58 C 113/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 43 246,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 965,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 5 281,06 Kč spolu s úrokem 8,05 % ročně z částky 43 246,59 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 43 246,59 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 150,90 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 082,94 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 1 626 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalované domáhala zaplacení částky 43 246,59 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že dne 12. 8. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky do úvěrového limitu 40 000 Kč s tím, že tyto čerpané prostředky byly úročeny sazbou ve výši 19,90 % ročně a žalovaná byla povinna je splácet spolu s úrokem a poplatky dle sjednaných smluvních podmínek. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z průměrného měsíčního příjmu žalované za období 3 měsíců ve výši 46 432,67 Kč, který žalobkyně zjistila z výpisu z běžného účtu; jde-li o výdaje, tak žalobkyně kalkulovala s částkou 10 990,62 Kč vypočtenou dle transakcí na běžném účtu se zohledněním informací, které uvedla sama žalovaná, a částky průměrných výdajů domácnosti na osobu v roce 2022 zveřejněné Českým statistickým úřadem. Dále žalobkyně ověřila dluhové zatížení žalované její lustrací v BRKI a NRKI. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně a včas nesplácela peněžité závazky, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, a to ke dni 24. 7. 2024. Po dobu smluvního vztahu žalovaná čerpala částku celkem 44 470 Kč, na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila částku 6 504,47 Kč.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 20. 1. 2026. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala, žalovaná se bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 12. 8. 2023 žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 40 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úroky ve výši 19,90 % ročně a poplatky za související služby formou měsíčních splátek v minimálním výši 5 % z vyčerpané částky (vždy alespoň 500 Kč), které byly splatné k 24. dni v měsíci (k tomu viz úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací ke kreditní kartě, dva záznamy o podpisu klienta, to vše v elektronickém spisu CEPR).

6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná žalobkyni sdělila, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí u rodičů, její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, její pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů jsou 2 000 Kč. Žalobkyně ověřila, že žalovaná disponuje běžným účtem č. , číslo, se záporným zůstatkem 57,23 Kč, má úvěr s úvěrovým limitem 40 000 Kč (přečerpání účtu vedeného žalobkyní) poskytnutý dne 7. 8. 2023. Dále žalobkyně ověřila, že dne 7. 7. 2023 žalovaná požádala o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč a osobní úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 17. 7. 2023 pak rovněž požádala o úvěr ve výši 20 000 Kč (k tomu viz výpis z CRIF na č. l. 39-43 spisu, výpis z CBCB na č. l. 44 spisu).

7. Z výpisu z účtu č. , číslo, za období od 2. 5. 2023 do 9. 8. 2023 (k tomu viz č. l. 13-38 spisu) soud zjistil následující:a. pravidelný, opakující se, příjem žalované představovala odměna od , právnická osoba, pohybující se v rozmezí od 14 084 Kč do 17 169 Kč měsíčně;b. na účet žalované byly připisovány platby z účtů vedených na různé fyzické osoby (zejména „, jméno FO, “);c. v červenci 2023 obdržela žalovaná od společnosti , právnická osoba, . v celkem čtyřech příchozích platbách finanční prostředky ve výši celkem 38 000 Kč s poznámkou, že jde o „, Anonymizováno, “;d. dále jsou na účtu patrné pravidelné platby s uvedeným příjemcem „, Anonymizováno, “;e. ke dni 9. 8. 2023 činil zůstatek na tomto účtu – 57,23 Kč.

8. Žalovaná čerpala na základě úvěrové smlouvy dne 12. 8. 2023 částku 40 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 70 Kč, dne 18. 10. 2023 částku 1 400 Kč a dne 18. 12. 2023 částku 3 000 Kč. Na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila za období od 24. 8. 2023 do 24. 12. 2023 částku celkem 6 504,47 Kč (k tomu viz historie úvěrového účtu a přehled splátek v elektronickém spisu CEPR).

9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného; rovněž nebylo třeba opatřovat si důkazní návrh v podobě výpisu poskytovatele platební karty tak, jak navrhovala žalobkyně ve svém doplnění ze dne 12. 1. 2026.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

17. V této souvislosti soud shrnuje, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 46 432,67 Kč, ačkoliv – jak se podává z výpisu z účtu – žalovaná takového měsíčního příjmu zdaleka nedosahovala. Její pravidelný příjem sestával z odměny od společnosti , právnická osoba, pohybující se v rozmezí od 14 084 Kč do 17 169 Kč měsíčně, zbylé příchozí platby představovaly úvěry od společnosti , právnická osoba, . nebo příchozí platby od třetích (fyzických) osob, přičemž žalobkyně ani netvrdila, že by tyto platby blíže zkoumala, tedy že by se zaobírala tím, zda jsou příchozí platby od třetích osob vůbec příjmem žalované, nadto příjmem pravidelným. Dále z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná pravidelně vynakládala finanční prostředky na on-line hazardní hry a sázky a že žalobkyně ani řádně neprověřila dosavadní dluhové zatížení žalované (viz shora uvedené úvěry od , právnická osoba, .), ačkoliv výpis z účtu měla žalobkyně v rozhodné době k dispozici. Právě údaje snadno zjistitelné z tohoto výpisu měly vést žalobkyni k závěru, že jsou zde více než důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované, a žalobkyně se tak měla úvěruschopností žalované detailněji zabývat. Má-li být totiž zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění jak pravidelných příjmů spotřebitele, tak i dosavadního dluhového zatížení spotřebitele a jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Soud tedy po právní stránce uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

18. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu se žalobkyní uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalovaná na základě úvěrové smlouvy čerpala částku celkem 44 470 Kč, zatímco na dluh z této smlouvy uhradila částku 6 504,47 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 37 965,53 Kč.

19. Co se týká zbylých nároků žalobkyně opírajících o úvěrovou smlouvu, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvních poplatků a smluvního úroku, ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny úvěru z úvěrové smlouvy, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 626 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 67,54 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 56 208,42 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky 37 965,53 Kč), zatímco úspěch žalované činí 32,46 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované je tedy 35,08 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají- ze zaplaceného soudního poplatku 1 730 Kč;- z odměny za zastoupení advokátem ve výši celkem 2 400 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a skládající se ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé včetně jeho doplnění ze dne 2. 12. 2025 a 12. 1. 2026, což je nutno považovat za jediný úkon) při sazbě za úkon ve výši 700 Kč, k tomu paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč);- z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).Žalobkyni přitom přísluší 35,08 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 4 634 Kč, tedy částka 1 626 Kč.

21. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

23. V tomto ohledu nutné doplnit, že žalobkyně soudu předložila usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. , spisová značka, , dle kterého se na návrhy žalobkyně ustanovení § 14b a. t. neuplatí, avšak toto rozhodnutí není pro soud závazné. Z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je přitom zřejmé, že žalobkyně v návrhu mění pouze některá data (např. uzavření smlouvy, prodlení, zesplatnění) a částky (např. výše úvěru a dlužná jistina), jinak zůstává text návrhu univerzálně použitelný, proto má soud za to, že je třeba ustanovení § 14b a.t. aplikovat.