48 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 715 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 798 Kč od 21. 5. 2021 do 1. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 596 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 435 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 26. 8. 2021 do zaplacení, co do částky 8 684 Kč, co do úroku ve výši 64,2 % ročně z částky 36 000 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 038 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky mělo dne [datum] dojít k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému [datum] převodem na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni zpět částku 36 000 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 403 Kč. Úroková sazba tak činila 64,2 %. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena s pozitivním výsledkem, avšak žalovaný na svůj dluh neplnil řádně, a proto v souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění dluhu k 24. 8. 2021, pro prodlení s úhradou po dobu delší 65 dnů. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 3. a 4. splátky úvěru po dobu delší 30 dnů žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 x 200 Kč. Žalovaný uhradil před zesplatněním úvěru částku 2x 1 202 Kč. Podle bodu 6.4. smlouvy má žalobkyně nárok na to, aby se novou jistinou úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky ke dni zesplatnění. Žalobkyně má dle bodu 6.5 smlouvy nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, za dobu od 26. 8. 2021 do zaplacení, touto žalobou se však domáhá pouze úhrady pokuty ve výši 8 684 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání příslušenství z nové jistiny úvěru ve výši 41 748,31 Kč a úhradu úroku ve výši 64,2 % ročně z částky původní jistiny dluhu, maximálně však částku 121 420 Kč, a úrok z prodlení z nové jistiny dluhu do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut marně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru SOLUS, NRKI.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem a k jednání soudu se na včasné předvolání nedostavil, bylo tak jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

3. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni [datum] žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně zaslala na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] částku 36 000 Kč.

4. Z výpisu transakcí z běžného účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet], soud zjistil, že v období od 7. 10. 2020 do 10. 3. 2021 pobíral mzdu od společnosti [právnická osoba] od 13 386 Kč do 24 912 Kč. Výpis z účtu nebyl k důkazům předložen (z databáze soudu je zřejmé, že žalovaný čerpal na tento účet úvěr 5 000 Kč dne 2. 3. 2021 od [právnická osoba] [anonymizováno], dne 27. 1. 2021 úvěr 27 500 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba], dne 1. 2. 2021 částku 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a v téže době splácel úvěr u [právnická osoba] splátkami 703 Kč), žalobkyně by tedy tyto závazky, i reálné náklady zjistila, pokud by požadovala před poskytnutím úvěru výpisy z účtu alespoň za poslední tři měsíce.

5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 501 Kč, osobní výdaje ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 603 Kč, je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou, je svobodný, vzdělání středoškolské s maturitou, bydlí v obecním bytě.

6. Soud považuje na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně [datum] převodem na bankovní účet poskytla žalovanému částku ve výši 36 000 Kč na základě úvěrové smlouvy [číslo]. V době před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel je zaměstnaná na dobu neurčitou a pobírá mzdu ve výši 17 501 Kč, bydlící nájmu a s měsíčními výdaji na spotřebu, bydlení a energie ve výši 6 463 Kč měsíčně. Věřitelka nezkoumala reálné výdaje výpisy z účtu, ani další závazky dlužníka.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala doklady týkající se pouze jeho příjmů, nikoli nesplacených závazků. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje a závazky žalovaného, přestože disponovala informací, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy trvalé bydliště na adrese úřadu, a uváděné měsíční výdaje na bydlení a živobytí jsou zcela zjevně nepřiměřeně nízké. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování byla na místě právě vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné“. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalovaného na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 6 463 Kč. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními bez jakéhokoli doložení.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 33 596 Kč (36 000 Kč – 2x 1 202 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal soud ve výroku I. rozsudku a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 36 000 Kč po odečtení každé ze dvou splátek, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 20. 5. 2021, kdy neuhradil včas druhou splátku. Od 21. 5. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 037,54 Kč, přičemž tato částka představuje 27,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 636 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 715 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 8. 2022 náhrada 1 912,29 Kč za 180 ujetých km v částce 1 312,29 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 992,29 Kč ve výši 3 358,38 Kč.