58 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 56 429,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 328,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 100,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 908,71 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 50 780,39 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 15 % ročně z částky 50 021,62 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 363,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 648,81 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 15 % ročně z částky 5 463,07 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky celkem 56 429,20 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jiné reg. č. číslo (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované jednak dne 14. 3. 2022 spotřebitelský úvěr č. číslo, jednak dne 31. 1. 2022 úvěr č. číslo. Žalobkyně pak své požadavky blíže odůvodnila následujícím způsobem: a. na základě žádosti žalované ze dne 14. 3. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované revolvingový úvěr č. číslo se sjednaným úvěrovým rámcem (naposledy ve výši 50 000 Kč), který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty a který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč (dále jen „úvěrová smlouva 1“). Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, rovněž ověřila její náklady na bydlení, žalovaná byla rovněž lustrována v registru SOLUS nebo v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy 1 s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právnická osoba., která ji následně postoupila žalobkyni. b. Na základě žádosti žalované ze dne 31. 1. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr č. číslo ve výši 10 535 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 18,01 % ročně formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 568 Kč (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, rovněž ověřila její náklady na bydlení, žalovaná byla rovněž lustrována v registru SOLUS nebo v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy 2 s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právnická osoba., která ji následně postoupila žalobkyni.

2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 14. 4. 2026. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 14. 3. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč s tím, že částku 20 990 Kč žalovaná čerpala za účelem nákupu zboží/služby u jméno FO (ten byl rovněž zprostředkovatelem úvěru). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním, podniká v oblasti obchodu a služeb, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 60 000 Kč s tím, že celkové náklady domácnosti jsou 7 000 Kč a finanční závazky činí 568 Kč (k tomu viz žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. číslo včetně specifických podmínek č. číslo a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy 1 provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a v registru CBCB, při posouzení úvěruschopnosti vycházela z celkových příjmů domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč a z výdajů, které žalovaná uvedla a které poměřila statistickými údaji a aktuálními údaji o životních nákladech a údaji o normativních nákladech na bydlení, přičemž výdaje žalované stanovila na 7 000 Kč. Ověřila, že žalovaná má úvěry s celkovými splátkami ve výši 2 166 Kč (k tomu viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 17 spisu).

7. Na základě úvěrové smlouvy 1 žalovaná čerpala za období od 30. 3. 2022 do 20. 3. 2023 částku celkem 75 236,91 Kč, na svůj dluh z této smlouvy uhradila za dobu od 13. 4. 2022 do 12. 6. 2023 částku celkem 39 627 Kč (k tomu viz transakční historie v elektronickém spisu CEPR).

8. Dne 31. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě žalovaná čerpala za účelem nákupu výpočetní techniky úvěr ve výši 10 535 Kč (zprostředkovatelem úvěru byla společnost právnická osoba.). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním, je podnikatelkou, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 60 000 Kč s tím, že celkové náklady domácnosti jsou 2 600 Kč a finanční závazky činí 5 600 Kč (k tomu viz žádost/smlouva o klasickém úvěru č. číslo v elektronickém spisu CEPR).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy 2 provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, při posouzení úvěruschopnosti vycházela z celkových příjmů domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč a z výdajů, které žalovaná uvedla a které poměřila statistickými údaji a aktuálními údaji o životních nákladech a údaji o normativních nákladech na bydlení, přičemž výdaje žalované stanovila na 4 041 Kč. Ověřila, že žalovaná má úvěry s celkovými splátkami ve výši 8 600 Kč (k tomu viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 18 spisu).

10. Na základě úvěrové smlouvy 2 žalovaná čerpala dne 1. 2. 2022 částku 10 535 Kč, na svůj dluh z této smlouvy uhradila za dobu od 8. 3. 2022 do 12. 6. 2023 částku celkem 7 816 Kč (k tomu viz transakční historie v elektronickém spisu CEPR).

11. Pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni (k tomu viz notářský zápis – souhlasné prohlášení postoupení pohledávek včetně příloh, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek, přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny a včetně dohody o úplatě, dále oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2024 včetně podacího lístku, to vše v elektronickém spisu CEPR).

12. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

21. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

22. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nikterak neověřovala příjmovou stránku žalované, rovněž pak neověřovala ani její pravidelné a nezbytné výdaje jako např. výdaje na bydlení (i bydlení tzv. ve vlastním je spojeno s náklady na vodné, stočné, sdružené služby dodávky elektřiny nebo plynu). Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila dosavadní dluhové zatížení žalované, pouze jen z toho však nemohla důvodně usuzovat na to, že žalovaná je skutečně úvěruschopná. Má-li být totiž zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné jak bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou bezesporu zmíněné náklady na bydlení. Výše poskytnutých úvěrů a sjednaných měsíčních splátek není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, a to zvláště při kumulaci několika spotřebitelských úvěrů. Soud tedy po právní stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně neposoudila, v důsledku čehož soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

23. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně obě úvěrové smlouvy uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelské úvěry poskytla, právo pouze na vrácení poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 85 771,91 Kč, přičemž žalovaná na své dluhy z úvěrových smluv uhradila celkem 47 443 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 38 328,91 Kč.

24. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrových smluv 1 a 2 nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tyto smlouvy, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistin úvěrů, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly [pro úplnost nutno dodat, že při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. spisová značka), přičemž žalobkyně se po žalované domáhala, k datu vyhlášení rozsudku, zaplacení částky celkem 104 669,76 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 38 328,91 Kč, její úspěch ve věci tak činí 36,62 %, úspěch žalované pak 63,38 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované je tedy 26,76 %].

26. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalované v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistin úvěrů stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovanou dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.