58 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 16 338,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 338,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 338,15 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 338,15 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 3. 2023 se žalovaným prostřednictvím webové stránky Anonymizováno smlouvu o úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený účet č. č. účtu úvěr ve výši 10 000 Kč splatný do 20. 3. 2024. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného posouzena tím způsobem, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradil ničeho, přičemž pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka pak představovala nesplacenou jistinu úvěru 10 000 Kč a nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 338,15 Kč.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobních tvrzení. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 21. 3. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému na účet č. č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč (k tomu viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo a potvrzení o platbě v elektronickém spisu CEPR).

6. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).

7. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé nic podstatného.

8. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 2 odst. 1, § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a dle § 574 a násl., § 1879, § 1880 odst. 1, § 1887, § 2395, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž okamžiku (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

13. Již ze samotného žalobního tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena pouze na základě lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, soud shledal, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo a nemohlo být řádné, protože právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Lustrace žalovaného ve shora uvedených databázích tento deficit nemohla zhojit, protože tyto databáze (k tomu viz znění § 86 odst. 1 ZoSÚ) jsou jen podpůrným (a sekundárním) zdrojem informací o úvěruschopnosti spotřebitele. Soud proto dospěl po právní stránce k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péči neposoudila, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

14. Žalobkyně má tak vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které byl spotřebitelský úvěr na účet uvedený v této smlouvě poskytnut, nárok pouze na to, aby jí žalovaný vrátil dosud nesplacenou jistinu původního spotřebitelského úvěru, tedy v tomto případě částku 10 000 Kč (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.).

15. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně opírající se o úvěrovou smlouvu, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvního poplatku za poskytnutí úvěru, ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je zcela nepatrný (48,06 % odpovídající úspěchu žalobkyně oproti 51,94 % odpovídajícím úspěchu žalovaného). Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.