10 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený/zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 44 319,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku:a) částku 44 319,05 Kč,b) kapitalizovaný úrok ve výši 5 808,32 Kč,c) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 875,33 Kč,d) úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 40 143,05 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení,e) úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 143,05 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 14 324 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení: částky 44 319,05 Kč, kterou tvoří dlužná jistina úvěru ve výši 40 143 Kč a poplatků ve výši 4 176 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 808,32 Kč, který k jistině přirostl do 23. 1. 2025, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 875,33 Kč, který přirostl do 23. 1. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 40 143,05 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 143,05 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným dne 30. 10. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč. Úrok byl sjednán na 16,90 % ročně a úročení bylo stanoveno metodou 360/360 dnů. Žalovaný se podle žalobkyně ve smlouvě zavázal počínaje dnem 20. 12. 2020 hradit 72 splátek ve výši 1 343 Kč měsíčně. Dále žalovaný ve smlouvě souhlasil se svým zařazením do volitelného pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný uhradil 35 splátek, pak ovšem přestal splátky hradit. Žalobkyně mu zaslala dopis, jímž učinila úvěr splatným ke dni 8. 1. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně podle svých tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela přitom z informací z bankovních i nebankovních registrů klientských informací, z registru SOLUS, z insolvenčního rejstříku, z evidence neplatných dokladů a interních registrů. Informace doložené žalovaným žalobkyně konfrontovala s výše zmíněnými evidencemi a se statistickými, demografickými a historickými daty dostupnými ve skupině žalobkyně.

3. V doplnění žaloby ze dne 1. 9. 2025 (č. l 24) žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ověřovala výši jeho příjmu (14 078 Kč měsíčně) na základě potvrzení od zaměstnavatele. O žalovaném dále zjistila, že bydlí v nájmu a že je svobodný a bezdětný. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho měsíčních výdajů ve výši 9 762 Kč.

4. V doplnění žaloby ze dne 16. 9. 2025 (č. l. 104) žalobkyně zmínila, že ke smlouvě o úvěru s žalovaným uzavřela dne 2. 6. 2023 dodatek, ve kterém žalovaný uznal svůj dosavadní dluh. Současně v dodatku ke smlouvě sjednali tříměsíční odklad splátek a dohodnuli zvýšení splátky na 1 532 Kč měsíčně. Dále v doplnění žaloby žalobkyně specifikovala, že požadovanou částku 4 176 Kč na poplatcích tvoří dlužné pojistné a poplatky, které žalobkyně blíže rozebrala.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani se nezúčastnil soudního jednání ve věci.I. Skutková zjištění soudu6. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) na základě dokazování učinil následující skutkové závěry. U každého z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.7. [Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného] Žalovaný se zajímal o spotřebitelský úvěr poskytovaný žalobkyní. Za tím účelem žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný o sobě mj. uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 13 794 Kč, bydlí v nájmu a je svobodný (žádost o poskytnutí osobního úvěru na č. l. 30). Žalovaný výši svého příjmu 14 078 Kč čistého měsíčně doložil potvrzením od svého zaměstnavatele, kde se uvádí, že byl zaměstnán na dobu neurčitou (potvrzení od zaměstnavatele na č. l. 36, pracovní smlouva na č. l. 41). Výši svých příjmů ze zaměstnání doložil rovněž podrobným přehledem od zaměstnavatelem (mzdový přehled na č. l. 37). Dále žalovaný doložil smlouvu o ubytování, podle níž platil úhradu za ubytování na ubytovně ve výši 2 500 Kč měsíčně (smlouva o ubytování na č. l. 33). Žalobkyně současně lustrovala žalovaného v registrech BRKI a NRKI, kde o něm nenalezla žádné negativní informace (výstup z registrů BRKI a NRKI na č. l. 35). Dále jej s negativním výsledkem prověřila mj. v interních databázích, insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí (report o prověřování na č. l. 45).8. [Standardní informace o spotřebitelském úvěru] Před podpisem smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému poskytla základní informace o zamýšleném úvěru (zejména o úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů [RPSN], celkové částce k úhradě atd.) (standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 46 až 50).

9. Pro účely přistoupení k volitelnému pojištění schopnosti splácet úvěr žalovaný žalobkyni předal písemné prohlášení o svém zdravotním stavu, kde uvedl, že není invalidní v žádném stupni invalidity, nebyl mu přiznán průkaz osoby se zdravotním pojištěním (průkaz TP, ZTP ani ZTP/P) (prohlášení o zdravotním stavu na č. l. 29).10. [Smlouva o spotřebitelském úvěru] Zástupce žalobkyně a žalovaný dne 30. 10. 2020 podepsali smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný přijal závazek hradit dohodnuté splátky ve výši 1 343 Kč měsíčně počínaje dnem 20. 12. 20220. Dohodnuto bylo hrazení 72 splátek po dobu 72 měsíců. Úroková míra byla stanovena na 16,90 % ročně. Ve smlouvě o úvěru bylo dojednáno, že žalovaný přistupuje k volitelnému kolektivnímu pojištění schopnosti splácet s tím, že žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 60 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje ustanovení, dle něhož je žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou dohodnuté splátky oprávněna požadovat úroky z prodlení a současně je oprávněna uplatnit oprávnění blíže specifikovaná v úvěrových podmínkách, které strany učinily součástí smlouvy (smlouva o úvěru na č. l. 51). Podle úvěrových podmínek [jejich čl. 8.1 písm. a) ve spojení s čl. 9.1 písm. f)] je žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě úvěrové smlouvy požadovat okamžité splacené celé vyčerpané jistiny úvěru a rovněž příslušenství i uplatněných smluvních pokut. Podle úvěrových podmínek (čl. 3.1.) se výpočet smluvních úroků provádí metodou 360/360 dnů (úvěrové podmínky na č. l. 56). Součásti smluvních ujednání ve smlouvě o úvěru strany učinily i sazebník poplatků (smlouva o úvěru na č. l. 51), který upravuje mj. poplatek ve výši 490 Kč za vyhodnocení žádosti o úvěr (sazebník poplatků na č. l. 59 a na č. l. 111). Rovněž všeobecné obchodní podmínky strany učinily součástí smluvních ujednání (smlouva o úvěru na č. l. 51). Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně předložila (všeobecné obchodní podmínky na č. l. 75).11. [Dodatek ke smlouvě o úvěru] Následně dne 2. 6. 2023 zástupkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V tomto dodatku se uvádí, že žalovaný co do důvodu a výše uznává svůj dluh, který k 30. 5. 2023 činil 41 782,12 Kč na základě čerpání úvěru. Z částky 41 782,12 Kč činila dlužná jistina 41 586,89 Kč a úroky činily 195,23 Kč. Žalovaný a žalobkyně se dohodli na odkladu splátek úvěru s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalovaného. Odklad splátek byl sjednán v období od 20. 6. 2023 do 20. 9. 2023 včetně. Dohodli se též na zvýšení splátky úvěru na 1 532 Kč měsíčně a na zvýšení hrazeného pojistného na 72 Kč měsíčně (jako 0,12 % z částky 60 000 Kč). Součástí dodatku je i ujednání o poplatku ve výši 500 Kč za zaslání první upomínky při prodlení se splátkou úvěru a poplatek ve výši 500 Kč za zaslání druhé a další upomínky při prodlení se splátkou úvěru (dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru na č. l. 71).12. [Čerpání úvěru a následné prodlení s jeho splácením] Úvěr v dohodnuté výši 60 000 Kč žalovaný čerpal dne 30. 10. 2020 (interní účetní doklad na č. l. 81; historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82). V době od uzavření smlouvy do 20. 8. 2022 žalovaný hradil dohodnuté splátky a pojistné řádně a včas s jedinou výjimkou splátky splatné dne 20. 12. 2021 (splátku za prosinec 2021 uhradil společně se splátkou za leden 2022 až 25. 1. 2022). V období po 20. 8. 2022 se žalovaný dostával do prodlení s úhradou splátek a pojistného (historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82).13. [Upomínka splátky a následné zesplatnění úvěru] Pro prodlení žalovaného s plněním jeho peněžních závazků dle smlouvy mu žalobkyně adresovala upomínku ze dne 1. 3. 2024 (upomínka na č. l. 142), upomínku ze dne 18. 3. 2024 (upomínka na č. l. 143), upomínku ze dne 26. 3. 2024 (upomínka na č. l. 144) a upomínku ze dne 25. 4. 2024 (upomínka na č. l. 94 a č. l. 145). Protože žalovaný svůj dluh neuhradil adresovala mu poslední výzvu k zaplacení ze dne 20. 11. 2024, v níž jej upomenula o úhradu dlužných plateb a upozornila jej, že nebude-li dluh uhrazen do 8. 1. 2025, pak žalobkyně uplatňuje právo na splacení celé vyčerpané jistiny, jejíž splatnost v takovém případě nastane ke dni 8. 1. 2025 (poslední výzva k zaplacení na č. l. 93). Tuto výzvu mu zaslala poštou tak, že dne 25. 11. 2024 byla zásilka připravena k vyzvednutí (dodejka na č. l. 110).14. [Dluh ke dni 23. 1. 2025] Ke dni 23. 1. 2025 z důvodu prodlení s úhradou dohodnutých splátek a plateb pojistného: dlužná jistina úvěru dosáhla výše 40 143,05 Kč (historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82); splatné úroky dosáhly výše 5 808,32 Kč (historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82); úroky z prodlení dosáhly výše 875,33 Kč (historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82); dlužné poplatky a dlužné pojistné dosáhly výše celkem 4 176 Kč. Mezi účtovanými poplatky byl poplatek ve výši 490 Kč za vyhodnocení žádosti o úvěr a poplatky ve výši 500 Kč za první a za druhou či následnou upomínku (historický výpis z úvěrového účtu na č. l. 82).15. [Předžalobní výzva] Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 13. 2. 2025 (předžalobní výzva na č. l. 95 a č. l. 97; potvrzení o podání na č. l. 96 a č. l. 98). Ani předžalobní výzva však žalového nepřiměla k žádné další platbě (negativní skutkové tvrzení žalobkyně).II. Hodnocení soudu16. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění).

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 [N 32/92 SbNU 334]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

19. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

20. Žalobkyni jako poskytovatelku úvěru tíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena, a ohledně prokázání toho, na základě jakých skutečností byla úvěruschopnost posouzena (srov. bod 19. výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Soud vyhodnotil, že žalobkyně dostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Údaje od žalovaného o jeho příjmu (14 078 Kč čistého měsíčně) žalobkyně ověřovala na základě potvrzení od zaměstnavatele žalovaného a na základě podrobného přehledu o výdělcích od zaměstnavatele žalovaného. Výši výdajů žalovaného na bydlení (2 500 Kč měsíčně za ubytovnu) žalobkyně ověřila ze smlouvy o ubytování. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v bankovním a nebankovním registru klientských informací, registru dlužnických informací SOLUS, ve vlastních databázích, insolvenčním rejstříku i rejstříku exekucí. Z těchto rejstříků nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Zjištěné údaje o žalovaném (zejména rozdíl mezi jeho čistými příjmy a výdaji na ubytování) nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit splátky 1 343 Kč měsíčně i s vědomím, že určitou částku musí vynaložit na nezbytné životní potřeby (jídlo, hygienické potřeby či oblečení). O náležitém posouzení úvěruschopnosti svědčí též skutečnost, že po dobu téměř 2 let od uzavření smlouvy neměl žalovaný vážnější problém splátky hradit.

22. Dne 2. 6. 2023 žalovaný a žalobkyně uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, v níž ujednali odklad splátek úvěru s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalovaného. Odklad splátek byl sjednán v období od 20. 6. 2023 do 20. 9. 2023 včetně za současného zvýšení splátky úvěru na 1 532 Kč měsíčně (z původních 1 343 Kč měsíčně). Dohodnuto bylo i zvýšení hrazeného pojistného na 72 Kč měsíčně.

23. Podle § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117a a § 120 až 177.

24. Soud vyhodnotil, že podle citovaného § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo třeba před sjednáním rozebíraného dodatku ke smlouvě o úvěru znovu posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Na takový dodatek se podle § 5 odst. 4 zmíněného zákona neuplatní § 86 daného zákona zakotvující povinnost zkoumání úvěruschopnosti.

25. Dodatek ke smlouvě byl sjednáván v době, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou části splátek a byl sjednán s ohledem na jeho nepříznivou situaci. Jeho smyslem bylo umožnit žalovanému stabilizovat své finance v naději, že po domluveném odkladu splátek bude své závazky hradit řádně a včas, čímž se mělo předejít zahájení řízení o nárocích žalobkyně. Podle náhledu soudu šlo o dohodu, která ve svém souhrnu byla pro žalovaného stejně výhodná jako původní smlouva o úvěru. Zda jsou smluvní ujednání v takovéto dohodě ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, je nutné vykládat v celém kontextu. Je zde tedy nutné přihlédnout k úrokové sazbě a poplatkům, ale i výši splátek a délce splatnosti a konečně i k požadavkům na zajištění. Případné zhoršení jednoho parametru musí být nezbytně vyrovnáno přiměřeným vylepšením parametru jiného (srov. komentář k § 5 zákona o spotřebitelském úvěru in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.). Na základě dodatku ke smlouvě došlo k mírnému zvýšení splátek z 1 343 Kč na 1 532 Kč, tj. ke zvýšení splátky o 189 Kč měsíčně, což není nijak velké zvýšení. Současně však došlo k tříměsíčnímu odkladu splátek v období od 20. 6. 2023 do 20. 9. 2023, což je podle soudu výhoda, která je ve svém souhrnu schopná vyvážit uvedené zvýšení splátek. Celková předpokládaná doba hrazení splátek (do 20. 10. 2026) se neměnila a neměnila se ani úroková sazba. Šlo tak o ujednání ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodné jako původní smlouva (§ 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) a z tohoto důvodu nebylo třeba před sjednáním dodatku ke smlouvě znovu provést aktuální prověření úvěruschopnosti žalovaného.

26. I přes odklad splátek se žalovaný dostával do prodlení s úhradou jeho peněžitých závazků. Žalobkyně proto využila svého smluvně dojednané oprávnění a k 8. 1. 2025 učinila splatným dosud nesplacené peněžní dluhy žalovaného ze smlouvy o úvěru ve znění dodatku k této smlouvě. Za této situace je žalovaný povinen zaplatit částku 44 319,05 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši výše 40 143,05 Kč a dlužné smluvně dojednané poplatky a dlužné pojistné v celkové výši 4 176 Kč. kapitalizované smluvní úroky ve výši 5 808,32 Kč přirostlé do 23. 1. 2025. úrok ve výši 12,75 % ročně. Ve smlouvě byl dojednán úrok 16,9 % ročně. Od 91. dne prodlení se však podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru tento úrok ze zákona snižuje na úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů, tj. na 12,75 % ročně v posuzované věci.

27. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen žalobkyni zaplatit rovněž úroky z prodlení. Žalobkyně má přitom nárok na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 875,33 Kč, které přirostly do 23. 1. 2025 a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny 40 143,05 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

28. Soud shrnuje, že žaloba byla v celém její rozsahu plně důvodná.III. Náklady řízení29. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve 100 %, náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení.

30. Přiznaná částka 14 324 Kč se skládá z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 773 Kč. mimosmluvní odměny za 5 úkonů právní služby v celkové výši 7 900 Kč. Poskytnutými úkony právní služby byly:1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Odměna za tento úkon činí 700 Kč [§ 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu].2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Odměna za tento úkon činí 700 Kč [§ 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu].3) podání žaloby, jakožto návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], za což náleží mimosmluvní odměna ve výši 700 Kč [§ 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025].4) doplnění žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 2 doplnění žaloby (ze dne 1. 9. 2025 a ze dne 16. 9. 2025). Podle náhledu soudu přitom bylo možné (mj. s ohledem na krátký časový odstup těchto doplnění žaloby), aby obsah těchto 2 doplnění byl obsahem jednoho podání. Účelně tak byl vynaložen náklad jen na jedno doplnění a mimosmluvní odměna za něj činí 2 900 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu).5) účast u jednání dne 14. 10. 2025, které trvalo méně než 2 hodiny [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025]. Za tento úkon právní služby náleží odměna ve výši 2 900 (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu). paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 200 Kč (= [3 × 100 Kč] + [2 × 450 Kč]), tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 úkonů ad 1) až 3) výše, tj. s úkony do podání žaloby včetně [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu] a ve výši 450 Kč spojené se 2 úkony právní služby ad 4) a 5) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. náhrady advokáta za promeškaný čas na cestě k soudnímu jednání a zpět ve výši 600 Kč (= 4 × 150 Kč). Substituční advokát strávil na cestě ze svého sídla v Prachaticích do Českého Krumlova a zpět dohromady 4 započaté půlhodiny. S každou započatou půlhodinou je spojena náhrada za promeškaný čas ve výši 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. náhrady cestovních výdajů substitučního advokáta ve výši 673 Kč. Výše této úhrady je určena vyhláškou č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 (dále jen „vyhláška č. 475/2024 Sb.“). Základní sazba náhrady za 1 km jízdy je 5,80 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.], průměrná cena za 1 litr automobilového benzinu 95oktanvového činila 35,80 Kč [§ 4 písm. a) dané vyhlášky] a použité vozidlo mělo kombinovanou spotřebu 7,8 l na 100 km. Náklady na 1 km cesty tedy činí 8,5924 Kč (5,80 Kč + 7,8 × 35,80 Kč / 100). Substitut na cestě Písek – Český Krumlov a zpět urazil celkem 78,4 km (= 2 × 39,2 km). Náhrada cestovních výdajů spojených s cestou dlouhou 78,4 km po zaokrouhlení na celé koruny činí 673 Kč (≐ 78,4 × 8,5924 Kč). náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 178 Kč (≐ 21 % z částky 10 373 Kč, což je součet advokátní odměny ve výši 7 900 Kč + paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč + náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč + náhrady cestovních výdajů ve výši 673 Kč).

31. Na úkony právní služby poskytnuté do podání žaloby (včetně) dopadá § 14b advokátního tarifu, neboť podaná žaloba představuje návrh na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně mění jen identifikační údaje žalovaného, datum uzavření smlouvy a výši požadovaných plateb. Shodný žalobní formulář žalobkyně použila např. ve věci vedené před soudem pod sp. zn. 7 C 3/2025.