10 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 711,12 € s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkynia) částku 10 711,12 €,b) úrok ve výši 10,5 % ročně z částky 110,96 € od 14. 3. 2026 do zaplacení,c) úrok ve výši 9 % ročně z částky 10 357,73 € od 14. 3. 2026 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni k rukám její zástupkyně advokátky , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení částku 72 504,90 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 711,12 €, kterou tvoří součet záporného zůstatku ve výši 120,42 € na účtu žalovaného vedeného žalobkyní a dluhu ve výši 10 590,70 € z titulu nespláceného úvěru, úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 110,96 € od 14. 3. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 357,73 € od 14. 3. 2026 do zaplacení.

2. Žalobkyně o sobě tvrdí, že je zahraniční právnická osoba se sídlem v Rakousku, která se zabývá bankovními obchody. Dále tvrdí, že s ní žalovaný dne 12. 1. 2024 uzavřel smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, v níž však nebyl sjednán povolení záporný zůstatek na účtu (debetní limit), přesto žalovaný z účtu čerpal prostředky tak, že zde vznikl záporný zůstatek, který byl ode dne 30. 9. 2025 ve výši 120,42 €. Výše úroku z debetního zůstatku byla sjednána na 10,5 % ročně. Současně žalobkyně tvrdí, že dne 23. 5. 2025 s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 10 000 €. Poskytnutý úvěr společně s přirostlými úroky měl žalovaný splatit ve 48 měsíčních splátkách po 275,28 €. Žalovaný dne 15. 8. 2025 podle žalobkyně neuhradil sjednanou splátku a od té doby uhradil nepravidelně několik splátek, nikoli však v termínu splatnosti. Žalobkyně žalovanému adresovala výzvu k úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2025 a následně mu zaslala výpověď obchodního vztahu (Aufkündigung der gesamten Geschäftwverindung) ze dne 18. 11. 2025. Ke dni 5. 12. 2025 podle žalobkyně celková dlužná částka z titulu nespláceného úvěru činila 10 590,70 €.

3. V podání ze dne 16. 4. 2026 (č. l. 68) žalobkyně uvedla, že úvěr byl sjednán osobně, když se žalovaný dostavil na pobočku žalobkyně v rakouském , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěr si bral na pořízení vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně podle svých slov posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které sdělil o příjmech a výdajích své domácnosti.

4. V podání ze dne 11. 5. 2026 (č. l. 82) žalobkyně uvedla, že při uzavření smluv, kterých se týká žaloba, neprovozovala podnikatelskou činnost v České republice. Žalobkyně je podle svých slov právnická osoba založená podle rakouského právního řádu a v České republice nemá organizační složku ani jinou formu stálého zastoupení. Veškerá její činnost je vykonávána z Rakouska a své profesionální činnosti nezaměřovala na Českou republiku. K uzavření smluv, které jsou předmětem žaloby, došlo na území Rakouské republiky, kam za účelem jejich uzavření žalovaný přijel. Na smluvní vztahy ze smluv, kterých se týká žaloba, se podle žalobkyně užije rakouské právo.

5. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Ani žalobkyně se nevyjádřila ke shodně formulované výzvě, i její souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání se tak předpokládá.I. Skutkový základ6. Soud učinil následující skutková zjištění. Za každým z dílčích zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané zjištění učinil.

7. Žalobkyně je akciovou společností se sídlem v Rakouské republice, která má jako předmět své podnikatelské činnosti bankovní obchody (výpis z rakouského rejstříku na č. l. 13 a jeho překlad na č. l. 9).

8. Žalobkyně a žalovaný dne 12. 1. 2024 svými podpisy vyjádřili shodnou vůli uzavřít závazkový právní vztah, jehož předmětem bylo, že žalobkyně žalovanému založí eurový účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, , k němuž si žalovaný objednal vydání debetní platební karty. Žalobkyně současně žalovanému zřídila přístup do internetového bankovnictví. Poplatky, provize a další platby byly uvedeny v (obchodních) podmínkách, které strany učinily součástí ujednání (dohoda o založení účtu na č. l. 16 a její překlad na č. l. 20, prohlášení o přistoupení ke službě konto-protect na č. l. 18 a jeho překlad na č. l. 22). Úroky při záporném zůstatku (úroky z úvěru) byly prostřednictvím (obchodních podmínek) stanoveny na 10,5 % ročně, provize za pojištění pro případ úmrtí byla sjednána na 1,2 % ročně a za vedení účtu žalobkyni náleželo 27,44 €. (obchodní podmínky na č. l. 30 a jejich překlad na č. l. 32). Podle rámcových (obchodních) podmínek je žalobkyně oprávněna vypovědět poskytnuté financování a vymáhat celou nesplacenou pohledávku, včetně vedlejších poplatků, pokud se zákazník dostane do prodlení nejméně 4 týdny s jakoukoli platbou. Podle rámcových (obchodních) podmínek se právní spory ze smlouvy řídí rakouským právem (rámcové podmínky na č. l. 87 a jejich překlad na č. l. 89). Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně se řídí veškeré právní vztahy mezi ní a klientem rakouským právním řádem (všeobecné obchodní podmínky na č. l. 119).

9. Ke dni 13. 3. 2026 byl zůstatek účtu žalovaného č. , hodnota, -, Anonymizováno, záporný, a to -120,42 € (přehled účtu na č. l. 24 se shrnutím na č. l. 28 a jejich překlady na č. l. 26 a č. l. 29).

10. Žalovaný se zajímal o získání úvěru od žalobkyně. Za účelem posouzení své úvěruschopnosti žalobkyni předložil svou pracovní smlouvu, podle níž má mzdu 2 338,13 € hrubého, kterou pobíral 14krát do roka (pracovní smlouva na č. l. 72). Posléze žalovaný doložil kupní smlouvu, kterou zakoupil vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, za 220 000 Kč (kupní smlouva na č. l. 75), na což si bral posuzovaný úvěr u žalobkyně. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má čistý příjem ve výši 2 145 €, fixní výdaje ve výši 1 002 € měsíčně a životní náklady ve výši 665 € (rozpočet domácnosti na č. l. 56).

11. Žalovaný dne 23. 5. 2025 přijal písemnou nabídku od žalobkyně na poskytnutí úvěru ve výši 10 000 €. Účelem poskytnutí úvěru žalovanému bylo financování nákupu auta. Úroková sazba byla sjednána na 9 % ročně. Strany sjednaly též provizi za pojištění pro případ smrti ve výši 1,3 % zůstatku úvěru. Úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách po 275,28 €. Dohodnut byl mj. jednorázový poplatek za zpracování ve výši 300 € a poplatek ve výši 245 € za vyřízení úvěru. Součástí smluvních ujednání strany učinily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o úvěru na č. l. 36 a její překlad na č. l. 39).

12. Dne 23. 5. 2025 žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 10 000 €. Žalovaný na svůj závazek zaplatil jen 2 splátky (v červnu 2025 a v srpnu 2025) po 275,28 €. Žalobkyně mu naúčtovala poplatky za vyřízení úvěru (245 €) a za zpracování (300 €). Ke dni 13. 3. 2026 dosáhl souhrn nesplacené jistiny a neuhrazených poplatků celkové výše 10 590,70 € (přehled účtu na č. l. 44 se shrnutím na č. l. 50 a jejich překlady na č. l. 46 a č. l. 51).

13. Žalobkyně žalovanému adresovala 1. upomínku ze dne 22. 9. 2025 a poté mu adresovala i poslední upomínku ze dne 22. 10. 2025 (1. upomínka na č. l. 91, poslední upomínka na č. l. 92 a jejich překlad na č. l. 94 a 95). Protože žalovaný ani po upomínkách nezaplatil, v dopise ze dne 18. 11. 2025 mu žalobkyně oznámila, že s ním ukončuje veškeré obchodní styky a pro nehrazení dohodnutých splátek učinila splatným celý jeho závazek z úvěru, k jehož úhradě jej vyzvala do 5. 12. 2025 (dopis na č. l. 52 a jeho překlad na č. l. 53).

14. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 5. 2. 2026 (předžalobní výzva na č. l. 59, dodejka na č. l. 58), ani ta však žalovaného nepřiměla k platbě (negativní skutkové tvrzení žalobkyně).

15. Podle rakouského zákona o spotřebitelském úvěru a jiných formách úvěrů ve prospěch spotřebitelů (zákona o spotřebitelském úvěru; spolkový věstník zákonů I č. 28/2010; Bundesgesetz über Verbraucherkreditverträge und andere Formen der Kreditierung zu Gunsten von Verbrauchern [Verbraucherkreditgesetz], dále jen „VKrG“) (VKrG na č. l. 101 a jeho překlad na č. l. 110) platí § 2 odst. 3: Smlouva o spotřebitelském úvěru je úvěrová smlouva ve smyslu § 988 rakouského občanského zákoníku (dále jen „ABGB“), ve které je podnikatel věřitelem a spotřebitel dlužníkem. § 7 odst. 1: Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru musí věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele s využitím dostatečných informací, které si může v případě potřeby od spotřebitele vyžádat; v případě potřeby musí věřitel také získat informace z dostupné databáze. § 14 odst. 3: Pokud musí spotřebitel platit dluh ve splátkách a věřitel si vyhradil právo v případě neplacení splátek nebo vedlejších pohledávek požadovat okamžité zaplacení celého nesplaceného dluhu, může toto právo uplatnit pouze tehdy, pokud sám již poskytl své služby, alespoň jedna nesplacená platba spotřebitele je splatná po dobu nejméně 6 týdnů a věřitel neúspěšně požadoval platbu od spotřebitele, hrozil zesplatněním celého dluhu a stanovil lhůtu pro splacení v délce nejméně dvou týdnů. § 18 odst. 1: Kontokorent je výslovná úvěrová smlouva, kterou se věřitel zavazuje poskytnout spotřebiteli částky přesahující aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele. § 23 odst. 1: Přečerpání prostředků na účtu je mlčky akceptovaný kontokorent, při kterém věřitel poskytne spotřebiteli za úplatu finanční prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele nebo sjednaný limit kontokorentu.

16. Podle ABGB (ABGB s překladem na č. l. 117) platí: § 983: Ve smlouvě o půjčce se věřitel zavazuje převést dlužníkovi zastupitelnou věc s tím, že dlužník může s touto věcí nakládat dle svého uvážení. Dlužník je povinen vrátit věřiteli nejpozději při ukončení smlouvy stejné množství věci stejného druhu a jakosti. § 984 odst. 1: Předmětem smlouvy o půjčce mohou být peníze nebo jiná zastupitelná věc. Půjčka může být poskytnuta bezúplatně nebo za úplatu. Pokud se strany nedohodnou na úplatě, má se v případě pochybností za to, že smlouva o půjčce je uzavřena za úplatu. 988: Smlouva o peněžní půjčce, za kterou je poskytnuto protiplnění, se nazývá smlouva o úvěru; zahrnuje to i dohodu, kterou je peněžní částka poskytnuta k výběru. Strany této smlouvy se nazývají věřitel a dlužník. Protiplnění se obecně skládá z úroku splatného dlužníkem; na tento úrok se vztahuje § 1000 odst. 1. § 1000 odst. 1: Úroky sjednané bez určité výše nebo splatné ze zákona jsou splatné ve výši 4 % ročně, pokud zákon nestanoví jinak.II. Právní hodnocení souduII.A. Mezinárodní příslušnost českých soudů17. Posuzovaná věc má přeshraniční prvek daný tím, že žalobkyně je rakouskou právnickou osobou, která své podnikatelské činnosti poskytuje v Rakousku, nikoli v České republice. Posuzované smlouvy byly uzavřeny v Rakousku.

18. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) platí: Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

19. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis platí: Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

20. Žalovaný je český státní příslušník a má bydliště v České republice, podle citovaného čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis tak může být žalován před českými soudy. Příslušnost českých soudů by byla dána i podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, pokud by žalovaný nevystupoval v roli spotřebitele. Žalovaný však v posuzované věci vystupoval jako spotřebitel.II.B. Rozhodné právo21. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I); dále jen „(nařízení Řím I) platí: Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

22. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I platí: V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto:b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

23. Pro své právní vztahy ze smlouvy o vedení účtu i ze smlouvy o úvěru žalobkyně a žalovaný skrze obchodní podmínky, které učinili součástí smluvních ujednání, provedli volbu rakouského práva. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se tedy v souladu s jejich volbou řídí právní vztahy z těchto smluv rakouským právem.

24. Soud dodává, že i kdyby (hypoteticky) strany volbu rakouského práva neprovedly výslovně, jejich právní vztahy by se stejně řídily rakouským právem, a to podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I., kde je jako kolizní ukazatel zakotveno sídlo poskytovatele služby. Žalobkyně jako poskytovatel služby má přitom sídlo v Rakousku. Smlouva o vedení účtu i smlouva o úvěru patří mezi smlouvy o poskytování služeb ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v bodech 36. a 37. svého rozsudku ze dne 15. 6. 2017 ve věci C-249/16 Saale Kareda proti Stefanu Benkömu: „V případě smlouvy o úvěru uzavřené mezi úvěrovou institucí a úvěrovaným spočívá poskytnutí služby v předání peněžních prostředků úvěrovou institucí úvěrovanému za úplatu, kterou úvěrovaný platí v zásadě ve formě úroků. Je tedy třeba mít za to, že taková smlouva o úvěru musí být kvalifikována jako ‚smlouva o poskytování služeb‘ […]“. V právě citovaném rozhodnutí Soudní dvůr Evropské unie vykládal čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, nicméně s ohledem na shodně užitý pojem „poskytování služeb“ a s ohledem na blízkost regulace obou těchto nařízení, lze závěry Soudního dvora užít i na čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I. V rozebíraném hypotetickém případě, kdyby strany nezvolily právo, kterým se má jejich právní vztah řídit, by na věc nedopadal čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I, podle něhož se právní vztah řídí právem země bydliště spotřebitele. Čl. 6 odst. 1 daného nařízení by se neaplikoval, neboť žalobkyně neprovozuje svou podnikatelskou činnost v České republice, kde má žalovaný bydliště, a ani sem svou podnikatelskou činnost nezaměřuje. Za účelem uzavření posuzovaných smluv žalovaný sám aktivně vycestoval do Rakouska.II.C. Meritorní posouzení25. Žalobkyně žalovanému umožnila do záporných částek čerpat prostředky na účtu, který pro něj vedla, což je možné kvalifikovat buď jako kontokorent ve smyslu § 18 odst. 1 VKrG nebo mlčky akceptovaný kontokorent ve smyslu § 23 odst. 1 VKrG. Jak v případě kontokorentu, tak mlčky akceptovaného kontokorentu jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou dopadá mj. § 988 ABGB (srov. § 2 odst. 3 VKrG).

26. Žalovaný se na svém účtu ke dni 13. 3. 2026 dostal do záporného zůstatku -120,42 €, a to z důvodu přečerpání zůstatku na účtu a z důvodu naúčtování poplatků, které byly sjednány ve smlouvě o vedení účtu. Podle § 988 ve spojení s § 983 ABGB a § 2 odst. 3 VKrG je žalovaný povinen žalobkyni tuto částku 120,42 € zaplatit. Současně je povinen jí zaplatit požadovaný úrok ve výši 10,5 % ročně z částky 120,42 € od 14. 3. 2026 do zaplacení, neboť takový úrok strany sjednaly.

27. Dále soud vyhodnotil, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 5. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně téhož dne žalovanému vyplatila úvěr ve výši 10 000 €. Na tuto smlouvu o úvěru opět dopadá právní úprava smlouvy o úvěru v ABGB, jde o smlouvu o úvěru ve smyslu § 988 ABGB, jak se výslovně poznamenává v § 2 odst. 3 VKrG. Jelikož jde současně o spotřebitelský úvěr dopadají na smlouvu též příslušná ustanovení VKrG.

28. Podle náhledu soudu žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 7 odst. 1 VKrG. Žalobkyně si o žalovaném zjistila základní údaje o jeho příjmu (2 145 € čistého měsíčně) a rovněž výdajích (fixní výdaje 1 002 € měsíčně a standardní životní náklady 665 € měsíčně). Údaje o příjmu žalovaného ověřila z pracovní smlouvy, kterou jí za tímto účelem žalovaný doložil. Po odečtení výdajů ve výši 1 002 € a 665 € měsíčně od příjmu žalovaného ve výši 2 145 € mu z příjmu zůstává částka 478 € (= 2 145 € – 1 002 € – 665 €), která umožňuje hradit dohodnout splátku 275,28 €. Soud proto neshledal pochybení žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

29. Žalovaný zaplatil toliko první 2 dohodnuté splátky Splátku splatnou dne 15. 9. 2025 a následující splátky nikdy nezaplatil. V rámcových (obchodních) podmínkách, které strany učinily součástí smluvních ujednání, bylo dohodnuto oprávnění žalobkyně vypovědět poskytnuté financování a vymáhat celou nesplacenou pohledávku, včetně vedlejších poplatků, pokud se žalovaný dostane do prodlení nejméně 4 týdny s jakoukoli platbou. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné dne 15. 9. 2025 žalobkyně využila tohoto svého oprávnění a učinila okamžitě splatným celý závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru. Dodržela přitom požadavky vyplývající z § 14 odst. 3 VKrG, neboť možnost zesplatnit závazek z úvěru byla smluvně dohodnuta, žalobkyně dodržela svůj závazek a úvěr vyplatila v dohodnuté výši, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dané splátky delšího než 6 týdnů, žalobkyně jej ve 2 výzvách marně upomínala o úhradu a k úhradě mu stanovila lhůtu v délce nejméně 14 dnů.

30. Žalovaný je tak žalobkyni povinen uhradit dlužnou částku 10 590,70 €, která se skládá z dlužné jistiny a poplatků, které žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru žalovanému naúčtovala. Současně je povinen jí zaplatit požadovaný úrok ve výši 9 % ročně z částky 10 590,70 € od 14. 3. 2026 do zaplacení, neboť takový úrok strany sjednaly.

31. Celkem je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit: částku 10 711,12 € = 120,42 € (viz bod 26. výše) + 10 590,70 € (viz bod 30. výše), úrok ve výší 10,5 % ročně z částky 120,42 € od 14. 3. 2026 (srov. bod 26. výše) a úrok ve výši 9 % ročně z částky 10 590,70 € od 14. 3. 2026 do zaplacení (viz bod 30. výše).

32. V souladu s § 155 odst. 2 písm. a) o. s. ř. soud uložil žalovanému povinnost hradit výše uvedené částky v eurech, neboť plnění v eurech vychází ze smluvního ujednání mezi stranami a devizové předpisy nezakazují úhradu v eurech.

33. Soud shrnuje, že žaloba je v celém její rozsahu důvodná.III. Náklady řízení34. Žalobkyně měla ve věci naprostý úspěch, má proto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu řízení. Přiznaná částka 72 504,90 Kč náhrady nákladů řízení se skládá z následujících položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 985 Kč. mimosmluvní odměny advokátky ve výši 46 940 Kč (= 9 420 Kč + [4 × 9 380 Kč] za 5 úkonů právní služby. V žalobě je požadováno peněžní plněn v cizí měně (eurech). Pro určení tarifní hodnoty je třeba vyjít z kurzu EUR/CZK ke dni uskutečnění u každého z úkonů právní služby, neboť se vychází z ceny věci v době započetí úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2023 sp. zn. 27 Cdo 816/2023, jeho bod 4. Poskytnuty byly tyto úkony právní služby:1) dne 29. 7. 2024 převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb (plná moc na č. l. 8). Ke dni 29. 7. 2024 byl kurz 1 € = 25,370 Kč, tarifní hodnota tehdy byla 271 741,11 Kč (= 25,370 × 10 711,12), s čímž je spojena výše mimosmluvní odměny 9 420 Kč za úkon (§ 7 bod 6. advokátního tarifu).2) předžalobní výzva ze dne 5. 2. 2026 (č. l. 59) se základním skutkovým a právním rozborem. Ke dni 5. 2. 2026 byl kurz 1 € = 24,315 Kč, tarifní hodnota tehdy byla 260 440,88 Kč (= 24,315 × 10 711,12), s čímž je spojena výše mimosmluvní odměny 9 380 Kč za úkon (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé. Žaloba byla sodu doručena dne 20. 3. 2026 a tehdy byl kurz 1 € = 24,315 Kč, tarifní hodnota tehdy byla 262 475,99 Kč (= 24,505 × 10 711,12), s čímž je spojena výše mimosmluvní odměny 9 380 Kč za úkon (§ 7 bod 6. advokátního tarifu).4) podání ze dne 16. 4. 2026 doručené soudu 23. 4. 2026 (č. l. 68), jakožto podání ve věci samé. Ke dni 23. 4. 2026 byl kurz 1 € = 24,355 Kč, tarifní hodnota tehdy byla 260 869,32 Kč (= 24,355 × 10 711,12), s čímž je spojena výše mimosmluvní odměny 9 380 Kč za úkon (§ 7 bod 6. advokátního tarifu).5) podání ze dne 11. 5. 2026 doručené soudu téhož dne (č. l. 82), jakožto podání ve věci samé. Ke dni 11. 5. 2026 byl kurz 1 € = 24,355 Kč, tarifní hodnota tehdy byla 260 655,10 Kč (= 24,335 × 10 711,12), s čímž je spojena výše mimosmluvní odměny 9 380 Kč za úkon (§ 7 bod 6. advokátního tarifu). paušální náhrady hotových výdajů advokátky v celkové výši 2 250 Kč, tj. ve výši 450 Kč spojené s každým z 5 poskytnutých úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 10 329,90 Kč (= 21 % z částky 49 190 Kč, kterou tvoří součet mimosmluvní odměny advokátky ve výši 46 940 Kč, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 250 Kč).