58 C 114/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 985 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, advokátky Mgr. jméno FO, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 285 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že obdržela informaci, že žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ SPZ, VIN VIN kód (dále i jako „vozidlo RZ SPZ“), které je v registru evidováno jako provozované a k němuž neměl žalovaný v období od 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 v rozporu s příslušnou právní úpravou sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně se tak – jako právnická osoba, která je příjemce příspěvku – domáhala vůči žalovanému zaplacení příspěvku ve výši 10 985 Kč (vypočteného jako součin počtu dnů provozu vozidla RZ SPZ bez pojištění a výše denní sazby dle druhu vozidla) s tím, že splatnost příspěvku nastala dne 15. 10. 2024. Dále po žalovaném požadovala úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v paušální výši 300 Kč. Žalovaný byl opakovaně, a to i předžalobní výzvou, upomínán k zaplacení dluhu, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Žalovaný je od 7. 9. 2022 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ, které má zdvihový objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a k němuž nebylo v období od 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně výzvou ze dne 1. 8. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 10 985 Kč (období bez pojištění o délce 169 dnů násobeno denní sazbou ve výši 65 Kč). Tato výzva, obsahující i lhůtu k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy, poučení o okolnostech vylučujících vznik práva žalobkyně na příspěvek nebo výňatek ze zákona č. 168/1999 Sb., byla odeslána na adresu žalovaného uvedenou v registru silničních vozidel (k tomu viz výpis z RSV, výzva k úhradě včetně sledování zásilky, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).

6. Z ostatních důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a), § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), dále podle § 6, § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), jakož i podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a podle vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024, a vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025. Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Soud žalobkyní uplatněný nárok shledal důvodným. Žalovaný byl v období od 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ. Má se tak za to, že žalovaný byl i skutečným provozovatelem tohoto vozidla [v souladu s § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., resp. v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb.]. K vozidlu nebylo ve shora uvedeném období sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně včas, v jednoroční prekluzivní lhůtě, vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, její výzva k úhradě přitom obsahovala náležitosti požadované zákonem (§ 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a § 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období bez pojištění odpovědnosti (za období do dne 31. 3. 2024 se nárok žalobkyně opírá o § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., za zbývající období pak o § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.), jakož mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Samotná výše příspěvku je pak určena součinem počtu dnů, kdy nebylo vozidlo RZ SPZ pojištěno, a příslušné denní sazby pro toto vozidlo, tedy v daném případě 169 dnů × 65 Kč [§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb.]

9. Jako důvodný posoudil soud i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne 16. 10. 2024, jak žalobkyně požadovala, protože již v tento den byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením příspěvku (§ 573 o. z.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokáta žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.