58 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 136 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 136 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 136 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , náhradu nákladů řízení ve výši 537 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 136 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 17. 10. 2024 uzavřel prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne 17. 10. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do dne 23. 3. 2025. To se však nestalo. Pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představovala dosud nesplacenou jistinu úvěru 16 000 Kč a smluvní úrok 7 136 Kč. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru neuznal, požadovala žalobkyně přisouzení dlužné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 30. 4. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 17. 10. 2024 v 11:26 hod. žalovaný za pomoci elektronických prostředků uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému téhož dne na účet č. , č. účtu, , tj. na účet uvedený v úvěrové smlouvě, úvěr ve výši 16 000 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva a výpis z běžného účtu původního věřitele, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).

6. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. 1 a seznamu postoupených pohledávek, to vše v CEPR).

7. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů (založených v elektronickém spisu CEPR) nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

15. Dále soud dospěl k právnímu závěru, že původní věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda původní věřitel prověřil objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

16. Žalobkyně k prověření a posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ničeho netvrdila, neoznačila tak (a ani nepředložila) k tomu žádné relevantní důkazní návrhy. Soud tak byl připraven žalobkyni náležitě poučit při jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany původního věřitele prověřována a posuzována, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.

17. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany původního věřitele prověřována a posouzena, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

18. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu s původním věřitelem uzavřela a které původní věřitel spotřebitelský úvěr poskytl, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 16 000 Kč (v tomto ohledu nutno zdůraznit, že sama žalobkyně netvrdila, že by žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal více než 16 000 Kč), na dluh z této smlouvy však ničeho neuhradil, soud žalobě vyhověl co do částky 16 000 Kč. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, jakož jí nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti poskytnuté jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 537 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 61,07 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 26 201,36 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky celkem 16 000 Kč), zatímco úspěch žalovaného činí 38,93 %; rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak 22,14 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 926 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 500 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky náhrady výdajů za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč). Žalobkyni přitom přísluší 22,14 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 426 Kč, tedy částka 537 Kč.

21. O plnění k rukám advokátky žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.