10 C 69/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: Anonymizováno - Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o částku 229 272,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 228 773,21 Kč ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně splatných k 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení 23 738,34 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 229 272,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaná částka 229 272,21 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 228 773,21 Kč a částky 499 Kč, jakožto poplatku za zaslání výzvy k úhradě dluhu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 19 795,88 Kč za období od 1. 9. 2023 do 4. 4. 2024, úrok ve výši 13 % ročně z 228 773,21 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z 228 773,21 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “), uzavřela s žalovaným dne 20. 7. 2023 smlouvu o úvěru „optimální splátka“ č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace jeho závazků a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 splátkách placených měsíčně. Žalovanému byl konkrétně poskytnut úvěr ve výši 228 972 Kč a pravidelná měsíční splátka činila 3 419 Kč. Protože žalovaný porušil své smluvně převzaté povinnosti a dostal se do prodlení se splácením dluhu, , Anonymizováno, přistoupila v souladu s produktovými podmínkami dne 8. 4. 2024 k zesplatnění celého úvěru.

2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Skutková zjištění soudu3. Soud dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním. Za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.4. , Anonymizováno, a žalovaný v roce 2023 jednali o poskytnutí úvěru žalovanému za účelem konsolidace jeho dosavadních závazků u této banky. Jednali o konsolidačním úvěru ve výši 274 000 Kč a za tím účelem , Anonymizováno, poskytla žalovanému formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde mj. byla uvedena celková částka, kterou by žalovaný zaplatil, úroková míra a roční procentní sazba nákladů (žádost o poskytnutí informací o úvěru na č. l. 18; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19; informace o zpracování osobních údajů na č. l. 21).

5. Následně žalovaný a zástupce , Anonymizováno, dne 20. 7. 2023 vyjádřili souhlas s návrhem na uzavření smlouvy o optimální splátce č. , hodnota, , kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 251 230 Kč, který má být i s úrokem splacen ve 120 splátkách po 3 752 Kč hrazených měsíčně. Úroková míra byla sjednána na 13 % ročně. Úvěr byl poskytnut výhradně za účelem úhrady stávajících dluhů žalovaného u , Anonymizováno, , a to dluhu ve výši 205 030 Kč z úvěru, který byl sjednán dne 18. 3. 2022, a dluhu ve výši 46 200 Kč z úvěru, který byl sjednán dne 12. 2. 2022. Ve smlouvě bylo sjednáno, že banka je v případě prodlení žalovaného s plněním jeho platební povinnosti oprávněna mj. prohlásit za ihned splatnou dosud nesplacenou částku úvěru. Součástí smluvních ujednání strany učinily i ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, (návrh na uzavření smlouvy na č. l. 22; akceptace návrhu smlouvy na č. l. 25). V položce 8.1. ceníku produktů a služeb byl stanoven poplatek ve výši 499 Kč za výzvu k zaplacení dluhu (ceník na č. l. 30), stejně je daný poplatek upraven i v čl. II. smlouvy o optimální splátce č. , hodnota, (návrh na uzavření smlouvy na č. l. 22).

6. Jedním z konsolidovaných úvěrů byl úvěr ze dne 12. 2. 2022. Před jeho poskytnutím , Anonymizováno, ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej s negativním výsledkem lustrovala v interních a externích záznamech, databázi neplatných dokladů, evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v tzv. black listech. Mezi externí registry patřily BRKI, NRKI a SOLUS. Dále banka zohlednila tehdejší příjmy žalovaného (21 000 Kč měsíčně) a jeho výdaje (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 32). O výši výdajů a příjmů žalovaného se mohla , Anonymizováno, přesvědčit z pohybů na účtech, které pro žalovaného v dané době vedla, a mezi nimiž byl i aktivně užívaný běžný účet (smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví na č. l. 39; smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb na č. l. 40; výpis z účtu na č. l. 83). V období od prosince 2021 do února 2022 (doba uzavření první konsolidované smlouvy o úvěru) chodil žalovanému na účet ze zaměstnání čistý příjem ve výši od 21 244 Kč do 21 522 Kč a charakter jeho výdajů patrný z výpisu z účtu nezavdával rozumné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (výpis z účtu žalovaného na č. l. 83 až č. l. 86).

7. Dalším z konsolidovaných úvěrů byl úvěr ze dne 17. 3. 2022. Před jeho poskytnutím , Anonymizováno, ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej s negativním výsledkem lustrovala v interních a externích záznamech, databázi neplatných dokladů, evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v tzv. black listech. Mezi externí registry patřily BRKI, NRKI a SOLUS. Dále banka zohlednila tehdejší příjmy žalovaného (21 500 Kč měsíčně) a jeho výdaje (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 33). V období od prosince 2021 do března 2022 (doba uzavření druhé konsolidované smlouvy o úvěru) chodil žalovanému na účet ze zaměstnání ve výši od 21 244 Kč do 23 230 Kč a charakter jeho výdajů patrný z výpisu z účtu nezavdával rozumné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (výpis z účtu žalovaného na č. l. 83 až č. l. 89).

8. Mezi lety 2021 až 2024 došlo ke zvýšení nominální hrubé mzdy o 20 % (údaje z internetové databáze , právnická osoba, na č. l. 91).

9. Ve svém prohlášení , Anonymizováno, konstatovala, že smlouva o optimální splátce č. , hodnota, , kterou mají být konsolidovány dosavadní dluhy žalovaného, nepřestavuje fakticky poskytnutí nového úvěru, nýbrž jen ujednání, které nahrazuje předcházející smluvní podmínky sjednané v předcházejících smlouvách o úvěru. Z tohoto důvodu se , Anonymizováno, domnívala, že podle § 5 odst. 4 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), nemusela být posouzena úvěruschopnost žalovaného, protože mu nebyl podle jejího názoru poskytnut žádný další úvěr, nýbrž došlo jen k úpravě jeho stávajícího závazku vůči , Anonymizováno, za účelem snížení výše splátek. I přesto , Anonymizováno, klíčové údaje týkající se úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala, a to prostřednictvím telefonického hovoru s žalovaným, který předcházel uzavření smlouvy (prohlášení , Anonymizováno, na č. l. 36). , Anonymizováno, , Anonymizováno, dále žalovaného v červenci 2024 lustrovala v registru CBL, jehož součástí byla i lustrace v registru BRKI (výstupy z lustrace na č. l. 37 a č. l. 38).

10. V období od března 2023 do července 2023 (doba před podpisem posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, ) žalovanému na jeho účet u , Anonymizováno, nechodil příjem ze zaměstnání. V tomto období si na svůj účet u , Anonymizováno, žalovaný zasílal prostředky ze svého jiného účtu u , právnická osoba, . (č. účtu , č. účtu, ). Z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, dále vyplývá, že žalovaný si vzal následující půjčky či úvěry: dne 21. 3. 2023 ve výši 28 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 23. 3. 2023 ve výši 20 487 Kč opět od , právnická osoba, ., dne 3. 4. 2023 ve výši 33 000 Kč od , právnická osoba, . Téměř všechny takto získané prostředky pak žalovaný obratem zaslal na svůj výše zmíněný účet u , právnická osoba, (výpis z účtu na č. l. 73 až 79).

11. Na základě výše uvedené smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, , Anonymizováno, poskytla žalovanému dne 1. 8. 2023 celkem 228 972 Kč, kterou byly splaceny dřívější konsolidované úvěry (oznámení o ukončení čerpání úvěru na č. l. 45, výpis z úvěrového účtu na č. l. 46). Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy ze dne 20. 7. 2023 uhradil toliko 198,79 Kč dne 2. 8. 2023, což bylo užito na splátku jistiny (výpis z úvěrového účtu na č. l. 46). Ke dni 4. 4. 2024 , Anonymizováno, evidovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši 228 773,21 Kč (= 228 972 Kč – 198,79 Kč) a k tomuto dni (4. 4. 2024) dále evidovala kapitalizovaný úrok ve výši 19 795,88 Kč (výpis z úvěrového účtu na č. l. 46). Pro prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek žalovaná učinila celý dluh žalovaného ihned splatný, a to dopisem ze dne 8. 4. 2024, který mu téhož dne rovněž zaslala (prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 47; přehled podacích čísel na č. l. 48).

12. Zástupci , Anonymizováno, a žalobkyně dne 7. 12. 2023 a 13. 12. 2023 podepsali rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek (rámcová smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 53) a dne 12. 2. 2024 a 15. 4. 2024 podepsali dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě (dodatek č. , hodnota, na č. l. 56 verte). Následně dne 31. 7. 2024 a 1. 8. 2024 podepsali smlouvu o postoupení pohledávek č. 12/2023/07 (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 58, včetně její přílohy na č. l. 59). Těmito smlouvami , Anonymizováno, postoupila sovu pohledávku za žalovaným na žalobkyni a o postoupení pohledávky , Anonymizováno, dne 19. 8., 2024 a 20. 8. 2024 , Anonymizováno, informovala žalovaného (vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 62 a č. l. 63; přehled podacích čísel na č. l. 64). Souběžně žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvy ze dne 17. 9. 2024 (předžalobní výzvy na č. l. 49 a č. l. 50; podací arch na č. l. 51). Ani ty však žalovaného nepřiměla k úhradě jeho dluhu (negativní tvrzení žalobkyně).II. Hodnocení souduII.A. Postoupení pohledávky13. Svou pohledávku za žalovaným , Anonymizováno, postoupila na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), což , Anonymizováno, žalovanému rovněž oznámila. Zaplacení dluhu odpovídajícího postoupené pohledávce je tak po žalovaném oprávněna žalobkyně.II.B. Pochybení při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného14. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. občanského zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. V posuzované věci byla dne 20. 7. 2023 uzavřena smlouva o optimální splátce č. , hodnota, , přičemž v čl. III. smlouvy bylo sjednáno, že úvěr (optimální splátka) je poskytována za účelem úhrady 2 konkrétně specifikovaných dluhů žalovaného vůči , Anonymizováno, z titulu úvěrů poskytnutých v minulosti. Dohodnuto ve smlouvě (jejím článku IV.) rovněž bylo, že úvěr poskytnutý na základě smlouvy o optimální splátce č. , hodnota, bude čerpán tak, že , Anonymizováno, použije prostředky z poskytnutého úvěru ke splacení stávajících dluhů žalovaného z minulých smluv o úvěru, které byly blíže specifikovány.

17. Poukázat lze na hodnocení Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. , spisová značka, , kde se uvádí následující: „v souvislosti s otázkou aplikace ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru dovolací soud ustáleně judikuje, že tzv. ‚konsolidační úvěry‘ jsou (zpravidla) samostatnými bankovními produkty, resp. samostatnými úvěrovými smlouvami […]. Doplnit lze, že v konsolidační smlouvě zpravidla bývá vyjádřen účel úvěrové smlouvy (např. je uvedena přímo ‚konsolidace‘), třebaže stanovení účelu úvěru není podstatnou náležitostí tohoto smluvního typu, a je tak na rozhodnutí smluvních stran, jestli účel úvěru ve smlouvě sjednají či nikoli, případně nakolik konkrétně (srov. např. ELEK, Š. Komentář k § 2395.In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 703, marg. č. , hodnota, .). Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem, a to obvykle tak, že úvěrující plní přímo příslušnému věřiteli úvěrovaného (srov. § 2398 odst. 2 o. z.). Zánik závazku je pak třeba odlišit od změny závazku tak, že o změnu obsahu závazku se jedná tehdy, pokud se strany dohodnou na snížení dluhu o určitou částku (nová právní skutečnost tu nepřistupuje k původní tak, že by spolu s ní byla důvodem dále existujícího závazku, nýbrž tak, že zbavuje dřívější právní skutečnosti částečně jejich účinků; srov. Šilhán, J. Komentář k § 1908. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 841, marg. č. , hodnota, .).“18. Soud v souladu s právě citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu vyhodnotil, že posuzovaná smlouva ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, , představuje samostatnou smlouvu o úvěru, a nejde tedy o pouhou změnu dřívějších smluv o úvěrech z roku 2022. Ve smlouvě ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, bylo jednoznačně dohodnuto, že nově poskytnutý úvěr bude užit ke splacení minulých úvěrů sjednaných v roce 2022. Závazek žalovaného splatit úvěry sjednané v roce 2022 tak zanikl splněním, neboť poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, byly v souladu se smluvním ujednáním užity na úhrady stávajících dluhů žalovaného ze smluv o úvěrech sjednaných v roce 2022.

19. Za této situace nelze na posuzovanou smlouvu ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, užít § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož: „Na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117a a § 120 až 177.“20. Jelikož je posuzovaná smlouva ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, samostatnou smlouvou o úvěru, bylo podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinností úvěrujícího (, Anonymizováno, ) zkoumat před uzavřením této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, jemuž jako spotřebiteli byl daný úvěr poskytnut.

21. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 [N 32/92 SbNU 334]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti , jméno FO, a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

22. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k dnes již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. , spisová značka, ; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

23. Žalobkyni jako poskytovatelku úvěru tíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena, a ohledně prokázání toho, na základě jakých skutečností byla úvěruschopnost posouzena (srov. bod 19. výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Soud vyhodnotil, že , Anonymizováno, jako úvěrující a současně právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, nezkoumala řádně.25. , Anonymizováno, klíčové údaje týkající se úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala prostřednictvím telefonního hovoru s žalovaným. Dále jej lustrovala v registru CBL, součástí čehož byla i lustrace v registru BRKI.

26. Nutno zdůraznit, že základní a nezbytnou součástí procesu zkoumání úvěruschopnosti zájemce o spotřebitelský úvěr je zjištění a ověření základních údajů o jeho výdělkové a majetkové situaci. Kruciálním prvkem tohoto procesu je zjištění a ověření výše příjmu. Není-li zjištěna a ověřena výše příjmu uchazeče o spotřebitelský úvěr, není postaveno na jisto, zda takový žadatel vůbec nějaký příjem má, případně zda jeho skutečný příjem není jen zlomkem toho, co jako svůj příjem deklaruje. Bez znalosti a ověření výše příjmu nelze vůbec posoudit, zda a případně jak velké splátky je žadatel schopen splácet. Základem posouzení úvěruschopnosti je vyhodnocení a porovnání příjmové a výdajové stránky hospodaření žadatele, což bez ověřených informací o příjmech nelze řádně vůbec provést.

27. Telefonní hovor s žalovaným nelze považovat za ověření výše příjmů a pravidelných nezbytných výdajů zájemce o úvěr, neboť údaje sdělené žalovaným po telefonu stále představují jeho pouhé prohlášení. Ověřit výši příjmu je třeba např. z výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, výpisu z účtu, na který chodí zájemci o úvěr výplata, rozhodnutí o přiznání dávek či důchodů apod. Ověřit základní nezbytné výdaje je možné např. z nájemní smlouvy, předpisu záloh a plateb spojených s užíváním nemovitosti, v níž zájemce o úvěr bydlí, či z výpisu z účtu, jsou-li z něj tyto výdaje patrné.

28. Jako jediný zdroj informací týkající se úvěruschopnosti žalovaného , Anonymizováno, označila telefonát s žalovaným (viz bod 9. výše). , Anonymizováno, v době před uzavřením posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, vedla žalovanému běžný účet. Byť to , Anonymizováno, podle svého prohlášení neučinila, mohla se hypoteticky pokusit zjistit a ověřit údaje o finanční situaci žalovaného na základě výpisu z tohoto jeho účtu. Soud nicméně konstatuje, že ani z toho účtu nešlo ověřit výši příjmu žalovaného, neboť na něj žalovanému v období přinejmenším od března 2023 do července 2023 výplata nechodila. Žalovaný si na svůj účet v , Anonymizováno, přeposílal v průběhu března 2023 až července 2023 (tj. v době před uzavřením posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, ) prostředky ze svého jiného účtu u , právnická osoba, ., (kód banky 0300), o jejichž původu nelze z výpisu z účtu o , Anonymizováno, mnoho zjistit. Z výpisu z účtu u , Anonymizováno, nicméně vyplývá, že si žalovaný bral úvěry či půjčky ve významné výši: dne 21. 3. 2023 ve výši 28 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 23. 3. 2023 ve výši 20 487 Kč opět od , právnická osoba, ., dne 3. 4. 2023 ve výši 33 000 Kč od , právnická osoba, . Téměř všechny takto získané prostředky pak žalovaný obratem zaslal na svůj výše zmíněný účet u , právnická osoba, . Skutečnost, že si v krátkém sledu žalovaný opakovaně bral úvěry v celkové výši 81 487 Kč (28 000 Kč + 20 487 Kč + 33 000 Kč), zakládá pochybnosti o jeho finančním zdraví, a tudíž i schopnosti splácet další úvěry. K výpisu z běžného účtu, který pro žalovaného , Anonymizováno, vedla, soud shrnuje, že , Anonymizováno, výpisy z tohoto účtu neužila pro účely zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. I kdyby tak učinila, nedokládá tento výpis z účtu výši jeho příjmů, která tak stále zůstala neověřena. Současně však informace o spotřebitelských úvěrech ve výši 81 487 Kč, které si žalovaný vzal, zakládaly pochybnosti o jeho úvěruschopnosti, neboť výpis z účtu u , Anonymizováno, za období březen 2023 až červenec 2023 nasvědčuje tomu, že jedině díky těmto půjčkám byl žalovaný schopen hradit své výdaje a splátky stávajících dluhů.29. , Anonymizováno, před uzavřením posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, žalovaného lustrovala v registru CBL, jehož součástí byla i lustrace v registru BRKI. Soud konstatuje, že ani v těchto registrech nebylo možno ověřit výši příjmů a pravidelných nezbytných výdajů žalovaného. Lustrací v těchto registrech nelze nahradit ověření prohlášení zájemce o úvěr o jeho příjmech a výdajích.

30. Doplnit lze, že pro posuzovanou věc není rozhodné, zda , Anonymizováno, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o úvěrech z roku 2022, které byly konsolidovány posuzovanou smlouvou ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, . Pro věc je podstatné toliko to, že na základě smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut dohodnutý úvěr. I kdyby (hypoteticky) u úvěrů z roku 2022 nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána a smlouvy o úvěrech z roku 2022 by tak byly neplatné, znamenalo by to, pouze že žalovaný by měl vůči , Anonymizováno, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by na tyto úvěry bylo zaplaceno více, než činí pouhá poskytnutá jistina. Nic to však nemění na skutečnosti, že na základě posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut dohodnutý úvěr. Nad rámec potřebného odůvodnění (tj. již jako obiter dictum) soud zmiňuje, že před poskytnutím úvěrů v roce 2022 , Anonymizováno, zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V roce 2022 údaje o žalovaném ověřovala mj. v interních registrech. Údaje o jeho příjmu a výdajích bylo možno ověřit z výpisu z účtu žalovaného, který pro něj , Anonymizováno, vedla (na rozdíl od roku 2023 totiž výplata žalovanému v roce 2022 chodila na jeho účet u , Anonymizováno, SOLUS), databázi neplatných dokladů, evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v tzv. black listech.II.C. Právní důsledky pochybní při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného31. Protože , Anonymizováno, řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením posuzované smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, , je zmíněná smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně platném znění platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. K neplatnosti smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, soud přihlédl z úřední povinnosti, jak mu přikazuje právě citovaný § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

34. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, : „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“35. Žalovanému byla na základě neplatné smlouvy ze dne 20. 7. 2023 o optimální splátce č. , hodnota, poskytnuta částka 228 972 Kč, z níž žalovaný vrátil jen 198,79 Kč. Žalovaný je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zaplatit 228 773,21 Kč (= 228 972 Kč – 198,79 Kč).

36. V důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně vůči žalované nárok na nic jiného než na vrácení dosud nezaplacené části poskytnuté jistiny. Nemá tudíž nárok ani na poplatek ve výši 499 Kč za zaslání upomínky, který byl upraven v neplatné smlouvě, ani na úrok sjednaný v neplatné smlouvě.

37. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

38. Jak vyplývá z právě citovaného hodnocení Nejvyššího soudu: splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, . Protože v posuzované věci nedošlo k dohodě mezi stranami o nové době splatnosti, nastane splatnost dosud nevrácené části jistiny až na základě tohoto rozsudku po jeho právní moci. Žalovaný tudíž v době rozhodování soudu není v prodlení a žalobkyni tak nenáleží žádný úrok z prodlení spojený s platbou jistiny.

39. Soud vyhodnotil, že v možnostech žalovaného je splácet jistinu po 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný v roce 2021 vydělával přes 21 000 Kč čistého měsíčně. S ohledem na průběžný růst nominální průměrné mzdy mezi lety 2021 a 2024 o cca 20 %, lze konstatovat, že v době rozhodování soudu (17. 4. 2025) je v možnostech žalovaného (hodnotí se potencialita) dosáhnout příjmu nejméně 25 200 Kč (120 % z částky 21 000 Kč). Z takového příjmu, kterého může žalovaný dosáhnout, je podle náhledu soudu možné hradit splátku 6 000 Kč měsíčně. I po jejím zaplacení by z částky 25 200 Kč zbylo 19 200 Kč měsíčně, což je stále více než činí výše hrubé minimální mzdy, která činí před odvody 18 900 Kč měsíčně (srov. § 2 nařízení č. 567/2006 Sb. v aktuálním znění). Soud vychází z toho, že z částky 19 200 Kč je při náležitém uskromnění možno uspokojit bytové potřeby žalovaného a jeho další nezbytné životní potřeby (strava, oblečení, léky atd.). K nákladům na bydlení soud konstatuje, že normativní náklady na bydlení pro domácnost s jedním nebo dvěma členy v sídle s počtem obyvatel do 69 999 Kč (sem patří i , adresa, , kde má žalovaný trvalý pobyt a která má cca 7 500 obyvatel) činí 14 204 Kč [§ 2 písm. a) nařízení č. 465/2024 Sb.]. Pokud by žalovaný měl náklady na bydlení v této výši (a podle náhledu soudu za tuto částku bydlení lze opatřit), pak by mu při čistém příjmu 25 200 Kč a hrazení splátky 6 000 Kč měsíčně žalobkyni na další výdaje zbylo cca 5 000 Kč, což je podle soudu částka dostatečná k základnímu pokrytí nezbytných potřeb. Soud tudíž shledal, že v možnostech žalovaného hradit žalobkyni 6 000 Kč měsíčně. Při této splátce bude žalovaný dluh ve výši 228 773,21 Kč splácet 39 měsíců.

40. Soud tudíž podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 228 773,21 Kč ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.III. Náklady řízení41. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, na náhradu nákladů proto dopadá úprava v § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.

42. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. , spisová značka, : za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

43. Žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v požadavku na zaplacení částky 228 773,21 Kč.

44. Ke dni rozhodnutí soudu (17. 4. 2025) se podle žaloby žalobkyně domáhala zaplacení částky 296 992,55 Kč, která se skládá z následujících položek: částky 229 272,21 Kč z titulu tvrzené dlužné jistiny a poplatku za upomínku; částky 19 795,88 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku za období od 1. 9. 2023 do 4. 4. 2024; částky 22 451,10 Kč, jakožto úroku ve výši 13 % ročně z částky 228 773,21 Kč od 16. 7. 2024 do 17. 4. 2025 částky 25 473,36 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 228 773,21 Kč od 16. 7. 2024 do 14. 7. 2025.

45. Žalobkyně tak byla úspěšná z 77,03 % (228 773,21 Kč / 296 992,55 Kč) a neúspěšná ve zbylých 22,97 %. Náleží jí tedy náhrada nákladů z 54,06 % (77,03 p. b. – 22,97 p. b.).

46. Plná náhrada nákladů řízení by dosáhla výše 43 911,10 Kč a skládala by se z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 9 172 Kč; z mimosoudní odměny advokáta ve výši 27 660 Kč za 3 úkony právní služby po 9 220 Kč za úkon [§ 7 odst. 1 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); dále jen „advokátní tarif“]. Poskytnutými úkony právní služby byly: 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb; 2) předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a 3) žaloba jako návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]; z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 050 Kč za 3 úkony právní služby. Se 2 úkony poskytnutými do 31. 12. 2024 (tj. s převzetím věci a s předžalobní výzvou) se pojí paušální náhrada ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024) a za 1 úkon poskytnutý od 1. 1. 2025 (tj. se žalobou) se pojí paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025). náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 029,10 Kč (21 % z částky 28 710 Kč, což je součet mimosoudní odměny advokáta a náhrady hotových výdajů).

47. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 23 738,34 Kč (≐ 54,06 % z částky 43 911,10 Kč).