10 C 201/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 969,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 629 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 2 340,62 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 2 215,53 Kč, c) úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 16 570,43 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, d) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 623,25 Kč, e) úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 969,62 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 040 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Jméno advokáta, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení  částky 17 696,62 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 16 570,43 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, náklady vymáhání ve výši 730 Kč a smluvní pokuta ve výši 669,19 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 2 215,53 Kč,  úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 16 570,43 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení,  kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 623,25 Kč za období od 24. 1. 2025 do 9. 5. 2025,  úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 969,62 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 27. 7. 2024 s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaná čerpala celkem částku 21 809 Kč. Dohromady však žalovaná zaplatila jen 6 180 Kč. Protože žalovaná porušila svůj závazek hradit splátky úvěru řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a učinila celý úvěr ihned splatným ke dni 9. 1. 2025. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posuzovala několika způsoby, a to 1) kontrolu v registrech a databázích (v centrální evidenci exekucí, v Anonymizováno, v insolvenčním rejstříku, kontrolou dlužnosti na produktu Anonymizováno, v databázi neplatných dokladů, v NRKI, v informacích o platební morálce u telekomunikačních společností a v registru Anonymizováno), 2) výpočtem částky, která klientovi zbývá po odečtení jeho mandatorních výdajů a 3) zjišťováním kreditního skóre klienta. Podle žalobkyně statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že klient má v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho nedeterminuje k tomu, že bude schopen splácet po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Takovou informaci může podle žalobkyně poskytnout jen statistický model.

3. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

I. Skutková zjištění soudu

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedeny v závorce u každého z dílčích zjištění.

5. Žalobkyně a žalovaná dne 27. 7. 2024 projevily shodnou vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem ve výši 19 000 Kč a úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Výše minimální splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, přičemž minimální výše splátky musí v každém případě činit 400 Kč. Ve smlouvě bylo odsouhlaseno první čerpání částky 18 510 Kč na nákup zařízení Apple iPhone 12 a vracení této částky v 10 splátkách po 2 045 Kč hrazených v měsíčním taktu. Nedílnou součástí smluvních ujednání strany učinily i úvěrové podmínky (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 15). Úvěrové podmínky žalobkyně předložila a podle jejich čl. 7.1. je žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr mj. v případě, že žalovaná bude dlužit 2 či více splátek, případně nezaplatí některou ze splátek déle než 3 měsíce (úvěrové podmínky na č. l. 17).

6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji lustrovala v centrální evidenci exekucí, v CRIBIS, v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v NRKI, v informacích o platební morálce u telekomunikačních společností i v registru SOLUS a kontrolovala, zda žalovaná nemá záznam o dluzích dlužnosti na produktu KAMALI. V těchto databázích žalobkyně nenalezla žádné negativní informace o žalované (karta klienta na č. l. 23). Dále žalobkyně provedla propočet maximálního limitu splátky (MLS), tj. částky, která žalované zbude po odečtení jejích mandatorních výdajů. Při tomto výpočtu žalobkyně vyšla z údaje o čistém měsíčním příjmu ve výši 23 000 Kč, který v žádosti uvedla žalovaná, zohlednila částku životního minima dospělých členů domácnosti a počítala se splátkou schváleného úvěru ve výši 760 Kč. Maximální limit splátky u žalované žalobkyně vypočetla na 17 670 Kč (ověření bonity MLS na č. l. 24).

7. Žalovaná na základě smlouvy čerpala úvěr v celkové výši 21 809 Kč (čerpala 18 510 Kč dne 27. 7. 2024 a částku 3 299 Kč dne 11. 10. 2024). Žalovaná zaplatila toliko 3 splátky v celkové výši 6 180 Kč (= 2 045 Kč + 2 045 Kč + 2 090 Kč) v době od srpna do října 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 25).

8. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek jí žalobkyně zaslala výzvu ze dne 9. 1. 2025 ke splacení celého úvěru, tj. žalobkyně v této výzvě učinila celý úvěr splatným (výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 27 a podací arch na č. l. 28).

9. Následně žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne 30. 1. 2025 (předžalobní výzva na č. l. 29 a podací arch na č. l. 30). Ani předžalobní výzva žalovanou nepřiměla k úhradě (negativní skutkové tvrzení žalobkyně).

II. Hodnocení soudu

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalované. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Anonymizováno Anonymizováno proti jméno FO a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

12. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz/, který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. spisová značka; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

13. V posuzované věci se přitom žalobkyně spokojila s pouhým prohlášením žalované o výši jejího příjmu, aniž by dané prohlášení jakkoli ověřovala. Výše příjmů zájemce o spotřebitelský úvěr je jednou z nejpodstatnějších informací sloužící k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Bez ověření údaje o tvrzených příjmech žadatele nelze spolehlivě vycházet z toho, že žadatel o úvěr vůbec nějaké příjmy má, případně nelze vyloučit, že jeho skutečné příjmy dosahují jen zlomek toho, co jako své příjmy deklaroval. Soud konstatuje, že žádný statistický model z povahy věci nemůže představovat ověření toho, zda konkrétní žadatel vůbec má nějaký příjem či jaká je jeho skutečná výše. Rozsah a podrobnost údajů potřebných k posouzení úvěruschopnosti má být podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, tzn. v případě nižších úvěrů nemusí být rozsah zjišťovaných údajů při posouzení úvěruschopnosti tolik podrobný v porovnání s vyššími úvěry. V každém případě je však třeba trvat na tom, aby šlo o údaje spolehlivé, jak též vyplývá z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zjištění a ověření údaje o výši pravidelného příjmu soud považuje za naprostý základ pro posouzení úvěruschopnosti, bez něhož se neobejde posuzování úvěruschopnosti ani u zamýšlených úvěrů v nižší výši (tj. úvěru v řádech tisíců korun či nízkých desetitisíců korun). Soud zdůrazňuje, že bez ověření, zda žadatel skutečně má pravidelný příjem a v jaké výši má příjem, nelze zodpovědně posoudit ani to, zda v době uzavírání smlouvy je úvěruschopný.

14. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že skutečnost, že žadatel o úvěr má v době podpisu smlouvy o úvěru určitý příjem, nezaručuje, že takový příjem bude mít po celou dobu trvání úvěrového závazku, zejména jde-li o závazek na řadu měsíců či dokonce let. Otázka, zda žadatel bude mít v budoucnu pravidelné příjmy a jak vysoké případně tyto příjmy budou, je vždy nejistá. To však neznamená, že by při posuzování úvěruschopnosti bylo možné rezignovat na zjišťování aktuální výše příjmu či na důsledné ověření výše takového příjmu. Zjištění a ověření výše příjmu žadatele totiž poskytuje nepostradatelnou informaci o tom, zda je v době uzavírání smlouvy úvěruschopný, tj. zda není dáno reálné riziko, že by se dostal do problémů s hrazeních těch splátek, které mají následovat nedlouho po poskytnutí úvěru. Dále ověření aktuální výše příjmu poskytuje důležitou informaci o tom, v jaké výši je žadatel schopen si obstarat příjem. Z obecné zkušenosti přitom vyplývá, že i při případné změně zaměstnání je mzda v novém zaměstnání zpravidla v podobné úrovni (o něco vyšší, případně nižší) jako v předchozím. Žádný statistický model (jakožto konglomerát velkého množství dat od lidí z rozdílných profesů, rozdílných věků, s rozdílným příjmem) nemůže z povahy věci poskytnout konkrétní informace o aktuální situaci konkrétního žadatele o úvěr. Ani statistickým modelem tak nelze nahradit ověření informací o tom, zda konkrétní žadatel skutečně má nějaký pravidelný příjem a jaká je výše jeho příjmu.

15. Žalobkyně sice lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí, v Anonymizováno, v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v Anonymizováno, v informacích o platební morálce u telekomunikačních společností a v registru Anonymizováno a kontrolovala, zda žalovaná nemá záznam o dluzích dlužnosti na produktu Anonymizováno. Podle soud však nelze akceptovat, aby prověření těchto databází nahradilo ověření základních a nejpodstatnějších údajů o příjmech žalované. Negativní záznam v takových registrech totiž dotyčná osoba nemusí mít i z toho důvodu, že si dosud žádné úvěry nebrala (na tuto okolnost je třeba pamatovat zejména u žadatelů o úvěr, kteří jsou jen krátce po dosažení zletilosti; žalovaná přitom posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavírala, když jí bylo čerstvě 18 let), nebo z toho důvodu, že nedostatek prostředků na stávající závazky dotyčná osoba řeší tím, že si nezodpovědně bere další úvěry, z nichž hradí splátky úvěrů minulých. Prováděla-li pak žalobkyně výpočet maximálního limitu splátky (MLS) pro žalovanou, je nutno poznamenat, že tak činila na základě neověřených údajů o výši příjmů žalované, ačkoli měla tyto údaje sama aktivně ověřit. Jejich ověření není nikterak náročnou záležitostí, neboť výši příjmů lze ověřit např. z výplatních pásek či výpisu z účtu zájemce o spotřebitelský úvěr apod. Lze tedy shrnout, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Protože žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, je posuzovaná smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 27. 7. 2024 neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz): „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“ 19. Žalobkyně má v posuzované věci nárok na vrácení dosud nesplacené části poskytnuté jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Žalované byla poskytnuta jistina v celkové výši 21 809 Kč a žalovaná vrátila 6 180 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši 15 629 Kč (= 21 809 Kč – 6 180 Kč).

20. Nepodložený je však požadavek na zaplacení smluvního úroku upraveného v neplatné smlouvě, smluvní pokuty či nákladů na vymáhání, jejichž paušální určení navíc žalobkyně odvozuje od ujednání v neplatné smlouvě.

21. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

22. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. spisová značka, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. spisová značka. Žalobkyni tudíž nenáleží žádný úrok z prodlení spojený s platbou jistiny, protože její splatnost nastává až na základě tohoto rozsudku. Nedůvodný je tak požadavek žalobkyně na úrok z prodlení a rovněž i náklady na vymáhání vynaložené před takto určenou splatností jistiny.

23. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna dosud nesplacenou jistinu vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. spisová značka uvedl: „Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.“ 24. Žalovaná zůstala v daném ohledu zcela pasivní a netvrdí tedy, že by nebylo v jejích možnostech dosud nesplacenou jistinu vrátit najednou. S ohledem na výši nesplacené jistiny má soud za to, že je ji možné uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Soud shrnuje, že žalobkyně má nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny ve výši 15 629 Kč. Žádný další žalobní požadavek důvodný není, proto soud žalobu ve zbytku zamítl.

III. Náklady řízení

26. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, na náhradu nákladů proto dopadá úprava v § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.

27. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. spisová značka, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

28. Žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v požadavku na zaplacení částky 15 629 Kč.

29. Částka, jíž se žalobkyně domáhala (ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni 19. 9. 2025), dosáhla výše 22 363,98 Kč a skládá se z těchto položek:  částky 17 969,62 Kč;  kapitalizovaného úroku ve výši 2 215,53 Kč;  částky 769,84 Kč, jakožto úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 16 570,43 Kč od 10. 5. 2025 (včetně) do 19. 9. 2025 (včetně);  kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 623,25 Kč;  částky 785,74 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 969,62 Kč od 10. 5. 2025 (včetně) do 19. 9. 2025 (včetně).

30. Žalobkyně tak byla úspěšná z 69,89 % (15 629 Kč / 22 363,98 Kč) a neúspěšná ve zbylých 30,11 %. Náleží jí tedy náhrada nákladů z 39,78 % (69,89 p. b. – 30,11 p. b.).

31. Plná náhrada nákladů řízení by dosáhla výše 2 615 Kč a skládala by se ze:  zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.  odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 1 200 Kč, tj. ve výši 400 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Těmito úkony právní služby byly 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], 2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a 3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu].  paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč, tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 poskytnutých úkonů právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu.  náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč, což je součet odměny advokáta ve výši 1 200 Kč + paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč).

32. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 1 040 Kč (≐ 0,3978 × 2 615 Kč). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Nebude-li rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.