58 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 112,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 194,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 194,58 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 11 918,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení nad rámec shora přiznaným se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky , Jméno advokátky, náhradu nákladů řízení ve výši 594,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 31 112,92 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 11. 9. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřel se společností , Anonymizováno, dále jen „původní věřitel“) dne 18. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr v konečné výši 31 112,92 Kč, který měl být splacen nejpozději do 10. 9. 2025. Před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, rovněž byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy neuznal, požadovala žalobkyně přisouzení dlužné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 21. 5. 2026. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Z úvěrové smlouvy (dokument ve formátu PDF; založen v elektronickém spisu CEPR), datované ke dni 18. 4. 2025, soud zjistil, že v záhlaví této smlouvy je žalovaný identifikován jménem a příjmením, rodným číslem (tyto osobní údaje se shodují s údaji ve fotokopii občanského průkazu žalovaného založené v elektronickém spisu CEPR), dále adresou bydliště, dále telefonním číslem a e-mailem. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako klientovi peněžní prostředky do výše maximálního úvěrového limitu 20 000 Kč. Úvěrová smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného.

6. Ve dnech 18. 4. 2025 a 5. 5. 2025 původní věřitel odeslal na účet č. , č. účtu, platby ve výši celkem 21 983 Kč, které byly i v tyto dny na tento účet připsány. Majitelem účtu je žalovaný, který dne 2. 5. 2025 odeslal na účet původního věřitele, z něhož mu poukázány finanční prostředky ve výši 21 983 Kč, platbu ve výši 2 788,42 Kč (k tomu viz celkem tři proof of payment, dokument payments and withdrawal, dále faktura s variabilním symbolem , var. symbol, , to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, dále sdělení banky na č. l. 18 spisu).

7. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek včetně dodatku č. 2 a seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).

8. Žalobkyně výzvou ze dne 18. 10. 2025, předanou dne 21. 10. 2025 k poštovní přepravě a doručovanou žalovanému dne 23. 10. 2025, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě tří dnů (k tomu viz výzva k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o podání, to vše v elektronickém spisu CEPR, dále sledování zásilky v aplikaci Track&Trace).

9. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 545 a násl., § 1731 a násl., § 1879 a násl., § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1958 a násl. o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (…) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že tvrzená pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

15. Dále soud zjistil, že žalobkyní předložená úvěrová smlouva neobsahuje žádný záznam projevu vůle žalovaného, kterým by žalovaný stvrzoval obsah této smlouvy a z něhož by byla zřejmá vůle žalovaného se obsahem této smlouvy řídit. Samotné uvedení osobních údajů žalovaného v záhlaví úvěrové smlouvy nelze považovat za jeho elektronický podpis, neboť to nikterak nedokládá, že by tato elektronická data byla k úvěrové smlouvě připojena z vůle žalovaného. Soud tedy nezjistil, že by mezi žalovaným a původním věřitelem byla úvěrová smlouva s deklarovaným obsahem kdy uzavřena, tedy že by žalovanému závazek z této smlouvy vůbec kdy vznikl. Za této situace se soud zabýval tím, zda žalobkyní uplatněnému nároku lze vyhovět z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. V této souvislosti soud zjistil, že původní věřitel ve shora uvedených dnech poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 21 983 Kč, přičemž žalovaný dne 2. 5. 2025 uhradil původnímu věřiteli na jeho účet částku 2 788,42 Kč. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil důvod, na jehož základě k tomu došlo, ani to, že by prostředky původnímu věřiteli nebo žalobkyni již zcela vrátil. S ohledem na to soud v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. vyhověl žalobě co do částky 19 194,58 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud provedeným dokazováním zjistil, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 23. 10. 2025 a po uplynutí třídenní lhůty, stanovené ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyni tedy náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 29. 10. 2025 (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.). O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Ve zbylém rozsahu, tedy co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 11 918,34 Kč a požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení nad rámec shora přiznaného, soud žalobu zamítl, protože nezjistil, že by úvěrová smlouva s deklarovaným obsahem byla kdy uzavřena a že by se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky vyšší než 19 194,58 Kč, a to dříve než 29. 10. 2025.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 594,57 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 60,83 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 33 593 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky celkem 20 434,34 Kč), zatímco úspěch žalovaného činí 39,17 %; rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak 21,66 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 245 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 500 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč (nutno vyjít z tarifní hodnoty 21 983 Kč) a z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč). Žalobkyni přitom přísluší 21,66 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 745 Kč, tedy částka 594,57 Kč.

18. O plnění k rukám advokátky žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (v této věci činila tarifní hodnota ve smyslu § 8 odst. 1 a. t. částku 21 983 Kč, protože co do zbylé žalobkyní požadované částky se jednalo ve smyslu § 513 o. z. o příslušenství pohledávky).