10 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 079,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 115 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) částky 10 964,09 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 4 682,71 Kč, c) úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 32 008,29 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, d) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 904,79 Kč, e) úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 079,09 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 265 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Jméno advokáta, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení  částky 34 079,09 Kč, kterou tvoří součet neuhrazené jistiny ve výši 32 008,29 Kč z revolvingového úvěru, dlužných poplatku ve výši 70,80 Kč za pojištění, nákladů ve výši 600 Kč za vymáhání a smluvních pokut ve výši 1 400 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 4 682,71 Kč,  úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 32 008,29 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení,  kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 904,79 Kč za období od 4. 4. 2025 do 23. 6. 2025,  úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 079,09 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 13. 7. 2022 s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Úvěruschopnost žalovaného podle svých slov žalobkyně posuzovala tak, že jej jednak kontrolovala registru Anonymizováno, Anonymizováno, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, jednak skrze výpočet tzv. MLS částky, tj. částky, která klientovi zbude po odečtení všech mandatorních výdajů, a jednak zjištěním kreditního skóre klienta. Na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal celkem částku 65 905 Kč a na svůj závazek uhradil 42 790 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit řádně a včas sjednané splátky, využila žalobkyně svého smluvně dojednaného oprávnění požadovat okamžité splacení celé dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že takto úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2025.

3. V podání ze dne 4. 11. 2025 (č. l. 20) žalobkyně blíže rozebrala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnosti žalovaného, a zmínila, že smlouvu žalovaný podepsal skrze zařízení SignPad, a to včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani se neúčastnil nařízeného jednání. Žalobkyně ani její zástupce se jednání nezúčastnili a z jednání se omluvili, ačkoli před tím konání jednání výslovně požadovali.

I. Skutková zjištění soudu

5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedeny v závorce u každého z dílčích zjištění. 6. [Předsmluvní informace o úvěru] Žalovaný se zajímal o získání úvěru u žalobkyně a za tím účelem mu žalobkyně poskytla formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly uvedeny základní informace o uvažovaném revolvingovém úvěru, jako např. výše úvěru, výše úrokové sazby, výše roční procentní sazby nákladů (RPSN), poplatky atd. (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 23). 7. [Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného] Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřovala tak, že si od žalovaného zjistila informace o příjmu ze zaměstnání (43 000 Kč měsíčně), o příjmu dalších členů jeho domácnosti (23 000 Kč měsíčně) a měsíčních výdajích domácnosti žalovaného (5 000 Kč) s tím, že žalovaný prohlásil, že bydlí ve vlastní nemovitosti (karta klienta na č. l. 30). Dále žalobkyně žalovaného s negativním výsledkem lustrovala v registru JAP půjčka, registru SOLUS, registru NRKI, databázi neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí (karta klienta na č. l. 30, úvěrová zpráva na č. l. 31). Žalobkyně dále provedla výpočet částky MLS, jakožto částky, která klientovi zbude po odečtení mandatorních výdajů. Částku MLS vypočetla jako 48 808 Kč a uvažovala přitom s příjmem domácnosti žalovaného ve výši 66 000 Kč měsíčně (= 43 000 Kč + 23 000 Kč), od čěhož odečetla normativní náklady na bydlení ve výši 8 432 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 7 440 Kč a splátku ve výši 1 320 Kč ve vztahu k uvažovanému úvěr (ověření bonity MLS na č. l. 32). 8. [Smlouva o spotřebitelském úvěru] Dne 13. 7. 2022 zástupce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 33 000 Kč a úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Měsíční splátky byly sjednány na 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě žalovaný souhlasil s tím, aby jej žalobkyně přihlásila do pojištění pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, hospitalizace, invalidity III. stupně a úmrtí následkem úrazu. Měsíční úhrada za pojištění činila 5,9 % z minimální výše splátky úvěru. Ve smlouvě bylo sjednáno, že z úvěru bude uhrazena částka 32 590 Kč na účet prodejce elektroniky, u něhož si žalovaný zakoupil zařízení iPhone 13 Max, přičemž z poskytnutého úvěru bude uhrazena kupní cena tohoto zboží. Pro poskytnutí uvedené částky 32 590 Kč byla sjednána zvláštní úroková sazba 18,66 % ročně a to, že bude splacena v 11 splátkách po 3 259 Kč měsíčně. Pro případ nesplácení úvěru byla mj. dohodnuta smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou nezaplacenou splátku (v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč, činí smluvní pokuta maximálně výši dlužné splátky). Pro případ, že žalovaný bude dlužit 2 a více splátek či se dostane do prodlení s úhradou některé splátky delšího než 3 měsíce, bylo dohodnuto oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 25). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru strany učinily úvěrové podmínky žalobkyně (smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 25). Tyto úvěrové podmínky žalobkyně předložila (úvěrové podmínky na č. l. 27).

9. Žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně postupně vyplatila celkem 65 905 Kč a žalovaný v období od 13. 7. 2022 do 22. 11. 2024 zaplatil na svůj závazek celkem 42 790 Kč. V období od 23. 11. 2024 dále žalovaný již žádnou další splátku nezaplatil (výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 33).

10. Pro prodlení s úhradou dohodnutých splátek žalobkyně žalovanému zaslala výzvu ze dne 20. 3. 2025 ke splacení celého úvěru, čímž využila svého smluvně dohodnutého oprávnění zesplatnit celý dluh pro prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků (výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 35, podací poštovní arch na č. l. 36). Poté mu zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu ze dne 8. 4. 2025 (předžalobní výzva na č. l. 37), kterou odeslal dne 9. 4. 2025 (poštovní podací arch na č. l. 38).

II. Hodnocení soudu

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

13. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz/, který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k dnes již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. spisová značka; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

14. V posuzované věci se žalobkyně spokojila s pouhým prohlášením žalovaného o výši jeho příjmu (43 000 Kč měsíčně), výši příjmů další členů jeho domácnosti (23 000 Kč měsíčně) a výši výdajů jeho domácnosti (5 000 Kč měsíčně), aniž by tato prohlášení (zejména prohlášení o jeho příjmu) jakkoli ověřovala. Výše příjmů a běžných výdajů zájemce o spotřebitelský úvěr je jednou z nejpodstatnějších informací sloužící k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Jakkoli žalobkyně žalovaného lustrovala v registru JAP půjčka, registru SOLUS, registru NRKI, databázi neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, nelze akceptovat, aby prověření těchto databází nahradilo ověření základních a nejpodstatnějších údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Prováděla-li pak žalobkyně výpočet částky MLS, jakožto částky, která žalovanému zbude po odečtení jeho mandatorních výdajů, je nutno poznamenat, že tak činila na základě neověřených údajů o výši příjmů, ačkoli měla tyto údaje sama aktivně ověřit. Jejich ověření není nikterak náročnou záležitostí, neboť výši příjmů lze ověřit např. z výplatních pásek či výpisu z účtu zájemce o spotřebitelský úvěr. Bez ověření tvrzení zájemce o úvěr o jeho příjmu nelze bezpečně vycházet z toho, že žadatel má vůbec nějaký stabilní zdroj příjmů. Případně nelze bez takového ověření vyloučit, že skutečný příjem žadatele činí jen zlomek příjmu deklarovaného. Zjištění a současné ověření výše příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je základní a nezbytnou součástí procesu prověření jeho úvěruschopnosti. Bez ověření příjmů žadatele nelze považovat posouzení jeho úvěruschopnosti za řádně provedené. Lze tedy shrnout, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Protože žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, je posuzovaná smlouva o revolvingovém úvěru neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“ 18. Protože nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, má žalobkyně právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému na základě posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru vyplatila dohromady 65 905 Kč a žalovaný jí postupně v průběhu času zaplatil 42 790 Kč. Žalobkyně tak má právo, aby jí žalovaný zaplatil částku 23 115 Kč (= 65 905 Kč - 42 790 Kč), což soud deklaroval v I. výroku tohoto rozsudku.

19. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

20. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. spisová značka, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. spisová značka. Protože v posuzované věci nebyla žádná dohoda nové době splatnosti dosud nevrácené jistiny, nastane její splatnost až podle určení provedeného v tomto rozsudku.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou (viz bod 16. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. spisová značka). Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil, že by mu jeho možnosti neumožňovaly vrátit jistinu najednou. V této situaci soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen částku 23 115 Kč zaplatit najednou, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu 30 dnů soud považuje za dostatečně dlouhou k tomu, aby žalovaný svou platební povinnost splnil.

22. Protože splatnost částky 23 115 Kč nastane až v budoucnosti na základě tohoto rozsudku, a to 30. dnem po jeho právní moci, není dosud žalovaný v prodlení s úhradou této částky. Žalobkyně tak nemá právo na požadovaný úrok z prodlení [II. výrok písm. d) a e) tohoto rozsudku].

23. Pro neplatnost posuzované smlouvy o revolvingovém úvěru nemá žalobkyně v souladu s 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na nic jiného než vrácení dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně tak nemá nárok na poplatky ve výši 70,80 Kč za pojištění (pojistné) upravené v neplatné smlouvě, ani na úhradu nákladů ve výši 600 Kč na vymáhání, jejichž výše byla určena v neplatné smlouvě, ani na smluvní pokutu, kterou žalobkyně požaduje ve výši 1 400 Kč, ani na úrok upravený v neplatné smlouvě o revolvingovém úvěru [II. výrok písm. a) až c tohoto rozsudku].

III. Náklady řízení

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch.

25. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. spisová značka, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

26. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení částky 23 115 Kč.

27. Částka, jíž se žalobkyně domáhala (ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni 5. 12. 2025), dosáhla výše 43 360,12 Kč a skládá se z těchto položek:  částky 34 079,09 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 4 682,71 Kč,  částky 1 844,86 Kč, jakožto úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 32 008,29 Kč od 24. 6. 2025 do 5. 12. 2025, tj. za 165 dnů (1 844,86 Kč ≐ 32 008,29 Kč × 165 / 365 × 0,1275, kde 32 008,29 Kč je dlužná částka; 165 je počet dní v období od 24. 6. 2025 včetně do 5. 12. 2025 včetně; 365 je počet dní v nepřestupném roce 2025 a 0,1275 představuje úrok 12,75 % ročně),  kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 904,79 Kč,  částky 1 848,67 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 079,09 Kč od 24. 6. 2025 do 5. 12. 2025, tj. za 165 dnů (1 848,67 Kč ≐ 34 079,09 Kč × 165 / 365 × 0,12).

28. Žalobkyně byla tedy úspěšná z 53,31 % (23 115 Kč / 43 360,12 Kč), žalovaný byl úspěšný ze zbylých 46,69 %. Žalobkyně tedy má právo náhradu nákladů řízení z 6,62 % (53,31 p. b. – 46,69 p. b.).

29. Plná výše náhrady nákladů by dosáhla výše 4 268 Kč a skládala by se z následujících položek:  zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 364 Kč.  odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 2 100 Kč, tj. ve výši 700 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“). Těmito úkony právní služby byly 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], 2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a 3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu].  paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč, tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 poskytnutých úkonů právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu.  náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč (21 % z částky 2 400 Kč, což je součet odměny advokáta ve výši 1 500 Kč + paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč).

30. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši 265 Kč (≐ 6,62 % z částky 4 268 Kč). Platebním místem k hrazení nákladů řízení je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Soud poznamenává, že zástupce žalobkyně soudu zaslal též vyjádření ze dne 4. 11. 2025 (č. l. 20), ve kterém rozebral, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnosti žalovaného, a zmínil, že smlouvu žalovaný podepsal skrze zařízení SignPad. Oba tyto okruhy otázek mohly a měly být součástí samotné žaloby, za kterou byla mimosmluvní odměna přiznána, a to tím spíše, že žalobkyně obdobné žaloby podává opakovaně v mnoha věcech, ve kterých mění jen údaje o žalovaném, výši dluhu a průběhu splácení. Za této situace soud náhradu nákladů řízení nepřiznal za zmíněné vyjádření ze dne 4. 11. 2025 (č. l. 20). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Nebude-li rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.