48 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 246 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 143,92 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 143,92 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 500 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 138,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobce žádal o přiznání částky 12 246 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný dne datum s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba uzavřel smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy poskytl původní věřitel půjčku ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 746 Kč (půjčka 7 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 746 Kč), a to formovou 52 týdenních splátek po 246 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný uhradil částku 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Ke dni postoupení hodnota pohledávky činila 18 340,59 Kč. Ve věci bylo dne datum nařízeno jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř.. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, žádostí o spotřebitelský úvěr – karta zákazníka ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, přehledem plateb a předžalobní výzvou. Soud považuje na základě předložených důkazů za prokázané, že žalovaný dne datum vlastní rukou podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které, se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč, a to na 52 kalendářních týdnů za úrok 2 172 Kč. Dále byl v úvěrové smlouvě sjednán poplatek za zpracování úvěru 3 574 Kč. Celková týdenní splátka dluhu tedy činila 246 Kč. Celkově (včetně příslušenství a poplatků) měl žalovaný zaplatit částku ve výši 12 746 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je pak prokázána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně příloh. V době před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel je svobodný, vyučený, žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost, žádné další závazky žalovaného nebyly v kartě zákazníka vyplněny a mimo příjmu ze zaměstnání byl v kartě vyplněn i další příjem ve výši 16 000 Kč, bez uvedení jeho zdroje. S žadatelem o úvěr sepsala žádost o půjčku obchodní zástupkyně věřitelky, která příjmy a výdaje údajně ověřila. Tyto uvedené údaje jsou navíc v rozporu s údaji zjištěnými soudem, kdy žadatel byl povinen platit výživné na jedno dítě, zaměstnavatel anonymizována dvě slova s ním rozvázal pracovní poměr již datum pro hrubé porušení povinností, je tedy otázkou, jak aktuální byly podklady, které zástupkyně věřitelky ověřila. Soudu se jeví, že zákaznická karta byla zástupkyní věřitelky vyplněna pouze formálně s účelovými údaji, které následně vedly ke kladnému vyřízení žádosti žalovaného, tedy ke schválení úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvu o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku, nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru jinak než formálně. Žadatel byl již v době zpracování žádosti o úvěr osobou, která ztratila zaměstnání, s povinností hradit výživné na nezletilé dítě, tedy s nejistou prognózou hradit dohodnuté splátky. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tedy neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 37 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky přesahující předanou jistinu 7 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení zamítnul, a přiznal žalobci částku uvedenou ve výroku II. z titulu bezdůvodného obohacení, zbytek žalované částky ve výroku I. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 138,72 Kč, přičemž tato částka představuje 6,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 246 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.