58 C 72/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci.

II. Žaloba se ve zbylé části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 500 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta Jméno advokáta, náklady řízení ve výši 2 530 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 500 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2025 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 500 Kč. Ten se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úroky hrazenými v měsíčních splátkách po 4 625 Kč splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 5. 2025 a ani nereagoval na upomínky žalobkyně ze dne 15. 5. a 5. 6. 2025, žalobkyně přistoupila dne 28. 7. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy neuhradil ničeho. Jdeli o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, odkázala žalobkyně na přílohu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která dle jejího mínění prokazuje, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila.

2. Žalovaný namítl, že žalobkyně jeho úvěruschopnost nezkoumala, přičemž poukázal na to, že mu před rokem a půl skončila insolvence, tudíž žalobkyni bylo nebo mělo být zřejmé, že jeho schopnost splatit úvěr je zásadně omezená. Dále namítl, že poskytnutý úvěr měl mnohonásobně přeplatit. Při jednání před soudem pak žalovaný uvedl, že máli vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, nebude tak schopen učinit naráz.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 11. 11. 2025. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala, tudíž soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění.

5. Dne 27. 4. 2025 ve 12:40 hod. žalovaný elektronicky podepsal smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo, na jejímž základě žalobkyně zaslala dne 28. 4. 2025 žalovanému na účet č. č. účtu, tedy na účet uvedený ve smlouvě, platbu ve výši 18 500 Kč identifikovanou variabilním symbolem shodujícím se s číslem smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal žalobkyni zaplatit za poskytnutý úvěr částku celkem 74 000 Kč s tím, že úroky z úvěru splatí ve dvanácti měsíčních splátkách po 4 625 Kč, přičemž současně s poslední splátkou úroku, splatnou ke dni 15. 4. 2026, je splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru. Smluvní strany v čl. 2 odst. 10 smlouvy prohlásily, že poskytovatel si od spotřebitele vyžádal (příp. od třetí osoby se souhlasem spotřebitele) doklady totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu spotřebitele za poslední 3 měsíce (k tomu viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo, potvrzení o provedené platbě, to vše v elektronickém spisu CEPR).

6. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že a. občanský průkaz žalovaného není ztracený ani odcizený, žalovaný se nenachází v procesu insolvence, není proti němu vedena aktivní exekuce, z registru SOLUS pak vyplývá, že žalovaný má výbornou platební morálku a je bez měsíčních závazků; b. žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 31 500 Kč, žalobkyně na bankovním účtu nalezla příjem 29 066 Kč; c. žalovaný deklaroval, že jeho náklady na bydlení činí 6 500 Kč, žalobkyně na bankovním účtu žádné takové náklady nenalezla; d. žalovaný prohlásil, že jeho náklady na potraviny a běžné zboží pro domácnost činí 6 000 Kč, na bankovním účtu přitom žalobkyně nalezla tyto náklady s náklady jiných zdrojů v hodnotě 956 Kč, přičemž vzala v potaz minimální částku těchto nákladů ve výši 3 000 Kč; e. žalovaný dále uvedl, že jeho finanční závazky činí 5 500 Kč, podle jeho bankovního účtu, jak žalobkyně ověřila, činí 3 683 Kč; f. dále žalobkyně kalkulovala s náklady na sázení a na hazardní hry ve výši 9 138 Kč; g. celkovou finanční situaci žalovaného pak žalobkyně vyhodnotila tak, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky ve výši 6 245 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň. K tomuto finančnímu zůstatku žalobkyně dospěla tak, že od příjmu žalovaného ve výši 29 066 Kč (ověřeného z bankovního účtu) odečetla výdaje žalovaného sestávající z nákladů na bydlení ve výši 6 500 Kč (tedy ve výši uvedené žalovaným), nákladů na domácnost ve výši 3 000 Kč (tedy ve výši žalobkyní stanovené minimální částky v hodnotě 3 000 Kč), dále odečetla finanční závazky žalovaného ve výši 3 683 Kč (ověřené z bankovního účtu), náklady na sázení a hazardní hry ve výši 9 138 Kč a EXTRA zůstatek na cokoliv ve výši 500 Kč.

7. Z výslechu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný je na nemocenské, pobírá dávku nemocenského ve výši 24 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. Čeká jej operace s následnou rekonvalescencí o délce 23 měsíce a následným nástupem na léčbu. Hradí nájemné ve výši 8 400 Kč, k tomu drobné služby v řádu několika sto korun měsíčně, dostal pokutu ve výši 15 000 Kč.

8. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé nic podstatného.

9. Soud poté, co zhodnotil dílčí skutková zjištění jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poté, co poměřila ověřený příjem žalovaného s jeho celkovými výdaji, dílem ověřenými, dílem tvrzenými žalovaným a dílem stanovenými žalobkyní způsobem vyplývajícím z přílohy č. 1 ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, posoudila žalovaného jako úvěruschopného, tedy schopného splácet měsíční splátku úroků ve výši 4 625 Kč včetně poslední splátky, splatné k 15. 4. 2026, ve výši celkem 23 125 Kč. Nato žalobkyně a žalovaný sjednali elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo, na jejímž základě žalobkyně zaslala dne 28. 4. 2025 žalovanému na účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky ve výši 18 500 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 1, § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), a dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

15. Spor mezi účastníky vyplýval ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), který byl současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Soud se tedy musel nejprve zabývat otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tzn., zda žalobkyně komplexně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde nejsou o této schopnosti žalovaného žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

16. Ačkoliv soud prohlášení smluvních stran v čl. 2 odst. 10 smlouvy, podle něhož byl žalobkyni předložen kompletní výpis z bankovního účtu žalovaného za poslední 3 měsíce, nikterak nepřeceňoval (přeci jen se jednalo o adhezní smlouvu), nadále se soud tímto nezabýval, protože již samotný způsob, jakým žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, popsaný v příloze č. 1 smlouvy, vedla soud k závěru, že toto její posouzení nebylo řádné. Žalobkyni je nutné vytknout, že v rámci výdajové stránky žalovaného kalkulovala s náklady žalovaného na domácnost ve výši 3 000 Kč (při současné cenové hladině přitom žalovaný z takto nízké částky mohl jen stěží zabezpečit jen nákup potravin pro svou osobu na celý měsíc) a s jeho finančními závazky ve výši 3 683 Kč, třebaže sám žalovaný uvedl, že jeho náklady na domácnost činí 6 000 Kč a finanční závazky 5 500 Kč. Přitom sám žalovaný musel nejlépe vědět, za co každý měsíc utrácí a závazky v jaké výši splácí. Pokud by pak žalobkyně do vyčíslení celkových výdajů žalovaného zahrnula jím tvrzené náklady na domácnost a finanční závazky ve výši celkem 11 500 Kč, nutně by to muselo vést žalobkyni k závěru, že žalovaný měsíční splátku (nadto splátku jen smluvních úroků) není schopen vůbec splácet, protože mu zbývá k dispozici částka 1 428 Kč (29 066 – 27 638). Soud tedy uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, v důsledku čehož soud smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. číslo uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

17. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok pouze na to, aby jí vrátil poskytnutou jistinu původního spotřebitelského úvěru, tedy částku 18 500 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Vzhledem k tomu, že žalovaný při jednání před soudem namítl, že není schopen jistinu spotřebitelského úvěru vrátit žalobkyni naráz, soud postupem podle § 87 odst. 2 ZoSÚ určil, že žalovaný je povinen částku 18 500 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci (s tím, že první splátka bude splatná v měsíci, kdy nabude tento rozsudek právní moci). Soud při určení výše měsíční splátky přihlédl k tomu, že jediným aktuálním zdrojem příjmu žalovaného je dávka nemocenského, dále k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalovaného, k jeho výdajům na bydlení, jakož i přihlédl k běžným výdajům na potraviny a jiné nezbytné náklady a k tomu, že jistina spotřebitelského úvěru bude žalobkyni vrácena v přijatelné době 8 měsíců.

18. Pro úplnost soud dodává, že nárok na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru nepovažoval za předčasný, protože k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku měl žalovaný podle původní dohody žalobkyni uhradit již částku 27 750 Kč (6 × 4 625), tedy částku převyšující jistinu spotřebitelského úvěru.

19. Ve zbývající části, tedy jdeli o nárokované příslušenství v podobě nákladů na upomínání žalovaného ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V této souvislosti soud odkazuje i na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 947 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 92,33 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 20 036,25 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky 18 500 Kč), zatímco úspěch žalovaného činí 7,67 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tedy 84,66 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 500 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a skládající se ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč a z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč). Žalobkyni přitom přísluší 84,66 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, tedy částka 1 947 Kč. O plnění k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení pak soud s ohledem na zjištěné aktuální poměry žalovaného, shora popsané, určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku může žalobkyně podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Žalovaný proti tomuto rozsudku nemůže podat odvolání, protože se odvolání výslovně vzdal dne 11. 11. 2025. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.