51 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 4.900 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % p.a., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2.200 Kč, co do částky 5.100 Kč spolu s úrokem z prodlení 1. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % p.a.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 0 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl původně místně nepříslušnému soudu doručen dne 2. 9. 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 4. 5. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 12.200 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru [číslo] mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“) a žalovanou. Věřitel se měl zavázat poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se měla zavázat vrátit věřiteli úvěr s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku 16.900 Kč ve 13 splátkách, první splátka měla být splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka měla být splatná 30. 6. 2018. Žalovaná neměla splnit její závazek řádně a včas, ocitla se v prodlení. Žalobkyně se po žalované domáhá neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 688 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 686 Kč, neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 826 Kč. Žalobkyně dále obecně tvrdí přezkoumání úvěruschopnosti žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání bez dalšího nežádala. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se řádně a včas neomluvila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žaloba byla žalované doručena společně s předvoláním k jednání dne 10. 5. 2021. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za zjištěné uzavření smlouvy o úvěru mezi věřitelem a žalovanou, která je označena údaji, které odpovídají osobě spotřebitele. Smlouva je uzavřena dne [datum]. Jejím předmětem je závazek věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč při úrokové sazbě 25,85 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku celkem ve výši 17.300 Kč, z toho 7.300 Kč na celkových nákladech spotřebitelského úvěru. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2.200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1.900 Kč. To vše žalovaná měla zaplatit 13 splátkami, v jednotlivé výši 1.300 Kč, splatnost jednotlivé splátky vždy 30. dne v kalendářním měsíci.

5. Z transakční historie má soud za zjištěné platby žalované v době od 30. 5. 2017 do 16. 5. 2018 celkem ve výši 5.100 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky spolu s přílohou je za zjištěné postoupení pohledávky za žalovanou věřitelem současné žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem je za zjištěnou výzva zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, kterou zástupce žalovanou vyzval k úhradě žalované částky. Výzva byla žalované odeslána na adresu [adresa].

8. Z dokumentů k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že výše měsíčního příjmu žalované byla k 30. 5. 2017 v částce 28.800 Kč, výše měsíčních výdajů činí částku 4.850 Kč. V domácnosti žijí dvě dospělé osoby, dvě děti do 6 let. Jako výsledek finanční analýzy je uvedeno, že žalované je možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky v částce 22.950 Kč. Z dokumentu označeného jako„ credit scoring“ vyplývá, že žalovaná by měla být na mateřské, rodičovské dovolené, příp. v invalidním důchodu, žije ve vlastním bydlení, má úvěr či úvěr SMART půjčky, ale nebyla řešena exekuční a není vedena v insolvenčním rejstříku. Jako výsledek scoringu je uvedeno, že žalované je možné poskytnout úvěr ve výši 25.000 Kč. Je připojena i žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze které vyplývá, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek v částce 3.800 Kč, jako jiné příjmy je uvedena mzda ve výši 25.000 Kč. Je doložen doklad o SIPO a doklady o výplatě rodičovského příspěvku v uvedené částce.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum], věřitel se žalované zavázal poskytnout peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli 13 splátkami částku celkem ve výši 17.300 Kč, což doposud zcela nesplnila, když na splátkách zaplatila částku ve výši 5.100 Kč. Žalobkyně v řízení obecně tvrdila posouzení úvěruschopnosti žalované, aniž by současně tvrdila, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované. Není úkolem soudu doplňovat konkrétní skutková tvrzení žalobkyně tak, aby skutkový děj dle žaloby nebyl zaměnitelný s jiným. To, co ohledně posouzení úvěruschopnosti tvrdí žalobkyně, je zaměnitelné s libovolným spotřebitelem, který žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pokud by žalobkyně konkrétně tvrdila průběh posouzení úvěruschopnosti žalované, zajisté by vysvětlila, proč je posuzována celá domácnost žalované z hlediska příjmů, proč je uváděno vlastní bydlení žalované, když žalovaná ve vlastní nemovitosti nežije. Stejně tak není nijak vysvětlen rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč a není vysvětlen příjem ve výši 25.000 Kč (podle všeho se jedná o příjem druha žalované). Soud proto s ohledem na chybějící konkrétní skutková tvrzení žalobkyně, že v řízení nebylo prokázáno dostatečné posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet úvěr. Nárok žalobkyně soud proto posoudil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako plnění z neplatné smlouvy (k uvedenému následku nedostatku ověření úvěruschopnosti žalované soud přihlíží ex officio), žalovaná měla povinnost vrátit věřiteli (žalobkyni) pouze poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaná tuto povinnost vrátit jistinu úvěru částečně již splnila v rozsahu částky 5.100 Kč, která byla celkem na splátkách zaplacena. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4.900 Kč spolu s úrokem z prodlení od 1. 7. 2018 do zaplacení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., má žalovaná v případě porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele povinnost vrátit pouze jistinu úvěru, nikoliv tedy další požadované nároky žalobkyně.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla v převážné míře úspěšnější žalovaná a náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud však při vyhlášení rozsudku pochybil, když rozhodl o přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni, které v řízení v převážně úspěšnější míře nebyla (co do jistiny bylo vyhověno v částce 4.900 Kč, nebylo vyhověno v částce 5.100 Kč). Soud je však svým rozhodnutím vázán (§ 156 odst. 3 o. s. ř.), protože současně postupoval podle § 151 odst. 5 o. s. ř., byla v písemném vyhotovení rozsudku přiznaná náhrada nákladů řízení vyčíslena částkou 0 Kč s ohledem na výše uvedené stran míry úspěchu účastníků řízení a přiznání náhrady nákladů řízení.

11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.