51 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 298,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 298,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 298,92 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 283 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 25 298,92 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím zmocněnce společnosti [právnická osoba] uzavřely dne [anonymizována dvě slova] o uznání dluhu ve znění doplňku ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 31 398,92 Kč, zavázala se ho vrátit ve sto pravidelných splátkách, ovšem žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti řádně neplnila tyto splátky a proto se celý dluh stal po výzvě žalobkyně k plnění splatným dne 11. 12. 2020. Na dluh byly započteny dosavadní splátky ve výši 6 100 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 25 298,92 Kč 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dohodu o uznání dluhu, na jejímž základě žalovaná uznala svůj dluh a zavázala se vrátit dlužnou částku 25 298,92 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Dopisem ze dne 3. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a bylo jí sděleno, že v souladu se smluvním ujednáním byl celý zůstatek dluhu zesplatněn a určena lhůta k zaplacení do 11. 12. 2020. Žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky 25 298,92 Kč od 12. 12. 2020.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 o. z. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V tomto případě žalovaná jednak částečně na svůj dluh plnila a jednak výslovně v písemné dohodě tento dluh uznala, ovšem přestala plnit sjednané splátky a proto se stal celý dluh splatným.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Žalovaná nic proti dohodě o uznání dluhu a jeho zaplacení nenamítala a soud ani neshledal důvody neplatnosti této dohody. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena dohoda o uznání dluhu. Jelikož žalovaná peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem.

10. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 283 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 298,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a částka 150 Kč za jeden půl úkon realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 221 Kč.