10 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa svědka a žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření kupní smlouvy s žalobkyní

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 30 060 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Českém Krumlově dne 27. 10. 2022 se [celé jméno žalobkyně] (dále jen„ žalobkyně“) domáhá nahrazení projevu vůle [celé jméno žalované] (dále jen„ žalovaná“) s uzavřením kupní smlouvy, kterou žalovaná prodává žalobkyni bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec] v části [část obce], včetně podílu [číslo] na společných částech domu a pozemku parcelního čísla st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný byt“). Kupní cena má být součet částky 90 000 Kč, již uhrazených splátek hypotečního úvěru [číslo] poskytnutého žalované [právnická osoba], a úvěru [číslo] poskytnutého prodávající [právnická osoba], a částky odpovídající dosud nesplacenému zůstatku zmíněných úvěrů.

2. Žalobkyně tvrdí, že se domluvila se žalovanou, že žalovaná koupí předmětný byt na hypoteční úvěr, což žalovaná učinila. Dále tvrdí, že se s žalovanou dohodly, že žalobkyně bude předmětný byt užívat a hradit veškeré platby s ním spojené včetně splátek úvěrů tak, aby s vlastnictvím bytu neměla žalovaná žádné výdaje. Současně se domluvily, že žalobkyně od žalované byt koupí ke konci fixačního období hypotečního úvěru za cenu odpovídající součtu doplatku úvěrů, dosud nesplacené části úvěrů a částky 90 000 Kč, která představovala odměnu pro žalovanou v souvislosti s čerpáním úvěru a převodem bytu. Žalobkyně tvrdí, že platby podle dohody hradila tak, aby žalované s vlastnictvím předmětného bytu nevznikly žádné výdaje. Tvrdí rovněž, že s žalovanou uzavřela v září 2013 písemnou nájemní smlouvu, ale fakticky neměly strany vůli založit nájemní vztah, neboť žalobkyně podle svých slov byt mohla užívat na základě výše uvedené dohody, kterou žalobkyně kvalifikuje jako výpůjčku bytu ve spojení se smlouvou o smlouvě budoucí kupní. V roce 2016 končilo fixační období hypotéky. Dohoda mezi žalobkyní a žalovanou fungovala bez problémů, proto se žalobkyně s žalovanou dohodly, že byt není třeba v roce 2016 převádět, ale že žalovaná bude byt nadále užívat a hradit veškeré platby spojené s bytem a že kupní smlouva na byt bude uzavřena v souvislosti s končící fixací hypotéky v roce 2019. Pro rodinnou situaci žalobkyně se v roce 2019 účastnice domluvily, že kupní smlouva bude uzavřena za stejných podmínek do konce dalšího fixačního období, tj. v roce 2022. V roce 2022 se žalobkyně obrátila na žalovanou s výzvou k uzavření kupní smlouvy, jak bylo ujednáno. Žalovaná však v reakci zpochybnila existenci smlouvy o smlouvě budoucí kupní a o prodeji bytu byla žalovaná ochotna uvažovat za podmínek zřetelně odlišných od původní dohody.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává. Popírá, že by s žalobkyní uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí kupní. <b>I. Skutková zjištění</b> <b><i>Ke koupi předmětného bytu žalovanou</b></i> 4. Žalobkyně má přinejmenším od roku 2012 zájem předmětný byt koupit (účastnický výslech žalobkyně zaznamenaný v protokolu na č. l. 96). S původní vlastnicí bytu, tj. s [jméno] [příjmení], dne 18. 6. 2012 podepsaly smlouvu o smlouvě budoucí kupní na předmětný byt. Dohodnuto zde bylo, že závazek z této smlouvy o smlouvě budoucí zaniká, nesloží-li do 31. 5. 2013 žalobkyně 830 000 Kč na určený účet (smlouva o smlouvě budoucí, č. l. 25). [jméno] [příjmení] byt nakonec žalobkyni neprodala. Žalobkyně totiž neměla dostatek peněz na jeho koupi a nebyla úspěšná ani se žádostí o úvěr, který nedostala (výslech svědkyně [jméno] [příjmení] zaznamenaný v protokole na č. l. 70).

5. Předmětný byt od [jméno] [příjmení] koupila žalovaná kupní smlouvou ze dne 12. 9. 2013. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly dne 16. 9. 2013 (výpis z katastru nemovitostí, č. l. 90). Na koupi bytu si žalovaná vzala úvěr ve výši 150 000 Kč u [právnická osoba], jehož nesplacená výše ke dni [datum] činila 94 505,93 Kč, a hypoteční úvěr u [právnická osoba], ve výši 850 000 Kč, jehož nesplacená výše ke dni 24. 1. 2023, činila 660 106,92 Kč (zprávy Stavební spořitelny [obec] spořitelny a Komerční banky na č. l. 48 a 51). Do katastru nemovitostí bylo k předmětnému bytu zapsáno s účinky vkladu ke dni 13. 9. 2013 zástavní právo zajišťující pohledávku [právnická osoba], ve výši 850 000 Kč s příslušenstvím (výpis z katastru nemovitostí, č. l. 90). K žádosti o úvěr u Stavební spořitelny [obec] spořitelny žalovaná předložila potvrzení o svých příjmech ze závislé činnosti u [právnická osoba] (zpráva Stavební spořitelny [obec] spořitelny, č. l. 82). K žádosti o hypoteční úvěr u Komerční banky žalovaná předložila potvrzení o svých příjmech ze závislé činnost a jiné příjmy zde neuváděla (zpráva od Komerční banky, č. l. 83).

6. S právními účinky vkladu ke dni 3. 4. 2017 bylo k předmětnému bytu do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky Komerční banky na splacení jistiny 1 200 000 Kč s příslušenstvím (výpis z katastru nemovitostí, č. l. 90). Jde o zástavní právo zajišťující úvěr, který si žalovaná vzala na koupi svého domu ve [obec] (účastnický výslech žalobkyně). <b><i>Svědecké výslechy a účastnický výslech žalobkyně</b></i> 7. Žalobkyně tvrdí, že s žalovanou ústně uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí na koupi předmětného bytu. Konkrétně tvrdí, že v roce 2013 měly účastnice vůli uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, ale nedodržely písemnou formu. Dále žalobkyně tvrdí, že spolu účastnice jednaly následně v letech 2016 a 2019 v souvislosti s fixací hypotečního úvěru, který si vzala žalovaná na koupi předmětného bytu, a v těchto letech se ústně domluvily na všech podstatných náležitostech smlouvy o smlouvě budoucí i na podmínkách užívání bytu žalobkyní. Naopak žalovaná před soudem popřela, že by došlo k uzavření takové smlouvy o smlouvě budící kupní týkající se prodeje předmětného bytu. 8. (Svědkyně Najbrtová) Svědkyně [jméno] [příjmení] (protokol o jednání, č. l. 70), která je finanční poradkyní a která jednala s žalobkyní a žalovanou ohledně předmětného bytu, vypověděla, že žalobkyně chtěla v roce 2013 koupit předmětný byt, nedostala na něj však potřebný úvěr. Žalobkyně proto svědkyni kontaktovala, že byt je ochotná si na úvěr koupit žalovaná, od níž by si pak žalobkyně byt odkoupila. Podle svědkyně byla dohoda mezi žalobkyní a žalovanou taková, že v souvislosti s fixací hypotečního úvěru poté, co si žalobkyně vyřeší svou finanční situaci, se převede hypoteční úvěr z žalované na žalobkyni či si žalobkyně byt odkoupí. Fixace hypotečního úvěru byly sjednány vždy po 3 letech, tj. v letech 2016, 2019, 2022 atd. Dále se žalobkyně s žalovanou podle svědkyně dohodly, že žalobkyně bude bydlet v bytě v nájmu. Žalobkyně a žalovaná se s [jméno] [příjmení] scházely před koncem fixace, vždy byl však s odkupem bytu nějaký problém. Ujednání ohledně bytu mezi žalobkyní a žalovanou [jméno] [příjmení] vnímala jako snahu žalované pomoci žalobkyni na přechodnou dobu. V roce 2013 byla jejich dohoda taková, že až bude mít žalobkyně dostatečné příjmy, případně dostane hypotéku, tak si byt odkoupí. Podle svědkyně však nebyl dojednán bezpodmínečný závazek žalované byt na výzvu žalobkyně prodat. Prodej bytu žalobkyni svědkyně nevnímala jako něco definitivního. Situace ohledně bytu podle svědkyně byla pomoc ze strany žalované žalobkyni na přechodnou dobu a nebylo plánem, aby byla žalovaná limitována s prodejem bytu na dlouhou dobu. Svědkyně ujednání vnímala tak, že pokud by měla žalobkyně nadále finanční problémy, tak není žalovaná vázána v tom, komu byt prodá. Při každé fixaci hypotečního úvěru svědkyně jako finanční poradkyně kontaktovala žalobkyni, protože věděla, že žalobkyně má zájem si daný byt koupit. Prodej bytu mezi žalovanou a žalobkyní svědkyně vnímala jako řešení výhodné jak pro žalovanou, která by se vyvázala z hypotéky na byt, tak pro žalobkyni, která by si tak zařídila vlastní bydlení.

9. Při hodnocení svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] soud zdůrazňuje, že informace ohledně dohod mezi žalobkyní a žalovanou o bytu svědkyně má z vlastního vnímání událostí, jímž byla přítomna. Nejde o zprostředkované informace. O záležitostech týkajících se bytu byla svědkyně informována, neboť o věci s žalovanou a žalobkyní jednala jako finanční poradkyně. Svědkyně přitom zmínila, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán bezpodmínečný závazek žalované byt prodat žalobkyni. Ujednání ohledně bytu vnímala jako pomoc ze strany žalované žalobkyni, ovšem nešlo podle ní o nic definitivního. Svědkyně před soudem vyjádřila svůj údiv na tím, že se na základě takové snahy o pomoc žalobkyně snaží bytu po žalované domoci. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] podle soudu tedy vyplývá to, že žalobkyně a žalovaná se o bytu bavily. Žalovaná byt koupila na hypoteční úvěr a žalovanou v bytě nechala bydlet z titulu nájmu s tím, že žalovaná byla ochotna v souvislosti s budoucími fixacemi vyjednávat s žalobkyní o prodeji bytu či převzetí hypotéky žalovanou. Nešlo však o závazek jí byt prodat, ale jen ochotu o prodeji jednat, umožňovaly-li by finanční situace žalobkyně koupi bytu. 10. (Svědkyně [anonymizováno]) Před soudem dále vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení] (známá žalobkyně i žalované, s nimiž svědkyně v minulosti společně pracovala v Kauflandu). [jméno] [příjmení] se v letech 2014 až 2019 vždy od března do května setkávala s žalobkyní kvůli zpracování daní. Při té příležitosti byla přítomna řadě telefonních hovorů mezi žalobkyní a žalovanou. Z telefonátů slyšela jen to, co říká žalobkyně, u níž byla přítomna. Neslyšela naopak, co říká žalovaná do telefonu. Svědkyně od počátku věděla, že že byt bude žalovaná žalobkyni prodávat, svědkyně to vnímala jako závazek byt prodat. Svědkyně rovněž popsaným způsobem ze zaslechnutých telefonních hovorů nabyla vědomost, o tom, že se v roce 2019 žalobkyně a žalovaná zmiňovaly, že chtějí uzavřít nějakou smlouvu o smlouvě budoucí. Bavily se o tom, že smlouva má být uzavřena, žádná smlouva (ani smlouva o smlouvě budoucí) však podle svědkyně uzavřena nebyla. Po skončení telefonického hovoru žalobkyně svědkyni řekla, že má od žalované převzít hypotéku a že žalovaná s žalobkyní řešily též provizi. Svědkyně uvedla, že se žalobkyně chtěla sejít s žalovanou, aby mohly sepsat smlouvu o tom, že žalobkyně přebírá hypotéku. Výše provize měla být okolo 100 000 Kč (10 % z 1 000 000 Kč, což byla zhruba cena bytu, za který jej pořídila žalovaná). Z dob svého společného působení v Kauflandu s žalobkyní a žalovanou má svědkyně informaci o tom, že okolo roku 2012 si žalovaná vzala hypotéku na byt, žalobkyně totiž na hypotéku nedosáhla. Již tehdy se uvažovalo o tom, že si tento byt nakonec převezme žalobkyně. Svědkyni dojalo, že žalobkyně a žalovaná se takto kamarádsky domluvily. V průběhu času (v roce 2019, možná 2018 či 2017) chtěla po žalované žalobkyně znát výši nesplacené části hypotečního úvěru. Žalobkyně však svědkyni následně zmínila, že se záležitost s žalovanou zkomplikovala, že se nemohou s žalovanou sejít a že záležitost s bytem zřejmě nedopadne.

11. U hodnocení svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud poznamenává, že svědkyně byla přítomna telefonním hovorům mezi žalobkyní a žalovanou, z nichž slyšela slova žalobkyně (žalované nikoli). Šlo však stále o nezprostředkované vnímání událostí. Dále svědkyně zmínila, že žalovaná a žalobkyně se v roce 2019 bavily o uzavření smlouvy, žádnou smlouvu, ani smlouvu o smlouvě budoucí, však podle svědkyně neuzavřely. Zmiňovala-li svědkyně, že se žalobkyně a žalovaná bavily o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, lze dovodit, že do té doby žádnou smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřely, v opačném případě by se nebavily o jejím budoucím uzavření. Soud zmiňuje, že smlouva o smlouvě budoucí měla podle žalobkyně být uzavřena ústně po telefonu, což však svědkyně, která byla řadě telefonních hovorů přítomna nepotvrdila, a naopak zmínila, že taková smlouva uzavřena nebyla.

12. Z procesního hlediska soud poznamenává, že výslech svědkyně [příjmení] žalobkyně navrhla po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., k níž došlo v pondělí 27. 3. 2023 (po uplynutí 30denní lhůty od jednání dne 24. 2. 2023). Důkazní návrh svědeckým výslechem [jméno] [příjmení] žalobkyně navrhla dne 28. 4. 2023 (podání na č. l. 113). Jak zmínil Nejvyšší soud zasedající ve velkém senátu občanskoprávního a obchodního kolegia v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] k poučení podle § 118b odst. 3 o. s. ř., které prolamuje koncentraci:„ poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.“ V posuzované věci soud při jednání dne 9. 5. 2023 žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene k tvrzení o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Toto poučení žalobkyně vyslechla po svědeckém výslechu [jméno] [příjmení], podmínky pro toto poučení byly v řízení dány ovšem i před výslechem této svědkyně (ani před výslechem [jméno] [příjmení] nebylo v řízení prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí). Za této situace na svědecký výslech [jméno] [příjmení] dopadá výjimka z koncentrace stanovená v § 118b odst. 1 in fine o. s. ř. 13. (Svědecké výslechy potomků žalované a jejího druha) Před soudem jako svědci vypovídali [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dcera žalobkyně), [jméno] [příjmení] (druh žalobkyně), [celé jméno žalobkyně] (dcera žalobkyně) a [celé jméno svědka] (syn žalobkyně). 14. [celé jméno žalobkyně] prohlásila, že v roce 2013 byla přítomna u domluvy mezi žalobkyní a žalovanou, že si předmětný byt na hypotéku koupí žalovaná a že žalobkyně pak hypoteční úvěr převezme a převede se jí byt, za což měla dostat od žalobkyně provizi 90 000 Kč. Tato dohoda byla podle svědkyně ústní. [celé jméno žalobkyně] však nebyla schopna upřesnit žádné podrobnosti této dohody. V roce 2016 žalobkyně svědkyni sdělila, že žalovaná si kupuje dům ve [obec] a že na předmětném bytu zřídí zástavní právo zajišťující úvěr na tento dům.

15. Další informace o povaze dohod a jednání mezi žalobkyní a žalovanou ohledně bytu měli vyslechnutí potomci žalované a její druh jen zprostředkovaně z toho, co jim řekla sama žalobkyně. Sami těmto jednáním přítomni nebyli. Svědci shodně vypověděli, že o bytě se žalobkyně a žalovaná bavily vždy v souvislosti s fixací úvěru, která byla po třech letech. Podle svědků se v letech 2016 a 2019 účastnice dohodly, že původní dohodu za stejných podmínek prodlouží o další 3 roky. Zmíněné podmínky byly, že žalobkyně převezme hypoteční úvěr na byt, byt se přepíše na žalobkyni a žalovaná dostane provizi 90 000 Kč. [jméno] [příjmení] zmínil, že k převedení bytu v roce 2016, resp. 2017 nedošlo, protože na bytě vázlo zástavní právo zajišťující hypoteční úvěr žalované na dům ve [obec]. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně] uvedly, že k převodu bytu v roce 2019 nedošlo, protože si [celé jméno žalobkyně] potřebovala půjčit peníze od žalované (své matky) na nákladné léčení v Curychu. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] uvedli, že žalobkyně žalované platila částku cca 5 000 Kč, pak 5 800 Kč odpovídající splátce úvěru, který si žalovaná vzala na předmětný byt. Dále platila 5 000 Kč, které jí však žalovaná následně vždy vracela zpět. Žalovaná platila za elektřinu v bytě, poukazovala žalované peníze na platbu daně z nemovitých věcí na byt a na pojištění bytu. [jméno] [příjmení] zmínil, že v bytě žalobkyně financovala nové rozvody elektřiny, zčásti renovovala bytové jádro. [celé jméno svědka] zmínil, že žalobkyně platila v bytě nové podlahy.

16. Při hodnocení svědeckých výslechů potomků žalobkyně a jejího druha soud zdůrazňuje, že informace ohledně dohod o bytu svědci mají zprostředkované od žalobkyně. Jde tak o svědectví o tom, co jim žalobkyně řekla, nikoli bezprostřední vnímání něčeho, co by svědci přímo vnímali vlastními smysly. Jen [celé jméno žalobkyně] zmínila, že byla přítomna v roce 2013 tomu, kdy se v ústní formě dohodla žalobkyně s žalovanou, že žalobkyně pak hypoteční úvěr převezme a převede se jí byt, za což měla dostat od žalobkyně provizi 90 000 Kč. 17. (Účastnický výslech žalobkyně) Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že [jméno] [příjmení] věděla o záměru žalobkyně koupit předmětný byt od paní [příjmení], a věděla rovněž, že žalobkyně bude mít problém na byt získat hypoteční úvěr. Žalobkyně se proto podle svých slov obrátila na žalovanou, které důvěřovala. Žalovaná souhlasila, že si předmětný byt koupí ona a že jej následně od ní odkoupí žalobkyně s tím, že do té doby bude žalobkyně hradit splátky úvěru, který si na byt vzala žalovaná. Za pomoc se získáním bytu tímto způsobem měla žalovaná dostat provizi 90 000 Kč. Podle žalobkyně [jméno] [příjmení] zmínila, že banka žalované úvěr poskytne za podmínky, že na běžném účtu žalované budou obraty větší nebo rovny 10 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v roce 2013 se před [jméno] [příjmení] domluvila s žalovanou, že při fixaci hypotečního úvěru v roce 2016, bude moci odkoupit byt za částku odpovídající v té době nesplacené části úvěru a provizi. V roce 2016 však žalobkyně žalované sdělila, že její finanční situace neumožňuje převzetí bytu. Žalovaná v tu dobu usilovala o koupi domu ve [obec]. Podle slov žalobkyně bylo pro obě výhodné zůstat u dosavadního ujednání a odkup bytu žalobkyní odsunout do budoucna. Zmíněnou dohodu učinily ústně po telefonu. Tehdy žalobkyně věděla, že žalovaná bude mít problém dosáhnout na novou hypotéku, proto souhlasila s tím, že na předmětný byt uzavřou s žalovanou nájemní smlouvu, aby žalovaná mohla vykazovat příjmy z nájmu pro účely své žádosti o hypoteční úvěr. Žalobkyně uvedla, že v roce 2016 uzavřela ústně po telefonu s žalovanou smlouvu o smlouvě budoucí kupní a až následně se jí žalovaná zmiňovala o možnosti zřídit k předmětu bytu zástavní právo, které by zajišťovalo úvěr žalované na koupi domu ve [obec]. V roce 2019 se žalobkyně s žalovanou domlouvaly, že žalovaná zajistí vymazání tohoto zástavního práva pro úvěr na dům ve [obec]. Zajištění výmazu zástavního práva mělo být provedeno tak, že by banka mohla souhlasit s výmazem zástavního práva dvojím způsobem: Jednak v situaci, kdy by banka zohlednila i příjem partnera žalované (žalovaná dům kupovala samostatně). Jednak by banka s výmazem zástavního práva mohla souhlasit skrze nové posouzení hodnoty domu ve [obec]. K převzetí bytu v roce 2019 podle žalobkyně nedošlo, protože žalobkyni onemocněna dcera [jméno] a žalobkyně nevěděla, jaké budou náklady na léčení dcery. Tehdy také podle žalobkyně neměla žalovaná na vyplacení svého hypotečního úvěru na dům ve [obec], zástavní právo zajišťující tento úvěr vázlo přitom na předmětném bytě. V roce 2022 dostala žalobkyně covid, s nímž byla hospitalizována. V roce 2022 začala žalobkyně tušit, že s koupí bytu od žalované budou komplikace. Tehdy jí žalovaná psala, že jí žalobkyně dluží peníze. Žalobkyně žalované uhradila platby, jejichž provedení nebyla schopná dohledat.

18. Žalobkyně dále uvedla, že v předmětném bytě zaplatila nové podlahy, které se dělaly v roce 2013 či 2014. V roce 2014 či 2015 zde nechala zhotovit nové rozvody elektřiny, v roce 2016 nechala vyměnit přívod vody do kuchyně a též vyměnit dveře. V roce 2020 se v bytě dělala nová kuchyňská linka. O svolení k provedení těchto rekonstrukcí a úprav podle svých slov nemusela žalovanou žádat. Jejich provedení hradila žalobkyně ze svého. Žalovaná o jejich provedení věděla, několikrát u žalobkyně v bytě totiž byla. Žalobkyně zmínila, že žalované pravidelně zasílala 3 800 Kč měsíčně na splátku hypotečního úvěru na pořízení bytu, který si žalovaná vzala u Komerční banky, a 1 280 Kč měsíčně na splátku úvěr na byt u Stavební spořitelny [obec] spořitelny. Dále platila elektřinu v bytě 3 000 Kč, zasílala příspěvky do fondu oprav. Částka 9 979 Kč, která je uvedena v nájemní smlouvě s žalovanou, se nikdy neplatila. Dále se platilo 5 000 Kč na účet žalované, které však žalovaná obratem zasílala zpět. <b><i>Další zjištění</b></i> 19. Dne 23. 9. 2013 žalobkyně a žalovaná podepsaly nájemní smlouvu k předmětnému bytu, podle níž byl nájem sjednán na dobu neurčitou, nájemné činilo 6 781 Kč měsíčně a platba služby související s užíváním bytu (záloha na ohřev vody, vodné, stočné) činila 3 198 Kč měsíčně, celkem tedy 9 979 Kč měsíčně. Podle čl. 6 smlouvy byla žalobkyně oprávněna užívat byt společně se svými dětmi [jméno] [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno svědka] (nájemní smlouva ze dne 23. 9. 2013, č. l. 64). Účastnice dále dne 1. 9. 2016 podepsaly dodatek k nájemní smlouvě, kterým změnily čl. 6 nájemní smlouvy tak, že s žalobkyní jsou oprávněni byt užívat [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno svědka] (dodatek k nájemní smlouvě, č. l. 84). Dne 1. 9. 2016 a dne 1. 4. 2017 žalobkyně a žalovaná podepsaly další textově shodné dodatky k nájemní smlouvě, podle nichž se výše plateb mění tak, že nájemné činí 6 023 Kč, záloha na teplo a ohřev vody a záloha na vodné a stočné 4 527 Kč, celkem tedy 10 550 Kč (dodatek v přílohové obálce s podklady od Úřadu práce). Žalobkyně byla od roku 2013 do dubna 2018 žadatelkou o příspěvek na bydlení (zpráva Úřadu práce, č. l. 105), jehož výše se v průběhu času pohybovala od 2 265 Kč do 4 586 Kč (platební rozpis Úřadu práce, č. l. 106). V dokladu o výši nákladů na bydlení pro Úřad práce žalobkyně uváděla výši nájemného a nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 10 550 Kč (např. za 2. a3. čtvrtletí 2015, 1. čtvrtletí 2016 či 2. čtvrtletí 2017), u tohoto údaje je vypsáno jména [jméno] [příjmení] (jméno žalované za svobodna) a podpis (podklady od Úřadu práce v přílohové obálce). K těmto podpisům u jednání žalobkyně prohlásila, že některé z nich vyhotovila za žalovanou žalobkyně na základě svolení žalované. Rovněž žalovaná se zmínila o svolení, aby žalobkyně sem uvedla podpis za ní (protokol o jednání ze dne 9. 5. 2023, č. l. 123).

20. Z účtu dcery žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] mezi červencem 2020 a červencem 2022 každý měsíc odcházela částka 5 100 Kč na účet žalované s poznámkou„ hypoteční úvěr [číslo] K [spisová značka] [číslo] ČS Buřinka“ (výpis z účtu na č. l. 29). V dopise ze dne 22. 8. 2022 žalobkyně žádá žalovanou, aby jí sdělila nové výše splátky hypotečního úvěru (dopis ze dne 22. 8. 2022, č. l. 91, potvrzení o podání č. l. 91 verte; informace o doručení, č. l. 92). Dne 25. 8. 2022 žalovaná prostřednictvím elektronické zprávy informovala žalobkyni, že aktuální výše splátek úvěrů je celkem 5 764 Kč a zpravila ji o výši nesplacené části úvěru u Komerční banky (zpráva z mobilního telefonu, č. l. 28 a č. l. 115). Po obdržení této informace žalovaná na svůj účet dostávala z účtu dcery žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] v období září 2022 až leden 2023 každý měsíc částku 5 800 Kč (výpis plateb na č. l. 31). Žalovaná současně od prosince 2015 hradí platby za služby spojené s užíváním bytu Stavebnímu bytovému družstvu [obec] (potvrzení od bytového družstva ze dne 12. 9. 2022, č. l. 30). Dcera žalobkyně v letech 2020 a 2021 ze svého účtu zaslala na účet žalované částku 940 Kč s poznámkou, že jde o peníze na daň z nemovitostí z předmětného bytu. Této platbě z roku 2021 předcházela zpráva od žalované, která žádala žalobkyni, aby jí poslala 940 Kč na daň z nemovitosti za byt (zpráva z mobilního telefonu na č. l. 39). Dále byla z účtu dcery žalobkyně v roce 2020 poukázána na účet žalované částka 600 Kč s poznámkou, že jde o platbu na pojištění, a v roce 2021 takto byly zaslány dvě platby po 472 Kč s informací, že jde o platbu na pojištění odpovědnosti týkající se daného bytu (přehled plateb na č. l. 32 a č. l. 32 verte). Platbě pojištění opět předcházela zpráva od žalované, která žalovanou informuje o výši tohoto pojištění (zpráva z mobilního telefonu na č. l. 40 až 41).

21. Mezi červencem 2020 a červencem 2022 probíhaly mezi účtem dcery žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a účtem žalované platby částky 5 000 Kč tak, že částka 5 000 Kč v každém měsíci putovala z účtu dcery žalobkyně a krátce na to byla stejná částka z účtu žalované poukázána zpět na účet dcery žalobkyně (přehled plateb na č. l. 33).

22. V roce 2022 se žalovaná obrátila na žalobkyni s informací, že„ 12. 8. končí fixace na tu hypotéku, takže už by se to teď mělo začít řešit po devíti letech (…)“, na což žalobkyně reagovala tak, že žalobkyně zavolá pracovnici, která má hypotéky, a zmínila, že by ráda vyřešila i provizi. Žalovaná v reakci vedle provize poukázala i na peníze, co jí má žalobkyně dlužit za dobu, kdy před 5 lety nemohla splácet (komunikace z mobilního telefonu, č. l. 42 až 43).

23. V roce 2022 dala žalovaná žalobkyni výpověď z nájmu předmětného bytu, kterou v dopise ze dne 15. 7. 2022 žalobkyně označila ze svého pohledu za nedůvodnou a současně zmínila, že by„ ráda věc vyřešila věc komplexně s ohledem na předchozí ujednání a je připravena byt (…) koupit“ (dopis ze dne 15. 7. 2022, č. l. 34; potvrzení o podání zásilky č. l. 61; informace o doručení, č. l. 62). Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného, kterou obdržela dne 11. 7. 2022. Řízení o této žalobě (vedené pod sp. zn. [spisová značka]) bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku). Dále žalobkyně v dopise ze dne 12. 8. 2022 žalované navrhla, že byt odkoupí podle původní dohody za dosud nesplacenou část úvěru a odměnu 90 000 Kč, případně navrhla uzavřít písemnou smlouvu o smlouvě budoucí (dopis ze dne 12. 8. 2022 na č. l. 35 verte), což žalovaná odmítla (dopis ze dne 17. 8. 2022, č. l. 36 verte). Žalobkyně pak zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 6. 9. 2022, v níž ji vyzvala k uzavření kupní smlouvy v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, kterou podle žalobkyně účastnice uzavřely v minulosti (předžalobní výzva ze dne 6. 9. 2022, č. l. 37 verte; doručenka na č. l. 63).

24. Proti žalobkyni jsou vedena dvě exekuční řízení (výpis z centrální evidence exekucí, č. l. 84 verte). <b><i>Skutkové závěry soudu</b></i> 25. Z výslechu [celé jméno žalobkyně] vyplynulo, že v roce 2013 se žalobkyně a žalovaná dohodly, že si předmětný byt na hypotéku koupí žalovaná a že žalobkyně pak hypoteční úvěr převezme a převede se jí byt, za což měla dostat od žalobkyně provizi 90 000 Kč. Pro další hodnocení je podstatné, že šlo o ústní dohodu učiněnou v roce 2013 [celé jméno žalobkyně] přitom nebyla schopna upřesnit další podrobnosti dohody. Další podrobnosti této dohody nebyly při dokazování zjištěny.

26. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu zmínila, že se před [jméno] [příjmení] ústně domluvila s žalovanou, že při fixaci hypotečního úvěru v roce 2016, bude moci odkoupit byt částku odpovídající v té době nesplacené části úvěru a provizi 90 000 Kč. Soud jako svědkyni vyslechl [jméno] [příjmení] a z její výpovědi vyplynulo, že se o budoucím prodeji žalobkyně a žalovaná bavily, šlo o jistý plán do budoucna, ale nic definitivního. Z výslechu [jméno] [příjmení] vyplynulo, že však nešlo o definitivní závazek žalované byt prodat, ale spíše ochotu o prodeji jednat, umožňovala-li by finanční situace žalobkyně koupi bytu. Svědkyně [jméno] [příjmení] nemá blízký vztah ani k žalobkyni, kterou zná dlouhá léta od vidění, ani k žalované, která je její dlouhodobá klientka. Nemá tedy důvodu stranit žádné z účastnic. Byla přitom osobně přítomna jednání, s věcí byla podrobně seznámena a s žalobkyní a žalovanou byla ohledně záležitostí bytu po řadu let v kontaktu. Soud proto vychází z výpovědi [jméno] [příjmení], přihlédl též k vyjádření žalované, která popřela uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a konstatuje, že nebylo prokázáno, že by za přítomnosti [jméno] [příjmení] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí týkající se prodeje předmětného bytu. Navíc z hlediska formy i podle tvrzení samotné žalobkyně byla tato dohoda v roce 2013 ústní (srov. vyjádření žalobkyně na č. l. 23).

27. Soud dále vyhodnotil, že žalobkyně neprokázala, že by s žalovanou ani po roce 2014 smlouvu o smlouvě budoucí týkající se prodeje předmětného bytu. Žalovaná její uzavření popírá. Při svém účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že ústně po telefonu v roce 2016 s žalovanou takovou smlouvu o smlouvě budoucí uzavřela a že v roce 2019 v souvislosti s fixací tuto smlouvu měnily tak, že za stejných podmínek odsunuly termín, kdy má k prodeji dojít. Soud vyhodnotil, že uzavření smlouvy o smlouvě budoucí po roce 2014 v ústní formě nebylo prokázáno.

28. Jak při svém výslechu zmínila žalobkyně, v roce 2016 bylo pro obě (žalobkyni a žalovanou) výhodné zůstat u původní dohody z roku 2013. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] však vyplynulo, že ani v roce 2013 nešlo o žádný definitivní závazek byt prodat, ale jen ochotu o prodeji jednat. Před soudem byla slyšena jako svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že se žalobkyně a žalovaná v roce 2019 bavily o uzavření smlouvy, žádnou smlouvu, ani smlouvu o smlouvě budoucí, však neuzavřely. Zmiňovala-li svědkyně, že se žalobkyně a žalovaná bavily o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, lze dovodit, že do té doby žádnou smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřely, v opačném případě by se nebavily o jejím budoucím uzavření. Účastnický výslech žalobkyně, která zmínila uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, tak naráží na svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly být dění přítomny, ale z jejichž výpovědí nevyplývá, že by smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena.

29. Soud se dále pozastavuje nad tím, že v roce 2017 žalovaná k předmětnému bytu zřídila zástavní právo zajišťující úvěr, který si žalovaná vzala na koupi domu ve [obec]. Podle účastnického výslechu žalobkyně měla být v roce 2016 mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva a smlouvě budoucí na koupi předmětného bytu. Žalobkyně pak vypověděla, že již v roce 2016 měla žalovaná v úmyslu koupit dům ve [obec] a že se žalobkyni měla po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí zmínit o možnosti zřídit zástavní právo k předmětnému bytu, které by zajišťovalo úvěr na koupi domu ve [obec]. V roce 2017 bylo takové zástavní právo zřízeno. Podle náhledu soudu zřízení takového zástavního práva k bytu, které zajišťuje úvěr na dům žalované ve [obec], představuje zásadní komplikaci při prodeji bytu, k němuž měla směřovat tvrzená smlouva o smlouvě budoucí. V první řadě má soud pochybnosti o tom, zda by v případě, že by skutečně účastnice uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí, jak tvrdí žalobkyně, nedlouho po tvrzeném uzavření této smlouvy v roce 2016 začala žalovaná zmiňovat zřízení takového zástavního práva a v roce 2017 jej zřídila. Existence takového zástavního práva je totiž překážkou pro následnou koupi bytu, neboť není v zájmu žalobkyně, aby si koupila byt zatížený zástavním právem zajišťujícím úvěr na koupi nemovitosti ve vlastnictví žalované. V druhé řadě lze zmínit, že žalobkyně při svém výslechu zmínila, že se měla s žalovanou v roce 2019 domluvit, že před prodejem bytu žalovaná zajistí výmaz rozebíraného zástavního práva. Byla-li by skutečně uzavřena smlouva o smlouvě budoucí a žalobkyně s žalovanou se též následně domluvily, že žalovaná před prodejem bytu zajistí výmaz rozebíraného zástavního práva, pak by soud v takovém případě očekával, že otázka, jak žalovaná zajistí výmaz zástavního práva, by byla mezi účastnicemi podrobně prodiskutována a ujednána. Podle žalobkyně mohla žalovaná zajistit výmaz tohoto zástavního práva tak, že by banka mohla souhlasit s jeho výmazem, a to základě zohlednění příjmu partnera žalované nebo na základě nového posouzení hodnoty domu ve [obec]. Žalobkyní uváděný způsob zajištění výmazu zástavního práva soud hodnotí jako krajně nejistý.

30. Podle hodnocení soudu se lze dále pozastavit nad tím, že tak zásadní záležitost jako uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní k bytu, v němž žalovaná hodlala bydlet, by účastnice ponechaly v ústní formě, a navíc ještě po telefonu. Jakkoli právní řád po 1. 1. 2014 umožňuje uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní i ohledně nemovitosti uzavřít ústně, je tvrzení o jejím uzavření ústně po telefonu v kontrastu s tím, že žalobkyně a žalovaná v průběhu času podepsaly písemnou nájemní smlouvu ze dne 23. 9. 2013 i její dodatky ze dne 1. 9. 2016 a dne 1. 4. 2017. Byť právní řád po roce 2014 písemnou formu nevyžaduje a účastnice byly v minulosti kamarádkami, již jen z hlediska vyjasnění podrobností, předejití nedorozuměním, omylům a nepřesnostem v paměťové stopě účastnic, se lze podivovat tomu, že tak významnou smlouvu měly účastnice ponechat podle tvrzení žalobkyně pouze v ústní formě, a to navíc po telefonu.

31. V řízení byli vyslechnuti potomci žalované a její druh, kteří ve svých výpovědích zmiňovali, že informace o tom, co měly žalobkyně a žalovaná ohledně bytu ujednat, čerpali z toho, co jim řekla sama žalobkyně. O tom, co vnímala nezprostředkovaně vlastními smysly se zmiňovala jen [celé jméno žalobkyně] v té části své výpovědi, kde zmínila, že byla v roce 2013 přítomna ústní dohodě o bytu mezi žalobkyní a žalovanou. Protože nikdo z vyslechnutých potomků žalované ani její druh nemají bezprostřední informace o tom, zda a případně co od roku 2014 dále mezi sebou žalobkyně a žalovaná dojednaly, nebylo jejich výslechy prokázáno uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní po 1. 1. 2014 v ústní formě. Vše v situaci, kdy svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naopak zmiňovaly, že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo.

32. Soud v rámci dokazování zjistil informace popsané v bodě 20. výše (zasílání platby 5 100 Kč s poznámkou hypoteční úvěr na účet žalované v období od července 2020 do července 2022, následné zasílání částky 5 800 Kč v období září 2022 až leden 2023, což následovalo po tom, co žalovaná informovala žalobkyni o nové výši splátek úvěrů na byt ve výši 5 764 Kč, zasílání peněžních částek žalované na pojištění a daň z nemovitých věcí z daného bytu; skutečnost, že platby za užívání bytu hradí žalobkyně přímo bytovému družstvu). K těmto zjištěním dále přistupuje účastnický výslech žalobkyně, která uvedla, že platila 5 100 Kč žalované, což odpovídalo původní výši splátek úvěrů na byt. Žalobkyně dále uvedla, že vodné a příspěvky do fondu oprav platila nejdříve správcovské [právnická osoba] a pak bytovému družstvu. Prokázáno tedy bylo, že co se týče plateb, účastnice nepostupovaly podle nájemní smlouvy a jejího pozdějšího dodatku. Podle nájemní smlouvy činila částka, kterou měla žalobkyně platit na účet žalované 9 979 Kč a sestávala z nájemného 6 781 Kč a záloh na teplo, ohřev vody, vodné a stočné v celkové výši 3 198 Kč. Podle textově shodných dodatků smlouvy ze dne 1. 9. 2016 a 1. 4. 2017 měla žalobkyně platit žalované na účet částku 10 050 Kč, která sestávala z nájemného ve výši 6 023 Kč a záloh na teplo, ohřev vody, vodné a stočné v celkové výši 4 027 Kč. Oproti nájemní smlouvě a jejím dodatkům zálohy na služby spojené s užíváním bytu hradila žalované přímo bytovému družstvu či správcovské společnosti. Částka zasílaná žalované 5 100 Kč a následně 5 800 Kč rovněž neodpovídá dohodnutému nájemnému, navíc u těchto plateb byla poznámka o hypotečním úvěru.

33. Skutečnosti, že žalobkyně prostřednictvím účtu své dcery zasílala žalované platbu 5 100 Kč a posléze 5 800 Kč s poznámkou hypoteční úvěr, která odpovídala aktuálním splátkám úvěrů žalované na byt, nedokládá uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí, neboť z tohoto samotného jednání účastnic nelze dovodit, že by sjednaly závazek po vyzvání uzavřít v budoucnu kupní smlouvu k bytu. Žalobkyně těmito platbami měla pokryty splátky úvěrů na byt, což však samo o sobě neznamená, že by uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí. Na jednu stranu žalobkyně z účtu dcery hradila tyto částky, na druhou stranu ovšem užívala byt žalované.

34. V mnoha podkladech u žádosti o příspěvek na bydlení žalobkyně uváděla platbu za nájemné a náklady spojené s užíváním bytu ve výši 10 050 Kč, což však reálně hrazeno nebylo, jak sama žalobkyně před soudem připustila. Podpis u jména žalované přinejmenším v části těchto podkladů pro Úřad práce u částky 10 550 Kč vyhotovila žalobkyně se svolením žalované. Podle hodnocení soudu ani tato skutečnost nedokládá uzavření smlouvy o smlouvy budoucí, ale jen to, ne všechny údaje v žádosti žalované o příspěvek na bydlení odpovídaly skutečnosti.

35. Dále bylo v řízení prokázáno, že každý měsíc v období od června 2020 do července 2022 odcházelo z účtu dcery žalobkyně ([celé jméno žalobkyně]) na účet žalované částka 5 000 Kč s poznámkou„ nájem – [jméno]“ a tato částka 5 000 Kč byla z účtu žalované obratem zpět. Žalobkyně tvrdí, že 5 000 Kč tam a zpět bylo zasíláno, aby žalovaná měla na svém účtu obrat kvůli hypotéce. Naopak žalovaná tvrdí, že důvodem bylo vytvoření obratu na účtu dcery žalované pro účely případné žádosti o hypoteční úvěr. Soud považuje zasílání 5 000 Kč sem a tam za nestandardní. Jeho účelem zjevně nemohlo být to, aby byl vytvořen tvrzený obrat na účtu žalované pro její případnou žádost o hypoteční úvěr, neboť úvěr jak na předmětný byt, tak na dům ve [obec] v danou dobu (roky 2020 až 2022) již měla a splácela je. Popsané dlouhodobé přeposílání 5 000 Kč představuje nestandardní chování obou účastnic, nelze z něj však dovodit, že by byla uzavřena smlouva a smlouvě budoucí kupní.

36. Žalobkyně v předmětném bytě nechala zhotovit nové podlahy (rok 2013 či 2014), nové rozvody elektřiny (rok 2014 či 2015), nechala vyměnit přívod vody (rok 2016) a namontovat nové dveře (rok 2016) a novou kuchyňskou linku (rok 2020). Při svém účastnickém výslechu sdělila, že o povolení k těmto úpravám žalovanou nežádala a že žalovaná o těchto úpravách věděla z návštěv. Provádění úprav v předmětném bytě nemá přímou vypovídací hodnotu o tom, zda byla nebyla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní. Žalobkyně takto sice zvelebovala byt ve vlastnictví žalované, na druhou stranu nelze pominout, že předmětný byt dlouhou dobu užívala, přičemž i ve stavu žalobkyní zvelebeném popsanými úpravami jej užívala řadu let.

37. V řízení bylo prokázáno, že ohledně bytu a možnosti jeho prodeje účastnice pravidelně komunikovaly. Komunikace ohledně bytu ovšem sama o sobě neznamená uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Aby soud mohl učinit skutkový závěr, že obsahem takové komunikace bylo více než ústně deklarovaná ochota žalované v budoucnu jednat o prodeji bytu a jeho podmínkách, muselo by to být prokázáno, resp. v případě tvrzení o smlouvě budoucí by muselo její uzavření vyplývat z provedených důkazů. Svědkyně [jméno] [příjmení] celou situaci popisovala jako snahu žalované pomoci žalobkyni. Žalobkyně po řadu let bydlela v bytě, který na popud žalobkyně žalovaná koupila. Žalobkyně bydlela v bytě žalované a žalované zasílala platby, které odpovídaly nákladům žalované s bytem (splátky hypotéky, pojištění a daně z nemovitých věcí; služby spojené s užíváním bytu hradila žalobkyně sama). S tím, že předmětný byt užívala žalobkyně, tak žalovaná neměla čistý příjem (zisk). I takové uspořádání společně s ochotou žalované jednat o případné prodeji bytu žalobkyni a podmínkách tohoto prodeje lze vnímat jako jistou pomoc ze strany žalované. V řízení však nebylo prokázáno, že by po 1. 1. 2014 žalobkyně s žalovanou uzavřeli v ústní formě smlouvu o smlouvě budoucí ohledně prodeje předmětného bytu. Jakkoli mezi žalobkyní a žalovanou byly zjištěny i nestandardní okolnosti (34. a 35. výše), ani tyto nestandardní okolnosti ani v kombinaci s dalšími zjištěními uzavření smlouvy o smlouvě budoucí neprokazují. <b>II. Neprovedené důkazy</b> 38. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalované, která požadovala opakovaný výslech [jméno] [příjmení]. Jejím opakovaným výslechem hodlala žalovaná doložit, že finanční situace žalobkyni neumožňovala nákup bytu. Toto tvrzení hodlala žalovaná prokázat výpovědí [jméno] [příjmení] k tomu, jak jí žalobkyně splácela notebook. Soud tomuto důkaznímu návrhu pro nadbytečnost nevyhověl. O finanční situaci žalované by okolnosti související s pořízením notebooku neměly valnou vypovídací hodnotu. Navíc svědek [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] vypovídali, že by byli ochotni žalované finančně vypomoci při koupi předmětného bytu.

39. Pro úplnost soud uvádí, že důkazní návrh svědeckým výslechem [celé jméno svědka] žalobkyně odvolala.

40. Žalobkyně dále navrhovala, nechť si soud vyžádá daňová přiznání žalované od příslušného finančního úřadu. Soud se obrátil na Finanční úřad pro Jihočeský kraj, který však požadované listiny odmítl předložit s odkazem na úpravu daňového tajemství. Soud k danému konstatuje, že úprava daňového tajemství v § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, je úpravou speciální k § 128 a § 129 odst. 2 o. s. ř. Daňový řád totiž podrobně a taxativně upravuje poskytování informací soudu správcem daně, jde tak o lex specialis, k obecné úpravě v § 128 a § 129 odst. 2 o. s. ř. Daňová přiznání žalované tak nebylo možno od správce daně možno opatřit. <b>III. Právní posouzení</b> 41. Podle § 50a odst. 1 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník z roku 1964“) platí: Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

42. Podle § 40 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964: Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

43. Před 1. 1. 2014 bylo třeba smlouvu o smlouvě budoucí sjednat písemně, jinak byla taková smlouva neplatná. Šlo přitom o absolutní neplatnost podle § 40 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964.

44. Svědkyně [celé jméno žalobkyně] uvedla, že v roce 2013 se žalobkyně a žalovaná ústně dohodly, že si předmětný byt na hypotéku koupí žalovaná a že žalobkyně pak hypoteční úvěr převezme a převede se jí byt, za což měla dostat od žalobkyně provizi 90 000 Kč. Soud konstatuje, že byla-li by (hypoteticky) takto v roce 2013 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí mezi žalobkyní a žalovanou, byla by taková smlouva absolutně neplatná pro nedodržení zákonem předepsané písemné formy, k čemuž soud hledí z úřední povinnosti. Bližší podrobnosti této dohody z roku 2013 svědkyně [celé jméno žalobkyně] nesdělila, pro absenci zjištění o podrobnostech této dohody, nebylo možno posoudit, zda vůbec šlo o smlouvu budoucí. Touto otázkou však není nutné se hlouběji zabývat s ohledem na výše uvedené, že i kdyby (hypoteticky) šlo o smlouvu o smlouvě budoucí, byla by takové smlouva dojednaná v roce 2013 absolutně neplatná pro nedostatek zákonem předepsané písemné formy.

45. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník z roku 2012“) platí: Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

46. Podle § 1786 občanského zákoníku z roku 2012 platí: Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

47. Občanský zákoník z roku 2012 nabyl účinnosti 1. 1. 2014. Od tohoto data není pro smlouvu o smlouvě budoucí, byť by se týkala koupě nemovité věci, předepsána písemná forma. Jinými slovy: od 1. 1. 2014 je možno takovou smlouvu o smlouvě budoucí platně uzavřít i ústně.

48. Nejvyšší soud v dané souvislosti v rozsudku ze dne 27. 5. 2022 sp. zn. 33 Cdo 72/2021 zmínil:„ Jakkoliv lze rozumět (…) úvaze, že smlouva o smlouvě budoucí, kdy předmětem budoucího plnění má být nemovitost, by měla být zachycena v písemné formě, neboť se tím chrání jak práva prodávajícího tak i kupujícího a jejich oprávněné očekávání budoucího prodeje – koupě (vůle nemovitost prodat a koupit), nelze pominout, že předmětem smlouvy o smlouvě budoucí kupní není bezprostřední závazek ke konkrétnímu věcněprávnímu plnění (zřízení nebo převodu věcného práva k nemovité věci či k jeho změně či zrušení), nýbrž jejím obsahem (sjednanými právy a povinnostmi) je„ pouze“ závazek uzavřít v dohodnuté době hlavní (realizační) smlouvu, která bude podkladem k plnění, o něž účastníkům této přípravné smlouvy jde. Podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí však soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z. (tj. občanského zákoníku z roku 2012, pozn. soudu) – i proto nemusí být smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se nemovitosti uzavřena písemně, neboť přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, nýbrž její obsah má být určen„ alespoň obecným způsobem“ – tzn. takovým způsobem, aby právní jednání představující smlouvu o smlouvě budoucí kupní nemovitosti vyhovovalo požadavkům na určitost právního jednání; oprávněná strana ovšem musí prokázat obsah takového právního jednání (smlouvy o smlouvě budoucí). Tím se otázka písemnosti zachycené vůle účastníků smlouvy o smlouvě budoucí přesouvá do oblasti procesního práva (dokazování) v občanském soudním řízení, kde v situaci, kdy si účastníci přípravné smlouvy dohodli písemnou formu právního jednání (nebyli k ní nuceni požadavkem zákona), může být z tohoto důvodu smluvní strana, která z obsahu smlouvy o smlouvě budoucí dovozuje pro sebe příznivější výsledek, ve výhodnější důkazní pozici. Uvedené ostatně odpovídá klasické římské zásadě vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým).“ 49. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by po 1. 1. 2014 žalobkyně s žalovanou uzavřely v ústní formě (či jiným způsobem) smlouvu o smlouvě budoucí ohledně prodeje předmětného bytu (srov. hodnocení důkazů v části I. tohoto rozsudku).

50. Z výše uvedených důvodů pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. <b>IV. Náklady řízení</b> 51. Ve věci měla úspěch žalovaná, má proto vůči žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

52. Náklady řízení, které žalovaná vynaložila, jsou tvořeny: odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč za úkon (§ 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), dohromady 20 000 Kč (8 × 2 500 Kč). Úkony právní služby ve věcí byly: a) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), b) písemné vyjádření ze dne 3. 1. 2022 (č. l. 19) (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), c) účast na jednání dne 24. 2. 2023 (protokol na č. l. 70) v délce 3 hodin a 43 minut, což představuje 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), d) účast na jednání dne 4. 4. 2023 (protokol na č. l. 96) v délce 3 hodin a 8 minut, což představuje 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), e) účast na jednání dne 9. 5. 2023 (protokol na č. l. 123) v délce 2 hodin a 26 minut, což představuje 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý z 8 úkonů právní služby, dohromady 2 400 Kč (8 × 300 Kč); náhradou cestovních výdajů na 3 cesty tam a zpět mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi. Cesta tam a zpět je dlouhá 54 km. Užito bylo osobní vozidlo s kombinovanou spotřebou 6,0 l na 100 km. Náklady na 1 km činí 7, 672 Kč (5,20 Kč základní náhrada podle § 1 písm. b) vyhlášky 467/2022 Sb. + 2, 472 Kč za palivo podle § 4 písm. a) vyhlášky 467/2022 Sb.; 2, 472 Kč = 6,0 × 41,2 Kč / 100). Cestovní výdaje tedy činí po zaokrouhlení na celé koruny 1 243 Kč (≐ 3 × 54 × 7, 672 Kč); náhrada ve výši 1 200 Kč za promeškaný čas cestou na soudní jednání za 12 i jen započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu); náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 5 217 Kč, jakožto 21 % z částky 24 843 Kč (20 0000 Kč + 2 400 Kč + 1243 Kč + 1 200 Kč).

53. Celkem tedy náhrada nákladů řízení, na níž má žalovaná nárok, činí 30 060 Kč (20 0000 Kč + 2 400 Kč + 1 243 Kč + 1 200 Kč + 5 217 Kč).

54. Žalovaná požaduje rovněž úhradu za vyjádření ze dne 29. 3. 2023 (č. l. 78), které obsahuje toliko důkazní návrhy. Písemné podání obsahující jen důkazní návrhy ovšem není úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za který by náležela mimosmluvní odměna (srov. bod 8. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2021).