51 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2.121,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 383 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení, částku 1.264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.264 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení a částku 474,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 474,71 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1.489 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.121,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) mu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, dodávala plyn na odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému dodaný plyn za období od 15. 9. 2017 do 1. 9. 2018 fakturou [číslo] ve výši 1.223 Kč, z níž žalovaný uhradil částku 840 Kč, za období od 2. 9. 2018 do 3. 9. 2019 fakturou [číslo] ve výši 1.264 Kč a za období od 4. 9. 2019 do 30. 1. 2020 fakturou [číslo] ve výši 474,71 Kč, z nichž žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 28. 1. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], plyn za dohodnutou cenu a žalovaný se zavázal za dodaný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Právní předchůdce žalobkyně dodal žalovanému od 15. 9. 2017 do 1. 9. 2018 plyn za 1.223 Kč (faktura [číslo] se splatností 16. 10. 2018), z níž žalovaný uhradil částku 840 Kč, za období od 2. 9. 2018 do 3. 9. 2019 plyn za 1.264 Kč (faktura [číslo] se splatností 23. 9. 2019) a za období od 4. 9. 2019 do 30. 1. 2020 plyn za 474,71 Kč (faktura [číslo] se splatností 9. 3. 2020), z nichž žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 70 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy, dodávku elektřiny i postoupení pohledávek, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 2.121,71 Kč. Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek ode dne následujících po splatnosti jednotlivých faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.121,71 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, smlouvách a dlužném plnění. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn.

I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.