dle názoru soudu však takový postup neodpovídá vůli a záměru zákonodárce. Pokud má dle ust. § 86 odst. 1 poskytovatel„ posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, je zcela jednoznačně na spotřebiteli, aby doložil písemně své příjmy a příjmy domácnosti, a pravidelné výdaje (pracovní smlouva, nájemní smlouva, telefon apod.).

7. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva o zápůjčce jako celek neplatná. Z tohoto důvodu není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, ani hotovostního inkasa a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu ve výši 18 000 Kč. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky 18 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, dle tvrzení žalobkyně provedl pouze několik nepravidelných splátek v celkové výši 16 417,50 Kč, proto soud žalobkyni přiznal zbývající požadovanou částku 1 582,50 Kč, která je jistinou dluhu, a ve zbytku žalobu zamítl.

9. Pro úplnost soud dodává, že ani v případě zjištění řádného zkoumání úvěryschopnosti žalovaného, nepovažuje veškeré nároky žalobkyně za oprávněné. Co se týče výše„ poplatku“ jako odměny věřitele či kapitalizovaného úroku z půjčky, soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by poplatek byl stanoven podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění jiných činností úvěrujícího. Soud dospěl k závěru, že žalobce takovýmto způsobem obchází zákon a takto navyšuje své profity, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Pokud by byl poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 80 % úvěru, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud považuje úrok za lichevní a má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Dále má soud výhrady ke způsobu sjednání smluvní pokuty mimo text samotné smlouvy, ve smluvních podmínkách (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013). Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal z částky jistiny žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný by vzhledem k procesnímu úspěchu měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné mu však nevznikly