10 C 64/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 53 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 46 768 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 766 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, c) úrok ve výši 8,42 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 141 638 Kč.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá: a) částky 6 547 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 547 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, c) úroku ve výši 87,49 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) dne 28. 2. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení: částky 39 313 Kč, což odpovídá (po zaokrouhlení na celé koruny směrem dolů) součtu smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč souvisejících s prodlením žalovaného, dlužného pojistného ve výši 738 Kč a částky 37 177,79 Kč na dlužné jistině úvěru a úroku přirostlému do zesplatnění celého úvěru, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 313 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, částky 14 002 Kč z titulu smluvní pokuty, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč.

2. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu dne 19. 12. 2019 vyplatila 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem v 48 měsíčních splátkách po 2 705 Kč. Úroková míra byla sjednána na 95,91 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně zkoumala na základě dokladů a informací doložených od žalovaného a rovněž jeho lustrací v databázích Solus a NRKI. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dohodnutých splátek. V důsledku jeho prodlení se splátkou o délce 65 dní došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 29. 3. 2020. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný novou jistinu v den zesplatnění úvěru, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Strany ve smlouvě upravily smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně po žalovaném požaduje toto smluvní pokutu ve výši 988 Kč za prodlení s první a druhou splátkou. Podle smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení. Úhradu těchto nákladů žalobkyně požaduje ve výši 400 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného s platbou první a druhé splátky. Součástí smluvních ujednání bylo i pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal platit 246 Kč měsíčně na toto pojištění. Žalobkyně požaduje úhradu pojistného za tři měsíce ve výši 738 Kč (3 × 246 Kč). Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o úvěru nehradil nic.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně v průběhu řízení před prvním jednáním vzala svou žalobu částečně zpět. Konkrétně ji vzala zpět v části, v níž požadovala po žalovaném: částku 6 547 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 547 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 87,49 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení. <b>I. Skutková zjištění</b> 5. [ulice] národní banka eviduje žalobkyni v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 37).

6. Žalovaný projevil zájem o spotřebitelský úvěr u žalobkyně. Za účelem posouzení úvěruschopnosti žalobkyně žalovaného lustrovala v registru Solus a NRKI (výpis z registru Solus na č. l. 32 a registru NRKI na č. l. 30). Současně od něj zjistila výši jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu, který činil cca 20 000 Kč, a jeho výdaje (hodnocení klienta na č. l. 23, výplatní lístky žalovaného za září a říjen 2019 na č. l. 26 a 27; potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu na č. l. 41). Svým podpisem na úvěrové smlouvě žalovaný potvrdil, že před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení jeho úvěruschopnosti a že žalovaný žalobkyni pro tento účel předložil originály dokladů o svém příjmu a další doklady vyžadované žalobkyní (čl.

1. úvěrové smlouvy na č. l. 6).

7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (prohlášení klientů a informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 28, předsmluvní formulář na č. l. 20), informační dokument pojištění schopnosti splácet úvěry a informaci o pojištění (informační dokument na č. l. 12 a informaci o pojištění na č. l. 13).

8. Žalovaný a žalobkyně následně podepsali smlouvu o úvěru (smlouva na č. l. 6), jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout 30 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne 24. 11. 2019 a žalobkyně dne 19. 12. 2019 (úvěrová smlouva na č. l. 6). Žalobkyně pak dopisem ze dne 20. 12. 2019 žalovanému oznámila, že došlo k uzavření smlouvy (oznámení o schválení úvěru na č. l. 10, doručenka na č. l. 17). Podle smlouvy o úvěru (smlouva na č. l. 6) měl žalovaný jistinu, dohodnuté pojistné a úroky splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 705 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činí 95,91 % ročně.

9. V době uzavření smlouvy (prosinec 2019) činila průměrná úroková sazba, za níž banky poskytovaly domácnostem úvěry na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let, sazbu 8,38 % ročně, v listopadu 2019 byla tato sazba 8,42 % ročně (výpis ze systému ARAD České národní banky na č. l. 61).

10. Ve smlouvě o úvěru (smlouva na č. l. 6) strany ujednaly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení 30 dnů s úhradou jakékoli splátky či její části, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení (čl. 6 smlouvy). Dále má podle smlouvy žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného při placení kterékoli splátky, jde-li o prodlení v délce 15 dnů. Dohodnutá výše těchto nákladů činí 200 Kč za každou splátku, s níž by byl žalovaný v prodlení (čl. 6 smlouvy). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení o déle 65 dní s úhradou kterékoli splátky, pak podle smlouvy automaticky dochází k zesplatnění celé jistiny úvěru, veškerých úroků přirostlých do dne zesplatnění, veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (čl. 6 smlouvy). Nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky se pak podle smluvního ujednání stávají dnem zesplatnění úvěru novou jistinou, kterou je žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Za prodlení s placením takto pojaté nové jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6 smlouvy).

11. Současně žalovaný podal dne 24. 11. 2019 přihlášku ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěry podle pojistné smlouvy č. [bankovní účet] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalobkyní (přihláška do pojištění na č. l. 34). V příloze [číslo] ke smlouvě o úvěru se pak žalovaný vůči žalobkyni zavázal platit pojistné ve výši 246 Kč měsíčně s tím, že se žalovaný stal pojištěným na základě uvedené pojistné smlouvy mezi [právnická osoba], a žalobkyní. Žalovaný souhlasil s tím, že žalobkyně je oprávněnou osobou pro výplatu pojistného plnění (příloha [číslo] k smlouvě o úvěru na č. l. 38).

12. Žalobkyně podle smlouvy o úvěru vyplatila žalovanému částku 30 000 Kč dne 19. 12. 2019 na účet, který si pro tento účel žalovaný zvolil (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 31; společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu na č. l. 43, náhled internetového bankovnictví na č. l. 42). Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy za celou dobu nezaplatil nic (karta klienta na č. l. 15).

13. Pro prodlení s úhradou prvních dvou splátek žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k zaplacení a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 na č. l. 19). Pro prodlení žalovaného s úhradou prvních tří splátek mu žalobkyně zaslala ještě jednu výzvu k zaplacení a opět jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení ze dne 24. 3. 2020 na č. l. 18). Následně mu zaslala oznámení ze dne 29. 3. 2020, že podle smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru pro prodlení žalovaného s platbou splátek (oznámení na č. l. 16).

14. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 33), kterou téhož dne též odeslala na adresu žalovaného (podací arch na č. l. 36). Ani předžalobní výzva však žalovaného nepřiměla k placení. <b>II. Hodnocení soudu</b> <b><i>II. A Zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby</b></i> 15. Žalobkyně vzala ještě před prvním jednáním žalobu částečně zpět (k rozsahu částečného zpětvzetí srov. bod 4. shora). Soud proto v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, řízení o ní zastavil podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) (II. výrok tohoto rozsudku).

16. Jelikož byla žaloba částečně vzata zpět ještě před prvním jednáním, nebylo třeba podle § 96 odst. 4 o. s. ř. zjišťovat, zda žalovaný s částečným zpětvzetím souhlasí. <b><i>II. B Věcné hodnocení</b></i> 17. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Informace od žalovaného žalobkyně ověřovala, čímž dostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž informace, které žalobkyně takto o žalovaném získala, včetně výše jeho měsíčního příjmu cca 20 000 Kč a výše jeho výdajů, nezakládaly relevantní pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného s přihlédnutím k výši úvěru a výši dohodnuté měsíční splátky.

19. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Z důvodu prodlení žalovaného s platbou první splátky úvěru, které trvalo 65 dní, nastala podle čl.

6. úvěrové smlouvy automatická splatnost celé jistiny úvěru, veškerých úroků přirostlých do dne zesplatnění, veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. První splátka úvěru byla splatná dne 22. 1. 2020. Automatická splatnost tak nastala dne 27. 3. 2020 (65 dní ode dne 22. 1. 2020). Strany v čl. 6 smlouvy dojednaly, že v den takového zesplatnění se novou jistinou stává součet nesplacené jistiny a veškerých nesplacených úroků přirostlých do dne zesplatnění.

20. Soud vyhodnotil, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit mimo jiné částku 32 766 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč (srov. bod 21. níže), 400 Kč na nákladech spojených s prodlením žalované (srov. bod 22. níže), 630 Kč na úrocích přirostlých do zesplatnění (srov. bod 23. níže) a 738 Kč na pojistném (srov. bod 24. níže). Částka 32 766 Kč = 30 000 Kč + 998 Kč + 400 Kč + 630 Kč + 738 Kč.

21. Ke zmíněné smluvní pokutě ve výši 998 Kč soud poznamenává, že jde o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, kde byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 30 dní. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu za prodlení s placením první a druhé splátky ve výši 998 (2 × 499 Kč), na což má nárok.

22. K uvedeným nákladům spojeným s prodlením ve výši 400 Kč třeba uvést, že v čl. 6 smlouvy o úvěru byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit tyto náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž by byla v prodlení. Žalobkyně požaduje 400 Kč na nákladech spojených s první a druhou splátkou, na což má nárok s ohledem na znění smlouvy a skutečnost, že žalobkyně žalovanému zaslala upomínky k dlužným platbám (srov. bod 13. shora).

23. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků ve výši 630 Kč, které vznikly do zesplatnění úvěru (tj. do 27. 3. 2020) a které tvoří novou jistinu je oprávněný, neboť při jistině 30 000 Kč, datu jejího vyplacení (19. 12. 2019) a datu zesplatnění (27. 3. 2020), k němuž žalobkyně počítala úroky, je její požadavek na úrok ve výši 630 Kč podložený. Soud zde vycházel z úroku 25,14 % ze smlouvy, k tomu viz bod 37. níže.

24. V příloze [číslo] k smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 246 Kč měsíčně. Své povinnosti nedostál. Žalobkyně po žalovaném v žalobě požaduje úhradu tohoto pojistné za tři měsíce ve výši 738 Kč (3 × 246 Kč). Tento její požadavek je oprávněný.

25. Dále má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 14 002 Kč podle čl.

6. úvěrové smlouvy, kde žalobkyně a žalovaný sjednali smluvní pokutu za prodlení s placením nové jistiny ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s placením dlužné nové jistiny. Výše nové jistiny činila součet jistiny 30 000 Kč a úroků přirostlých ke dni zesplatnění (tj. ke dni [datum]). Žalobkyně v žalobě na tuto pokutu požaduje 14 002 Kč a soud nesmí překročit žalobu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tomuto jejímu žalobnímu požadavku soud vyhověl s ohledem na výši nové jistiny, délku prodlení, k němuž se pokuta váže, a výši pokuty 0,1 % denně.

26. Soud na základě výše uvedeného shledal, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 46 768 Kč (30 000 Kč na jistině + 998 Kč na smluvní pokutě podle čl. 6 smlouvy + 400 Kč na nákladech spojených s prodlením žalované + 630 Kč na úrocích, které se staly součástí nové jistiny + 14 002 Kč na smluvní pokutě podle čl. 6 smlouvy + 738 Kč na pojistném) (I. výrok písm. a) tohoto rozsudku).

27. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen žalobkyni zaplatit úroky z prodlení.

28. Původně v žalobě úroky z prodlení žalobkyně požadovala ve výši 10 % ročně z částky 39 313 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení. Ohledně úroků z prodlení však vzala svou žalobu zpět v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 547 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení. Po zohlednění částečného zpětvzetí tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 32 766 Kč (39 313 Kč – 6 547 Kč) od 1. 11. 2020 do zaplacení. K částce 32 766 Kč srov. bod 20. shora. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 766 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení je oprávněný, a proto mu soud vyhověl (I. výrok písm. b) tohoto rozsudku).

29. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních úroků. V žalobě žalobkyně nejprve požadovala smluvní úrok ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč. Po částečném zpětvzetí však požaduje smluvní úrok nižší, a to ve výši 8,42 % ročně.

30. Soud k danému konstatuje, že ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 95,91 % ročně. Sjednání úroku v takto vysoké výši však zjevně odporuje dobrým mravům.

31. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005 konstatoval, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“ (zvýraznění doplněno soudem; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz).

34. V posuzované věci je úrok 95,91 % ročně uvedený ve smlouvě zjevně v rozporu s dobrými mravy, jde totiž úrok, který je více než 11násobkem úroku, který v době uzavírání smlouvy (prosinec 2019) požadovaly banky. Jde tak o případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem v duchu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Banky v prosinci 2019 u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let požadovaly průměrný úrok 8,38 % ročně. S ohledem na rizikovost poskytnutí úvěru žalovanému dané výší jejího příjmu a výší úvěru se dobrým mravům nepříčí trojnásobný úrok oproti úroku poskytovaného v tu dobu bankami, tj. 25,14 % (3 × 8,38 %). V citovaném rozsudku sp. zn 33 Odo 234/2005 přitom Nejvyšší soud zmiňuje, že nepřiměřený úrok nemusí být úrok, který je 3násobkem obvyklé úrokové míry bank.

35. K neplatnosti smluvního ujednání o úroku ve výši 95,91 % ročně soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku.

36. Podle § 577 občanského zákoníku: Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

37. Spravedlivému uspořádání práv a povinností stran podle hodnocení soudu odpovídá úrok ve výši 3násobku úroku požadovaného v té době bankami (tj. 25,14 % ročně). Jde totiž o úrok odpovídající míře rizika při poskytnutí peněz žalovanému. Podle § 577 občanského zákoníku proto soud vyšel z úroku 25,14 % ročně.

38. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně požaduje úrok 8,42 % ročně. Požadavek na úrok v této výši odpovídá právnímu řádu, a soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8,42 % ročně z částky 300 000 Kč (tj. z poskytnuté jistiny) od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč (I. výrok písm. c) tohoto rozsudku). <b>III. Náklady řízení</b> 39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř.

40. Řízení o žalobě bylo v části zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. Byla to přitom žalobkyně, kdo z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo částečně zastaveno. Ve zbylé části byla žalobkyně úspěšná. O náhradě nákladů řízení tak soud rozhodoval na základě míry úspěchu ve věci.

41. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

42. Původně se žalobou žalobkyně domáhala ke dni rozhodnutí soudu (27. 6. 2023) částky 159 402,37 Kč, kterou tvoří součet těchto položek: částky 39 313 Kč; částky 12 752,49 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 313 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do 27. 6. 2023, tj. za 1 184 dní prodlení 12 752,49 Kč ≐ 39 313 Kč × 1 184 /365 × 0,1); částky 14 002 Kč; částky 93 334,88 Kč, jakožto úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do 27. 6. 2023, tj. za 1 184 dní prodlení (93 334,88 Kč ≐ 30 000 Kč × 1 184 /365 × 0, [číslo]).

43. Úspěšná byla žalobkyně v částce 65 590,68 Kč, která je tvořena součtem následujících položek: částky 46 768 Kč; částky 10 628,75 Kč jakožto úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 766 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do 27. 6. 2023, tj. za 1 184 dní prodlení (8 193,93 Kč ≐ 32 766 Kč × 1 [číslo] × 0,1); částky 8 193,93 Kč jakožto úroku ve výši 8,42 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do 27. 6. 2023, tj. za 1 184 dní prodlení (8 193,93 Kč ≐ 30 000 Kč × 1 [číslo] × 0, [číslo]); 44. Žalobkyně tedy byla úspěšná v 41,15 % (65 590,68 Kč / 159 402,37 Kč), neúspěšná ve zbylých 58,85 %. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. by tak měla hradit žalovanému jeho náklady řízení v 17,7 % (58,85 p. b. – 41,15 p. b). Protože však žalovaný v řízení nevynaložil žádné náklady, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.