48 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 468 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 940 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 9 940 Kč od 17. 6. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 %, od 1. 1. 2025 do 26. 3. 2025 ve výši 11 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 528 Kč a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný ve výroku

I.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 22 468 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 10. 1. 2009 a na základě této smlouvy mu poskytl původní věřitel půjčku ve výši 18 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 528 Kč (půjčka 18 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 528 Kč), a to formou 53 týdenních splátek po 576 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 9. 6. 2009 žalovaný uhradil na dluh částku 8 060 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou ke dni 13. 3. 2025 s tím, že zásilka doručovaná poštou na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena na poště. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného, a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř.Soud posoudil nárok žalobkyně dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky.Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovaným včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek, a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 18 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 8 060 Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 940 Kč za nevrácenou část půjčky, když oproti jistině započetl splátky ve výši 8 060 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 OZ s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb.Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobkyně na úhradu souhrnného poplatku. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 12 528 Kč, aniž by byla uvedena jakákoli specifikace a odůvodnění tohoto poplatku. Není zřejmé, zda se jedná o úrok z půjčky, náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky, popř. jiné plnění. Soud považuje takové ujednání za neurčité a s ohledem na shora citovaný § 37 OZ za absolutně neplatné. Pokud se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení částky 12 528 Kč za souhrnný poplatek, byla v tomto rozsahu žaloba zamítnuta.Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud by byl souhrnný poplatek posuzován jako skrytý úrok z půjčky, bylo by ujednání posouzeno i v rozporu s dobrými mravy dle § 3 OZ, protože výše takového úroku by v tomto případě pohybovala přes 60 % ročně.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě žalovaný měl větší procesní úspěch, žádné náklady řízení mu ovšem nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.