51 C 374/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o 134 830,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 134 830,41 Kč, spolu s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 4 222,1 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 134 830,41 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, spolu s úrokem 16,3 % ročně z částky 124 311,81 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem 16,3 % ročně z částky 9 568,60 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 134 830,41 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen jako „věřitel“), s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly VOP věřitele. Věřitel měl úvěruschopnost žalovaného posoudit s odbornou péčí na základě informací získaných od žalovaného, zejména o výši jeho příjmu. Na základě smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splácet v ujednaných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 16,3 % ročně spolu s poplatky. Žalovaný neměl splácet řádně a včas, věřitel k 18. 6. 2013 úvěr zesplatnil, o čemž měl být žalovaný vyrozuměn, včetně výzvy k úhradě smluvní pokuty. Pohledávka měla být na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá na jistině úvěru 124 311,81 Kč, připsaných neuhrazených úroků ve výši 9 568,60 Kč, vyčísleného úroku z prodlení za dobu do 1. 12. 2013 ve výši 4 222,10 Kč, poplatků ve výši 950 Kč a dále běžícího příslušenství pohledávky. Žalovaný neměl ničeho zaplatit ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nijak nevyjádřil, k jednáním se nedostavil (byť byl řádně předvolán a žaloba byla žalovanému doručena dne 8. 12. 2025), ani se z účasti na nich nijak neomluvil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomností účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z dokumentu označeného jako smlouva o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, sazebníku je za zjištěné, že věřitel s žalovaným dohodl poskytnutí peněžních prostředků žalovanému až do výše 120 000 Kč jako hotovostní úvěr, který měl být splácen pravidelnými splátkami, výše měsíční splátky 2 424 Kč (je zahrnut i úrok), vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, celkový počet splátek 84, při pevné úrokové sazbě úvěru ve výši 16,3 % p.a. Při řádném splácení měla být poslední splátka zaplacena dne 20. 1. 2020 Žalovaný se zavázal platit i ujednané poplatky. Věřitel byl oprávněn požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, pokud byl žalovaný v prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. Smlouva je podepsána dne datum. Žalovaný byl v záhlaví smlouvy označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.

4. Z dokumentu označeného jako smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných je za zjištěné uzavření postupní smlouvy mezi Anonymizováno jako postupitelem a a žalobkyní jako postupníkem dne datum. Předmětem smlouvy je postoupení balíku pohledávek, předmětem postoupení je i pohledávka za žalovaným.

5. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání je za zjištěnou výzva k plnění adresovaná žalovanému ze dne 29. 7. 2025, obsahuje základní popis skutkového stavu a právní rozbor, žalovaný je vyzvá k úhradě částky 164 550,04 Kč. Součástí výzvy je i tvrzení o postoupení pohledávky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 7. 2025 na adresu adresa Jméno žalovaného B.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že je součástí shoru označené předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025, v této části výzvy je velice obecně uvedeno, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena se všemi právy s ní spojenými klientovi (tj. žalobkyni – pozn. soudu) jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024. O postoupení pohledávky klientovi jste byl informován písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Od okamžiku oznámení jste byl povinen hradit pohledávku klientovi jako novému věřiteli.

7. Z výpisu z účtu soud ničeho podstatného nezjistil, byť byl označen k důkazu, nebyl žalobkyní doložen.

8. Z provedeného dokazování je za zjištěné, že žalovaný označený jménem a příjmením uzavřel s věřitelem smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr až do výše 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami ve výši 2 424 Kč měsíčně při pevné úrokové sazbě ve výši 16,3 % p.a. Žalovaný však neměl plnit řádně a úvěr měl být zesplatněn, nicméně uvedené nebylo v řízení prokázáno, k důkazu nebyl označen ani doklad či upozornění žalovaného na zesplatnění. Vzhledem k tomu, že dle smlouvy měla být poslední splátka zaplacena dne 20. 1. 2020, je zřejmé, že v době podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) již byl nárok v dosud žalovaným nevráceném rozsahu splatným.

9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k 16. 1. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 9 odst. 3 cit. zákona spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, platí, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

13. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

15. Soud má z provedeného dokazování za zjištěné, že mezi věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s ujednaným úrokem a dohodnutými poplatky, což neměl dosud učinit. Právní posouzení smluvního vztahu vychází z § 497 obchodního zákoníku, který byl účinný v době ujednání smluvního vztahu (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Bylo však také povinností věřitele před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele (ze smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele podle § 3 písm. a) cit. zákona) splácet spotřebitelský úvěr, tyto informace měly být získány od žalovaného. V řízení však nebylo nijak tvrzeno (pouze obecně bylo tvrzeno, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena zejména dle výše jeho příjmu, aniž by výše příjmu byla alespoň uvedena), co konkrétně věřitel při posouzení schopnosti žalovaného zjistil, ani nebyla tvrzena konkrétní výše příjmů, nebyl doložen žádný dokument, např. zákaznická karta, ve kterém by byl příjem žalovaného uveden. Nelze proto mít za prokázané, že věřitel postupoval s odbornou péčí, pokud mu takovou povinnost zákon o spotřebitelském úvěru ukládal již v lednu 2013 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018)

16. Soud proto musí smlouvu o úvěru ze dne 16. 1. 2013 hodnotit jako právní úkon absolutně neplatný pro rozpor se zákonem a tvrzený nárok žalobkyně posuzovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 obč. zák. Žalobě však nebylo možné vyhovět ani z tohoto titulu. V řízení bylo tvrzeno poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč, bylo i tvrzeno, že věřitel byl oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. V řízení bylo taktéž tvrzeno, že žalovaný neplnil řádně a včas. Pro posouzení, v jakém rozsahu se žalovaný bezdůvodně na úkor věřitele obohatil (co má žalovaný vrátit), bylo nutné zjistit, jak žalovaný plnil, v jakém rozsahu úroky měsíčně přirůstaly k jistině. Žalobkyně by měla nárok na rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a tím, co žalovaný na jistinu plnil. Uvedené by bylo možné zjistit z výpisu z účtu, který však žalobkyně k výzvě soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nedoložila, stejně tak nedoplnila tvrzení, kolik žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr (bylo totiž tvrzeno, že žalovaný neplnil řádně a včas, nikoliv, že by neplnil vůbec). Žalobkyně k výzvě soudu podle § 118a o. s. ř. uvedla, že nemá k dispozici výpis z úvěrového účtu, ani přesný přehled transakcí. Nebylo tedy možné zjistit rozsah povinnosti žalovaného vrátit peněžní prostředky (původně jistinu úvěru) podle § 457 obč. zák.

17. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou v plném rozsahu. Nárok nebylo možné posoudit z titulu platně uzavřené smlouvy o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku (absolutní neplatnost smlouvy jako následek nedostatku odborné péče věřitele při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr), stejně tak nemohlo být žalobě ani částečně vyhověno z titulu bezdůvodného obohacení podle § 457 obč. zák., protože není známo, jakou konkrétní částku by měl žalovanuý vrátit (resp. z jakých nároků se skládala, jak se výše vyvíjela od samého počátku, zda žalovaný něčeho plnil či nikoliv).

18. Soud se proto nezabýval ani aktivní legitimací žalobkyně. Ve vztahu k aktivní legitimaci bylo pouze prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky mezi Anonymizováno a žalobkyní, nikoliv však postupné postupování pohledávek mezi věřitelem a třetími osobami. Oznámení o postoupení pohledávky, které je součástí předžalobní výzvy k zaplacení, je stiženo neurčitostí, není uveden ani původní věřitel, pouze datum uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, které je totožné s datem shora označené postupní smlouvy mezi Anonymizováno a žalobkyní. Součástí žalobních tvrzení okolnost opakovaného postoupení pohledávky není, nicméně vyplývá z jediné předložené postupní smlouvy.

19. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a náležela by mu náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení u zdejšího soudu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací.