48 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Ing Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 447,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 600 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, a s úrokem ve výši 1,75 % ročně z částky 1 600 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbytku žalovaného nároku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 - Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 3 447,36 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitel na straně jedné s žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], dle které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 600 Kč za poplatek 1 847,36 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Smlouva o úvěru byla na základě dohody smluvních stran sjednána elektronicky. K odsouhlasení smlouvy a souvisejících dokumentů zaškrtnutím příslušného políčka byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána sms zpráva s unikátním kódem, který žalovaný přepsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal splatit částku 3 447,36 Kč do 21. 12. 2018, kdy tento závazek nesplnil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, žalobkyně se omluvila. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a dle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 110 odst. 1 neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, která má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná formy smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazby nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V tomto konkrétním případ soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky. Spotřebiteli byla smlouva zaslána do uvedené e-mailové schránky. Za účelem ověření právního jednání osobou žalovaného, byla žalovaným smlouva podepsána s uvedením ověřovacího kódu [anonymizováno]. Podle § 561 odst. 1 k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickým prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V tomto případě byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavírána elektronickými prostředky. Smlouva byla účastníky podepsána tzv. prostým elektronickým podpisem. Soud nejprve hodnotil, zda byla dostatečně ověřena identita spotřebitele. Žalovaný obdržel na zadané číslo mobilního telefonu sms zprávu s unikátním kódem, který přepsal do příslušného pole internetového formuláře, a tím smlouvu podepsal. Lze mít za prokázané, že žalovaný skutečně komunikoval s žalobkyní za účelem uzavření úvěrové smlouvy a že žalobkyně mu vyplatila sjednaným způsobem částku 1 600 Kč. Dále se soud zabýval tím, zda byly splněny podmínky písemného vyhotovení smlouvy, popř. zda smlouva byla neprodleně po uzavření poskytnuta spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně ve svém podání o této okolnosti ničeho neuvedla. Soudu je z vlastní činnosti známo, že věřitel znění smlouvy dlužníkům zasílá prostým emailem. Soud je toho názoru, že žalobkyně jako společnost, jejímž předmětem je poskytování úvěrů, by měla být povinna smlouvu opatřit alespoň uznávaným elektronický podpisem, tj. zaručeným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 zákona 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. V tomto konkrétním případě ovšem tvrzení žalobkyně chybí. Soud tedy postupoval dle § 110 zák. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že vyhotovení smlouvy nebylo žalovanému po jejím uzavření poskytnuto na trvalém nosiči. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na úhradu poskytnutého nesplaceného úvěru, zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou a zákonném úroku z prodlení. Soud v souladu s uvedeným zákonným ustanovením již nepřihlíží k ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě. V tomto konkrétním případě tedy k platbám za sankční poplatky a sjednanou smluvní pokutu. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 1 600 Kč, včetně úroku ve výši repo sazby, vyhlášené Českou národní bankou ke dni uzavření smlouvy, tj. 1,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení, stanoveného v souladu s § 1970 o.z. a vl. nař. 351/2013 Sb. Jak je níže uvedeno soud nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z úvěru, jak byl vymezen v žalobě a smluvní pokutu, jak je vymezila žalobkyně. Uvedené nároky byly zamítnuty zejména z toho důvodu, že se jedná o ujednání o jiných platbách ve smyslu § 110 odst. 1 zák. o spotř. úvěru, ke kterým soud nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je převážný procesní úspěch na straně žalované, měl by žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.