58 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 171 754,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 247 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 94 507,64 Kč spolu s úrokem 15,9 % ročně z pohledávky 167 957,64 Kč od 20. 10. 2025 do 18. 11. 2025, úrokem 11,5 % ročně z pohledávky 167 957,64 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, úrokem 11,5 % ročně z pohledávky 167 957,64 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 821,99 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované zaplacení částky celkem 171 754,64 Kč spolu se shora (ve výroku II.) specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně přitom uplatnila dva nároky. Jde-li o první nárok, ten žalobkyně odůvodnila tím, že dne 22. 5. 2015 uzavřela se žalovanou smlouvu o běžném účtu (jednalo se o účet č. , č. účtu, ) a dne 22. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , č. účtu, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě žalobkyně vyplatila dne 22. 3. 2024 žalované na její výše uvedený běžný účet úvěr ve výši 169 558 Kč. Ten se žalovaná zavázala splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 825 Kč, skládajících se ze splátky jistiny a úroku 15,9 % ročně, s tím, že první splátka byla splatná dne 16. 4. 2024, poslední dne 16. 3. 2034. Navzdory opakovaně sjednanému odkladu splátek se žalovaná dostala do prodlení s hrazením splátek, načež žalobkyně přistoupila dne 20. 10. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny úvěru 167 957,64 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného za období od 8. 7. 2025 do 19. 10. 2025 ve výši 9 821,99 Kč, dále smluvního úroku 15,9 % ročně (ode dne 19. 11. 2025 pak ve výši 11,5 % ročně) a zákonného úroku z prodlení. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřila finanční situaci žalované z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, v podrobnostech pak žalobkyně odkázala na jí předložené potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru. Co se týká druhého nároku, žalobkyně uvedla, že žalovaná se na svém běžném účtu – navzdory své smluvní povinnosti disponovat s penězi na tomto účtu jen do výše dostupného zůstatku – dostala do nepovoleného debetu ve výši 3 797 Kč.

2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 5. 5. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 22. 5. 2015 žalobkyně a žalovaná uzavřely rámcovou smlouvu č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „běžný účet“). Dle obchodních podmínek žalobkyně (bod 16 části „Nakládání s účtem a zřízení dispozičního práva k účtu“), účinných od 10. 1. 2015, se majitel účtu zavazuje udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby včetně závazků vůči bance s tím, že případný debetní zůstatek je majitel účtu povinen uhradit do pěti pracovních dnů poté, co byl bankou o debetním zůstatku informován (k tomu viz rámcová smlouva č. , číslo, a obchodní podmínky žalobkyně účinné od 10. 1. 2015; založeno v elektronickém spisu CEPR).

6. Ke dni 13. 10. 2025 činil debetní (záporný) zůstatek na běžném účtu částku −3 797 Kč. Dopisem ze dne 20. 10. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této částky (k tomu viz výpis z běžného účtu a výzva k zaplacení dluhu, to vše v elektronickém spisu CEPR).

7. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná ve své žádosti o úvěr informovala žalobkyni, že její čistý příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, činí 26 028 Kč, není vdaná, bydlí u rodičů, nikoho nevyživuje, její výdaje na jiné splátky jsou ve výši 9 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, výdaje domácnosti jsou pak ve výši 58 000 Kč. Žalobkyně přitom z běžného účtu a úvěrové zprávy ověřila, že příjem žalované je 26 028 Kč, splácí na jiné závazky 6 580 Kč, dále má sjednány úvěrové rámce do výše 50 000 Kč. Výdaje žalované stanovila žalobkyně dle své expertní analýzy na 4 470 Kč, výdaje domácnosti na 8 510 Kč a výdaje na bydlení na 5 891,88 Kč, pročež dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splácet 2 825 Kč měsíčně (k tomu viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru na č. l. 17 spisu).

8. Žalovaná měla k 20. 2. 2024 jeden závazek z osobního úvěru, na který zbývalo formou splátek ve výši 6 580 Kč doplatit celkem 783 006 Kč, jeden závazek z kontokorentního úvěru s limitem do 10 000 Kč (z toho již využito 9 939 Kč) a jeden závazek z kreditní karty s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Dále pak žalovaná dne 20. 2. 2024 požádala o osobní úvěr ve výši 50 000 Kč (k tomu viz úvěrová zpráva na č. l. 12-16 spisu).

9. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024 (k tomu viz č. l. 18-23 spisu) soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil – 4 926,48 Kč, konečný zůstatek pak 802,20 Kč. Dále je z tohoto výpisu patrný příjem žalované ze zaměstnání (příchozí platby ze dne 5. 12. 2023, 4. 1. 2024 a 2. 2. 2024), a to ve výši, jak jej žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla. Dále tento výpis zachycuje celou řadu, opakujících se, odchozích plateb souvisejících s kurzovými sázkami nebo on-line hazardními hrami (v detailech plateb viz , Anonymizováno, , , právnická osoba, ). Za shora uvedené období bylo na tyto sázky nebo hry z běžného účtu odesláno celkem 11 484 Kč.

10. Dne 22. 3. 2024 pak žalobkyně a žalovaná prostřednictvím mobilního bankovnictví uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně téhož dne vyplatila žalované na běžný účet úvěr ve výši 169 558 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v celkem 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 825 Kč (k tomu i měsíční pojistné ve výši 246 Kč) splatných k 16. dni v každém měsíci (k tomu viz dodatek č. 8 k rámcové smlouvě č. , číslo, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o načerpání úvěru, založeno v elektronickém spisu CEPR).

11. Žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila za období od 16. 4. 2024 do 20. 8. 2025 celkem 34 020,19 Kč (k tomu viz přehled plateb úvěru v elektronickém spisu CEPR).

12. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl předně k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o účtu ve smyslu § 2662 a násl. o. z., na jejímž základě vedla žalobkyně běžný účet, jehož majitelem byla žalovaná. Tím, že běžný účet se ke dni 13. 10. 2025 ocitl v debetním zůstatku −3 797 Kč, porušila žalovaná svou smluvně převzatou povinnost udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Vzhledem pak k tomu, že ani navzdory výzvě žalobkyně žalovaná svůj dluh vyplývající z debetního zůstatku nezaplatila, soud žalobě co do částky 3 797 Kč vyhověl.

21. Dále soud dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

22. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně řádně ověřila příjmovou stránku žalované. Jde-li pak o její výdaje, ověřila dosavadní dluhové zatížení žalované (viz úvěrová zpráva) s tím, že ostatní výdaje žalované stanovila dle své interní expertní analýzy, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Soud tento závěr žalobkyně nesdílí. Z výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že na tomto účtu dlouhodobě nezbývá tolik disponibilních prostředků, aby žalovaná byla schopna hradit měsíční splátku ve výši 2 825 Kč. Rovněž z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná v období předcházejícím uzavřením úvěrové smlouvy vynakládala nemalé finanční prostředky na kursové sázky nebo on-line hazardní hry. Tyto skutečnosti však nebyly ze strany žalobkyně nikterak reflektovány. Rovněž je nutné žalobkyni vytknout, že sice ověřila splátky žalované na dřívější úvěr ve výši 6 580 Kč, z posouzení úvěruschopnosti pak ale již není zřejmé, nakolik se do tohoto posouzení promítly dva zbylé závazky žalované z kontokorentního úvěru a kreditní karty, tedy že by žalobkyně blíže zkoumala, kolik žalovaná měsíčně vynakládá na splácení těchto dvou dluhů z poskytnutých úvěrových rámců (nutno upozornit, že sama žalovaná uvedla, že na své závazky splácí celkem 9 000 Kč). Tyto okolnosti měly bezesporu žalobkyni vést k tomu, aby se úvěruschopností žalované detailněji zabývala. To však žalobkyně neučinila, ačkoliv podle soudu zde byly – s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru, výši sjednané splátky a délce trvání úvěru – důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Soud tak uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

23. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která se žalobkyní úvěrovou smlouvu uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované částku 169 558 Kč, žalovaná přitom dluh z úvěrové smlouvy uhradila celkem 34 020,19 Kč, činí dosud nesplacená jistina úvěru částku 135 537,81 Kč.

24. Soud však musel v tomto ohledu uvážit, že účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je ochrana spotřebitele, který se v důsledku aplikace tohoto ustanovení nesmí ocitnou v horším právním nebo faktickém postavení, než by byl, pokud by původní závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nadále trval. Podle původní dohody o způsobu splácení vyplývající z úvěrové smlouvy měla přitom žalovaná poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně smluvního úroku) vracet žalobkyni formou splátek po dobu celkem 120 měsíců s tím, že k datu rozhodnutí soudu by žalovaná, splácela-li by dle původní dohody splátky řádně a včas, zaplatila žalobkyni celkem 73 450 Kč (počítaje v to i květen 2026). Podle názoru soudu by bylo v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, kdy by žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni celou dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, nehledě na to, že by z takového rozhodnutí mohla žalobkyně, která absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zavinila, nakonec profitovat v tom smyslu, že by se jí dostalo zpět finančních prostředků (daleko) dříve než dle původní dohody o splácení úvěru dle úvěrové smlouvy.

25. S ohledem na shora odůvodněné soud uložil žalované zaplatit žalobkyni pouze částku 73 450 Kč; co se týká zbylé, dosud nesplacené, jistiny poskytnutého úvěru ve výši 62 087,81 Kč (135 537,81 Kč – 73 450 Kč), soud žalobu pro předčasnost zamítl (v této souvislosti nutno dodat, že toto rozhodnutí ve vztahu k nároku žalobkyně na vrácení zbylé výše jistiny spotřebitelského úvěru netvoří překážku věci rozhodnuté).

26. Jde-li pak o zbylé žalobkyní uplatněné nároky, které byly opřeny o úvěrovou smlouvu, soud žalobu v této části pro nedůvodnost zamítl, protože v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně právo pouze na vrácení (v projednávané věci pouze části) jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. Ve vztahu k nároku na zákonný úrok z prodlení soud pak odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

27. Vzhledem k výše rozvedenému soud rekapituluje, že žalobě vyhověl co do částky celkem 77 247 Kč (3 797 Kč + 73 450 Kč). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu dílem pro předčasnost, dílem pro nedůvodnost zamítl.

28. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.