58 C 118/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 451,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 40 451,85 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 222,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 627,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 131,94 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 8 % ročně z částky 9 802,30 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 976,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 507,85 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 754,63 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 44 451,85 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), jednak dne 3. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 1“), jednak dne 21. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Žalobkyně pak své požadavky blíže odůvodnila následujícím způsobem:a. na základě úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 3. 9. 2022 žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit do dne 3. 11. 2023, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, částku celkem 27 888 Kč sestávající z jistiny úvěru 15 000 Kč, úroku v pevné výši 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy 1 ve výši 7 350 Kč, dále z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, naposledy na svůj dluh z úvěrové smlouvy 1 uhradil dne 27. 12. 2022 částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.b. Na základě úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 21. 5. 2022 žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit do dne 21. 7. 2023, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, částku celkem 27 888 Kč sestávající z jistiny úvěru 15 000 Kč, úroku v pevné výši 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy 1 ve výši 7 350 Kč, dále z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, naposledy na svůj dluh z úvěrové smlouvy 2 uhradila dne 27. 12. 2024 částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 2. 6. 2026. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne 3. 9. 2022 (k tomu viz č. l. 13 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 15 000 Kč, k čemuž uvedl, že je rozvedený, nevyživuje žádné dítě do 26 let, bydlí v družstevním, jeho mzda činí 23 996 Kč měsíčně, na bydlení a energie vydává 2 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 300 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček hradí 2 000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy, výživné pak činí 7 049 Kč měsíčně.

6. Z pracovní smlouvy (k tomu viz č. l. 15-16, 18) soud zjistil, že žalovaný je od 22. 7. 2019 zaměstnán u , Anonymizováno, , IČO , IČO, .

7. Z výplatních pásek za období od května 2022 do července 2022 (k tomu viz č. l. 16-17 spisu) soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného se pohybuje v rozmezí od 23 285 Kč do 25 004 Kč, ze mzdy žalovaného jsou přitom prováděny srážky na exekuci v rozsahu cca 4 – 7 tisíc a srážky na výživné ve výši 3 000 Kč.

8. Z úvěrové smlouvy 1 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 3. 9. 2022, přičemž týž den poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

9. Z transakční historie k úvěrové smlouvě 1 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil v období od 4. 9. 2022 do 27. 12. 2022 částku celkem 10 000 Kč.

10. Ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne 21. 5. 2022 (k tomu viz č. l. 14 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 30 000 Kč, k čemuž uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě do 26 let, bydlí v družstevním, jeho mzda činí 27 454 Kč měsíčně, na bydlení a energie vydává 2 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček hradí 1 000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy, výživné pak činí 7 890 Kč měsíčně.

11. Z výplatních pásek za období od ledna 2022 do března 2022 (k tomu viz č. l. 19-20 spisu) soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného se pohybuje v rozmezí od 22 919 Kč do 24 030 Kč, ze mzdy žalovaného jsou přitom prováděny srážky na exekuci v rozsahu cca 5 tisíc (exekuce na výživné) a srážky na běžné výživné ve výši 3 000 Kč.

12. Z úvěrové smlouvy 2 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 21. 5. 2022, přičemž týž den poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

13. Z transakční historie k úvěrové smlouvě 2 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil v období od 22. 5. 2022 do 27. 12. 2022 částku celkem 16 000 Kč.

14. Dále soud zjistil, že pohledávky za žalovaným z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a výtah ze seznamu postoupených pohledávek, to vše v elektronickém spisu CEPR).

15. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovaným z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

25. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

26. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, nezjistil však již, že by rovněž ověřila žalovaným tvrzené výdaje. Žalobkyně v této souvislosti, navzdory danému poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nepředložila žádné výpisy z bankovního účtu, prostřednictvím nichž měla právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně ověřovat výdaje žalovaného. Má-li být ale zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné nejen bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Nadto i s ohledem na údaje plynoucí z předložených výplatních pásek, dle nichž byly ze mzdy žalovaného prováděny srážky na exekuci a na výživné, se měla právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalovaného detailněji zabývat. Výše poskytnutých úvěrů a sjednaných měsíčních splátek není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, a to zvláště při kumulaci několika spotřebitelských úvěrů. Soud tedy po právní stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně neposoudila, v důsledku čehož soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

27. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrové smlouvy uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelské úvěry v hotovosti poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 30 000 Kč, přičemž žalovaný na své dluhy z úvěrových smluv uhradil celkem 26 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč.

28. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrových smluv 1 a 2 nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tyto smlouvy, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistin poskytnutých úvěrů, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

30. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistin úvěrů stanovit dle kritérií v § 87 ZoSÚ.