48 C 426/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 178 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 620 Kč od 27. 6. 2013 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 5 620 Kč od 16. 7. 2013 do zaplacení a částku 5 476 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 5 476 Kč od 16. 7. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 476 Kč od 27. 6. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 082 Kč a úroku z prodlení a úroku obchodního převyšujícího úrok přiznaný ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit mu částku 35 178 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 24.5.2012 a na základě této smlouvy jí poskytl původní věřitel půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 14 687 Kč (půjčka 8 000 Kč a poplatek ve výši 6 687 Kč), a to formou 60 týdenních splátek po 245 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 21. 9. 2023 žalovaná uhradila na dluh částku 3 545 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 31.12.2011 a na základě této smlouvy jí poskytl původní věřitel půjčku ve výši 26 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 47 736 Kč (půjčka 26 000 Kč a poplatek ve výši 21 736 Kč), a to formou 60 týdenních splátek po 796 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 21. 9. 2023 žalovaná uhradila na dluh částku 23 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena.Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání společně s žalobou jí bylo doručeno do vlastních rukou ke dni 24. 1. 2025 s tím, že zásilka doručovaná poštou na adresu trvalého pobytu žalované byla uložena na poště 14. 1. 2025. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované i žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila, a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř.Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky.Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovanou z 31. 12. 2011 včetně smluvních podmínek o půjčce, smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovanou z 25. 4. 2012 včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek, a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 26 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná na úhradu půjčky zaplatila částku 23 700 Kč. Zároveň žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzala půjčenou částku 8 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná na úhradu půjčky zaplatila částku 3 545 Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení jistiny a smluvního úroku, tedy částky 5 620 Kč za nevrácenou část půjčky č. , hodnota, , a částky 5 476 Kč za nevrácenou část půjčky č. , hodnota, . V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 OZ s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb.Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobce na úhradu zbývající části souhrnného poplatku. Ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 21 736 Kč, obsahující mimo smluvního úroku poplatek za administrativní činnost 3 320 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 476 Kč, a ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 6 687 Kč, obsahující mimo smluvního úroku poplatek za administrativní činnost 1 520 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků a způsobu jeho ujednání. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa, kdy v obou případech se jedná o 60 splátek. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by celkový úrok více než 80 % za 60 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud se proto domnívá, že takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran ve zjevný neprospěch spotřebitele – žalované, který vedle úroku, má ještě zaplatit poplatek za hotovostní režim a poplatek za administrativní činnost. Jedná se proto o ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 občanského zákoníku, a k jehož neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě žalovaná měla větší procesní úspěch, žádné náklady řízení jí ovšem nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.