48 C 57/2022
č. j. 48 C 57/2022-28
V PLATNOSTIOkresní soud v České Lípě rozhodl ve prospěch žalobce o uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 786 Kč s úrokem z prodlení. Soud se opřel o § 26 odst. 4 zákona o Policii České republiky, podle něhož zákonný zástupce osoby, která byla převezena, má povinnost uhradit náklady. Úroky z prodlení byly přiznány dle § 1970 občanského zákoníku ve výši 9,75 % ročně. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 200 Kč podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Plný text
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 786 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 786 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 786 Kč od 20. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v České Lípě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 786 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum byla dcera žalovaného nezletilá jméno příjmení, datum narození jakožto osoba, která utekla z výkonu ústavní výchovy, převezena příslušníky stát. instituce zpět do anonymizována tři slova v obec, ze kterého utekla. Převoz služebním vozidlem stát. instituce si vyžádal náklady ve výši 786 Kč, když vozidlo ujelo celkem 120 km. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dne datum byla dcera žalovaného nezletilá jméno příjmení, datum narození jakožto osoba, která utekla z výkonu ústavní výchovy, převezena příslušníky stát. instituce zpět do anonymizována tři slova v obec, ze kterého utekla. Převoz služebním vozidlem stát. instituce si vyžádal náklady ve výši 786 Kč, když vozidlo ujelo celkem 120 km. Podle ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Žalovaný je zákonným zástupcem nezl. jméno a má tedy povinnost uhradit náklady jejího převozu. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet číslo variabilní symbol.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.