Okresní soud v České Lípě · Rozsudek

58 C 6/2026

č. j. 58 C 6/2026-13

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-03-17 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSCL:2026:58.C.6.2026.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v České Lípě rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 18 084 Kč s úroky z prodlení, a to na základě § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud uznal, že žalovaný byl provozovatelem vozidla bez pojištění v období, kdy mu podle zákona vznikl povinnost zaplatit příspěvek do garančního fondu. Nárok na úrok z prodlení byl podle § 573 občanského zákoníku oprávněn od data, kdy byl žalovaný v prodlení. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč podle § 151 odst. 1 o. s. ř.

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 084 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 580 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 904 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, advokátky Mgr. jméno FO, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím, a to z titulu § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla RZ SPZ, k němuž nebylo v období od 17. 9. 2024 do 15. 11. 2024 a v období od 16. 11. 2024 do 23. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Žalovaný je od 10. 9. 2024 zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ, které má zdvihový objem válců motoru nad 2 500 cm3 a k němuž nebylo v období od 17. 9. 2024 do 15. 11. 2024 a v období od 16. 11. 2024 do 23. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně výzvami vyhotovenými dne 9. 1. 2025 a dne 17. 4. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 5 580 Kč (období bez pojištění o délce 60 dnů násobeno denní sazbou ve výši 93 Kč) a ve výši 11 904 Kč (období bez pojištění o délce 128 dnů násobeno denní sazbou ve výši 93 Kč). Tyto výzvy, obsahující i lhůtu k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy, poučení o okolnostech vylučujících vznik práva žalobkyně na příspěvek nebo výňatek ze zákona č. 30/2024 Sb., byly ve shora uvedených dnech, kdy byly vyhotoveny, předány provozovateli poštovních služeb a žalovanému doručovány – v případě první výzvy – dne 10. 1. 2025, v případě druhé výzvy pak dne 22. 4. 2025 (k tomu viz výpisy z RSV, výzvy k úhradě včetně informací o zásilce a sledování zásilky, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).

6. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 6, § 45 zákona č. 30/2024 Sb., jakož i podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a podle vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025. Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Soud žalobkyní uplatněný nárok shledal důvodným. Žalovaný byl ve shora uvedených obdobích zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ SPZ. Má se tak za to, že žalovaný byl i skutečným provozovatelem tohoto vozidla (v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb.). K vozidlu přitom nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně včas, v jednoroční prekluzivní lhůtě, vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, její výzvy k úhradě obsahovaly náležitosti požadované zákonem (§ 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.) Žalovanému tak vznikla podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období bez pojištění odpovědnosti, jakož mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tedy celkem 600 Kč za dvě dlužná, na sebe navazující, období (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Samotná výše příspěvku je pak určena součinem počtu dnů, kdy nebylo vozidlo RZ SPZ pojištěno, a příslušné denní sazby pro toto vozidlo, tedy v daném případě 60 dnů × 93 Kč a 128 dnů × 93 Kč [§ 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 69/2024 Sb.]

9. Jako důvodný posoudil soud i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne 26. 3. 2025 a ode dne 2. 7. 2025, protože v tyto dny byl žalovaný prokazatelně již v prodlení se zaplacením příspěvků (§ 573 o. z.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokátky žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.