48 C 403/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 166 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 28 166 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 21 542 předchůdkyni žalobkyně zpět v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, tj. celkem 46 542 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 37 276 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 5 669,29 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 596,71 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 12 500 Kč, sankčním poplatkem 6 400 Kč a úroky z prodlení. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky nabylo účinnosti úhradou k [datum] a téhož dne bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o úhradu dopisem z 25. 8. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl bez její přítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.).

3. Vzhledem k pasivitě žalované soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná požádala o zápůjčku ve výši 25 000 Kč na vybavení domácnosti. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je rozvedená, a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 018 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč, k tomu na splátky úvěru právní předchůdkyně žalobkyně již splácí 674 Kč. Ze smlouvy ze dne 23. 6. 2017, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 25 000 Kč, soud zjistil, že celkové náklady zápůjčky činí 21 542 Kč, z toho úrok ve výši 29% ročně činí za sjednané období 4 472 Kč, částka za administrativní činnost a komfortní splácení činí 11 020 Kč a poplatek za zpracování úvěru činí 6 050 Kč. Celková dlužná částka ve výši 46 542 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách po 776 Kč (resp. poslední splátka ve výši 758 Kč). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, vytištěné na zadní straně smlouvy, a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulek výpočtů úroku a úroku z prodlení soud zjistil, jaký způsobem žalobkyně provedla zápočty a kapitalizaci příslušenství dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] s přílohou a oznámení o postoupení dluhu soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 25. 8. 2023 s podacím archem soud zjistil, že žalovaná byla upomenuta o dlužné plnění a následně vyzvána k úhradě dluhu zástupcem žalobkyně před podáním žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny dvě pohledávky za žalovanou v celkové výši 49 693,76 Kč.

4. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav: společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 25 000 Kč, tuto částku žalovaná obdržela v hotovosti. Žalovaná se zavázala jistinu zápůjčky vrátit spolu s poplatkem 21 542 Kč v 60 týdenních splátkách, dostala se však se splácením do prodlení, když uhradila pouze částku 37 276 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena na žalobkyni.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž ani jednu žalovaná řádně nesplatila. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně si od žalované vyžádala výměr důchodu. Soud má v obecné rovině za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala blíže o pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalované. Z klientské karty je zřejmé, že byly posuzovány výdaje žalované ve výši 2 674 Kč (kdy částku 674 Kč tvoří splátka předchozí zápůjčky). Dle názoru soudu měsíční částka 2 000 Kč není pro dospělé osoby dostatečná na zajištění bydlení, s ním společných služeb, stravu, ošacení a obdobné základní potřeby jako drogerie a léky. Soud má za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud žalované poskytovala další úvěry i za situace, kdy nesplatila úvěry předchozí a na základě zcela zkreslených výdajů. S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost (předchůdce) žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitelky na druhé straně, když neprovedla šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Žalobkyně předložila zevrubné vyjádření k nutnosti zohlednit komunitární úpravu, problematiku nejasných termínů, a v kterém mj. zdůrazňuje nemožnost reálného ověření poměrů žadatele o úvěr, a zdůrazňuje výhody statistických ekonomických modelů. Dle názoru soudu však takový postup neodpovídá vůli a záměru zákonodárce. Pokud má dle ust. § 86 odst. 1 poskytovatel„ posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, je zcela jednoznačně na spotřebiteli, aby doložil písemně své příjmy a pravidelné výdaje (pracovní smlouva, nájemní smlouva, telefon apod.).

8. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva o zápůjčce jako celek neplatná. Z tohoto důvodu není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, ani hotovostního inkasa a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu ve výši 25 000 Kč.

10. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky 25 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaná svůj dluh splácela, dle tvrzení žalobkyně zaplatila splátky v celkové výši 37 276 Kč, tedy jistinu uhradila zcela, proto soud žalobu zamítl.

11. Pro úplnost soud dodává, že ani v případě zjištění řádného zkoumání úvěryschopnosti žalované, nepovažuje veškeré nároky žalobkyně za oprávněné. Co se týče výše„ poplatku“ jako odměny věřitele či kapitalizovaného úroku z půjčky, soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by poplatek byl stanoven podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění jiných činností úvěrujícího. Soud dospěl k závěru, že žalobce takovýmto způsobem obchází zákon a takto navyšuje své profity, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Pokud by byl poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 80 % úvěru, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud považuje úrok za lichevní a má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Dále má soud výhrady ke způsobu sjednání smluvní pokuty mimo text samotné smlouvy, ve smluvních podmínkách (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná by vzhledem k procesnímu úspěchu měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné jí však nevznikly