10 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 518 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 999 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 519 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 782 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 518 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 212,85 Kč od 25. 7. 2022 do 16. 8. 2022 a úrokem z prodlení z částky 22 518 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se podle žalobkyně žalovaný zavázal k zaplacení poplatku ve výši 495 Kč za poskytnutí úvěru, poplatku ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatku ve výši 99 Kč měsíčně (celkem 495 Kč) za tzv. bezpečnou splátku, poplatku ve výši 49 Kč měsíčně (celkem 245 Kč) za SMS servis. Žalovaný si jedenkrát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem. Za popsané prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč Vedle zmíněných poplatků tvoří žalovanou částku 22 518 Kč dále úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 660 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný jí uhradil jen 1 Kč, proto mu dne [datum] zaslala výzvu před zesplatněním celého dluhu. Následně mu pak zaslala ještě předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedena v závorce u každého z dílčích zjištění.

4. Žalovaný s žalovanou dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel smlouvu o úvěru, v níž bylo ujednáno poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč (úvěrová smlouva ze dne [datum]).

5. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřovala tak, že s negativním výsledkem provedla prověření, zda nefiguruje v insolvenčním rejstříku (kontrola v ISIR, č. l. 19 verte), v databázi CRIBIS ověřila, že nemá exekuci (kontrola CRIBIS, č. l. 20), v databázi [příjmení] zjistila, že nemá závazek po splatnosti (kontrola [příjmení], č. l. 20 verte). Dále provedla vlastní vyhodnocení kreditního skóre žalovaného, v němž zohlednila též splátky jiným společnostem ve výši 14 870 Kč (výpočet č. l. 20). Dále si od žalovaného vyžádala údaj o jeho příjmu (35 000 Kč), počtu dětí (1) a měsíčních výdajích domácnosti (15 000 Kč) (žádost klienta, č. l. 19 verte). Jak sama uvedla v doplnění žalobních tvrzení (č. l. 18), z těchto informací při posouzení úvěruschopnosti vycházela a spoléhala na to, že bylo povinností žalovaného podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění) uvést úplné a pravdivé informace. Soud tedy shledal, že údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného poskytnuté samotným žalovaným žalobkyně neověřovala, neboť spoléhala na to, že je žalovaný povinen tyto údaje uvést sám pravdivě a úplně.

6. Ve smlouvě o úvěru vylo sjednáno, že 1. měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný, 2. až 8. měsíc bude výše úroku 49 Kč za každých půjčených 1000 Kč a od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal k zaplacení poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatku za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatku za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů (tzv. korunový odklad) ve výši 1485 Kč. Podle dalšího smluvního ustanovení může žalobkyně žalobci účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se splátkou úvěru. Smlouva obsahuje ujednání o zesplatnění celého úvěru mimo jiné v prodlení s úhradou 2 a více splátek či zpožděním se splátkou delším než 3 měsíce (úvěrová smlouva ze dne [datum]).

7. Následně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 15 000 Kč na jeho účet (opis výpisu proplácení smlouvy; potvrzení o provedené platbě na č. l. 23). Žalovaný však žalované zaplatil pouze 1 Kč dne [datum] (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu ze dne [datum] před zahájením vymáhání celého úvěru, jíž jej vyzvala k úhradě částky 6884 Kč (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum]). Poté mu zaslala výzvu ze dne [datum] ke splacené celé půjčky (výzva ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně pak žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne [datum] (předžalobní výzva ze dne [datum]), kterou odeslal dne [datum] (podací arch). <b>II. Hodnocení soudu</b> 8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

10. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz, který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

11. V posuzované věci se přitom žalobkyně spokojila s pouhým prohlášením žalovaného o výši jeho příjmu a výši jeho výdajů, aniž by tato prohlášení jakkoli ověřovala. Výše příjmů a běžných výdajů zájemce o spotřebitelský úvěr je jednou z nejpodstatnějších informací sloužící k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Údaje poskytnuté žalovaným o výši jeho příjmů a výdajů ovšem žalovaná nijak neověřila a spokojila se pouze s jeho tvrzením, což však není náležité posouzení jeho úvěruschopnosti. Jakkoli žalobkyně ověřila v insolvenčním rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, v databázi CRIBIS ověřila, že nemá exekuci, a v databázi [příjmení] zjistila, že žalovaný nemá závazek po splatnosti, nelze akceptovat, aby prověření těchto databází nahradilo ověření základních a nejpodstatnějších údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Prováděla-li pak žalobkyně výpočet kreditního skóre, je nutno poznamenat, že tak činila na základě neověřených údajů o výši příjmů a výdajů žalovaného, ačkoli měla tyto údaje sama aktivně ověřit. Jejich ověření není nikterak náročnou záležitostí, neboť výši příjmů lze ověřit např. z výplatních pásek či výpisu z účtu zájemce o spotřebitelský úvěr, jeho výdaje lze opět ověřit např. z výpisu z účtu, předpisu záloh na energie a média, nájemní smlouvy apod. Lze tedy shrnout, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Protože žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, je posuzovaná úvěrová smlouva ze dne [datum] neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. Sluší se uvést, že úvěrová smlouva ze dne [datum] byla oběma stranami podepsána v době, kdy byl účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] v této podobě: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Aktuálně účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se od jeho znění účinného do 28. 5. 2022 liší v druhé větě daného ustanovení (Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. – znění účinné od 29. 5. 2022; Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. – znění účinné do 28. 5. 2022). Novelizační zákon č. 96/2022 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení ke změně zákona o spotřebitelském úvěru. Předmět novelizované úpravy je především procesní povahy (povinnost soudu hledět k neplatnosti z úřední povinnosti) a jako taková se tedy novelizovaná úprava může uplatnit i na smlouvy uzavřené před její účinností, jde-li o postup soudu po účinnosti novely. S ohledem na především procesní charakter úpravy nejde o porušení principu právní jistoty, který tvoří součást požadavků na materiální právní stát.

16. Dodat lze, že povinnost soudu přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nezkoumání úvěruschopnosti byla dána i před [datum] (tj. i za účinnosti úpravy v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022), a to s ohledem na nutnost náležité implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle čl. 8 odst. 1 zmíněné„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), platí: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

18. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Čistě jazykový výklad § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] doplněný argumentem a contrario (tj. výklad, že soud nemůže přihlížet k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti, ale může tak činit jen k námitce spotřebitele uplatněné ve lhůtě 3 let od podpisu smlouvy) by byl v rozporu s čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje zásadě efektivity práva Evropské unie (viz bod 36 rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK). Bránil by totiž účinné ochraně spotřebitele. Na základě čl. 8 a čl. 23 dané směrnice musí vnitrostátní soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (bod 46 rozsudku Soudního dvora ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK). Vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o spotřebitelském úvěru aby dosáhly výsledku jí zamýšleného (rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C‑ [číslo] [příjmení] a [příjmení], bod 79). Není-li možný eurokonformní výklad ustanovení vnitrostátního práva, pak je povinností soudu ponechat nepoužité ustanovení vnitrostátního práva odporující právu Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci [číslo] Simmenthal, bod 24). S ohledem na nezbytnost upřednostnit eurokonformní výklad a povinnost soudu neaplikovat ustanovení vnitrostátního předpisu, který odporuje právu Evropské unie, byla dána i za úpravy účinné do 28. 5. 2022 povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru založené porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Ostatně i podle Ústavního soudu nebylo možno § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 aplikovat v tom smyslu, že by k neplatnosti smlouvy o úvěru mohl soud přihlédnout jen k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí lhůtě (body 20. a 21. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 3/20).

20. Jak bylo výše rozebráno, posuzovaná úvěrová smlouva ze dne [datum] je neplatná. Na věc tedy dopadá úprava bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 14 999 Kč, neboť z poskytnutých 15 000 Kč žalovaný vrátil 1 Kč. Pro neplatnost úvěrové smlouvy však žalobkyně nemá právo na úhradu poplatků a smluvního úroku upravených touto neplatnou smlouvou. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 999 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Žaloba je tedy důvodná v požadavku na zaplacení částky 14 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 999 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení. Ve zbylé části, tj. 7 519 Kč (jakožto 22 518 Kč – 14 999 Kč) s úrokem z prodlení z této částky je žaloba nedůvodná. <b>III. Náklady řízení</b> 23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch.

24. V případě plného úspěchu by žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 353 Kč, která by zahrnovala zaplacený soudní poplatek ve výši 901 Kč, paušální náhradu hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 100 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 a § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), odměnu za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně totiž uplatňuje podobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, prodlení, poskytnutých a nesplacených částek.

25. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 66,61 % po zaokrouhlení (14 999 Kč / 22 518 Kč), neúspěšná byla ve zbylé části, tj. 33,39 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů v poměrné výši 33,22 % (66,61 % - 33,39 %) z částky 2 353 Kč, tj. náleží ji náhrada nákladů ve výši 782 Kč po zaokrouhlení na celé koruny.