51 C 124/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 4 000 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 2 000 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 394 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 120 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 1 440 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 30 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 360 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 394 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „věřitel“) s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy měl věřitel žalovanému poskytnout úvěr ve výši 4 000 Kč dne 14. 5. 2024. Žalovaný se měl zavázat vrátit věřiteli peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 440 Kč (čl. II odst. 1 tvrzené smlouvy), úrokem ve výši 120 Kč (čl. II odst. 1 tvrzené smlouvy), a to do 30 dní od poskytnutí úvěru . Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, a to po dobu delší než 14 dní, žalovanému měla vzniknout povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč (čl. VI odst. 1, 1.3, 1.3.1 tvrzené smlouvy). S ohledem na upomínání žalovaného týkající se zaplacení dluhu, žalobkyně taktéž tvrdí existenci nároku na poplatek spojený s upomínkou, a to 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému měla taktéž z důvodu prodlení vzniknout povinnost zaplatit tvrzenou smluvní pokutu (čl. VI odst. 1, 1.2, 1.2.1 tvrzené smlouvy), a to ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, žalobkyně se však po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 940 Kč.

2. Žalobkyně dále tvrdí, že její právní předchůdce , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „věřitel“) s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy měl věřitel žalovanému poskytnout úvěr ve výši 2 000 Kč dne 27. 4. 2024. Žalovaný se měl zavázat vrátit věřiteli peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 360 Kč (čl. II odst. 1 tvrzené smlouvy), úrokem ve výši 30 Kč (čl. II odst. 1 tvrzené smlouvy), a to do 30 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, a to po dobu delší než 14 dní, žalovanému měla vzniknout povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč (čl. VI odst. 1, 1.3, 1.3.1 tvrzené smlouvy). S ohledem na upomínání žalovaného týkající se zaplacení dluhu, žalobkyně taktéž tvrdí existenci nároku na poplatek spojený s upomínkou, a to 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému měla taktéž z důvodu prodlení vzniknout povinnost zaplatit tvrzenou smluvní pokutu (čl. VI odst. 1, 1.2, 1.2.1 tvrzené smlouvy), a to ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, žalobkyně se však po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 504 Kč.

3. Žalobkyně tvrdí opakované postoupení obou pohledávek podle postupních smluv nejprve na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a poté postoupení na její osobu.

4. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 3. 6. 2025. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno dne 12. 5. 2025. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas z účasti na jednání neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z provedeného dokazování v případě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , potvrzení o platbě, jednotlivé upomínky, postupní smlouva, předžalobní upomínka spolu s dokladem o odeslání, zpráva banky ze dne 30. 4. 2025) je za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému částku 4 000 Kč dne 14. 5. 2024, dále, že žalovaný k výzvě ničeho věřiteli či žalobkyni nevrátil a že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávky. Ničeho dalšího v řízení nebylo prokázáno.

7. Z provedeného dokazování v případě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , potvrzení o platbě, jednotlivé upomínky, postupní smlouva, předžalobní upomínka spolu s dokladem o odeslání) je za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému částku 2 000 Kč dne 27. 4. 2024, dále, že žalovaný k výzvě ničeho věřiteli či žalobkyni nevrátil a že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávky. Ničeho dalšího v řízení nebylo prokázáno.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

9. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

10. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

11. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako „nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.Podle čl. 25 odst. 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření obou tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě obou tvrzených smluv je žalovaný označen jako fyzická osoba nepodnikající (zejména osobními údaji – jméno, příjmení, rodné čístlo, trvalá, korespondenční adresa, číslo účtu), jednalo by se o osobu v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy, přičemž písemná forma je v případě obou tvrzených smluv zachována. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalovaného (a stejně tak i právního předchůdce žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že oba dokumenty jsou v případě podpisu žalovaného opatřeny dovětkem, že podpis byl proveden daného dne SMS kódem s číselným označením takového SMS kódu. Jedná se o nepochybně o “prostý” elektronický podpis, nicméně tímto podpisem nedošlo k platnému uzavření obou tvrzených smluv, neboť tyto dokumenty nebyla elektronicky podepsány podle „jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis prostřednictvím SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření obou tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud „standardní“ listinné písemné formy právního jednání, byť zvolna mizící. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS.

13. Obě tvrzené smlouvy nebyly podepsány kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), obě tvrzené smlouvy o úvěru jsou neplatné (§ 588 o. z.). I pokud by tomu tak nebylo, tak s ohledem na elektronický způsob uzavření obou tvrzených smluv nebylo prokázáno, že by to byl právě žalovaný, kdo obě tvrzené smlouvy prostřednictvím SMS kódu podepsal a stejně tak, že texty obou smluv nedoznaly o data podpisu SMS kódem nějakých změn, neboť jejich nezměnitelnost není ničím garantována.

14. Nárok žalobkyně v rozsahu částky 4 000 Kč a 2 000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., byl to žalovaným, kterému právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč tím, že je odeslal na účet žalovaného v dubnu a květnu 2024. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 6 000 Kč a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) vždy z každé jednotlivé částky poskytnutých peněž. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, tedy proto, že nebyla prokázána existence ujednání mezi účastníky týkající se poplatku za poskytnutí tvrzeného úvěru, úroku, poplatků spojených s upomínáním, stejně tak ujednání o smluvní pokutě. Aktivní legitimaci žalobkyně z titulu smluvního (opakovaného) postoupení má soud za prokázanou (§ 1879, § 1882 odst. 1 o. z.).

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný, podle obsahu spisu žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.