10 C 167/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova . sídlem adresa o žalobě na určení, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná

I. Určuje se, že neoprávněná je výpověď z nájmu datovaná dnem 18. 4. 2023 nazvaná„ výpověď smlouvy o nájmu ze dne 2. 10. 2020“, kterou dala žalovaná jako pronajímatel žalobci jako nájemci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 079 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, kterou dostal od žalované jako pronajímatelky. Tvrdí, že dostal výpověď z nájmu budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], ačkoli neměl pronajatu tuto budovu, nýbrž jen byt v ní. Nesouhlasí s existencí výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), na který se v písemném vyhotovení výpovědi z nájmu odkazuje. Změna poměrů a skutečnost, že žalovaná potřebuje předmět nájmu k jinému využití, podle něj nemohou obstát jako způsobilý výpovědní důvod. Současně žalobce tvrdí, že nešlo o nájem služebního bytu.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření zmínila, že podle jejího názoru šlo o nájem služebního bytu. V nájemní smlouvě se zmiňuje, že jde o nájem služebního bytu. Souvislost s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce spatřuje žalovaná v tom, že zesnulý otec žalobce, který byl zaměstnancem předchůdkyně žalované, užíval byt jako služební, což následně činila i matka žalobce. V dřívějším užívání bytu otcem žalobce pak žalovaná spatřuje onu souvislost s výkonem zaměstnání. Žalobkyně je současně přesvědčena, že jsou splněny podmínky pro výpověď z nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. V nájemní smlouvě uzavřené s žalobcem je zakotvena možnost odstoupení od smlouvy pro případ, že předmět nájmu bude žalovaná potřebovat pro naplnění předmětu své činnosti. V pronajatém domě žalovaná zamýšlí vybudovat služebnu, aby mohla optimalizovat své postupy při údržbě silnic.

3. V replice žalobce uvedl, že předmětem nájmu byl byt nacházející se v budě [adresa], nikoli tato budova, jak tvrdí žalovaná. Zdůraznil, že předmětný byt nemá charakter služebního bytu po 30 let, nemůže jít proto o nájem služebního bytu. Žalobce pro žalovanou nepracuje a ani nikdy nepracoval. Výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku není podle žalobce dán, neboť žalovaná má fungující střediska údržby silnic ve [obec] a v [část obce] u [obec]. Do současné doby pronajatý byt pro účely údržby silnic nepotřebovala a údržbu silnic zajišťovala i bez jeho užívání.

4. V navazujícím vyjádření žalovaná uvedla, že o zřízení služebny v předmětném domě rozhodla za účelem zvýšení efektivity provozu, lepšího dodržování pracovněprávních předpisů a možnosti pohotovostní služby. Frymburkem prochází pozemní komunikace [číslo] která je spojnicí dvou páteřních silnic [číslo]. I malá služebna ve [obec] zřízená v předmětném domě bude užita v souvislost s údržbou silnic [číslo] které jsou silnicemi I. třídy. V § 17 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jsou přitom komunikace I. třídy prohlášeny za veřejně prospěšné. <b>I. Skutková zjištění</b> 5. Na základě dokazování soud dospěl k následujícím zjištění. Za každým z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané zjištění soud učinil.

6. Žalovaná je příspěvkovou organizací Jihočeského kraje a byla zřízena za účelem zabezpečení správy a údržby silnic II. a III. třídy, jejich součástí a příslušenství a dalšího svěřeného majetku (zřizovací listina na č. l. 30).

7. Žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], jehož součástí je i stavba [adresa] (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 16). Jde o samostatně stojící dům ve [obec], situovaný na samém břehu přehrady [obec] u nástupního místa přívozu (fotodokumentace na č. l. 46 až 49). Tato stavba byla zbudována v roce 1960 a právní předchůdkyně žalované (Okresní správa silnic [obec]) umožnila počínaje dnem [datum] otci žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] její užívání za úhradu ve výši 45 Kčs měsíčně (zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu na č. l. 29). [obec] [celé jméno žalobce] zde užíval v 90. letech 20. století služební byt podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 102/1992 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2011 (nájemní smlouva o užívání bytu na č. l. 58).

8. Po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] danou stavu nadále užívala matka žalobce [jméno] [příjmení], která v roce 2018 zemřela. V návaznosti na její úmrtí žalovaná žalobce vyzvala přípisem ze dne 15. 1. 2019 k jednání o uzavření nové nájemní smlouvy (přípis ze dne 15. 1. 2019, č. l. 12). Žalobce na tuto výzvu zareagoval a požádal o pronajmutí bytu v dané stavbě s tím, že by byl rád, aby byt mohla užívat též [jméno] [příjmení] (žádost ze dne 31. 10. 2018 o uzavření písemné nájemní smlouvy k bytu na č. l. 38).

9. Následně žalobce a žalovaná podepsali dne 2. 10. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem je podle jejího textu služební byt v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. Účel nájmu byl stanoven jako bydlení a byt může využívat vedle žalobce též jeho neteř [jméno] [příjmení]. Nájem strany sjednaly na dobu určitou od 29. 9. 2020 do 28. 9. 2025. Podle čl. VI odst. 1 smlouvy má pronajímatel právo od smlouvy odstoupit v případě, že předmět nájmu nezbytně potřebuje pro naplnění předmětu činnosti organizace. Nájemné činí 1 646 Kč měsíčně a pronajatá plocha je 72,60 m2, tj. nájemné je 22,67 [spisová značka] (nájemní smlouva na č. l. 8). Jde o výši nájemného (22,67 [spisová značka]), která odpovídá výši nájemného placeného většinou nájemců v obecních bytech [územní celek] [územní celek] však od roku 2023 toto nájemné zvyšuje o 20 % a u nových nájemních smluv stanovuje nájemné v rozmezí 50 až 80 [spisová značka] (e-mailová zpráva pracovnice bytového hospodářství [územní celek] na č. l. 36).

10. Další nájemní smlouvou ze dne 30. 9. 2018 žalovaná pronajala žalobci pozemek parc. [číslo] obklopující uvedenou budovu [adresa] ve [obec]. Nájem pozemku byl sjednán na dobu určitou od 30. 9. 2018 do 29. 9. 2023 (nájemní smlouva na č. l. 12 verte).

11. Žalobce není a nikdy nebyl zaměstnancem žalované a nikdy pro ni nevykonával ani jinou obdobou práci (mezi stranami nesporná skutečnost, protokol na č. l. 60).

12. Žalovaná se dopisem ze dne 15. 3. 2023 na žalobce obrátila s návrhem dohody o ukončení nájemního vztahu, podle níž by měl nájem předmětného domu skončit ke dni 29. 9. 2023 (výzva k dohodě o skončení nájmu na č. l. 17, návrh dohody o ukončení nájemního vztahu na č. l. 17 verte). Návrh této dohody žalobce nepřijal.

13. Následně žalovaná zaslala žalobci přípis ze dne 18. 4. 2023 nazvaný„ výpověď smlouvy o nájmu ze dne 2. 10. 2020“, kde se uvádí:„ Klient v návaznosti na Vaše dřívější neodsouhlasení dohody o skončení nájmu podává tímto výpověď z nájmu dle ust. § 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚OZ‘) ve spojení s ust. § 2297 OZ. Vzhledem ke změně poměrů a potřebě klienta k jinému využití předmětu nájmu, konkrétně jeho opětovnému využití pro potřeby zaměstnanců a své provozní činnosti, bude nájemní vztah plynoucí z nájemní smlouvy ukončen uplynutím zákonné výpovědní doby, tj. tří měsíců od doručení této výpovědi.“ Tato výpověď z nájmu byla žalobci doručena někdy po 18. 4. 2023 (mezi stranami nesporné tvrzení, protokol o jednání na č. l. 60).

14. Žalobkyně tvrdí, že v předmětném domě hodlá zřídit služebnu, od čehož si slibuje efektivnější plnění jejího úkolu v podobě údržby silnic. Za tímto účelem hodlá podle svých tvrzení využít i pozemek obklopující předmětný dům. Nejprve však hodlá stavbu zrekonstruovat a uzpůsobit jí danému účelu. V současné době žalovaná provozuje v okolí střediska údržby silnic v [obec] (její části [část obce]) a ve [obec]. Středisko údržby v [obec] ([část obce]) je situováno v těsné blízkosti silnice I. třídy [číslo]. Středisko ve [obec] je situováno u silnice II. třídy [číslo] (fotodokumentace na č. l. 50 až 52). Zhruba 12 km východním směrem od [obec] vede silnice I. třídy [číslo]. Frymburkem, kde se předmětný dům nachází, prochází silnice II. třídy [číslo] kterou tvoří základní silniční kostru [obec] (strana 95 textové část odůvodnění územního plánu [obec] na č. l. 72). Silnice [číslo] jsou v plánu údržby zařazeny mezi silnice II. pořadí důležitosti. Silnice [číslo] jsou pak zařazeny do I. pořadí důležitosti (pořadí důležitosti silnic v plán údržby na č. l. 65). Silnice [číslo] tvoří spojnici vedoucí okolo [obec] mezi silnicemi [číslo] (obecně známá skutečnost).

15. Předmětný dům je situován v části [obec], která je podle územního plánu plochou smíšenou obytnou, kde je stanoveno hlavní využití v podobě funkčně smíšeného území pro bydlení v bytových domech a funkční smíšené území pro občanské vybavení a bydlení s vyšší koncentrací občanské vybaveno. Přípustné užití pozemků a staveb v územním plánu je dále pro tuto oblast stanoveno mimo jiné jako: pozemky staveb a zařízení občanského vybavení, pozemky související dopravní a technické infrastruktury (územní plán [územní celek] na č. l. 53 až 55).

16. Z tiskové zprávy Českého hydrometeorologického ústavu soud zjistil, že zima 2022 2023 byla v České republice nadprůměrné teplá (zpráva na č. l. 70). <b>II. Důkazní návrhy, jimž nebylo vyhověno</b> 17. Žalobce navrhl provést místní šetření v předmětném domě a na přilehlém pozemku, čímž chtěl prokázat, že pozemek parc. [číslo] bezprostředně přiléhající k předmětnému domu není vhodný ke zřízení služebny a navezení techniky. Dále tím chtěl žalobce prokázat, že ani lokalita jako taková není vhodná ke zřízení služebny. Popsanému důkaznímu návrhu soud nevyhověl zčásti pro bezpředmětnost, zčásti pro nadbytečnost. Nájem přilehlého pozemku skončí uplynutím sjednané doby dne 29. 9. 2023. Předmětem sporu je oprávněnost výpovědi z nájmu bytu v budově [adresa]. Přilehlý pozemek byl pronajat samostatnou nájemní smlouvu a netýká se jej návrh na určení neoprávněnosti výpovědi. Dokazování ohledně vhodnosti tohoto pozemku k navezení techniky se tak míjí předmětem sporu. O tom, v jaké lokalitě se předmětný dům nachází, soud učinil dostatečná zjištění na základě fotodokumentace a map, kterými provedl důkaz.

18. Dále soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce, aby si vyžádal od obcí [obec] a [obec] informace o provozu přívozu [obec] – [obec]. Žalobce tvrdí, že tento přívoz již 30 let nefunguje. Skutečnosti, které mají být tímto důkazním návrhem prokázány (okolnosti provozu přívozu, resp. tvrzení, že přívoz několik desítek let nefunguje), jsou pro věc irelevantní. Soud nevyhověl ani důkaznímu návrhu, aby si vyžádal od Českého hydrometeorologického ústavu zprávu, jaká byla zima 2022 2023 na Lipensku. Touto zprávou chce žalobce vyvrátit tvrzení žalované, že impulzem ke zřízení služebny byl charakter zimy 2022 2023. I tento důkazní návrh soud vyhodnotil jako nepřínosný, neboť průběh jediné zimy má mizivou vypovídací hodnotu k otázce potřebnosti zřízení služebny údržby silnic. Průběh jednotlivých zim se totiž v jednotlivých letech může diametrálně lišit. <b>III. Hodnocení soudu</b> 19. Věc po právní stránce soud posuzoval podle občanského zákoníku, neboť nájemní smlouva ze dne 2. 10. 2020 uzavřená mezi žalobcem a žalobkyní byla uzavřena za jeho účinnosti a za jeho účinnosti též žalovaná doručila výpověď z nájmu.

20. Žalobce dodržel dvouměsíční lhůtu v § 2290 občanského zákoníku pro podání návrhu soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Výpověď totiž obdržel po 18. 4. 2023 a žalobu soudu doručil dne 16. 6. 2023.

21. Žalobce poukazuje na skutečnost, že nájemní smlouvou ze dne 2. 10. 2020 byl pronajat byt v budově [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo] kdežto ve výpovědi nájmu datované dnem 18. 4. 2023 se zmiňuje jako předmět nájmu stavba [adresa], nikoli byt v této stavbě. Soud konstatuje, že podle nájemní smlouvy byl skutečně pronajat byt v dané stavbě (srov. čl. I. bod 3 nájemní smlouvy:„ pronajímatel touto smlouvu pronajímá nájemci služební byt nacházející se v budově…“, a čl. I bod 4 smlouvy:„ pronajatý byt bude kromě nájemce využívat ke sjednanému účelu (bydlení) i nájemcova neteř…“. Bytem se přitom podle § 2236 odst. 1 občanského zákoníku rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Z nájemní smlouvy tudíž vyplývá, že byl pronajat byt jako celý obytný prostor nacházející se v budově [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo]. Na uvedeném nic nemění, že v čl. I. odst. 1 a tabulce v čl. I odst. 3 nájemní smlouvy je charakterizována stavba [adresa]. Jde totiž o pouhé vymezení budovy, v níž se nachází pronajatý byt.

22. Skutečnost, že se výpověď z nájmu datovaná dnem 18. 4. 2023 zmiňuje o výpovědi z nájmu stavby [adresa], nikoli bytu v této stavbě, však soud považuje toliko za formální nedostatek, který nemá sám o sobě právní relevanci. Na základě pravidel pro výklad vůle (§ 556 občanského zákoníku) lze jednoznačně dospět k závěru, že úmyslem žalované bylo vypovědět nájem toho prostoru, který byl pronajat nájemní smlouvou ze dne 2. 10. 2020. Na tuto nájemní smlouvu je ve výpovědi konkrétní odkaz (datem uzavření nájemní smlouvy a též skutečností, že šlo o nájem na dobu určitou do 28. 9. 2025). Je tak zřejmé, že i přes textovou nedůslednost musela být žalobci zřejmá vůle žalované vypovědět nájem toho prostoru, který byl pronajat nájemní smlouvou ze dne 2. 10. 2020, tj. vypovědět nájem bytu v budově [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo] čili bytu, který mu pronajala. <b><i>Šlo o nájem služebního bytu, nebo (prostý) nájem?</b></i> 23. Nejprve se soud zabýval mezi stranami spornou otázkou, zda šlo o nájem služebního bytu (§ 2297 a násl. občanského zákoníku), nebo zda šlo o nájem bytu a domu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku).

24. Podle § 2235 odst. 1 občanského zákoníku platí: Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

25. Podle § 2297 občanského zákoníku platí: Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce a je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou být práva nájemce služebního bytu omezena. To platí i v případě, je-li v této souvislosti ujednán nájem domu.

26. Podle § 2298 občanského zákoníku: <i>(1) Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci podle § [číslo], aniž k tomu měl vážný důvod.</i> <i>(2) Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy přestal vykonávat práci.</i> 27. Podle § 2299 občanského zákoníku: Zemře-li nájemce, nájem služebního bytu skončí. Osoba, která v bytě bydlela společně s nájemcem, má právo v bytě bydlet; vyzve-li ji však pronajímatel, aby byt vyklidila, je povinna tak učinit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.

28. Soud vyhodnotil, že nešlo o nájem služebního bytu. Z § 2297 občanského zákoníku lze vyčíst dvě základní podmínky, které musí být splněny kumulativně, aby šlo o nájem služebního bytu: 1) sjednání nájmu v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce, 2) výslovné určení v nájemní smlouvě, že jde o pronájem služebního bytu. Jsou-li obě tyto podmínky splněny, lze omezit práva nájemce služebního bytu oproti obecné úpravě v § 2235 a následující občanského zákoníku. Jen za splnění obou těchto podmínek se uplatní zvláštní ustanovení v § 2298 odst. 1 občanského zákoníku o skončení nájmu při skončení výkonu práce ve smyslu § 2297 občanského zákoníku.

29. V posuzované věci byla splněna jen podmínka sub 2), tj. výslovné označení bytu za služební (srov. čl. I bod 3 nájemní smlouvy). Splněna však není podmínka sub 1), tj. souvislost s výkonem zaměstnání, funkce nebo práce, nejde tedy o nájem služebního bytu.

30. Souvislost s výkonem práce žalovaná spatřuje v tom, že v minulosti daný byt jako služební podle dřívější právní úpravy (podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 102/1992 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2011) obýval otec žalobce a následně jej užívala jeho matka. Soud konstatuje, že žalobce a žalovaná následně uzavřeli nájemní smlouvu ze dne 2. 10. 2020. Šlo tedy o uzavření nového nájemního vztahu právně nezávislého na dřívějších užívacích vztazích k bytu mezi otcem žalobce a žalovanou či mezi matkou žalobce a žalovanou. Tyto dřívější užívací vztahy mohly sice být důvodem, že kontraktační proces vedoucí k uzavření nájemní smlouvy vedli žalobce a žalovaná. Nešlo však o nic více než nalezení případného zájemce o uzavření nové nájemní smlouvy. Pro samotnou právní povahu nového nájemního vztahu neměly význam tyto již zaniklé právní (nájemní) vztahy mezi rodiči žalobce a žalovanou, neboť mezi žalobcem a žalobkyní byl originárně založen zcela nový a samostatný právní vztah v podobě nájmu. Určující pro zhodnocení, zda šlo o nájem služební bytu, či nikoli, má tudíž výhradně nájemní smlouva ze dne 2. 10. 2020 a okolnost, zda žalobce ve vztahu k ujednanému nájmu vykonává zaměstnání, funkci nebo jiné práce ve smyslu § 2297 občanského zákoníku.

31. Žalobce není a nikdy nebyl zaměstnancem žalované, nevykonával a nevykonává pro ni žádnou funkci ani jinou práci. Odtud tedy splnění podmínky souvislosti nájmu s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce nemůže v posuzované věci plynout.

32. Pro posouzení vztahu jako nájmu služebního bytu se sice nevyžaduje, aby nájemce vykonával práci, v souvislosti s níž byl nájem ujednán, přímo pro pronajímatele. Pronajímatel a zaměstnavatel mohou být i dvě různé osoby (např. pronajímatel obec, zaměstnavatel nemocnice – příspěvková organizace obce), k tomu viz komentář k [ustanovení pr. předpisu]. Komentář. Svazek V (§ [číslo], relativní majetková práva 1. část). [anonymizována dvě slova] [obec] rok vydání 2021. Dodat lze, že v nájemní smlouvě ke služebnímu bytu není třeba sjednávat samotný závazek konat zaměstnání, funkci nebo jiné práce; tento závazek totiž pravidelně vzniká na základě jiných právních skutečností odlišných od nájemní smlouvy. Je však třeba toto zaměstnání, funkci nebo jiné práce v nájemní smlouvě vymezit určitým způsobem (odkázat na ně) tak, aby bylo patrno, na výkon jakého konkrétního zaměstnání, funkce či jiné práce je nájem služebního bytu navázán. Zmíněné vymezení je nezbytné zejména případě, kdy pronajímatel a zaměstnavatel jsou dvě různé osoby, jinak půjde v daném ohledu o neurčitost smlouvy. Vymezení zaměstnání, funkce nebo jiné práce je totiž nezbytné, aby se mohla uplatnit charakteristická část úpravy nájmu služebního bytu v § 2298 občanského zákoníku, tj. skončení nájmu v návaznosti na ukončení výkonu takového zaměstnání, funkce nebo jiné práce. Právě tato úprava skončení nájmu v § 2298 občanského zákoníku tvoří středobod úpravy nájmu služebního bytu, která utváří jeho základní právní charakteristiku. Bez vymezení takového zaměstnání, funkce nebo jiné práce v nájemní smlouvě by se úprava v § 2298 občanského zákoníku uplatnit nemohla. V posuzované nájemní smlouvě nebylo vymezeno žádné zaměstnání žalobce, jeho funkce či jiná práce, na jejíž výkon by byl vázán nájem pronajatého bytu. Navíc žalovaná ani netvrdí, že by nájem služebního bytu byl sjednán s výkonem zaměstnání, funkce či jiné práce u jiného zaměstnavatele než žalované.

33. Soud tak shledal, že pro nesplnění podmínky souvislosti nájmu s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce, nešlo v posuzované věci o nájem služební bytu. Šlo tedy o nájem bytu podle § 2235 a následujícího občanského zákoníku, neboť byt byl pronajat k uspokojení bytových potřeb (bydlení) žalobce.

34. Protože nešlo o nájem služebního bytu, není možné práva nájemce omezit tak, jak to umožňuje § 2297 občanského zákoníku. Naopak uplatní se § 2235 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se nepřihlíží k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle pododdílu upravujícího nájem bytu a nájem domu (§ 2235 a násl. občanského zákoníku). V posuzované věci je takovým nedovoleným zkracujícím ustanovením čl. VI odst. 1 nájemní smlouvy, podle nějž má pronajímatel právo odstoupit od smlouvy v případě, že předmět nájmu nezbytně potřebuje pro naplnění předmětu činnosti organizace. Právní úprava nájmu bytu a nájmu domu vymezuje (a tudíž i omezuje) možnost skončení nájmu jednostranným právním úkonem pronajímatele (srov. úpravu výpovědi v § 2288 občanského zákoníku), čímž chrání nájemce jako slabší stranu nájemního vztahu. Připuštěním skončení nájmu jednostranným právním úkonem pronajímatele ve formě odstoupení od smlouvy a volnosti stanovit ve smlouvě důvody pro takové odstoupení by se odstranila ochrana nájemce v podobě taxativního vymezení důvodů výpovědi nájmu, neboť ochranu v podobě limitace výpovědních důvodů by šlo jednoduše obejít sjednáním prakticky neomezených důvodů pro odstoupení od smlouvy ze strany pronajímatele. Z tohoto důvodu je ustanovení o odstoupení od nájemní smlouvy ze strany žalované jako pronajímatelky v čl. VI odst. 1 nájemní smlouvy ujednání zkracující práva žalobce jako nájemce stanovená v pododdílu občanského zákoníku o nájmu bytu a nájmu domu. Jde tak o nicotné smluvní ustanovení. Ostatně sama žalovaná ve svém vyjádření (č. l. 27) uvádí, že nevolila odstoupení od smlouvy, nýbrž výpověď nájmu.

35. Soud konstatuje, že jelikož nešlo o nájem služebního bytu, nýbrž o nájem podle § 2235 a násl. občanského zákoníku, musel být pro jednostranný právní úkon vedoucí ke skončení nájemního vztahu ze strany žalované jako pronajímatelky splněny podmínky pro výpověď v § 2288 občanského zákoníku. Práva žalobce jako nájemce přitom nemohla být nijak omezena ve smyslu § 2297 občanského zákoníku, neboť nešlo o nájem bytu. Žalobkyně tudíž musela splnit všechny podmínky, které jsou na výpověď z nájmu kladeny v § 2288 občanského zákoníku. <b><i>Posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu</b></i> 36. Podle § 2288 občanského zákoníku platí: <i>(1) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době,</i> <i>a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,</i> <i>b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,</i> <i>c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo</i> <i>d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.</i> <i>(2) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že</i> <i>a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno,</i> <i>b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.</i> <i>(3) Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.</i> 37. V posuzované věci má význam podrobněji rozebírat jen otázku, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Zbylé výpovědní důvody v § 2288 odst. 1 písm. a) až c) občanského zákoníku zjevně nedopadají na výpovědní důvod vymezení ve výpovědi z nájmu datované dnem 18. 4. 2023. Na tuto výpověď nemůže dopadat ani § 2288 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jednak nešlo o nájem na dobu neurčitou, jednak žalovaná jako právnická osoba nemůže mít manžela, příbuzného ani příbuzného svého manžely.

38. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka]:„ Ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Výpovědním důvodem je podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. ‚jiný obdobně závažný důvod‘. Z gramatického a systematického výkladu § 2288 odst. 1 o. z. je zřejmé, že má-li jít o ‚jiný‘ důvod, nepůjde o skutečnosti, jež jsou důvodem pro vypovězení nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) – c) o. z.; výpovědní důvod podle písm. d) tedy není spojen s porušením povinností nájemce (s tím je spojen výpovědní důvod podle písm. a)). Výraz ‚obdobně závažný‘ je nutné opět vykládat ve spojení s předcházející části § 2288 odst. 1 o. z. Důvod pro vypovězení nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. tak musí být svým významem srovnatelný s výpovědními důvody upravenými pod písm. a) – c), musí být tedy i stejně významný (srovnej stejné závěry – [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo]). S ohledem na ochranu nájemce a relativně kogentní úpravu nájmu bytu v občanském zákoníku (§ [číslo] odst. 1, § 2239 o. z.) je třeba posuzovat důvody, které by mohly vést k vypovězení nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., restriktivně.“ 39. V posuzované věci žalobkyně podle svých tvrzení hodlá dům, v němž se nachází pronajatý byt, užít pro zbudování služebny, čímž chce dosáhnout zefektivnění procesu údržby silnic na [anonymizováno]. Tvrdí, že hodlá daný dům nejprve zrekonstruovat a uzpůsobit účelu zbudování služebny, tak aby zde mohli její zaměstnanci trávit povinné přestávky v práci, občerstvit se a případně i přespat. Od toho si slibuje snazší dodržování pracovněprávních požadavků na přestávky v práci a efektivnější organizaci své činnosti.

40. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 28. 9. 2025, nejpozději tímto okamžikem tedy skončí. Byla-li by výpověď oprávněná, skončil by na jejím základě nájem uplynutí 3 měsíční výpovědní lhůty počítané od prvního dne kalendářního měsíce poté, co výpověď došla druhé straně (§ 2286 odst. 3 občanského zákoníku), tj. skončil by uplynutím 3 měsíců od 1. 10. 2023. V posuzované věci jde tak o posouzení, zda výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku naplňuje zájem žalované na tom, aby nemusela čekat necelé 2 roky na skončení nájmu uplynutím sjednané doby, ale aby mohla o tyto necelé 2 roky dříve zahájit práce na úpravě předmětného domu tak, který by podle jejích představ následně po těchto úpravách sloužil jako služebna.

41. Soud vyhodnotil, že v posuzované věci nejde o výpovědní důvod, který by šlo podřadit pod § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Zmiňuje-li se v tomto ustanovení jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu, je vhodné provést rozbor závažnosti výpovědních důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) až c) občanského zákoníku, s nimiž má být důvod podle písm. d) obdobně závažný. <b><i>Neexistence obdobně závažných důvodů jako v § 2288 odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku</b></i> 42. Právní úprava v § 2288 odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku má společné to, že výpovědní důvod spočívá v jednání na straně nájemce (hrubé porušení povinností nájemce vyplývající z nájmu – písm. a); odsouzení nájemce za trestný čin se specifikovanými kvalitami – písm. b)). Závažnost těchto výpovědních důvodů spočívá v tom, že pro zákonem vymezené jednání na straně nájemce nelze po pronajímateli spravedlivě požadovat, aby s takovým nájemcem setrval v nájemním vztahu. U výpovědního důvodu podle písm. a) dochází protiprávním jednáním nájemce k faktické nerovnováze ve vztazích nájemce-pronajímatel, která citelným způsobem narušuje zejména majetkové zájmy pronajímatele a nelze je po něm spravedlivě požadovat pokračování nájmu. U výpovědního důvodu podle písm. b) jde o to, že nájemníkův úmyslný trestný čin na vymezených osobách vnáší mezi nájemce a pronajímatele takový prvek nedůvěry a morálního odsouzení, že se další trvání nájemního vztahu stává pro pronajímatele neúnosné a nelze po něm tedy spravedlivě požadovat.

43. Nyní posuzovaný výpovědní důvod nelze považovat za obdobně závažný s takto vymezenou závažností výpovědních důvodů podle písm. a) a b). Především zde chybí protiprávní či zavrženíhodné jednání na straně žalobce jako nájemce, které tvoří ústřední bod závažnosti výpovědních důvodů podle písm. a) a b). Dále pak v nynější věci lze po žalované spravedlivě požadovat, aby v nájemním vztahu s žalobcem setrvala. Úkol spočívající v údržbě silnic žalovaná plní dlouhodobě, mohla a měla si při uzavírání nájemní smlouvy s žalobcem tudíž učinit reálnou představu o tom, jaký majetek, s nímž hospodaří, pro tento svůj úkol potřebuje a v dohledné budoucnosti bude potřebovat. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou 5 let (od 29. 9. 2020 do 28. 9. 2025), tedy na nejdelší možnou dobu pronájmu, jakou žalované u svěřeného majetku umožňuje její zřizovací listina (srov. čl. VI bod 2 písm. e) zřizovací listiny na č. l. 30). Zdržení prací na úpravě předmětného domu pro účely služebny po dobu necelých 2 let soud nepovažuje za okolnost, pro kterou by po žalované nešlo spravedlivě požadovat v nájemním vztahu setrvat do jeho plánovaného konce ke dni 28. 9. 2025. Žalobkyně tvrdí, že zřízení takové služebny zefektivní její činnost. I kdyby tato služebna skutečně přinesla zefektivnění činnosti žalované, soud stále považuje za určující, že i bez dané služebny dosud mohla údržba silnic žalovanou po dlouhá léta fungovat. V souladu se zásadou, že smlouvy mají být splněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku) soud vyhodnotil, že za stávajících okolnosti po žalované lze požadovat, aby v nájemním vztahu s žalobcem setrvala do 28. 9. 2025, nevznikne-li dodatečně jiný zákonem aprobovaný důvod ke skončení nájemního vtahu. Jak bylo již zmíněno, žalovaná si mohla a měla prověřit v době podpisu smlouvy, zda bude či nebude předmět nájmu ve sjednané době pronájmu potřebovat. Žalovaná měla takové prověření provést o to pečlivěji, když jednala o pronájmu na dobu 5 let, tj. na maximální dobu připuštěnou její zřizovací listinou. Žalovaná se rozhodla k pronájmu na 5 let a nyní chce důsledky změny svého stanoviska k potřebnosti předmětu nájmu pro vlastní činnost přenášet na žalobce. Takový její přístup nepožívá právní ochrany a okolnosti případu nezakládají obdobnou závažnost posuzovaného výpovědního důvodu s důvody v § 2288 odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku.

44. Žalovaná uvádí, že musí se svěřeným majetkem nakládat hospodárně a že má svěřený majetek užívat pro plnění hlavního předmětu své činnosti, tj k zabezpečení správy a údržby silnic a jejich příslušenství. Z povinnosti žalované nakládat se svěřeným majetkem hospodárně a užívat jej, pokud možno k plnění svého hlavního účelu nelze podle soudu dovozovat jakékoli zhoršení právní pozice subjektů, které s žalovanou vstoupily do závazkových právních vztahů. Před samotným uzavřením nájemní smlouvy se žalobcem měla žalovaná zhodnotit, zda pronájem a výše dojednaného nájmu bude naplňovat požadavek hospodárné užívání svěřených prostředků. Před uzavřením nájemní smlouvy měla též zhodnotit, zda po dohodnou dobu nájmu nebude předmět nájmu potřebovat pro svou hlavní činnost. Především v daném směru se měla projevit snaha žalované dosáhnout hospodárného a účelného využití svěřeného majetku. Rozhodla-li se žalovaná, že s žalobcem uzavře nájemní smlouvu, pak její povaha jako příspěvkové organizace kraje či její povinnost nakládat se svěřeným majetkem hospodárně a užívat jej pro svůj hlavní účel nemůže být podkladem pro závěr, že by právní postavení žalobce mělo být jakkoli horší ve srovnání s jinými nájemci, kteří uzavřeli nájemní smlouvu se soukromými osobami. I pro žalovanou jako pronajímatele platí shodná právní pravidla upravující nájem jako pro jakéhokoli jiného pronajímatele. Shodné závěry platí i ve vztahu k tvrzení žalované o výhodné (tj. nízké) výši nájemného. Nájemné bylo ve smlouvě sjednáno na 22,67 [spisová značka], což přesně odpovídá výši nájemného, které účtovalo [územní celek] nájemcům svých městských bytů. Žalovaná uzavřela s žalobcem nájemní smlouvu na dobu 5 let. Smlouva přitom neobsahuje ustanovení o automatickém zvyšování nájmu (např. skrze inflační doložku či jinak). Ke zvýšení nájmu tak může kromě dohody stan dojít postupem podle § 2249 občanského zákoníku. Zásadní však je, že dodatečná nespokojenost žalované s výší nájemného, které ve smlouvě sama sjednala, není skutečností, v níž by bylo možno spatřovat, byť jen dílčí důvod k výpovědi z nájmu. <b><i>Neexistence obdobně závažného důvodu jako v § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku</b></i> 45. Posuzovaný výpovědní důvod není ani obdobně závažný jako výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku (výpověď podle tohoto ustanovení lze dát tehdy, má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat). U výpovědního důvodu podle písm. c) vystupuje do popředí požadavek, že byt nebo dům nebude možno vůbec užívat. Typicky půjde o rozhodnutí o vyvlastnění a demolici domu tak, aby mohl ustoupit stavbě (např. liniové), na jejímž zbudování je veřejný zájem. Tvrdí-li žalobkyně, že v domě s pronajatým bytem hodlá zřídit služebnu, pak nejde o situaci, kdy by nebylo možno předmět nájmu vůbec využívat.

46. Podstatou výpovědního důvodu podle písm. c) občanského zákoníku je, že veřejný zájem převáží nad jiným právně chráněným zájmem, a to zájmem na nerušeném výkonu nájemního práva. Veřejný zájem je neurčitý právní pojem, který je nezbytné zjišťovat v každém konkrétním případě (srov. bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2021 čj. [číslo jednací]). Třeba je též hodnotit intenzitu veřejného zájmu na té které činnosti. Ne každý veřejný zájem je stejně intenzivní. Mnohdy přitom může docházet ke kolizím různých veřejných zájmů, u nichž se pak v konkrétním případě hodnotí jejich intenzita (např. veřejný zájem na vybudování dálnice vs. veřejný zájem na ochraně zemědělské půdy, po které má taková dálnice vést). U výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku sice typicky nepůjde o kolizi dvou rozdílných veřejných zájmů, nýbrž spíše o kolizi veřejného zájmu a soukromého zájmu nájemce na zachování nájmu. I tak je třeba porovnat intenzitu veřejného zájmu se zásahem do práv dotčeného nájemce a vyhodnotit, zda intenzita a důležitost konkrétního veřejného zájmu odůvodní zásad do práv nájemce a zda půjde o zásah proporcionální ke sledovanému veřejnému zájmu. Současně je třeba hodnotit, v jaké míře je jiné naložení s pronajatým bytem či domem schopno napomoci realizaci deklarovaného veřejného zájmu, jehož existencí má být odůvodněna výpověď z nájmu. V opačném případě by při aplikaci § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku mohlo docházet ke zjevně nespravedlivým a neudržitelným situacím, při nichž by jen okrajová souvislost s veřejným zájmem nebo jen nepatrné přispění k naplnění veřejného zájmu vedly k zásadním dopadům do postavení nájemců.

47. Soud připouští, že údržba silnic je činností, která spadá pod veřejný zájem. V posuzované věci ovšem nejde o situaci, že se údržba silnic na [anonymizováno] vůbec neobejde bez využití objektu, v němž se nachází byt pronajatý žalobci. Po dlouhou řadu let totiž údržba silnic probíhala i bez využití daného domu jako služebny. I sama žalobkyně tvrdí, že jeho užití jako služebny má toliko zlepšit či zefektivnit proces údržby. Netvrdí, že by bez tohoto domu údržba probíhat vůbec nemohla. V blízkosti [obec], kde se nachází dům s pronajatým bytem, má žalovaná dvě střediska údržby silnic, a to v [obec] (v její části [část obce]), která je vzdálena cca 15 km od [obec], a ve [obec] ve vzdálenosti cca 17 km od [obec]. [anonymizováno] přitom prochází pouze silnice II. třídy (silnice [číslo] [číslo]), které jsou v plánu zimní údržby zařazeny do II. pořadí důležitosti. Podle § 45 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, je třeba na silnicích zařazených do II. pořadí důležitosti vlastními výkony posypu zajistit sjízdnost do 6 hodin od výjezdu posypových mechanismů. S ohledem na malou vzdálenost středisek údržby v [obec] a [obec] a stanovenou dobu 6 hodin je patrné, že údržba silnic na [anonymizováno] mohla v minulosti probíhat i bez využití předmětného objektu ve [obec] jako služebny. Zbudování služebny v tomto místě proto skutečně může znamenat pouze případné dílčí zefektivnění procesu údržby, nikoli její nezbytnou podmínku. Zbudování této služebny tak lze vnímat toliko jako určitý příspěvek k dílčímu zlepšení údržby silnic, tj. jen jako dílčí příspěvek naplnění veřejného zájmu na zajištění sjízdnosti těchto komunikací, nikoli jako nezbytnou podmínku, bez níž by silnice vůbec nebylo možné udržet ve sjízdném stavu ve lhůtách předvídaných právním řádem.

48. K tvrzením žalované o údržbě silnic I. třídy je vhodné dodat, že středisko údržby v [obec] je blíže silnici I. třídy [číslo] (zařazené do I. pořadí důležitosti pro zajištění sjízdnosti) než [obec] a středisko údržby ve [obec] je blíže silnici I. třídy [číslo] (rovněž zařazené do I. pořadí důležitosti) než [obec]. Pro údržbu těchto silnic I. třídy má tedy žalovaná daleko lépe situovaná jiná střediska údržby.

49. Soud tak shrnuje, že zbudování služebny v domě s pronajatým bytem může přinést toliko dílčí přispění k realizaci veřejného zájmu v podobě údržby silnic, nikoli nezbytnou podmínku pro provádění této údržby. Tato situace tak podle soudu nedosahuje ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku obdobné závažnosti srovnatelné s § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. Soud současně přihlédl ke skutečnosti, že předmětný nájem vyprší uplynutím jeho sjednané doby dne 28. 9. 2025, tj. za 2 roky. Nebudou-li tomu bránit jiné právní či faktické překážky, bude moci žalovaná zahájit práce na úpravě předmětného domu ve [obec] za tyto 2 roky a po jeho úpravě, kterou podle svých tvrzení žalobkyně hodlá učinit, jej bude moci využívat jako služebnu. Z § 2288 odst. 2 občanského zákoníku přitom lze dovodit, že zákon dává přednost tomu, aby nájem na dobu určitou skončil uplynutím doby, a to i tehdy, vznikla-li pronajímateli potřeba jiného využití předmětu nájmu, která by v případě nájmu na dobu neurčitou umožnila jeho výpověď (uvedené lze dovodit z toho, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) nebo b) občanského zákoníku lze uplatnit jen u nájmu na dobu neurčitou, a nikoli a contrario u nájmu na dobu určitou). V posuzované věci navíc od 29. 9. 2023 vyprší nájem k pozemku obklopující daný dům, tudíž pozemek bude moci užít pro účely údržby silnic, dodrží-li přitom další požadavky vyplývající z právních předpisů.

50. Za výše popsaných okolností soud nespatřuje v posuzované věci ani důvod výpovědi ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, který by byl obdobně závažný jako důvod v § 2288 odst. 1 písm. c) daného zákona. Soud proto výrokem svého rozsudku určil, že posuzovaná výpověď z nájmu byla neoprávněná. <b>IV. Náklady řízení</b> 51. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení.

52. Mezi náklady řízení, které žalobce vynaložil, náleží: zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, mimosmluvní odměna za 6 úkonů právní služby po 1 500 Kč (§ 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), celkem tedy 9 000 Kč (6 × 1 500 Kč). Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 4. 2021 sp. zn. [spisová značka], v řízení o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu či domu nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání, ale o přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy„ zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“, proto se tarifní hodnota odvíjí od § 9 odst. 1 advokátního tarifu, nikoli § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Poskytnuty byly následující úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), 2) žaloba na č. l. 2 jako podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), 3) další porada s klientem přesahující 1 hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu), realizace této porady dne 11. 8. 2023 v délce 1,25 hodiny byla doložena záznamem o této poradě (č. l. 114), 4) podání repliky ze dne 18. 8. 2023 (č. l. 41) jakožto podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), 5) účast soudním jednání 22. 8. 2023 (protokol na č. l. 60), které trvalo méně než 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), 6) účast soudním jednání 22. 9. 2023 (protokol na č. l. 116), které trvalo méně než 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu); paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených 6 úkonů právní služby; cestovné při cestě zástupce z [obec] do [obec] a zpět na každé ze dvou jednání. Jedna cesta tam a zpět je dlouhá 55 km a zástupce žalobce obě cesty absolvoval osobním vozem Škoda Karoq s průměrnou spotřebou podle technického průkazu 6,4 l na 100 km. Náklady na 1 km jízdy činí 7, 8368 Kč (5,2 Kč jako základní sazba podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. + 2, 6368 Kč za benzín; 2, 6368 Kč = 6,4 × 41,20 Kč / 100, kde 6,4 je průměrná spotřeba benzinu v litrech na 100 km, 41,20 Kč je cena benzinu podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a dělení 100 zohledňuje, že spotřeba se udává v litrech na 100 km). Cestovné tak činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 862 Kč (≐ 2 × 55 × 7, 8368 Kč, kde 55 je vzdálenost mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi a zpět; 2 zohledňuje 2 cesty na jednání a 7, 8368 Kč je náklad na 1 km cesty); náhradu za promeškaný čas na cestě; jedna cesta mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi trvá 34 minut, jde tedy o 8 započatých půlhodin po 100 Kč při 2 cestách tam a zpět, celkem tedy 800 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu; náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 2 617 Kč (≐ 21 % z (9 000 Kč + 1 800 Kč + 862 Kč + 800 Kč)).

53. Celkem tedy náklady řízení, na jejichž náhradu má žalobce nárok, dosáhly výše 20 079 Kč (5 000 Kč + 9 000 Kč + 1 800 Kč + 862 Kč + 800 Kč + 2 617 Kč).

54. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení i za podání ze dne 15. 9. 2023 (č. l. 68), které obsahuje toliko důkazní návrhy. Za toto podání však náhrada nákladů nenáleží. Samotný návrh na provedení důkazů totiž není podáním ve věci samé, a tedy ani úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (viz bod 8. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] publikované ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2021).