58 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 145 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 16 145 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení shora specifikovaných částek spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 2. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky Anonymizováno smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zaslala žalovanému téhož dne na účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč vrátit žalobkyni formou tří měsíčních splátek do 8. 9. 2024. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových nebo výdajových poměrech, které ověřila dokumenty vyžádanými od žalovaného. Na jejich základě pak žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný však na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ničeho neuhradil. Žalovaná částka představovala jistinu spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 145 Kč.

2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 31. 3. 2026. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala, žalovaný se bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Soud zjistil, že dne 2. 7. 2024 v 15:40 hod. žalovaný elektronicky (PIN kódem) podepsal smlouvu o zápůjčce (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na bankovní účet č. č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se přitom smluvně zavázal vrátit žalobkyni částku 24 000 Kč, a to formou tří splátek po 8 000 Kč. RPSN činila 1 689 % (k tomu viz úvěrová smlouva a výpis z běžného účtu v elektronickém spisu CEPR).

6. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů (založených v elektronickém spisu CEPR) nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

14. Žalobkyně k prokázání toho, že prověřovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, neoznačila (a ani nepředložila) žádné relevantní důkazní návrhy. Soud tak byl připraven žalobkyni náležitě poučit při jednání podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala a posoudila, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.

15. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, zda vůbec a případně jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována a posouzena, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

16. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu se žalobkyní uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 15 000 Kč, na dluh z této smlouvy však ničeho neuhradil, soud žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního poplatku, smluvně sjednaných nákladů spojených s upomínáním žalovaného a ani právo na smluvní pokutu, jakož jí nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti poskytnuté jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.