51 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci osvojenec: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence osvojitele: Jméno osvojitele A , narozený Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A manželka osvojitele: Jméno osvojitele B , narozená Datum narození osvojitele B , bytem Adresa osvojitele B o osvojení zletilé

I. Určuje se, že , Jméno osvojitele A, , r.č.: , RČ, je osvojitelem osvojence , Jméno osvojence, , r.č.: , RČ, , dcery , Jméno osvojence, , r.č. , číslo, , jméno FO, , r.č.: , RČ, , a to od právní moci tohoto rozsudku.

II. Osvojitel , Jméno osvojitele A, , narozený , Datum narození osvojitele A, , právnická osoba, v , adresa, ve svazku , číslo, , ročník , číslo, , na straně , číslo, , pod číslem řad. , číslo, místo otce , jméno FO, .

III. Ve vztahu mezi účastníky nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitel , Jméno osvojitele A, (dále jen „osvojitel“) se domáhal osvojení zletilé , Jméno osvojence, (dále jen „osvojenec“). Osvojitel uvádí, že v roce 2009 navázal vztahu se vsvou budoucí ženou , Anonymizováno, i její širší rodinou, včetně osvojence, jako neteře. Otec o tehdy nezletilého osvojence neměl jevit žádný zájem, neměl hradit výživné, osvojenec otce vůbec nepoznal, osvojitel byl náhradním rodičem osvojence. Obě rodiny se měly natolik stýkat, že osvojenec měl u nich trávit víkendy, velkou část letních prázdnin, jezdil s nimi i na dovolenou (se souhlasem matky osvojence). Rodina osvojitele přispívala i na školní pomůcky a vzdělání, rovným dílem s matkou osvojence. Osvojitel se vždy k osvojenci choval jako k vlastní dceři. Otce osvojence rodina osvojitele vůbec neznám, s jeho osobou vznikaly jen potíže. Matka osvojence se pokoušel založit osvojenci v útlém věku spoření, které měl zablokovat soudní exekutor jako prostředky zadluženého otce osvojence. Osvojenci proto nemělo být možné ani založit dětský účet. Účastníci řízení jsou přesvědčeni, že jso usplněny podmínky pro sovojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

2. Osvojenec se k návrhu na osvojení písemně připojil dne 11. 10. 2024 (soudu doručeno dne 16. 10. 2024).

3. Z rodného listu osvojence je za zjištěné, že v knize narození matričního úřadu v , adresa, , ve svazku , číslo, , roč. , číslo, , strana/list , číslo, , poř. č. , číslo, , je zapsán osvojenec s datem narození , Datum narození osvojence, , nar. , datum, , r.č. , RČ, , jako matka je zapsána , Jméno osvojence, , nar. , datum, , r.č. , RČ, .

4. Z výslechu manželky osvojitele je za zjištěné, že s návrhem na osvojení osvojence manželka souhlasí. Osvojenec je její neteří. Neteř zná od té doby, co se narodila, v rámci možností se podíleli na její výchově. Strana biologického otce o ni nikdy neprojevila řádný zájem, pokud jí něco koupili, žádali zakoupené zaplatit.

5. Matka osvojence s návrhem na osvojení taktéž souhlasila, nemá k němu žádné námitky.

6. Osvojenec je matkou nezletilého dítěte, soud nahlédnutím do veřejného rejstříku zjistil, že dcera osvojence se narodila v červenci , číslo, .

7. Biologický otec byl v řízení nekontaktní, nebylo možné jej vyslechnout, na adrese trvalého pobytu se nezdržuje (, adresa, ), dle zjištění policejního orgánu se již půl roku nezdržoval na soudem poslední zjištěné adrese , adresa, . Žádný z oslovených orgánů státní správy neměl k biologickému otci osvojence žádné aktuální informace.

8. Z provedeného dokazování je za zjištěné, že osvojenec je neteří manželky osvojitele. Obě rodiny se o osvojence staraly již od dětství, osvojitel se o osvojence staral jako o vlastní dceru, osvojenec trávil s rodinou osvojitele víkendy, prázdniny, rodina osvojitele se finančně podílela i na zajištění potřeb osvojence. Biologický otec osvojence se na její výchově nijak nepodílel, díky jeho exekucím osvojenec nemohl mít zřízeno pojištění, dětský účet. Manželka osvojitele s návrhem souhlasila, stejně tak matka osvojence. Biologického otce nebylo možné vyslechnout, neboť je nekontaktní a je zřejmé, že osvojení osvojitele není v rozporu s jeho zájmy, pokud o vlastní dceru projevoval v minulosti téměř nulový zájem. Soud nevyslýchal dceru osvojence (v době jednání v raném věku kojence).

9. Podle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 písm. c) o.z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. Podle § 847 odst. 2 zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 450 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence.

10. Soud po provedeném dokazování návrhu na osvojení vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I, II tohoto rozsudku. Z provedeného dokazování je za spolehlivě zjištěné, že osvojitel o osvojence po dobu její nezletilosti pečoval jako o vlastního, soud nezjistil žádnou okolnost, ve které by bylo možné spatřovat skutečnost, že by osvojení mohl být v rozporu s dobrými mravy. S osvojením souhlasila jak manželka osvojitele, tak matka osvojence. V řízení nebyl vyslechnut otec osvojence, neboť byl nekontaktní a k jednání soudu se nedostavil. Soud taktéž nezjistil, že by osvojení bylo v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence. Matka s osvojením souhlasila, otec je pro osvojence neznámou osobou, tudíž není možné objektivně dojít k závěru, že by osvojení bylo v rozporu s odůvodněným zájmem otce. V řízení nebyla taktéž vyslechnuta dcera osvojence, neboť s ohledem a její rozumovou a volní vyspělost (kojenec) by nemohla vyjádřit svůj názor ve věci osvojení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř s tím, že není možné postupovat podle § 23 z.ř.s. V řízení nebylo možné zjistit, kdo je úspěšným účastníkem, když výsledek řízení svědčí ve prospěch obou stran. Soud proto ve vztahu mezi účastníky řízení žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.