58 C 58/2025
č. j. 58 C 58/2025-13
V PLATNOSTIOkresní soud v České Lípě rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 12 820 Kč s úroky z prodlení. Soud uznal nárok z důvodu, že žalovaný byl provozovatelem vozidla bez pojištění odpovědnosti v období bez pojištění. Rozhodnutí se opřelo o § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. a o § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit i náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.
Plný text
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 820 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 900 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 320 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, advokátky Mgr. jméno FO, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím, a to z titulu § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla RZ SPZ, k němuž neměl žalovaný v období od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a v období od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.
3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.
4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.
5. Žalovaný je od 8. 7. 2019 zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ, které má zdvihový objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a k němuž nebylo v obdobích od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně výzvami ze dne 27. 9. 2024 a ze dne 9. 1. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 3 900 Kč (období bez pojištění o délce 60 dnů násobeno denní sazbou ve výši 65 Kč) a ve výši 8 320 Kč (období bez pojištění o délce 128 dnů násobeno denní sazbou ve výši 65 Kč). Tyto výzvy, obsahující i lhůtu k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy, poučení o okolnostech vylučujících vznik práva žalobkyně na příspěvek nebo výňatek ze zákona č. 30/2024 Sb., byly odeslány na adresu žalovaného uvedenou v registru silničních vozidel a doručovány žalovanému dne 1. 10. 2024, resp. dne 10. 1. 2025 (k tomu viz informace z RSV, výpis z RSV, výzvy k úhradě včetně sledování zásilek, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).
6. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.
7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 6, § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), jakož i podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a podle vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2024. Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Soud žalobkyní uplatněný nárok shledal zcela důvodným. Žalovaný byl v obdobích od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ. Má se tak za to, že žalovaný byl i skutečným provozovatelem tohoto vozidla [v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb.]. K vozidlu nebylo ve shora uvedených obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně včas, v jednoroční prekluzivní lhůtě, vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, její výzvy k úhradě přitom obsahovaly náležitosti požadované zákonem (§ 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období bez pojištění odpovědnosti (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.), jakož mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 600 Kč (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Samotná výše příspěvku je pak určena součinem počtu dnů, kdy nebylo vozidlo RZ SPZ pojištěno, a příslušné denní sazby pro toto vozidlo, tedy v daném případě 60 dnů, resp. 128 dnů × 65 Kč [§ 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb.].
9. Jako důvodný posoudil soud i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 12. 12. 2024, resp. od 26. 3. 2025, protože v tyto dny byl žalovaný prokazatelně již v prodlení se zaplacením příspěvků.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokátky žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.