10 C 106/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému/žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalovaného o zaplacení 175 391 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 152 386 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 103 384 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, c) úrok ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá: a) částky 23 005 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 005 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, c) úroku ve výši 94,48 % ročně z částky z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) dne 12. 4. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení: částky 126 389 Kč, což odpovídá (po zaokrouhlení na celé koruny směrem dolů) dlužné jistině úvěru 100 000 Kč, úroku 24 991,83 Kč přirostlému do zesplatnění celého úvěru, smluvní pokutě ve výši 998 Kč a náhradě nákladů ve výši 400 Kč souvisejících s prodlením žalovaného, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 126 389 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, částky 49 002 Kč z titulu smluvní pokuty, úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč.

2. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 8. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu dne 10. 8. [číslo] vyplatila 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč. Úroková míra byla sjednána na 167,74 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně zkoumala na základě dokladů a informací doložených od žalovaného a rovněž jeho lustrací v databázích Solus a NRKI. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Pro prodlení žalovaného s placením dohodnutých splátek došlo na základě smluvního ujednání k automatické splatnosti celého úvěru ke dni 26. 11. 2018. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný novou jistinu v den zesplatnění úvěru, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Strany ve smlouvě upravily smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně po žalovaném požaduje toto smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s prvními dvěma splátkami, tj. se splátkami splatnými do zesplatnění celého úvěru. Podle smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení. Úhradu těchto nákladů žalobkyně požaduje ve výši 400 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného s platbou prvních dvou splátek.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně v průběhu řízení před prvním jednáním vzala svou žalobu částečně zpět. Konkrétně ji vzala zpět v části, v níž požadovala po žalovaném částku 23 005 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 005 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 94,48 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení. <b>I. Skutková zjištění</b> 5. Česká národní banka eviduje žalobkyni v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 18).

6. Žalovaný projevil zájem o spotřebitelský úvěr u žalobkyně. Za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti jej žalobkyně lustrovala v registru Solus a NRKI (výpis z registru Solus na č. l. 20 a registru NRKI na č. l. 21). Současně od něj zjistila výši jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu, který činil 36 200 Kč, a jeho výdaje (hodnocení klienta na č. l. 26). Svým podpisem na úvěrové smlouvě žalovaný potvrdil, že před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení jeho úvěruschopnosti a že jí pro tento účel předložil originály dokladů o svém příjmu a další doklady vyžadované žalobkyní (čl.

1. úvěrové smlouvy na č. l. 6).

7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (prohlášení klientů a informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 23, předsmluvní formulář na č. l. 28).

8. Žalovaný a žalobkyně následně podepsali smlouvu o úvěru (smlouva na č. l. 6), jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout 100 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne 8. 8. 2018 a žalobkyně dne 10. 8. 2018. Žalobkyně pak dopisem ze dne 13. 8. 2018 žalovanému oznámila, že došlo k uzavření smlouvy (oznámení o schválení úvěru na č. l. 11). Podle smlouvy o úvěru (smlouva na č. l. 6) měl žalovaný jistinu a úroky splatit v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činí 167,74 % ročně.

9. V době uzavření smlouvy (srpen 2018) činila průměrná úroková sazba, za níž banky poskytovaly domácnostem úvěry na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let, sazbu 8,16 % ročně (výpis ze systému ARAD České národní banky na č. l. 58).

10. Ve smlouvě o úvěru (smlouva na č. l. 6) strany ujednaly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení 30 dnů s úhradou jakékoli splátky či její části, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení (čl. 6 smlouvy). Dále má podle smlouvy žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného při placení kterékoli splátky, jde-li o prodlení v délce 15 dnů. Dohodnutá výše těchto nákladů činí 200 Kč za každou splátku, s níž by byl žalovaný v prodlení (čl. 6 smlouvy). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení o déle 65 dní s úhradou kterékoli splátky, pak podle smlouvy automaticky dochází k zesplatnění celé jistiny úvěru, veškerých úroků přirostlých do dne zesplatnění, veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (čl. 6 smlouvy). Nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky se pak podle smluvního ujednání stávají novou jistinou úvěru, kterou je žalovaný povinen uhradit v den zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy). Za prodlení s placením takto pojaté nové jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6 smlouvy).

11. Žalobkyně podle smlouvy vyplatila žalovanému částku 100 000 Kč dne 10. 8. 2018 na jeho účet (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 22). Žalovaný však na svůj závazek z úvěrové smlouvy nic neuhradil (karta klienta na č. l. 9).

12. Pro prodlení s úhradou prvních dvou splátek žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k zaplacení a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne 23. 10. 2018 na č. l. 32). V době prodlení s placením prvních tří splátek mu zaslala obdobnou výzvu ze dne 22. 11. 2018 (výzva k zaplacení ze dne 23. 11. 2018 na č. l. 31). Následně mu zaslala oznámení ze dne 26. 11. 2018, že podle smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru pro prodlení žalovaného s platbou splátek (oznámení na č. l. 34).

13. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 3. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 10), kterou téhož dne též odeslala na adresu žalovaného (podací lístek na č. l. 19). Ani předžalobní výzva však žalovaného nepřiměla k placení. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy za celou dobu nic nezaplatil.

14. Z písemnosti nazvané„ vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ na č. l. 13 soud nezjistil pro věc žádnou relevantní skutečnost. <b>II. Hodnocení soudu</b> <b><i>II. A Zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby</b></i> 15. Žalobkyně vzala ještě před prvním jednáním žalobu částečně zpět (k rozsahu částečného zpětvzetí srov. bod 4. shora). Soud proto v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, řízení o ní zastavil podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) (II. výrok tohoto rozsudku).

16. Jelikož byla žaloba částečně vzata zpět ještě před prvním jednáním, nebylo třeba podle § 96 odst. 4 o. s. ř. zjišťovat, zda žalovaný s částečným zpětvzetím souhlasí. <b><i>II. B Věcné hodnocení</b></i> 17. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Informace od žalovaného žalobkyně ověřovala, čímž dostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž informace, které žalobkyně takto o žalovaném získala, včetně výše jeho měsíčního příjmu 36 200 Kč, nezakládaly relevantní pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného s přihlédnutím k výši úvěru a výši dohodnuté měsíční splátky.

19. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o úvěru nic žalobkyni nezaplatil. Z důvodu prodlení žalovaného s platbou první splátky úvěru, které trvalo 65 dní, nastala podle čl. 6 písm. b) úvěrové smlouvy automatická splatnost celé jistiny úvěru, veškerých úroků přirostlých do dne zesplatnění, veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. První splátka úvěru byla splatná dne 22. 9. 2018. Automatická splatnost tak nastala dne 26. 11. 2018 (65 dní ode dne 22. 9. 2018). Strany v čl. 6 smlouvy dojednaly, že v den takového zesplatnění se novou jistinou stává součet nesplacené jistiny a veškerých nesplacených úroků přirostlých do dne zesplatnění.

20. Soud vyhodnotil, že žalovaný je povinen mimo žalobkyni jiné zaplatit částku 103 384 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 100 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč (srov. bod 21. níže), 400 Kč na nákladech spojených s prodlením žalovaného (srov. bod 22. níže), a 1 986 Kč na úrocích přirostlých do zesplatnění (srov. bod 23. níže).

21. Ke zmíněné smluvní pokutě ve výši 998 Kč soud poznamenává, že jde o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, kde byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 30 dní. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu za prodlení s placením první a druhé splátky, tj. 2 × 499 Kč, na což má nárok.

22. K uvedeným nákladům spojeným s prodlením ve výši 400 Kč třeba uvést, že v čl. 6 smlouvy o úvěru byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit tyto náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž by byl v prodlení. Žalobkyně požaduje 200 Kč na nákladech spojených v této výši jak s první, tak druhou splátkou, tj. 2 × 200 Kč, na což má nárok s ohledem na znění smlouvy a skutečnost, že žalovanému zaslala upomínky k dlužným platbám (srov. bod 12. shora).

23. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků ve výši 1 986 Kč tvořících novou jistinu je oprávněný, neboť při jistině 100 000 Kč, datu jejího vyplacení (10. 8. 2018) a datu zesplatnění úvěru (26. 11. 2018), k němuž žalobkyně počítala úroky, je její požadavek na úrok ve výši 1 986 Kč podložený. Soud vycházel z úroku 24,48 % ročně, k tomu viz bod 35. níže.

24. Dále má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 49 002 Kč podle čl.

6. úvěrové smlouvy, kde žalobkyně a žalovaný sjednali smluvní pokutu za prodlení s placením nové jistiny ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s placením dlužné nové jistiny. Výše nové jistiny činila součet jistiny 100 000 Kč a úroků přirostlých ke dni zesplatnění (tj. ke dni 26. 11. 2018). Žalobkyně v žalobě na tuto pokutu požaduje 49 002 Kč a soud nesmí překročit žalobu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tomuto jejímu žalobnímu požadavku soud vyhověl s ohledem na výši nové jistiny, délku prodlení, k němuž se pokuta váže, a výši pokuty 0,1 % denně.

25. Soud na základě výše uvedeného shledal, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 152 386 Kč (100 000 Kč na jistině + 998 Kč na smluvní pokutě podle čl. 6 smlouvy + 400 Kč na nákladech spojených s prodlením žalovaného + 1 986 Kč na úrocích, které se staly součástí nové jistiny + 49 002 Kč na smluvní pokutě podle čl. 6 smlouvy) (I. výrok písm. a) tohoto rozsudku).

26. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen žalobkyni zaplatit úroky z prodlení. Žalobkyně úroky z prodlení po částečném zpětvzetí žaloby požaduje ve výši 9 % ročně z částky 103 384 Kč (k této částce srov. bod 20. výše) od 28. 11. 2018 do zaplacení. Tento její požadavek na úrok z prodlení je opodstatněný, proto mu soud vyhověl (I. výrok písm. b) tohoto rozsudku).

27. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních úroků. V žalobě žalobkyně nejprve požadovala smluvní úrok ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč. Po částečném zpětvzetí požaduje smluvní úrok ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč.

28. Soud k danému konstatuje, že ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 167,74 % ročně. Sjednání úroku v takto vysoké výši však zjevně odporuje dobrým mravům.

29. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005 konstatoval, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“ (zvýraznění doplněno soudem; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz).

32. V posuzované věci je úrok 167,74 % ročně uvedený ve smlouvě zjevně v rozporu s dobrými mravy, jde totiž úrok, který je více než 20násobkem úroku, který v době uzavírání smlouvy (srpen 2018) požadovaly banky. Jde tak o případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem v duchu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Banky v srpnu 2018 u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let požadovaly průměrný úrok 8,16 % ročně. S ohledem na rizikovost poskytnutí úvěru žalovanému dané výší jejího příjmu a výší úvěru se dobrým mravům nepříčí trojnásobný úrok oproti úroku poskytovaného v tu dobu bankami, tj. 24,48 % (3 × 8,16 %). V citovaném rozsudku sp. zn 33 Odo 234/2005 přitom Nejvyšší soud zmiňuje, že nepřiměřený úrok nemusí být úrok, který je 3násobkem obvyklé úrokové míry bank.

33. K neplatnosti smluvního ujednání o úroku ve výši 167,74 % ročně soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku.

34. Podle § 577 občanského zákoníku: Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

35. Spravedlivému uspořádání práv a povinností stran podle hodnocení soudu odpovídá úrok ve výši 3násobku úroku požadovaného v té době bankami (tj. 24,48 % ročně). Jde totiž o úrok odpovídající míře rizika při poskytnutí peněz žalovanému. Podle § 577 občanského zákoníku proto soud vyšel z úroku 24,48 % ročně.

36. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně požaduje úrok 8,16 % ročně, který přesně odpovídá průměrnému úroku požadovanému bankami v době uzavření posuzované smlouvy. Požadavek na úrok v této výši odpovídá právnímu řádu, a soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč (tj. z poskytnuté jistiny) od 28. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč (I. výrok písm. c) tohoto rozsudku). <b>III. Náklady řízení</b> 37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř.

38. Řízení o žalobě bylo v části zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. Byla to přitom žalobkyně, kdo z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo částečně zastaveno. Ve zbylé části byla žalobkyně úspěšná. O náhradě nákladů řízení tak soud rozhodoval na základě míry úspěchu ve věci.

39. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

40. Původně se žalobou žalobkyně domáhala ke dni rozhodnutí soudu (16. 6. 2023) částky 466 547,09 Kč, kterou tvoří součet těchto položek: částky 126 389 Kč; částky 51 764,09 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 126 389 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 16. 6. 2023; částka 51 764,09 Kč je součtem těchto dvou následujících položek: o) částky 45 500,04, což je úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 126 389 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 27. 11. 2022, tj. za 4 roky prodlení, z nichž jeden je rok přestupný (4 550,04 Kč = 126 389 Kč × 4 × 0,09), o) částky 6 264,05 Kč, což je úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 126 389 Kč za dobu od 28. 11. 2022 do 16. 6. 2023, tj. za 201 dnů prodlení (6264,05 Kč ≐ 126 389 Kč × [číslo] × 0,09); částky 49 002 Kč; částky 239 392 Kč (úrok 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 16. 6. 2023 přesahuje částku 239 392 Kč a pro takový případ žalobkyně v žalobě omezila svůj žalobní požadavek právě na 239 392 Kč).

41. Úspěšná byla žalobkyně v částce 231 861,71 Kč, která je tvořena součtem následujících položek: částky 152 386 Kč; částky 42 342,12 Kč jakožto úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 103 384 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 16. 6. 2023; částka 42 342,12 Kč je součtem těchto dvou následujících položek: o) částky 37 218,24 Kč, což je úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 103 384 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 27. 11. 2022, tj. za 4 roky prodlení, z nichž jeden je rok přestupný (37 218,24 Kč = 103 384 Kč × 4 × 0,09), o) částky 5 123,88 Kč, což je úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 103 384 Kč za dobu od 28. 11. 2022 do 16. 6. 2023, tj. za 201 dnů prodlení (5 123,88 Kč ≐ 103 384 Kč × 201/365 × 0,09); částky 37 133,59 Kč jakožto úroku ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 16. 6. 2023; částka 37 133,59 Kč je součtem těchto dvou následujících položek: o) částky 32 640 Kč, což je úrok z prodlení ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do 27. 11. 2022, tj. za 4 roky prodlení, z nichž jeden je rok přestupný (32 640 Kč = 100 000 Kč × 4 × 0, 0816), o) částky 4 493,59 Kč, což je úrok z prodlení ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 28. 11. 2022 do 16. 6. 2023, tj. za 201 dnů prodlení (4 493,59 Kč ≐ 100 000 Kč × 201/365 × 0, 0816).

42. Žalobkyně tedy byla úspěšná v 49,697 % (231 861,71 Kč / 466 547,09 Kč), neúspěšná ve zbylých 50,303 %. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. by tak měla hradit žalovanému jeho náklady řízení v 0,606 %. Protože však žalovaný v řízení nevynaložil žádné náklady, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.