10 C 296/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa státního zastupitelství zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 34 203 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 34 203 Kč b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 934 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, c) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 269 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 369 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 34 203 Kč s příslušenstvím, které tvoří (poté, co byla usnesením ze dne 20. 12. 2023 čj. [číslo jednací] připuštěna změna žaloby) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 934 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 269 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení.

2. Žalobce tvrdí, že pronajal žalované byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec] Nájemní smlouva byla podle žalobce uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2020 a nájemní vztah nebyl prodloužen, neboť ke dni 31. 8. 2020 žalovaná na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu dlužila 12 934 Kč. Předmětný byt žalovaná užívala až do 14. 4. 2022, kdy jej vyklidila na základě výkonu rozhodnutí o vyklizení. Žalovanou částku 34 203 Kč tvoří dlužné nájemné a služby spojené s užíváním bytu do 31. 8. 2020 ve výši 12 934 Kč a úhrada ve výši 21 269 Kč za užívání bytu od 1. 9. 2020 a služby spojené s užíváním bytu poskytnuté od tohoto data.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 30. 8. 2023 čj. EPR [číslo] 2022, který byl však zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 89/2022 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), protože se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

4. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoliv byla poučena, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas předpokládat. Žalobce s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasí. <b>I. Skutkový základ</b> 5. Soud učinil následující skutkový závěr (za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané dílčí skutkové zjištění soud učinil):

6. Žalobce a žalovaná podepsali dne 6. 3. 2018 nájemní smlouvu, jíž žalobce žalované pronajal byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2018 do 31. 8. 2018 (nájemní smlouva na č. l. 15). Následně byl nájem prodloužen do 31. 8. 2020 (výzva k vyklizení bytu na č. l. 17, rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 3. 2021 čj. [číslo jednací] na č. l. 18). Výše nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu byla stanovena v evidenčním listu, který je podle nájemní smlouvy její součástí. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se nájem a zálohy platí. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu se podle nájemní smlouvy provádí za období od 1. ledna do 31. prosince běžného roku (nájemní smlouva na č. l. 15). Nájem činil 917 Kč měsíčně a zálohy na související služby (voda, provoz společné televizní antény, odvoz odpadu, elektřina ve společných prostorách domu a čištění komínu) byly 983 Kč měsíčně, celkem tedy nájem a zálohy činily 1 900 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 28).

7. Nájemné a zálohy žalovaná zaplatila v plné výši (byť nikoli vždy včas) za období do 31. 8. 2019. Nájemné a zálohy za srpen 2019 uhradila dne 18. 9. 2019 (konto uživatele na č. l. 21 a 22). Za období od 1. 9. 2019 žalovaná neplatila nájemné a související platby řádně a včas, dostala se proto do prodlení s jejich úhradou. Od 19. 9. 2019 dosud zaplatila toliko částku 1 900 Kč dne 20. 11. 2019 a částku 3 800 Kč dne 17. 1. 2020, celkem tedy 5 700 Kč. Tato částka 5 700 Kč byla užita na úhradu 3 nájmů a záloh (3 × 1 900 Kč) za rok 2019. Na rok 2019 tedy žalobce od žalované obdržel celkem 20 900 Kč (11 × 1 900 Kč). Za rok 2019 měla žalovaná faktickou spotřebu služeb souvisejících s užíváním bytu ve výši o 4 166 Kč nižší než předpis záloh na celý rok 2019. Tato částka 4 166 Kč byla rozúčtována tak, že šla na úhradu nájmu a záloh v dalších obdobích (konto uživatele na č. l. 21 a 22).

8. V roce 2020 byla u žalované skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 5 137,46 Kč (vyúčtování služeb za rok 2020 na č. l. 30). Za rok 2021 byla její skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 4 022,89 Kč (vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 29 verte). Za období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 byla její skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 1 310,33 Kč (vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 29). V těchto vyúčtováních není zahrnuta platba na provoz společné televizní antény, která podle evidenčního listu činí 29 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 28; vyúčtování služeb za roky 2020 až 2022 na č. l. 29 až 30).

9. Rozsudkem ze dne 9. 3. 2021 čj. [číslo jednací] Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) rozhodl o povinnosti žalované vyklidit předmětný byt, neboť nájemní vztah skončil ke dni 31. 8. 2020, ale žalovaná byt k tomuto dni nevyklidila a nepředal žalobci (rozsudek čj. [číslo jednací] na č. l. 18). Fakticky byt žalovaná předala žalobci až dne 14. 4. 2022 (protokol o předání bytu zpět na č. l. 20).

10. Žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu ze dne 20. 7. 2023 k úhradě dluhu na nájemném, náhradě za užívání bytu po skončení nájmu a dlužných úhrad za plnění spojená s užíváním bytu (předžalobní výzva na č. l. 23 a potvrzení o podání k poštovní přepravě na č. l. 23 verte). <b>II. Hodnocení soudu</b> 11. Žalobce v žalobě požaduje několik nároků se samostatným skutkovým základem, a to: dlužné nájemné za dobu trvání nájemního vztahu, tj. do 31. 8. 2020, od 1. 9. 2020 do 14. 4. 2022 náhradu ve výši původně ujednaného nájemného za faktické užívání bytu po skončení nájmu, dlužnou úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu.

12. Hmotněprávním základem nároku žalobce je v případě dlužného nájemného § 2246 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Za užívání bytu po skončení nájemního vztahu náleží žalobci náhrada podle § 2295 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného. V případě plnění spojených s užíváním bytu se nárok žalobce po dobu trávní nájemního vztahu odvíjí od § 2247 občanského zákoníku. Na úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu má po skončení nájmu žalobce nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Soud poznamenává, že u plnění spojených s užíváním bytu nelze v posuzované věci požadovat platbu z titulu dlužných záloh. Domáhat se žalobou platby sjednaných záloh je možné toliko do doby, kdy bylo provedeno vyúčtování, nejpozději však do doby, kdy mělo být provedeno vyúčtování. Od tohoto data je možno požadovat nedoplatek za skutečnou spotřebu (po započítání případných zaplacených záloh), nikoli však platbu záloh, které měly jít na tuto spotřebu. Jde o důsledek plynoucí ze samotné funkce záloh a zákonné povinnosti poskytovat vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Závěr o tom, že zaplacení samotných záloh se žalobou nelze domáhat po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, přijal i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz).

14. V kontu uživatele (č. l. 21) a v nevyrovnaných předpisech (č. l. 21 verte) soud shledal z právního hlediska nesrovnalost, která se týká rozdílu mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou těchto služeb. Za rok 2020 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 6 311 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Za rok 2021 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 7 425 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. A za období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 2 505 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Žalovaná pak v nevyrovnaných předpisech (čl. 21 verte) a kontu uživatele (č. l. 21)„ účetně vypořádala“ tyto rozdíly ve výši 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč mezi zálohami a spotřebou tak, že tyto částky„ účetně přiřadila“ na platbu záloh a nájemného za měsíce únor 2020 až říjen 2020. Podle náhledu soudu jde o nesprávný postup. Popsané užití částek 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč by tak, jak žalobce postupoval, představovalo započtení pohledávky (oproti své pohledávce na zaplacení nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu takto žalobce zřejmě chtěl započíst pohledávku žalované na zaplacení přeplatku z vyúčtování). Protože však žalovaná zálohy (ani nájem) od roku 2020 v plné výši nikdy neuhradila (na platby za rok 2020 byl sice použit faktický zaplacený přeplatek z vyúčtování za rok 2019, ten však ani zdaleka nepokryl platby za rok 2020), neměla žalovaná od 1. 1. 2020 do 14. 4. 2022 na zálohách žádný přeplatek. Na zálohách měla po období do jejich vyúčtování dluh, který se při vyúčtování přetavil do dluhu za platby na skutečnou spotřebou (při zohlednění skutečné spotřeby). Popsané rozdíly mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou (tj. rozdíly ve výši 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč) měly být správně zohledněny výhradně při výpočtu dluhu žalované na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu. Tyto popsané rozdíly (ve výši 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč) však nebylo možno užít„ na úhradu“ nájemného či dalších záloh, neboť to nedává žádný smysl (částky 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč žalovaná totiž nikdy nezaplatila, pouze je bylo třeba zohlednit při výpočtu dluhu na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu). Tímto pohledem soud hodnotil posuzovanou věc, což však nemělo vliv na celkovou výši dlužné částky (34 203 Kč), kterou je žalovaná povinna zaplatit (zde soud žalobnímu požadavku na zaplacení 34 203 Kč plně vyhověl, viz dále). Mělo to však vliv na určení, z jakého titulu má žalobce právo na zaplacení u jednotlivých složek, z nichž se částka 34 203 Kč skládá.

15. Od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 (tj. do konce nájmu) žalovaná zaplatila celkem 11 plateb nájemného (11 × 917 Kč). Za rok 2019 měla žalovaná faktickou spotřebu služeb souvisejících s užíváním bytu ve výši o 4 166 Kč nižší než předpis záloh na celý rok 2019. V tomto předpise figurovala jedna nezaplacená záloha ve výši 983 Kč, žalovaná totiž za rok 2019 zaplatila pouze 11 plateb ve výši 1 900 Kč (917 Kč na nájmu + 983 Kč na zálohách). Přeplatek na službách za rok 2019 tak činil 3 183 Kč (4 166 Kč – 983 Kč), z čehož šlo 2 200 Kč na platbu nájmu za období prosinec 2019 až únor 2020 (částka 987 Kč na prosinec 2019; částka 987 Kč na leden 2020 a částka 226 Kč na částečnou úhradu za únor 2020) a 983 Kč na úhradu zálohy za leden 2020. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 žalovaná na nájem uhradila celkem 12 287 Kč (= 11 × 917 Kč + 2 200 Kč, kde součin (11 × 917 Kč) představuje faktických 11 plateb a částka 2 200 Kč byla na nájem použita z přeplatku za spotřebu služeb spojených s užíváním bytu). Za období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 měla na nájmu žalovaná zaplatit 18 340 (20 × 917 Kč, kde 20 je počet měsíců od ledna 2019 (včetně) do srpna 2020 (včetně) a 917 Ke je výše nájmu). Zaplatila však jen 12 287 Kč, jak bylo výše uvedeno. Na nájemném za období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 tak dluží 6 053 Kč (18 340 Kč – 12 287 Kč) a nájemné dluží za měsíce únor 2020 až srpen 2020.

16. V období od 1. 9. 2020 do 14. 4. 2022 (tj. 19 měsíců a [číslo] měsíce) žalovaná byt užívala, ačkoliv nájemní vztah již skončil. Za toto období za užívání bytu nic nezaplatila. Za dobu od 1. 9. 2020 do 14. 4. 2022 tudíž dluží žalobci na náhradě za užívání bytu podle § 2295 občanského zákoníku po zaokrouhlení na celé koruny částku 17 851 Kč (≐ 917 Kč × (19 + [číslo])).

17. Za rok 2020 byla u žalované skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 5 485 Kč (≐ 5 137,46 Kč podle vyúčtování za rok 2020 + 348 Kč (12 × 29 Kč) za provoz společné televizní antény, což není zahrnuto ve vyúčtování). Na zálohách bylo zaplaceno toliko 983 Kč (viz bod 15). Na službách spojených s užíváním bytu tak žalovaná za období roku 2020 dluží 4 502 Kč (5 485 Kč – 983 Kč).

18. Za rok 2021 byla u žalované skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 4 371 Kč (≐ 4 022,89 Kč podle vyúčtování za rok 2021 + + 348 Kč (12 × 29 Kč) za provoz společné televizní antény, což není zahrnuto ve vyúčtování). Na zálohách žalovaná nezaplatila nic. Na službách spojených s užíváním bytu tak za období roku 2021 žalovaná dluží 4 371 Kč.

19. Za období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 byla u žalované skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 1 426 Kč (≐ 1 310,33 Kč podle vyúčtování za od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 + 116 Kč (4 × 29 Kč) za provoz společné televizní antény, což není zahrnuto ve vyúčtování). Na zálohách žalovaná nezaplatila nic. Na službách spojených s užíváním bytu tak za žalovaná období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 dluží 1 426 Kč.

20. Celkem je tedy žalovaná povinna žalobci uhradit částku 34 203 Kč (6 053 Kč + 17 851 Kč + 4 502 Kč + 4 371 Kč + 1 426 Kč).

21. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžního dluhu, má vůči němu žalobce nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K 1. 9. 2020 byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 12 934 Kč (6 053 Kč + (7 × 983 Kč); kde 6 053 Kč jde o dlužné nájemné za období od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2020 (k tomu srov. bod 15. výše), součin 7 × 983 Kč představuje zálohy za únor 2020 až srpen 2021). Žalovaná je tak povinna zaplatit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 934 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. Soud poznamenává, že u záloh, s nimiž byl žalovaná v prodlení za dobu do vyúčtování, vzniká nárok na úrok z prodlení z těchto dlužných záloh. Po jejich vyúčtování plyne úrok z prodlení z dlužné platby z vyúčtování (srov. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka]. Po vyúčtování plyne úrok z prodlení z titulu prodlení s úhradou vyúčtování částky, nikoli s úhradou záloh. Vyúčtování bylo provedeno dne 19. 4. 2021 a nedoplatek zde nedosáhl výše 6 881 Kč (7 × 983 Kč), v rozdílu mezi částkou 6 881 Kč a nedoplatkem však nárok na úrok z prodlení po vyúčtování vychází z prodlení s úhradou náhrady za užívání bytu po skončení nájmu (k úhradě této úhrady žalobce žalovanou vyzval ve výzvě ve vyklizení bytu ze dne 1. 9. 2020).

22. Ze zbylé části dluhu ve výši 21 269 Kč (34 203 Kč – 12 934 Kč) žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % od 5. 8. 2023 do zaplacení, na což má nárok. <b>III. Náklady řízení</b> 23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný v plném rozsahu, má tudíž vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení.

24. Náhrada nákladů řízení ve výši 5 369 Kč se skládá z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 369 Kč, mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby, které byly učiněny do podání žaloby ve výši 500 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), dohromady 1 000 Kč (2 × 500 Kč). Těmito 2 úkony právní služby jsou: 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) a 2) podání žaloby jakožto podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Na úkony právní služby poskytnuté do podání žaloby dopadá § 14b advokátního tarifu, neboť žalobce uplatňuje žaloby na dlužného nájemného, náhrad za užívání bytu po skončení nájmu a dlužných úhrad za služby spojené s užíváním bytu opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, výše dlužných částek, trvání nájmu a doba užívání bytu po skončení nájmu. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 2 výše uvedených úkonů právní služby, dohromady 200 Kč (3 × 100 Kč). mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby učiněný po podání žaloby, a to zaslání podání ze dne 5. 12. 2023 (č. l. 26) jakožto podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Za uvedený úkon náleží odměna ve výši 2 500 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu). paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby vykonaný po podání žaloby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

25. Celkem je tak žalovaná povinna na náhradě nákladů žalobci zaplatit 5 369 Kč (1 369 Kč + 1 000 Kč + 200 Kč + 2 500 Kč + 300 Kč), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].