10 C 301/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa státního zastupitelství zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 86 058 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 86 058 Kč b) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 724 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, c) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 334 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 083 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 86 058 Kč. Tvrdí, že pronajal žalovanému byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec] na dobu určitou do 31. 8. 2021 a nájemní vztah nebyl prodloužen, neboť ke dni 31. 8. 2021 žalovaný na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu dlužil 23 724 Kč. Předmětný byt žalovaný vyklidil až 22. 11. 2022 v rámci výkonu rozhodnutí. Žalovanou částku 86 058 Kč tvoří dlužné nájemné a služby spojené s užíváním bytu do 31. 8. 2021 ve výši 23 724 Kč a úhrada ve výši 62 334 Kč za užívání bytu od 1. 9. 2021 a služby spojené s užíváním bytu poskytnuté od tohoto data.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 3. 8. 2023 čj. EPR [číslo] 2022, který byl však zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 89/2022 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), protože se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobce s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasil. <b>I. Skutkový základ</b> 4. Soud učinil následující skutkový závěr (za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané dílčí skutkové zjištění soud učinil):

5. Žalobce a žalovaný podepsali dne 25. 2. 2020 nájemní smlouvu, jíž žalobce žalovanému pronajal byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 s možností prodloužení, bude-li žalovaný hradit nájemné a zálohy (nájemní smlouva na č. l. 25). Nájemní vztah byl prodloužen do 31. 8. 2021 (rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 3. 2022 čj. [číslo jednací] na č. l. 27). Výše nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu byla stanovena v evidenčním listu, který je podle nájemní smlouvy její součástí. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se nájem a zálohy platí. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu se podle nájemní smlouvy provádí za období od 1. ledna do 31. prosince běžného roku (nájemní smlouva na č. l. 25). Nájem činil 2 085 Kč měsíčně a zálohy na související služby (voda, topení, provoz společné televizní antény, odvoz odpadu, vytápění a elektřina ve společných prostorách domu) byly 2 915 Kč měsíčně. Celkem tedy nájem a zálohy činily 5 000 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 24).

6. Žalovaný od 1. 9. 2020 neplatil nájemné a související platby řádně a včas. Od září 2020 dosud zaplatil toliko částku 7 500 Kč dne 31. 12. 2020, částku 5 500 Kč dne 13. 1. 2021 a částku 13 000 Kč dne 10. 2. 2022, celkem tedy 26 000 Kč (konto uživatele na č. l. 30, nevyrovnané předpisy na č. l. 30 verte a č. l. 31; přehled knih předpisů na č. l. 18, přehled plateb na č. l. 21).

7. Oproti souhrnu záloh připadajících na rok 2020 byla u žalovaného skutečná spotřeba zálohovaných služeb nižší o 10 276 Kč (konto uživatele na č. l. 30) a tuto částku 10 276 Kč žalobce započetl na dlužné nájemné a zálohy v roce 2021 (konto uživatele na č. l. 30).

8. V roce 2021 byla u žalovaného skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 30 171,21 Kč (vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 19). Od 1. 1. 2022 do 22. 11. 2022 byla jeho skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 24 097,29 Kč (vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 20). V těchto vyúčtováních není zahrnuta platba na provoz společné televizní antény, která podle evidenčního listu činí 29 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 24; vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 19; vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 20).

9. Rozsudkem ze dne 10. 3. 2022 čj. [číslo jednací] Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit předmětný byt, neboť nájemní vztah skončil ke dni 31. 8. 2021, ale žalovaný byt k tomuto dni nevyklidil a nepředal žalobci (rozsudek čj. [číslo jednací] na č. l. 27). Fakticky byt žalovaný vyklidil dne 22. 11. 2022.

10. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne 7. 6. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 29 a prohlášení pošty na č. l. 29 verte). <b>II. Hodnocení soudu</b> 11. Žalobce v žalobě požaduje několik nároků se samostatným skutkovým základem, a to: dlužné nájemné za dobu trvání nájemního vztahu, tj. do 31. 8. 2021, náhradu za užívání bytu v období od 1. 9. 2021 do 22. 11. 2022 ve výši původně ujednaného nájemného, dlužnou úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu.

12. Hmotněprávním základem nároku žalobce je v případě dlužného nájemného § 2246 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Za užívání bytu po skončení nájemního vztahu náleží žalobci náhrada podle § 2295 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného. V případě plnění spojených s užíváním bytu se nárok žalobce po dobu trávní nájemního vztahu odvíjí od § 2247 občanského zákoníku. Na úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu má po skončení nájmu žalobce nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Soud poznamenává, že u plnění spojených s užíváním bytu nelze v posuzované věci požadovat platbu z titulu dlužných záloh. Domáhat se žalobou platby sjednaných záloh je možné toliko do doby, kdy bylo provedeno vyúčtování, nejpozději však do doby, kdy mělo být provedeno vyúčtování. Od tohoto data je možno požadovat nedoplatek za skutečnou spotřebu (po započítání případných zaplacených záloh), nikoli však platbu záloh, které měly jít na tuto spotřebu. Jde o důsledek plynoucí ze samotné funkce záloh a zákonné povinnosti poskytovat vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Závěr o tom, že zaplacení samotných záloh se žalobou nelze domáhat po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, přijal i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz).

14. U přehledu knih předpisů (čl. 17), u konta uživatele (č. l. 30) a u nevyrovnaných předpisů (č. l. 30 verte a č. l. 31) soud shledal nesrovnalost, která se týká rozdílu mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou těchto služeb. Za rok 2021 byla u žalovaného skutečná spotřeba těchto služeb o 4 461 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. A za období od 1. 2022 do 22. 11. 2022 byla u žalovaného skutečná spotřeba těchto služeb o 7 649 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Žalobce pak v přehledu knih předpisů (čl. 17) a v kontu uživatele (č. l. 30)„ účetně vypořádal“ tyto rozdíly ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč (dohromady 12 110 Kč) mezi zálohami a spotřebou tak, že částku 12 110 Kč„ účetně přiřadil“ na platbu záloh a nájemného za měsíce duben 2021 až červen 2021. Podle náhledu soudu jde o nesprávný postup. Popsané užití částky 12 110 Kč by tak, jak žalobce postupoval, představovalo započtení pohledávky (oproti své pohledávce na zaplacení nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu takto žalobce zřejmě chtěl započíst pohledávku žalovaného na zaplacení přeplatku z vyúčtování). Protože však žalovaný zálohy (ani nájem) od roku 2021 v plné výši nikdy neuhradil, neměl za rok 2021 ani za období od 1. 1. 2022 do 22. 11. 2022 na zálohách žádný přeplatek. Na zálohách měl po období do jejich vyúčtování dluh, který se při vyúčtování přetavil do dluhu za platby na skutečnou spotřebou (při zohlednění skutečné spotřeby). Popsané rozdíly mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou (tj. rozdíly ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč) měly být správně zohledněny výhradně při výpočtu dluhu žalovaného na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu. Tyto popsané rozdíly (ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč) však nebylo možno užít„ na úhradu“ nájemného či dalších záloh, neboť to nedává žádný smysl (částky 4 461 Kč a 7 649 Kč žalovaný nikdy nezaplatil, pouze je bylo třeba zohlednit při výpočtu dluhu na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu). Tímto pohledem soud hodnotil posuzovanou věc, což však nemělo vliv na celkovou výši dlužné částky (86 058 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit (zde soud žalobnímu požadavku na zaplacení 86 058 Kč plně vyhověl, viz dále). Mělo to však vliv na určení, z jakého titulu má žalobce právo na zaplacení u jednotlivých složek, z nichž se částka 86 058 Kč skládá.

15. Od počátku nájemního vztahu (tj. od 1. 3. 2020) do 31. 8. 2020 žalovaný zaplatil za každý měsíc 5 000 Kč, což je souhrn nájemného a dohodnutých záloh. Od 1. 9. 2020 se žalovaný s platbami opožďoval a řadu z nich pro rok 2021 nezaplatil vůbec.

16. Za dobu od 1. 9. 2020 doposud žalovaný zaplatil dohromady jen 26 000 Kč. U žalovaného byl dále za rok 2020 předpis záloh na služby spojené s užíváním bytu o 10 276 Kč vyšší než skutečná spotřeba těchto služeb. Protože žalovaný zaplatil všechny předepsané zálohy na rok 2020 (žalobce neeviduje nedoplatek na zálohách, které měly být v roce 2020 placeny), z vyúčtování vznikl skutečný přeplatek, který bylo možno započít na dluhy žalovaného vůči žalobci. Částku 10 276 Kč pak žalobce započetl na úhradu v tu dobu dlužného nájmu a záloh. Částka 36 276 Kč (26 000 Kč z faktických plateb + 10 276 Kč z vyúčtování záloh) byla užita na úhradu nájemného a záloh za období od 1. 9. 2020. Nájemné a zálohy dohromady činí 5 000 Kč měsíčně, částka 36 276 Kč proto pokryla nájemné a zálohy za plných 7 měsíců (září 2020 až březen 2021) a 1 276 Kč šlo na částečnou úhradu nájmu za duben 2021. Další platby na rok 2021 či 2022 žalovaný již nepoukázal.

17. Za rok 2020 žalovaný tudíž zaplatil nájem za všechny měsíce a uhradil svou skutečnou spotřebu služeb spojených s užíváním bytu. Do 31. 8. 2020 uhradil nájem a zálohy řádně; za období září až prosinec 2020 byl nájem a zálohy zaplaceny platbami v celkové výši 26 000 Kč (k tomu viz bod 16 výše.).

18. Za období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 (toto období pokrývá 8 kalendářních měsíců), kdy nájemní vztah trval, měl žalovaný na nájemném zaplatit 16 680 Kč (8 × 2 085 Kč). V plné výši uhradil však jen nájemné za leden až březen 2021 a na duben 2021 byla poukázána částečná úhrada 1 276 Kč (k tomu viz závěr bodu 16 výše). Celkem tedy na nájem šlo 7 531 Kč (3 × 2 085 Kč + 1 276 Kč). Za období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2022 žalovaný na nájemném dluží žalobci částku 9 149 Kč (16 680 Kč – 7 531 Kč).

19. V období od 1. 9. 2021 do 22. 11. 2022 (tj. 14 měsíců a [číslo] měsíce) žalovaný byt užíval, ačkoliv nájemní vztah již skončil. V tomto období nic neplatil. A za uvedenou dobu od 1. 9. 2021 do 22. 11. 2022 dluží žalobci na náhradě za užívání bytu podle § 2295 občanského zákoníku částku 30 719 Kč (2 085 Kč × (14 + [číslo])).

20. Za období od 1. 1. 2021 do 22. 11. 2022 byla u žalovaného skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 54 935 Kč (≐ 30 171,21 Kč podle vyúčtování za rok 2021 + 24 097,29 podle vyúčtování za období od 1. 1. 2022 do 22. 11. 2022 + 667 Kč za provoz společné televizní antény, což není zahrnuto ve vyúčtování). Na zálohách bylo zaplaceno toliko 8 745 Kč (3 × 2 915 Kč). Na službách spojených s užíváním bytu tak žalovaný za období od 1. 1. 2021 do 22. 11. 2022 dluží 46 190 Kč (54 935 Kč – 8 745 Kč).

21. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobci uhradit částku 86 058 Kč (9 149 Kč + 30 719 Kč + 46 190 Kč).

22. Protože je žalovaný v prodlení se splácením svého peněžního dluhu, má vůči němu žalobce nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K 1. 9. 2021 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 23 724 Kč (9 149 Kč + (8 × 2 915 Kč) – 8 745 Kč; kde 9 149 Kč jde o dlužné nájemné za období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2022 (k tomu srov. bod 18. výše), součin 8 × 2 915 Kč představuje zálohy za leden 2021 až srpen 2021 a částka 8 745 Kč byla na toto období na zálohách skutečně zaplacena (viz bod 20. výše). Žalovaný je tak povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 724 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení. Soud poznamenává, že u záloh, s nimiž byl žalovaný v prodlení za dobu do vyúčtování, vzniká nárok na úrok z prodlení z těchto dlužných záloh. Po jejich vyúčtování plyne úrok z prodlení z dlužné platby z vyúčtování (srov. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka]. Po vyúčtování plyne úrok z prodlení z titulu prodlení s úhradou vyúčtováné částky, nikoli s úhradou záloh.

23. Ze zbylé části dluhu ve výši 62 334 Kč (86 058 Kč – 23 724 Kč) žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % od 22. 6. 2023 do zaplacení, na což má nárok. <b>III. Náklady řízení</b> 24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný v plném rozsahu, má tudíž vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

25. Náhrada nákladů řízení ve výši 18 083 Kč se skládá z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 443 Kč, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby ve výši 4 580 Kč za úkon, dohromady 13 740 Kč (3 × 4 580 Kč). Těmito 3 úkony právní služby jsou: 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), 2) podání žaloby jakožto podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), 3) zaslání podání ze dne 6. 12. 2023 (č. l. 16) jakožto podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených 3 úkonů právní služby, dohromady 900 Kč (3 × 300 Kč).

26. Celkem je tak žalovaný povinen na náhradě nákladů žalobci zaplatit 18 15583 Kč (3 443 Kč + 13 740 Kč + 900 Kč), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].