10 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Ruší se spoluvlastnictví , Jméno žalobce B, , narozené , Datum narození žalobce B, , , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalobce A, a , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, k tomuto pozemku se vypořádává tak, že pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, se přikazuje do společného jmění manželů , Jméno žalobce B, , narozené , Datum narození žalobce B, , a , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalobce A, , kteří jsou povinni společně a nerozdílně , jméno FO, , narozenému , Datum narození žalovaného, zrušené spoluvlastnictví částku 480 000 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhají zrušení spoluvlastnictví k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“) a vypořádání tohoto spoluvlastnictví tak, aby předmětný pozemek byl přikázán do jejich společného jmění manželů. Současně navrhují, aby žalovanému byla stanovena náhrada za zrušené spoluvlastnictví ve výši 480 000 Kč. Žalobci tvrdí, že spoluvlastnický podíl 2/3 k předmětnému pozemku mají ve svém společném jmění manželů. Zbylý spoluvlastnický podíl 1/3 náleží žalovanému. Žalobci již nechtějí setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným. Výši navrhované náhrady ve výši 480 000 Kč pro žalovaného za jeho spoluvlastnický podíl na předběžném pozemku odvozují od znaleckého posudku, který spoluvlastnický podíl 1/3 žalovaného ocenil na tuto částku. Žalobci tvrdí, že reálné rozdělení předmětného pozemku není proveditelné.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a ani se nezúčastnil jednání před soudem, ačkoli žaloba i předvolání mu byly zaslány na adresu jeho trvalého pobytu.I. Skutkový základ3. Na základě dokazování soud učinil následující skutkové závěry. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.

4. V katastru nemovitostí jsou jako vlastníci předmětného pozemku zapsáni žalobci a žalovaný, přičemž spoluvlastnický podíl 2/3 k danému pozemku mají žalobci ve svém společném jmění manželů a zbylý spoluvlastnický podíl 1/3 náleží žalovanému (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 27 a č. l. 41). Předmětný pozemek má přibližně obdélníkový tvar a je v situován v zastavěné části obce , adresa, , a to v její části , adresa, . Okolní pozemky jsou zastavěny, případně bezprostředně souvisí s užíváním okolních staveb (mapy a ortofotomapy, které jsou součástí znaleckého posudku na č. l. 3). Stavba na sousedním pozemku parc. č. , hodnota, má okna ve stěně, která je na hranici s předmětným pozemkem, přičemž tato okna směrují na předmětný pozemek (fotografie předmětného pozemku, které jsou součástí znaleckého posudku na č. l. 3).

5. Předmětný pozemek má výměru 1 172 m2, jeho druh evidovaný v katastru je zastavěná plocha a nádvoří se způsobem využití zbořeniště (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 27). Předmětný pozemek je neudržovaný. Na jeho části jsou náletové dřeviny a keře, na zbylé části jsou rozpadlé kamenné zdi, které kdysi tvořily součást stavby (fotografie předmětného pozemku, které jsou součástí znaleckého posudku na č. l. 3).

6. S předmětným pozemkem bezprostředně sousedí pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , na kterém stojí stavba a který mají žalobci ve společném jmění manželů (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 40).

7. Tržní hodnota celého předmětného pozemku je 1 440 000 Kč. Tržní hodnota spoluvlastnického podílu 1/3 žalovaného na tomto pozemku je 480 000 Kč (znalecký posudek na č. l. 3). Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, na č. l. 3 soud považuje za úplný, logický a přesvědčivý. Výslednou tržní hodnotu znalec určil s využitím porovnávací metody na základě realizovaných prodejů zastavitelných pozemků v oblasti , Anonymizováno, . Průměrnou cenu zjištěnou z množiny prodeje srovnávaných pozemků znalec upravoval zohledněním indexované kupní ceny, za kterou žalobci v roce 2021 nabyli svůj spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku. Tuto kupní cenu znalec upravil (zvýšil) s ohledem na růst cen od roku 2021. Průměrné ceně zjištěné porovnávací metodou dal znalec při váženém průměru váhu 7, cenové indexaci, která upravovala cenu, za níž žalobci v roce 2021 nabyli svůj spoluvlastnický podíl, dal znalec při váženém průměru váhu 2. Zahrnutím cenové indexace do váženého průměru znalec zohlednil specifika předmětného pozemku vůči ostatním porovnávaným pozemkům (za tato specifika lze považovat existenci rozpadlých zdí na části předmětného pozemku; svažitost předmětného pozemku; skutečnost, že ze stavby na sousedním pozemku parc. č. , hodnota, směřují okna přímo na předmětný pozemek, což má vliv na možnost potenciální zastavitelnosti předmětného pozemku; umístění předmětného pozemku v proluce mezi domy). Podle náhledu soudu znalec logickým a srozumitelným způsobem objasnil, jak zohlednil uváděná specifika předmětného pozemku.

8. Žalobci uvedli, že mají zájem o předmětný pozemek. Jsou přitom dostatečně solventní k vyplacení náhrady žalovanému pro případ, že by vypořádání spoluvlastnictví bylo provedeno přikázáním předmětného pozemku do společného jmění žalobců. Žalobce totiž má na svém účtu částku 2 966 085,31 Kč (výpis z účtu na č. l. 39).

9. Žalobci žalovanému zaslali předžalobní výzvu, v níž mu nabídli, že by spoluvlastnictví k předmětnému pozemku chtěli vypořádat tak, že žalovanému za jeho spoluvlastnický podíl 1/3 nabídli náhradu ve výši 480 00 Kč určenou v souladu se znaleckým posudkem (předžalobní výzva na č. l. 26)II. Hodnocení soudu10. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), platí:(1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.(2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

11. Žalobci využili svého práva podle § 1140 odst. 2 věty první a žádají o zrušení spoluvlastnictví. Soud shledal, že zrušení spoluvlastnictví žalobci nežádají v nevhodnou dobu. Nevhodnost doby pro vypořádání spoluvlastnictví se váže k dočasným okolnostem, které mají vliv na cenu společné věci. Může tak jít o dočasný hlubší pokles cen společné věci s vidinou pozdějšího opětovného zvýšení ceny, hyperinflace, probíhající oprava či úprava věci, brzký zánik zatížení společné věci, v jehož důsledku významně stoupne cena společné věci apod. (srov. komentář k § 1140 in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024). V řízení nevyvstala žádná informace o tom, že by předmětnému pozemku hrozil nějaký dočasný hlubší pokles ceny. Naopak ze znaleckého posudku vyplývá, že cena předmětného pozemku kopíruje vývoj cen nemovitostí. Česká republika nečelí hyperinflaci či jiné krizové situaci, která by měla takový vliv na nemovitosti, že by vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému pozemku mělo být po přechodnou dobu nevhodné. Stav předmětného pozemku nasvědčuje tomu, že dlouhou dobu ležel bez využití (srov. náletové dřeviny a vysokou trávu, které znesnadňují jeho užití, a existenci ruiny bývalé stavby na předmětném pozemku). Protože předmětný pozemek v době rozhodování soudu fakticky není užíván, nepřichází v úvahu, že by nevhodnost doby pro vypořádání spoluvlastnictví mohla vyplývat ze způsobu jeho užití (o tom by např. šlo uvažovat u obdělávaného pozemku těsně před sklizní apod.).

12. Podle § 1143 občanského zákoníku platí: Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Dohoda mezi účastníky o zrušení spoluvlastnictví není možná, neboť žalovaný je pro žalobce nekontaktní. Ostatně i ve vztahu k soudu byl žalovaný zcela pasivní, neboť nereagoval na výzvu k podání vyjádření k žalobě a ani se nezúčastnil soudního jednání. Za situace, kdy se pro nekonstantnost a pasivitu žalovaného s ním žalobci nemohou dohodnout na vypořádání spoluvlastnictví, je dán prostor pro soud, aby spoluvlastnictví vypořádal.

14. Podle § 1144 občanského zákoníku platí:(1) Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.(2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

15. Soud vyhodnotil, že reálné rozdělení předmětného pozemku sice teoreticky možné je, jeho rozdělením by se však podstatně snížila jeho hodnota. Z tohoto důvodu podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku nebyl v posuzované prostor pro to, aby soud rozhodl o reálném rozdělení pozemku.

16. Soud konstatuje, že předmětný pozemek má přibližně obdélníkový tvar a výměru 1 172 m2. Nachází se v zastavěné části obce , adresa, , a to v její části , adresa, . Pozemek je obklopen zástavbou. Jediné smysluplné využití předmětného pozemku s ohledem na jeho charakter a umístění je jeho zastavění a využití zbytku pozemku jako plochy funkčně související se stavbou. Soud zastává názor, že při jakékoli snaze rozdělit pozemek na 2 díly, které by měly plochu 1/3 a 2/3 z původní výměry pozemku (žalovaný je totiž spoluvlastníkem s podílem 1/3 a žalobci mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl 2/3), by nově vznikly pozemky, které by byly jen těžko využitelné k zastavění a smysluplně využitelné jako plochy funkčně související se stavbou.

17. V posuzované věci je třeba zohlednit § 11 odst. 2 větu druhou vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, podle níž platí: Stavba musí být umístěna minimálně 2 m od hranice pozemku vyjma pozemku veřejného prostranství.

18. Soud vyhodnotil, že tvar a výměra pozemku v kombinaci s požadavkem na umístění stavby ve vzdálenosti minimálně 2 m od hranice pozemku by v případě reálného dělení předmětného pozemku na díly, které by měly plochu 1/3 a 2/3 z původní výměry pozemku, činilo natolik velké překážky možnosti zastavět kterýkoli z nových dílů, že by potenciální výstavbu činily nezajímavou a nepraktickou. Současně je třeba zohlednit skutečnost, že na hranici předmětného pozemku s pozemkem parc. č. , hodnota, je umístěna stavba, která má stěnu na hranici pozemků, přičemž v této stěně jsou okna směřující k předmětnému pozemku. Existenci okenních otvorů v sousední stavbě zbudované v minulosti je dalším faktorem, který bude třeba zohledňovat při případném umísťování stavby na předmětném pozemku. Jde současně o okolnost, která omezuje možnost umístění stavby na předmětném pozemku. Navíc předmětný pozemek má plochu 1 172 m2, 1/3 z této plochy je 390,66 m2, což by reálně neumožnilo vybudování stavby, která by měla rozumnou velikost, navíc musel-li by být dodržen ještě požadavek na odstup stavby minimálně 2 m od hranice pozemku. Jinými slovy: podle náhledu soudu je předmětný pozemek natolik malý, že jeho další dělení by prakticky vyloučilo jeho jediné myslitelné využití pro zastavění a pro plochu funkčně související se stavbou. Při reálném dělením by též vznikl problém s přístupem k oběma novým pozemkům.

19. Soud tak dospěl k závěru, že při reálném dělení předmětného pozemku by součet ceny (hodnoty) nově vzniklých pozemků byl velmi výrazně nižší než cena (hodnota) předmětného pozemku před jeho rozdělením, a to z důvodu praktické nepoužitelnosti nově vzniklých pozemků pro zastavění. Oproti tomu na předmětném pozemku (aniž by byl jakkoli dělen) si lze výrazně lépe představit výstavbu a užívání zbytku předmětného pozemku jako plochu funkčně související se stavbou.

20. Z uvedených důvodů soud vyhodnotil, že by se dělením předmětného pozemku podstatně snížila jeho hodnota ve smyslu § 1144 odst. 1 části věty za středníkem občanského zákoníku, a proto při vypořádávání spoluvlastnictví soud nepřikročil k reálnému dělení předmětného pozemku.

21. Podle § 1147 občanského zákoníku platí: Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Soud podle § 1147 občanského zákoníku spoluvlastnictví vypořádal tak, že předmětný pozemek přikázal žalobcům do jejich společného jmění manželů. Při rozhodování o tom, kterému ze stávajících spoluvlastníků předmětný pozemek přikázat, soud zohlednil následující skutečnosti, které svědčí pro to přikázat pozemek žalobcům: žalobci usilují o přikázáni předmětného pozemku do svého společného jmění manželů. žalobci mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl 2/3 k předmětnému pozemku, kdežto žalovaný „jen“ spoluvlastnický podíl 1/3. žalobci mají ve společném jmění manželů i sousední pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , na kterém je stavba. Přikázáním předmětného pozemku žalobcům se tak sjednotí vlastnický režim předmětného pozemku a sousedního pozemku parc. č. , hodnota, , což umožní efektivnější využití obou zmíněných pozemků. žalobci prokázali, že jsou dostatečně solventní na to, aby ze svých volných prostředků žalovanému vyplatili náhradu za jeho spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku.

23. Za to, že soud přikázal předmětný pozemek žalobcům do jejich společného jmění manželů, žalovanému určil náhradu ve výši 480 000 Kč. Výše této náhrady vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (k tomu posudku viz bod 7. výše), podle něhož činí tržní hodnota spoluvlastnického podílu 1/3 na předmětném pozemku částku 480 000 Kč. Celý předmětný pozemek má podle znaleckého posudku tržní hodnotu 1 440 000 Kč.

24. Soud žalobcům stanovil lhůtu 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k tomu, aby žalovanému vyplatili zmíněnou náhradu ve výši 480 000 Kč. Oproti obecné 3denní pariční lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud stanovil lhůtu delší (20denní), neboť zohlednil skutečnost, že žalovaný je nekontaktní, což může žalobcům působit potíže při plnění jejich povinnosti zaplatit žalovanému náhradu ve výši 480 000 Kč. Stanovením 20denní lhůty k plnění soud žalobcům poskytl dodatečný časový prostor pro kontaktování žalobce, případně v krajním případě zahájení řízení o úschovách.III. Náklady řízení25. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel ze závěrů, které Ústavní soud uvedl ve stanovisku svého pléna ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (publikované jako č. 302/2023 Sb. a jako ST 59/120 SbNU 245), podle něhož: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody“. K bližšímu odůvodnění lze odkázat na dané stanovisko pléna Ústavního soudu, zejména jeho body 18. až 40.

26. Žalobci navrhovali, aby jim byla náhrada nákladů řízení přiznána, což odůvodňovali tím, že kontaktovali žalovaného s nabídkou na vypořádání spoluvlastnictví mimosoudně, žalovaný ale podle jejich slov nereagoval. Žalobci dále zmínili, že byli nuceni nechat vypracovat znalecký posudek a podávat žalobu na vypořádání spoluvlastnictví. V souhrnu uvedených okolností spatřují podklad pro to, aby jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

27. Ve shodě s odkazovaným stanoviskem pléna Ústavního soudu (srov. bod 25. daného stanoviska) soud konstatuje, že stejně tak, jak nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, nemůže být nikdo nucen ani uzavřít mimosoudní dohodu o vypořádání spoluvlastnictví. Skutečnost, že se žalobcům nepodařilo před zahájením řízení kontaktovat žalovaného, a tudíž ani uzavřít mimosoudní dohodu o vypořádání spoluvlastnictví, tak není podle náhledu soudu důvodem, aby žalobcům soud přiznal náhradu nákladů řízení o vypořádání spoluvlastnictví. Dále lze zdůraznit, že i kdyby se (teoreticky) žalobcům žalovaného podařilo kontaktovat, tak není žádnou povinností žalovaného uzavřít dohodu o vypořádání spoluvlastnictví.

28. Naprosto běžnou součástí řízení o vypořádání spoluvlastnictví je skutečnost, že účastníkům v takovém řízení vznikají náklady řízení, včetně nákladů na znalecký posudek. To, že žalobcům vznikly v řízení náklady tak soud nepovažuje za nic mimořádného a nejde tak o okolnost, která by byla důvodem pro to, aby se soud odchýlil od obecného východiskem pro rozhodování o nákladech řízení v případě sporu o vypořádání spoluvlastnictví, jímž je rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů takového řízení.