51 C 17/2017

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobců: a) titul celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a původní účastnice oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení 245 000 Kč s přísl. o vzájemném návrhu žalovaného

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobcům [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] společně a nerozdílně částku ve výši 245.000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od 18. 11. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen nahradit žalobcům [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 195.992,23 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba (vzájemný návrh), aby žalovaní [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] společně a nerozdílně zaplatili žalobci [celé jméno žalovaného] částku ve výši 204.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 9. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce [celé jméno žalovaného] je povinen nahradit žalovaným [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 144.794,65 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit státu na soudním poplatku částku ve výši 10.200 Kč na účet [název soudu], do třiceti dní od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobkyně se žalobou ze dne 13. 1. 2017 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 245.000 Kč spolu s příslušenstvím z titulu ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě měla původní žalobkyně zapůjčit žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 325.000 Kč. Zápůjčka měla sloužit k zakoupení použitého motorového vozidla [značka vozidla] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], který měl žalovaný pořídit dne [datum]. Žalovaný však měl původní žalobkyni vrátit pouze část peněžních prostředků v částce 80.000 Kč, v rozsahu částky 245.000 Kč k vrácení peněžních prostředků nemělo dojít.

2. Žalovaný žalobu popřel v celém rozsahu, tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce není pravdivé, nedošlo k vrácení části peněžních prostředků jako částečné úhrady tvrzeného či jiného dluhu. Předmětné vozidlo měl žalovaný pořídit z vlastních finančních prostředků. Pokud původní žalobkyně z účtu částku 330.000 Kč vybrala, pak zcela jistě ne pro účely zápůjčky peněz žalovanému, jednalo se o peníze žalovaného. Žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že finanční prostředky uložené na účtu byly žalovaného, žalovaný nevěděl, že je původní žalobkyně ukládá na účet, pravidelně nechával nezanedbatelnou hotovost doma v trezoru, mělo se jednat o přání původní žalobkyně. Původní žalobkyně navíc neměla takové příjmy, které by odpovídaly tomu, kolik vložila na svůj účet (z peněz žalovaného).

3. Při jednání dne [datum] žalovaný vznesl vzájemný návrh, kterým se po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 449.000 Kč. K výzvě soudu podáním ze dne 13. 11. 2018 doplnil, že za období duben 2013 až duben 2016 postupně vybral ze svého účtu částku 1.357.000 Kč, měl tak učinit proto, že na základě přání žalobkyně doma v trezoru zůstávala určitá finanční hotovost. Žalovaný nevěděl, že žalobkyně peníze vkládá na svůj účet a ani to nepředpokládal. Částku 325.000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému předala, tvořily peníze žalovaného. Další částka 100.000 Kč byla spotřebována na dovolené, stejná částka 100.000 Kč na wellness pobyty, další částka byla investována do opravy předmětného automobilu. Z výše uvedené, žalovaným vybrané a postupně v hotovosti ve společné domácnosti zanechané částky, po odečtení zbývá částka 449.000 Kč, přičemž se jedná o peníze žalovaného, které mu původní žalobkyně nevrátila. Žalovaný při jednání dne [datum] doplnil, že se současně jedná o započtení podle příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Žalobci s uplatněným nárokem žalovaného nesouhlasili a vznesli námitku promlčení.

5. Usnesením ze dne 3. 1. 2019, č.j. 51 C 17/2017-45, byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 22.450 Kč za podaný vzájemný návrh ve lhůtě 5 dní. Usnesení bylo zástupci žalovaného doručeno dne 16. 1. 2019, ve stanovené lhůtě nebylo ničeho zaplaceno.

6. Původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] dne [datum] zesnula, v řízení bylo na základě výsledku pozůstalostního řízení pokračováno s dědici pozůstalé – [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] (usnesení Okresního soudu v České Lípě ze [datum rozhodnutí], č.j [číslo jednací], usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací])

7. Podle usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, kdy pozůstalá dcera [titul] [celé jméno žalobkyně] a pozůstalý syn [celé jméno žalobce] nabývají rovným dílem pohledávku ve výši 245.000 Kč s příslušenstvím vůči [celé jméno žalovaného], [datum narození], z titulu smlouvy o zápůjčce. Z výpisu z účtu soud zjistil výběr peněžních účtů z účtu původní žalobkyně dne 27. 4. 2016 jednou částka 210.000 Kč, jednou částka 120.000 Kč. Z kupní smlouvy na motorové vozidlo soud zjistil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným (chybně označen jako prodávající) a panem [jméno] [příjmení] dne [datum], předmětem smlouvy je koupě motorového vozidla [značka automobilu], [anonymizována čtyři slova], barva černá, [VIN kód], [registrační značka], kupní cena je dohodnuta ve výši 325.000 Kč. Rukou je na konci smlouvy (za podpisy smluvních stran) připojeno, že dne [datum] byla kupujícím uhrazena částka 276.243 Kč na účet [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], s tím, že tato částka je potřebná k úhradě zbytku leasingu, zbývající část kupní ceny byla prodávajícímu uhrazena v „ hoto“. Z velkého technického průkazu soud zjistil, že v případě vozidla s [registrační značka] byl jako vlastník zapsán [anonymizováno] [právnická osoba], jako provozovatel pan [příjmení] [příjmení] dne [datum] a dne [datum] byl jako vlastník vozidla zapsán žalovaný. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2016 ve spojení se-mailovou korespondencí soud zjistil výzvu zástupce původní žalobkyně adresovanou žalovanému, byla žalovanému doručena na e-mailovou adresu [email], žalovaný je vyzván k vrácení peněžních prostředků ve výši 245.000 Kč z titulu zápůjčky. Z čestného prohlášení ze dne 22. 12. 2018 soud zjistil, že matka žalovaného paní [jméno] [příjmení] uvedeného dne potvrzuje, že dne 20. 2. 2016 syna a jeho přítelkyni (bývalou žalobkyni) pozvala na oslavu narozenin, bylo hovořeno o potřebě nového vozidla pro žalovaného, sama bývalá žalobkyně měla uvést, že žalovaný má našetřenou finanční částku k tomu, aby se nemuseli zadlužit. Odmítá tvrzení žalobkyně, že peněžní prostředky měly být čerpány pouze z prostředků bývalé žalobkyně. Ze svědeckého výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil návštěvu žalovaného a bývalé žalobkyně u svědkyně – matky žalovaného v roce 2016, diskuzi o zakoupení vozidla, které následně bylo zakoupeno s tím, že dluhy nebyly. Svědkyně výslovně uvedla sdělení bývalé žalobkyně, že žalovaný má dost peněz, je přesvědčena, že vozidlo bylo pořízeno za peněžní prostředky syna. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byla kamarádkou bývalé žalobkyně, znaly se cca od roku 2008, jednalo se o blízké osobní přítelkyně, potvrdila zapůjčení peněz bývalou žalobkyní žalovanému na větší vozidlo, nicméně vozidlo identifikovala jako vozidlo bílé. Osobně nebyla přítomna předání peněžních prostředků žalovanému, uváděla zapůjčenou částku něco kolem 300.000 Kč, potvrdila částečné splacení žalovaným. Bývalá žalobkyně byla osobou movitou (včetně rodiny bývalé žalobkyně), vlastnicí řady nemovitostí, peněžní prostředky zapůjčila i samotné svědkyně, svědkyně osobně znala i třetí osoby (včetně dětí bývalé žalobkyně), kterým měla bývalá žalobkyně zapůjčit peněžní prostředky. Veškeré zápůjčky probíhaly bezformálně, bez žádné písemné smlouvy, bývalá žalobkyně důvěřovala druhé straně, že peněžní prostředky vrátí, což se nemělo stát v případě žalovaného. Soud podotýká, že výslech paní [jméno] [příjmení] byl prováděn za využití videokonferenčních prostředků, přičemž zvukový záznam není kompletní a je stižen tzv. přeskakováním, které se nepodařilo odstranit. Dne [datum] byl ve věci vyslechnut v postavení svědka [celé jméno žalobce] (tj. ještě před úmrtím bývalé žalobkyně), bývalá žalobkyně je jeho matkou, potvrdil majetnost bývalé žalobkyně (vlastnictví dvou až tří bytů, prodej domu z dědictví po osobách blízkých), stejně tak, že bývalá žalobkyně v době, kdy s žalovaným žila ve společné domácnosti, žalovanému zapůjčila peněžní prostředky na pořízení [značka automobilu], byl to žalovaný, kdo chtěl„ dobrý automobil“, bývalá žalobkyně motorové vozidlo ani neměla, byla sice držitelem řidičského oprávnění. Uvedené se dozvěděl od bývalé žalobkyně ještě před poskytnutím zápůjčky, byly dohodnuty splátky, které nějakou doby byly hrazeny, ale peněžní prostředky nebyly vráceny zcela. Bývalá žalobkyně taktéž vyššími částkami přispívala na různé výlety s žalovaným, měla spíše peníze na účtu, v domácnosti zůstávala částka na vyžití domácnosti cca na týden, dva. Dne [datum] byla ve věci vyslechnuta v postavení svědka [titul] [celé jméno žalobkyně] (tj. ještě před úmrtím bývalé žalobkyně) jako dcera bývalé žalobkyně potvrdila, že matka byla držitelkou řidičského oprávnění, nicméně neřídila, bývalé auto zůstalo po rozvodu otci svědkyně. Bývalá žalobkyně žalovanému zapůjčila peněžní prostředky ve výši 320.000 Kč žalovanému na pořízení vozidla dle představ žalovaného. Pořízení vozidla vyšší třídy bylo konzultováno s movitým partnerem svědkyně, který vlastnil obdobné vozidla. Bývalá žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla v hotovosti, peněžní prostředky byly vybrány dvojím výběrem. Svědkyně nepotvrdila zcela konkrétně výši splátky, kterou měl žalovaný hradit bývalé žalobkyni, částka se měla pohybovat okolo 10.000 Kč, při stěhování žalovaného měl vracet částku 245.000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný zcela pravidelně každý měsíc vybíral průměrnou částkou 22.156 Kč za uvedenou dobu, časově lze jednotlivé výběry zařadit následně poté, co byla žalovanému zaslána mzda ze zaměstnání, výše jednotlivých výběrů se řídila výši zaslané mzdy (výběr byl zpravidla o něco nižší, než vyplacená mzda). V roce 2014 zaslala na účet žalovaného částku celkem ve výši 49.000 Kč i bývalá žalobkyně, v roce 2015 bývalá žalobkyně na účet žalovaného zaslala částku celkem ve výši 22.000 Kč. Zůstatky za roční zúčtovací období se u žalovaného pohybovaly v rozsahu částky 30.000 Kč. Z výpisu z účtu bývalé žalobkyně za dobu od [datum] do konce [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že žalované byla měsíčně připsána mzda ze zaměstnání, minimálně 2x měsíčně byla zpravidla vkladem hotovosti vkládána hotovost, zcela pravidelně byla vkládána částka 9.000 Kč, 9.350 Kč, nicméně často šlo prostřednictvím vkladu hotovosti o větší částky v řádu desetitisíců. Z výpisu je také zřejmé zaslání částky 49.000 Kč a 22.000 Kč na účet žalovaného. Z účtu bývalé žalobkyně byly hrazeny i účty za telefon žalovaného. Z výpisu je taktéž zřejmá úhrada částky 300.000 Kč v listopadu 2015, stejně tak pravidelná úhrada menších částek i samotnou svědkyní [jméno] [příjmení]. Zůstatky za roční zúčtovací období se v případě žalované pohybovaly v rozmezí 100.000 – 300.000 Kč. Ze smlouvy o podnájmu bytu na adrese [adresa], stejně tak na adrese [ulice], kdy byla dohodnuta částka za užívání ve výši 7.500 Kč. Z e-mailové korespondence ze dne 7. 7. 2018 soud zjistil komunikaci žalovaného s jeho zástupcem z července 2018. Uvádí výběr částky ve výši 1.357.549 Kč za dobu soužití s bývalou žalobkyní od dubna 2013 do října 2016, kdy z této částky mělo být hrazeno 7.000 Kč (z toho 3.000 Kč společné užívání bytu, 4.000 Kč příspěvek na stravu), jedná se o částky dohodnuté se společným bydlením, z částky pak zbývá částka 1.049.000 Kč, ze které byla uhrazena společná dovolená a několik wellness pobytů (100.000 Kč dovolená, stejná částka za wellness pobyty). Žalovaný od této částky odečítá částku 320.000 Kč za vozidla, dále za opravu vozidla částku 75.000 Kč, zbývá částka 449.000 Kč, kterou má bývalá žalobkyně vrátit žalovanému. Z kupní smlouvy na částku 1.200.000 Kč soud zjistil dohodu mezi bývalou žalobkyní jako vlastnicí prodávaných nemovitostí a kupujícím o prodeji nemovitostí za kupní cenu 1.200.000 Kč ze dne [datum]. Z kupní smlouvy na částku 1.650.000 Kč soud zjistil dohodu mezi bývalou žalobkyní jako spoluvlastnicí prodávaných nemovitostí a kupci o prodeji nemovitostí za kupní cenu 1.650.000 Kč ze dne [datum]. Z usnesení o vypořádání dědictví soud zjistil vypořádání dědictví po zesnulém zůstaviteli, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, na jejímž základě bývalá žalobkyně nabyla z dědictví nemovité i movité věci. Z návrhu smíru ze dne 10. 5. 2017 soud zjistil návrhu smíru zaslaný zástupcem bývalé žalobkyně zástupci žalovaného, bývalá žalobkyně navrhla smír s předpokladem úhrady žalované částky, odpouštění příslušenství pohledávky, možnost úhrady dluhu ve splátkách. Z přepisu elektronické korespondence s [jméno] [příjmení] soud zjistil přepis komunikace z FB/messen mezi bývalou žalobkyní a [jméno] [příjmení] týkající se možné komunikace mezi uvedenými, kterou [jméno] [příjmení] odmítá, uvádí i setkání s žalovaným. Z přepisu elektronické korespondence s [jméno] [příjmení] soud zjistil komunikaci bývalé žalobkyně s bývalou přítelkyní žalovaného [jméno] [příjmení]. Bývalá žalobkyně v komunikaci uvádí zapůjčení peněžních prostředků žalovanému, v přímé reakci [jméno] [příjmení] odkazuje na vlastní pohledávku, kterou má za žalovaným, nicméně uvádí, že se jí nepovedlo ničeho získat zpět.

8. Soud neprováděl důkazy výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť na nich strana žalující již netrvala, soud je ostatně považoval za nadbytečné. Stejně tak za nadbytečné s ohledem na provedené listinné důkazy soud považoval návrhy na vyžádání zpráv Policie ČR za období říjen 2016, listopad 2016 na adrese původní žalobkyně, dále také vyžádání zpráv o výdělcích původní žalobkyně za rozhodné období u zaměstnavatele. Protože původní žalobkyně v průběhu řízení zesnula, nebylo možné provést její účastnický výslech. <b>a) žaloba o zaplacení částky ve výši 245.000 Kč spolu s příslušenstvím</b> 9. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že původní žalobkyně paní [celé jméno původní účastnice] dne [datum] vybrala z jejího účtu částku celkem ve výši 330.000 Kč (dva výběry 210.000 Kč + 120.000 Kč), peněžní prostředky předala žalovanému nezjištěného dne v rozsahu částky 325.000 Kč na úhradu kupní ceny motorového vozidla [značka automobilu], [anonymizována čtyři slova], černá barva, [VIN] [anonymizováno] za kupní cenu 325.000 Kč. Soud má taktéž za prokázané uzavření kupní smlouvy na předmětné vozidlo a převod vlastnictví předmětného vozidla na žalovaného, který byl k [datum] uveden ve velkém technickém průkazu předmětného vozidla jako vlastník. Kupní cena na vozidlo byla částečně na účet [právnická osoba] [právnická osoba] dne [datum] v částce 276.243 Kč, zbytek dohodnuté kupní ceny byl uhrazen v hotovosti, kupní cena vozidla byla účastníky smlouvy panem [jméno] [příjmení] (který byl jako vlastník vozidla zapsán ve velkém technickém průkazu [datum]) a žalovaným dohodnuta ve výši 325.000 Kč. Oba současní žalobci v řízení dříve vypovídali na pozici svědků (jejich výslech byl v proveden ještě za života bývalé žalobkyně), oba potvrdili dohodu bývalé žalobkyně jako jejich matky s žalovaným, který je bývalým přítelem jejich matky, o zapůjčení peněžních prostředků žalovanému ([titul] [celé jméno žalobkyně] uvedla částku 320.000 Kč) za účelem zakoupení motorového vozidla pro žalovaného dle jeho představ, splácení peněžních prostředků žalovaným pouze zčásti dohodnutými splátkami, tj. nevracení poskytnutých peněžních prostředků bývalé žalobkyni zcela. Obdobné potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], která v řízení vypovídala až po úmrtí bývalé žalobkyně, jako blízká přítelkyně bývalé žalobkyně potvrdila zapůjčení peněžních prostředků žalovanému, mělo se jednat o částku ve výši 300.000 Kč. Z výslechu všech tří svědků bylo prokázáno (a to i při zohlednění jednotlivých transakcí na vyžádaném výpisu z účtu bývalé žalobkyně za dobu tří let), že bývalá žalobkyně peněžní prostředky zapůjčovala i dalším osobám, bezformálně, na základě důvěry, nedocházelo k uzavření smluv v písemné formě. Jediný, kdo v řízení uváděl (vedle žalovaného) úhradu vozidla z peněžních prostředků žalovaného byla matka žalovaného paní [jméno] [příjmení], která odkazovala i na prohlášení bývalé žalobkyně o dostatku peněz žalovaného, když paní [příjmení] spolu s žalovaným navštívili v roce 2016. Svědectví paní [příjmení] je však vyvráceno konzistentními výslechy jak obou žalobců, tak i svědkyně paní [příjmení].

10. Podle § 2930 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1475 odst. 2 o. z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle § 2900 odst. 2 o. z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

12. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobci prokázáno, že jejich matka jako bývalá žalobkyně přenechala žalovanému zastupitelnou věc – peněžní prostředky ve výši 325.000 Kč na zakoupení výše specifikovaného vozidla. Nepřímými důkazy (výslech svědkyně [jméno] [příjmení], žalobci původně vypovídající v postavení svědků před úmrtím bývalé žalobkyně, výběr peněžních prostředků z účtu žalobkyně) má soud za prokázaný i závazek žalovaného vrátit peněžní prostředky žalobkyni. Z výslechu žalobců vyplývala dohoda o vrácení peněžních prostředků ve splátkách, nicméně nebylo prokázáno v jaké výši (dohodnutá doba vrácení zápůjčky není nezbytnou náležitostí smlouvy o zápůjčce). Žalovaný však poskytnutou zápůjčku doposud zcela nevrátil, byť k tomu byl vyzván zástupcem původní žalobkyně (§ 1958 odst. 2 o. z), je tedy v prodlení s vrácením peněžních prostředků a žalobcům náleží úrok z prodlení od požadovaného data (§ 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

13. Aktivní legitimace žalobců jako dědiců bývalé žalobkyně je dána, pohledávka za žalovaným byla ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. součástí pozůstalosti, smrtí věřitele – bývalé žalobkyně nedošlo ani k zániku práva, neboť nebylo zjištěno, že by plnění bylo omezeno jen osobu bývalé žalobkyně, pohledávka pak podle výsledku pozůstalostního řízení přešla na oba žalobce (viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

14. Za neprokázanou soud považuje obranu žalovaného, že bývalá žalobkyně sice žalovanému peněžní prostředky předala, jednalo se však o peněžní prostředky žalovaného, které měly být žalovaným předány postupně bývalé žalobkyni a bývalá žalobkyně je měla následně vložit na její účet. V řízení bylo skutečně prokázáno, že žalovaný každý měsíc, a to nejen v době, kdy s bývalou žalobkyní žil ve společné domácnosti, po připsání mzdy ze zaměstnání na jeho účet, skutečně následně každý měsíc vybral ze svého účtu částku ve výši v průměru odpovídající částce 22.156 Kč, nicméně ničeho dalšího prokázáno nebylo, byť byl žalovaný vyzván k prokázání toho, že se jednalo o jeho vlastní peněžní prostředky, za které byl pořízen předmětný automobil. Soud taktéž podotýká, že pokud by bylo prokázáno, že bývalá žalobkyně skutečně peněžní prostředky, které jí žalovaný měl předat, vložila na její bankovní účet, v okamžiku jejich vložení již nejsou v majetku majitele účtu (popř. jiné osoby), ale jsou v majetku banky a majitel účtu (bývalá žalobkyně) má za bankou (peněžním ústavem) pohledávku, právo na výplatu vložených peněžních prostředků. Peněžní ústav není schopen rozlišit, zda na účet vložené peněžní prostředky patří majiteli účtu či třetí osobě, uvedené souvisí i s tím, že peníze nejsou věcí určenou individuálně, ale pouze druhově. Proto není možné dospět k závěru, že se v případě vkladu hotovosti na účet bývalé žalobkyně, ke kterým docházelo pravidelně a každý měsíc i opakovaně, jednalo o peníze žalovaného, které bývalá žalobkyně vkládala na účet, neboť nebylo ani zjištěno, kdo konkrétně v hotovosti peníze na účet vkládal, když na účet bývalé žalobkyně byly hrazeny i platby podnájmu z jednotlivých smluv o podnájmu družstevních bytů ve vlastnictví bývalé žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že bývalá žalobkyně nebyla osobou nemajetnou, jak tvrdil žalovaný, vedle příjmů ze zaměstnání měla i příjem z nájmu vlastních nemovitostí, z prodeje nemovitostí zděděných (viz výše uvedené podnájemní smlouvy, dále smlouvy kupní, příjem ve výši 300.000 Kč na účtu bývalé žalobkyně, historické dědické usnesení). Svědci taktéž potvrdili, že bývalá žalobkyně peněžní prostředky zapůjčovala i dalším osobám, [jméno] [příjmení] potvrdila zapůjčení peněžních prostředků i její osobě, bez písemně uzavřené smlouvy, na základě důvěry bývalé žalobkyně o vrácení peněžních prostředků. Soud proto obranu žalovaného, že se jednalo o pořízení automobilu za jeho vlastní prostředky, nepovažoval za důvodnou. Žalobě bylo proto vyhověno co do žalované částky včetně úroku z prodlení s odkazem na výše uvedené s tím, že žaloba žalobců je po právu. <b>b) vzájemný návrh/námitka započtení</b> 15. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. Žalobce [celé jméno žalovaného] se v řízení o vzájemném návrhu domáhal po bývalé žalované [celé jméno původní účastnice] (následně žalovaných [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]) zaplacení částky ve výši 449.000 Kč spolu s příslušenstvím na základě tvrzení, že za dobu soužití od dubna 2013 do dubna 2016 vybral ze svého účtu částku 1.357.000 Kč, po odečtení dalších nároků (mimo jiné i kupní ceny vozidla) se po žalovaných [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] domáhá zaplacení částky ve výši 449.000 Kč, kdy se má jednat o žalobcem [celé jméno žalovaného] vybrané peníze v hotovosti, které byly postupně zanechávány ve společné domácnosti s bývalou žalovanou [celé jméno původní účastnice], která tyto peníze neměla žalobci [celé jméno žalovaného] vrátit. Nárok žalobce [celé jméno žalovaného] byl podán jako vzájemný návrh společně s uvedením, že se současně jedná o uplatnění pohledávky k započtení podle příslušných procesních ustanovení. Uvedené však předpokládá, že žalobce [celé jméno žalovaného] s uplatněným nárokem žalovaných [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] souhlasí, netvrdí jeho neexistenci, nicméně uplatňuje k započtení jeho pohledávku vůči žalovaným, resp. namítá, že nárok žalovaných co do výše jejich vlastního nároku zanikl započtením. K uvedenému však dojít nemohlo, protože žalobce [celé jméno žalovaného] v části řízení o nároku žalovaných namítl nedůvodnost podané žaloby. Navíc se v daném případě jedná (jak v řízení namítli i žalovaní [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]) o nárok žalobce [celé jméno žalovaného], která je pohledávkou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejistou a neurčitou, není pohledávkou způsobilou k započtení. Její uplatnění v tomto řízení vyvolalo spor o existenci a výši aktivní pohledávky, namísto akceptace zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Dokazování týkající se nároku [celé jméno žalovaného] by bylo dokazováním složitým, oproti dokazování spojenému s nárokem žalovaných [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Uvedený závěr lze pak vztáhnout i ke zbytku nároku žalobce [celé jméno žalovaného], kdy se domáhal přisoudit více, než co uplatnili žalovaní [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Dokazování spojené s nárokem žalobce by zahrnovalo nutnost rozsáhlého poučení podle § 118a o. s. ř., protože by se soud musel zabývat tím, kdy a v jaké výši byly jednotlivé částky vybrány (pokud by taková tvzení žalobce [celé jméno žalovaného] k výzvě soudu doplnil), u každé jednotlivé částky by muselo být vždy konkrétně tvrzeno a prokázáno, zda a kdy je původní žalovaná převzala. Dle názoru soudu by však k poučení podle § 118a o. s. ř. mohlo být přistoupeno pouze v omezeném rozsahu, protože rozhodné skutečnosti, které dosud žalobce [celé jméno žalovaného] tvrdí jsou nedostatečné i po výzvě k odstranění vad (nikoli však k odmítnutí vzájemného návrhu pro jeho vady), pokud by soud k poučení přistupoval, musel by zvážit, zda by se nejednalo o nepřípustné hmotněprávní poučení s návodem, co by žalobce [celé jméno žalovaného] mohl a měl udělat, aby dosáhl vyhovění jeho nároku. Dosud tvrzené skutečnosti pak nepostačují ani pro účely posouzení, zda došlo k promlčení nároku, které bylo možné předběžně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto v případě vzájemného návrhu žalobce [celé jméno žalovaného] v rozsahu částky uplatněné nad rámec částky 245.000 Kč jej považuje za nedůvodný, co do uplatněného započtení se nejedná o důvodnou obranou, protože uplatněná pohledávka je ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, řízení spojené s ní by bylo náročnější a rozsáhlejší než byl samotný nárok žalovaných [titul] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Soud proto vzájemný návrh nad částku 245.000 Kč zamítl, tj. žaloba žalobce [celé jméno žalovaného] byla zamítnuta co do částky 204.000 Kč spolu s příslušenstvím, pro nedostatek tvrzení rozhodných skutečností, stejně tak pro jeho nedůvodnost. Skutečnost, že žalobce pravidelně vybíral peněžní prostředky z jeho účtu, není důvodem, aby bylo nároku žalobce bez dalšího vyhověno.

17. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení, přičemž nároky uplatněné žalobou a vzájemným návrhem, které byly uplatněny ve stejném (společném) řízení, posoudil samostatně.

18. V případě nároků žalobců na zaplacení částky ve výši 245.000 Kč byli v řízení zcela úspěšní žalobci a náleží jim podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, a to v částce 195.992,23 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 245 000 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 245 000 Kč sestávající z částky 14 880 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, z částky 14 880 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 14 880 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 14 880 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 14 880 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 14 880 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 173,08 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 990,79 Kč za 110 ujetých km v částce 590,79 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 510,51 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 110 ujetých km v částce 621,02 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 549,84 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 110 ujetých km v částce 699,67 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 549,84 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 110 ujetých km v částce 699,67 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 572,10 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 110 ujetých km v částce 744,19 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 151 853,08 Kč ve výši 31 889,15 Kč.

19. V případě řízení o vzájemném návrhu žalobce [celé jméno žalovaného] byli úspěšní žalovaní a náleží jim podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení v částce 144.794,65 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč sestávající z částky 14 624 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 140 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč sestávající z částky 14 624 Kč za každý z čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 36 560 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč sestávající z částky 14 624 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 9 140 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 801 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 425,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za cestovné v částce 451 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 458,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za cestovné v částce 517 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 458,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za cestovné v částce 517 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 458,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za cestovné v částce 517 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 119 665 Kč ve výši 25 129,65 Kč.

20. Protože byl žalobce [celé jméno žalovaného] neúspěšný se svým vzájemným návrhem, soudní poplatek nebyl v průběhu řízení zaplacen, soud žalobci uložil povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 10.200 Kč (§ 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 1, bod 1, písm. b), bod 2 Sazebníku poplatků).