58 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení 18 316 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 18 316 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 673,09 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 857,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 004,11 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 8 % ročně z částky 5 827,92 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 193,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 102,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 375,26 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 8 % ročně z částky 372,77 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky celkem 18 316 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), jednak dne 22. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 1“), jednak dne 1. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Žalobkyně pak své požadavky blíže odůvodnila následujícím způsobem:a. na základě úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 22. 8. 2022 žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zaplatit do dne 22. 10. 2023, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč, částku celkem 18 592 Kč sestávající z jistiny úvěru 10 000 Kč, úroku v pevné výši 507 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy 1 ve výši 4 900 Kč, dále z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované ze starobního důchodu z oznámení , právnická osoba, a složenek, výdaje žalované pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, naposledy na svůj dluh z úvěrové smlouvy 1 uhradila dne 25. 3. 2024 částku 350 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.b. Na základě úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 2. 2022 žalované v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zaplatit do dne 1. 4. 2023, a to formou 14 měsíčních splátek po 664 Kč, částku celkem 9 296 Kč sestávající z jistiny úvěru 5 000 Kč, úroku v pevné výši 254 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy 2 ve výši 2 450 Kč, dále z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 900 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované ze starobního důchodu z oznámení , právnická osoba, a složenek, výdaje žalované pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, naposledy na svůj dluh z úvěrové smlouvy 2 uhradila dne 23. 2. 2024 částku 350 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 14. 4. 2026. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Ze žádosti žalované o úvěr ze dne 22. 8. 2022 (k tomu viz č. l. 16 spisu) soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 10 000 Kč, k čemuž uvedla, že je vdovou, bydlí u dětí, pobírá starobní důchod ve výši 17 418 Kč měsíčně, na bydlení a energie vydává 3 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 300 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček hradí 664 Kč měsíčně, srážky z příjmů pak činí 2 667 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že má dluh u , právnická osoba, ve výši 6 000 Kč a exekuce, na které zbývá doplatit 56 000 Kč.

6. Žalované od lednové splátky 2022 náležel starobní a vdovský důchod ve výši celkem 16 392 Kč s tím, že v lednu 2022 byla žalované na důchodech vyplacena částka 13 822 Kč (a doplatek valorizačního zvýšení ve výši 559 Kč). Od červnové splátky 2022 pak žalované náležel starobní a vdovský důchod ve výši celkem 17 418 Kč s tím, že v srpnu 2022 byla žalované na důchodech vyplacena částka 14 751 Kč (k tomu viz oznámení , právnická osoba, včetně ústřižků výplatních dokladů na č. l. 14-15).

7. Z úvěrové smlouvy 1 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 8. 2022, přičemž týž den poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

8. Z transakční historie k úvěrové smlouvě 1 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila v období od 23. 8. 2022 do 25. 3. 2024 částku celkem 8 208 Kč.

9. Ze žádosti žalované o úvěr ze dne 1. 2. 2022 (k tomu viz č. l. 13 spisu) soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 7 000 Kč, k čemuž uvedla, že je vdovou, bydlí v nájmu, pobírá starobní důchod ve výši 16 392 Kč měsíčně, na bydlení a energie vydává 4 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 000 Kč měsíčně, srážky z příjmů pak činí 2 570 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že má celkem šest exekucí, na které zbývá doplatit 110 900 Kč.

10. Z úvěrové smlouvy 2 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 2. 2022, přičemž týž den poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v celkem 14 měsíčních splátkách po 664 Kč.

11. Z transakční historie k úvěrové smlouvě 2 (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila v období od 2. 2. 2022 do 23. 2. 2024 částku celkem 8 864 Kč.

12. Dále soud zjistil, že pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a výtah ze seznamu postoupených pohledávek, to vše v elektronickém spisu CEPR).

13. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

23. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

24. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv ověřila příjem žalované ze starobního a vdovského důchodu, nezjistil však již, že by rovněž ověřila žalovanou tvrzené výdaje. Žalobkyně v této souvislosti, navzdory danému poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nepředložila žádné výpisy z bankovního účtu. Má-li být ale zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné nejen bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Nadto i s ohledem na samotné tvrzení žalované, že má řadu exekucí, se měla právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalované detailněji zabývat. Výše poskytnutých úvěrů a sjednaných měsíčních splátek není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, a to zvláště při kumulaci několika spotřebitelských úvěrů. Soud tedy po právní stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně neposoudila, v důsledku čehož soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

25. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrové smlouvy uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelské úvěry v hotovosti poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). S ohledem však na to, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, přičemž žalovaná v souvislosti se svými závazky z úvěrových smluv uhradila do března 2024 právní předchůdkyni žalobkyně celkem 17 072 Kč, žalobkyni žádné právo na vrácení poskytnutých jistin spotřebitelského úvěru nesvědčí, protože žalovaná poskytnuté úvěry již zcela vrátila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.