58 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 299,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 299,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 774,83 Kč, úrokem 11,50 % ročně z částky 9 839,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 321,63 Kč za období od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 299,04 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám advokáta Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 12 299,04 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněné nároky žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela dne 10. 3. 2024 se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. číslo (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr do úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Této povinnosti však žalovaný nedostál, načež žalobkyně přistoupila ke dni 14. 10. 2025 k zesplatnění úvěru. Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, dále provedla výpočet tzv. MLS (zohledňující částku životního minima klienta, normativní náklady na bydlení nebo dosavadní dluhové zatížení klienta) a příjmovou a výdajovou stránku žalovaného ověřila výpisy z účtu za období od 8. 12. 2023 do 8. 3. 2024. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení - nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 839,73 Kč; - poplatků za pojištění ve výši celkem 159,31 Kč (jednalo se o poplatky za pojištění zahrnuté v 17. a 19. splátce); - nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč (sestávající z paušálních nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání); - smluvních pokut ve výši celkem 1 400 Kč (sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, příp. ve výši dlužné splátky, byla-li nižší než 500 Kč); - smluvního úroku, při sjednané sazbě 26,28 % ročně, ve výši celkem 1 774,83 Kč, sestávajícího ze součtu nesplacených úroků v jednotlivých splátkách do dne zesplatnění a smluvního úroku od 15. 10. 2025 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění) do 19. 1. 2026 (tj. do data sepsání žaloby); - zákonného úroku z prodlení ve výši 321,63 Kč kapitalizovaného za období od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026; - smluvního úroku ve výši 11,50 % z jistiny úvěru od 20. 1. 2026 do zaplacení a konečně - zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, poplatků za pojištění a smluvních pokut od 20. 1. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 12. 5. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 10. 3. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal hradit žalobkyni, při sjednané úrokové sazbě 26,28 % ročně, minimální měsíční splátku ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč), skládající se ze splátky úvěru a splátky splátkových programů, a to vždy k 20. dni v měsíci. V úvěrové smlouvě se žalobkyně a žalovaný rovněž dohodli na výši prvního čerpání ve výši 8 248 Kč (tzv. Nákup na splátky), které se žalovaný zavázal splatit v celkem 11 měsíčních splátkách po 836 Kč. Žalovaný si rovněž v úvěrové smlouvě sjednal se žalobkyní Balíček pojištění MAX+, za který se zavázal hradit měsíčně částku odpovídající 8,9 % z minimální splátky úvěru. Žalobkyně v úvěrové smlouvě upozornila žalovaného, že v případě prodlení se zaplacením splátky mu může naúčtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v paušální výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně upozornila žalovaného, že v případě prodlení s úhradou 2 a více splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce je oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně a dokumenty k pojištění (blíže specifikované přímo v úvěrové smlouvě; k tomu viz úvěrová smlouva č. 7403087288 v elektronickém spisu CEPR).

6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, nemá děti, bydlí v podnájmu, je zaměstnán s příjmem ve výši 28 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 16 030 Kč (z toho výdaje na bydlení 9 030 Kč, splátky úvěrů 2 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč). V registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) byly k osobě žalovaného evidovány celkem tři existující závazky z osobních úvěrů s výší měsíčních splátek 411 Kč, 404 Kč a 875 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva, karta klienta a úvěrová zpráva v elektronickém spisu CEPR).

7. Výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 8. 12. 2023 do 8. 3. 2024 (k tomu viz č. l. 12-32 spisu) zachycuje pravidelný příjem žalovaného od Anonymizováno, a to ve výši tvrzené žalovaným v úvěrové smlouvě, s tím, že za shora uvedené období byly na tento účet připsány finanční prostředky ve výši celkem 113 110,39 Kč, z účtu pak odešlo celkem 103 111,51 Kč.

8. Žalovaný neuhradil splátku splatnou do 20. 6. 2025, do 20. 7. 2025, do 20. 8. 2025 a do 20. 9. 2025, načež žalobkyně výzvou ze dne 14. 10. 2025, předanou téhož dne k poštovní přepravě, vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, čerpaného na základě úvěrové smlouvy, ve výši 13 414,56 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Ke dni 19. 1. 2026 činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 9 839,73 Kč, dluh na pojistném částku 159,31 Kč, dluh na nákladech na vymáhání částku 900 Kč, dluh na smluvních pokutách částku 1 400 Kč, dluh na smluvním úroku částku 1 774,83 Kč a dluh na zákonném úroku z prodlení částku 321,63 Kč (k tomu viz výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, to vše v elektronickém spisu CEPR).

9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu (písm. a), úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení (písm. b), nebo smluvní pokutu (písm. c). Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 4 téhož ustanovení pak platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

15. Podle § 124 ZoSÚ stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2048 odst. 1 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

21. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně coby podnikatel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

22. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti vycházela nejen z údajů jí sdělených žalovaným a z provedené lustrace žalovaného v NRKI, ale i z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období čtyř měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, který zachycuje jak pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání, tak jeho podstatné měsíční výdaje. Žalobkyně tak podle soudu řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jejímu závěru, že u žalovaného nebyly před uzavřením úvěrové smlouvy dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, nelze nic vytknout.

23. Dále soud zjistil, že žalovaný neuhradil tři po sobě jdoucí měsíční splátky, načež žalobkyně úvěr dne 14. 10. 2025 zesplatnila. Po právní stránce soud hodnotí postup žalobkyně jako oprávněný, protože právo zesplatnit úvěr, ocitneli se žalovaný v prodlení se zaplacením dvou a více splátek, vyplývalo přímo z úvěrové smlouvy podepsané žalovaným. Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celou dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 9 839,73 Kč, dluh na pojistném ve výši 159,31 Kč, jakož i smluvní úrok, a to jak za dobu do dne 19. 1. 2026, tak i za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení (žalovaný dosud jistinu úvěru žalobkyni nevrátil, je tak povinen platit z této jistiny sjednaný smluvní úrok, a to až do vrácení poskytnutého úvěru). V tomto ohledu nutno dodat, že smluvní úrok ve výši 26,28 % soud neshledal, vycházeje ze statistiky úrokových sazeb dle databáze ARAD vedené ČNB, nemravným. Výše požadovaného smluvního úroku pak odpovídá i § 122 odst. 4 ZoSÚ.

24. Jako důvodný shledal soud i nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v paušalizované výši celkem 900 Kč a nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši celkem 1 400 Kč. Tyto nároky se opírají jak o konkrétní smluvní ujednání, tak o § 122 odst. 1 písm. a) a b) ZoSÚ. Náklady na upomínání v žalobkyní stanovené paušalizované výši 300 Kč/měsíc považuje soud za přiměřené, nikterak neadekvátní. Žalobkyní požadovaná smluvní pokuta, jejíž primární funkcí, jak plyne z obsahu úvěrové smlouvy, byla funkce sankční, pak svou výší nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 2 ZoSÚ, souhrn uplatněných smluvních pokut pak nepřesahuje ani limit v § 122 odst. 3 ZoSÚ.

25. V souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku v rozsahu požadovaném žalobou. V řízení soud nezjistil, že by žalovaný ve lhůtě stanovené výzvou ze dne 14. 10. 2025 svůj dluh žalobkyni zaplatil, proto se dne 29. 10. 2025 ocitl v prodlení s úhradou tohoto dluhu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé včetně jeho doplnění – to je nutno považovat za jeden úkon) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokáta žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.