10 C 82/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Petra Závadského a přísedících Mgr. jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného fakticky bytem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že neplatné je okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně, které žalovaný učinil přípisem ze dne 10. 3. 2023 označeným jako„ okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance (§ 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce)“.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhá určení, že neplatné je okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně, které žalovaný jako zaměstnanec učinil přípisem ze dne 10. 3. 2023 z důvodu § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“).

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně a uvedl, že žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a přislíbila mu, že mu nalezne pracovní místo odpovídající jeho pracovnímu stavu. Žalovaný navrhl, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru, které podal, je neplatné. Současně navrhl, aby soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>I. Skutkový základ</b> 3. Při jednání soud na základě dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Důkazní prostředky, na jejichž základě dospěl k jednotlivým zjištěním, jsou uvedeny v závorce u každého z dílčích zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 1. 6. 2021 pracovní smlouvu, pode níž byl žalovaný zaměstnán jako skladník s místem výkonu práce v [obec] (pracovní smlouva na č. l. 3 verte).

5. Žalovaný dne 13. 3. 2023 předal žalobkyni písemnost ze dne 10. 3. 2023 nazvanou„ okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance (§ 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce)“, kde uvedl:„ Na základě uzavřené Pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2021 jsem u vaší firmy na pozici skladník. Dne 16. 3. 2022 jsem při zvedání břemene v rámci plnění pracovních povinností skladníka utrpěl distorsi ramenního kloubu, která zapříčinila aktivaci a dekompenzaci chronické degenerativní změny AC kloubu a na základě vyjádření posudkového lékaře [anonymizováno] [obec], který v posudku zdravotního stavu č.j. [spisová značka] mimo jiné konstatuje, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (DNZS) dle zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění. A vzhledem k mému aktuálnímu zdravotnímu stavu, který již dle LPS není v souvislosti s pracovním úrazem, ale do operačního výkonu bude téměř jistě nezměněn tímto s okamžitou platností zrušuji výše definovaný pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“ (okamžité zrušení pracovního poměru na č. l. 4).

6. Žalobkyně následně dne 16. 3. 2023 žalovanému předala písemnost ze dne 16. 3. 2023, v níž namítla neplatnost okamžitého pracovního poměru. Zmínila, že je schopna mu zajistit takovou činnost, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu a uvedla, že jí nebyl předložen žádný posudek, přičemž posudek, na který žalovaný odkazuje v okamžitém zrušení pracovního poměru, není posudkem, který vyhovuje požadavkům podle § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce (námitka neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru na č. l. 3).

7. Posudek o zdravotním stavu čj. [spisová značka], na který žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru odkázal, zpracoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro účely řízení před Českou správou sociálního zabezpečení o žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o nemocenském pojištění“) (posudek o zdravotním stavu čj. [spisová značka] na č. l. 15) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má odbornost v posudkovém lékařství, chirurgii I. stupně a chirurgii II. stupně, není však poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecného praktického lékařství nebo pracovního lékařství (sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení na č. l. 24).

8. Ve zmíněném posudku čj. [spisová značka] se uvádí, že žalovaný má na ramenním kloubu neporušenou rotátorovou manžetu, je bez signálových změn a svaly má bez atrofických změn. Zjištěny byly chronické degenerativní změny ramenního kloubu (AC kloubu), prosáknutí drtové pseudocysty kloubních ploch a drobné osteofyty s mírným zúžením subakromiálního prostoru. Posudkově jde o stav po distorsi pravého ramenního kloubu, kterou žalovaný utrpěl dne 16. 3. 2022 při zvedání břemena v práci. Aktuální funkční obtíže jsou důsledkem degenerativních změn ramenního kloubu, které však nemají příčinnou souvislost s distorsí, nemají tedy souvislost s pracovním úrazem ze dne 16. 3. 2022. U žalovaného jde o dluhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o důchodovém pojištění“) [anonymizováno] [příjmení] v posudku zdůraznil, že posuzovat schopnost vykonávat současné pracovní zařazení je oprávněn výhradně lékař závodní preventivní [anonymizováno] [příjmení] uzavřel, že zdravotní stav žalovaného odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti do dne 11. 3. 2023 (posudek o zdravotním stavu čj. [spisová značka] na č. l. 15).

9. Smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb má žalobkyně uzavřenu s [nemocnice], a. s., s tím, že pověřenými lékaři byli v době uzavření této smlouvy [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] (smlouva o poskytování pracovnělékařský služeb na č. l. 20). V současné době podle vyjádření žalobkyně je tímto pověřeným lékařem u [nemocnice], a. s., [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně žalovanému vystavila nedatovanou žádost o lékařskou prohlídku u [nemocnice] jako poskytovatele pracovnělékařské péče z důvodu pracovní neschopnosti žalovaného od [datum] do [datum] (žádost o lékařskou prohlídku na č. l. 32). Žalobkyně uvedla, že jí žalovaný nedoložil, že by tuto prohlídku absolvoval. <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce platí: Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce.

11. Podle § 72 zákoníku práce platí: Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Dvouměsíční lhůtu podle § 72 zákoníku práce žalobkyně dodržela, neboť okamžité zrušení pracovního poměru jí žalovaný předal dne 13. 3. 2023 a žalobu soud obdržel dne 20. 3. 2023, tj. ve dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

13. Ve výše citovaném § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce lze rozlišit 3 podmínky, které musí být současně splněny pro okamžité zrušení pracovního poměru: 1) existence lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, 2) závěr uvedený v takovém posudku, že zaměstnanec nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví, a 3) skutečnost, že zaměstnavatel neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro zaměstnance vhodné práce.

14. V posuzované věci nebyla splněna žádná z právě uvedených podmínek.

15. K první podmínce: Posudek o zdravotním stavu čj. [spisová značka], na který žalovaný odkazuje v okamžitém zrušení pracovního poměru, není posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tím méně rozhodnutím příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává.

16. Zákonodárce se rozhodl svěřit poskytování pracovnělékařských služeb lékařům s přesně vymezenou odborností, neboť jde o specifické hodnocení zdravotního stavu, k němuž je třeba zvláštních znalostí. Poskytovat pracovnělékařské služby a vystavovat posudky, s nimiž počítá § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tedy nemůže jakýkoli lékař, ale pouze poskytovatelé s určenou odborností.

17. Podle § 54 odst. 1 zákona č. 373/2021 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, platí: Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je <i>a) poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo</i> <i>b) poskytovatel v oboru pracovní lékařství.</i> 18. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který zpracoval posudek čj. [spisová značka], není poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství ani v oboru pracovního lékařství, není tedy poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Posudek čj. [spisová značka] tudíž již z tohoto důvodu nepředstavuje lékařský posudek, který by odpovídal požadavkům v § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.

19. K druhé podmínce: Ani po obsahové stránce z posudku čj. [spisová značka] nevyplývá, že by žalovaný nemohl konat pro žalobkyni práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Posudek byl vydán pro řízení o výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby podle § 27 zákona o nemocenském [anonymizováno] [příjmení] zde proto posuzoval, kdy lze očekávat, že žalovaný nabude pracovní schopnosti. Zdůraznit je však třeba, že posuzování nabytí pracovní schopnosti je odlišná otázka s odlišnými předpoklady od otázky zjišťování, zda může zaměstnanec vykonávat dosavadní práci bez vážného ohrožení svého zdraví. 20. [anonymizováno] [příjmení] v posudku dále uvedl, že se u žalovaného jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona o důchodovém pojištění. Uvedený zákon ve svém § 26 definuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako„ zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.“ Na vymezení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu navazuje v § 39 zákona o důchodovém pojištění úprava invalidity, došlo-li k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak ovšem zdůraznil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 266/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz), i když uznání invalidity je předpokladem pro vznik nároku na invalidní důchod, pro posouzení způsobilosti zaměstnance nadále konat práci sám o sobě nemá význam; podstatný v tomto směru pouze lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb, popř. rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává.

21. Soud zdůrazňuje, že závěr o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění sám o sobě neznamená, že by zaměstnanec nemohl konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Přitom právě nemožnost konat práci bez vážného ohrožení zdraví je jednou ze skutečností rozhodných z hlediska § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a to na rozdíl od dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který sám o sobě nemá význam z hlediska uvedeného ustanovení zákoníku práce upravujícího okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem.

22. K třetí podmínce: poté, co žalovaný předal žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, jej žalobkyně dne 16. 3. 2023 písemně informovala, že je schopna mu v zaměstnání zajistit takovou pracovní činnost, aby odpovídala jeho zdravotnímu stavu. Nebyla tedy splněna ani podmínka, že by se žalobkyně bránila tomu, aby žalovaného přeřadila na výkon jiné vhodné práce, pokud by dosavadní práci nemohl žalovaný vykonávat bez vážného ohrožení svého zdraví. Na okraj lze doplnit, že žalobkyně pro žalovaného vystavila žádanku o mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, aby si zajistila relevantní informace o zdravotní způsobilosti žalovaného a případných omezeních pro výkon práce vyplývajících z jeho zdravotního stavu. Žalobkyně však dosud nemá informace o tom, že by tuto pracovnělékařskou prohlídku absolvoval.

23. Soud shrnuje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného datované dnem 10. 3. 2023 a předané žalobkyni dne 13. 3. 2023 nesplnilo zákonné požadavky kladné na okamžité zrušení pracovního poměru v § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Dané okamžité zrušení pracovního poměru je tedy neplatné, což soud určil výrokem svého rozsudku. <b>III. Náklady řízení</b> 24. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla se svou žalobou plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. [příjmení] náhrady nákladů sestává z níže uvedených položek: zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. odměny zástupce žalobkyně v celkové výši 7 500 Kč za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč za úkon (§ 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů). Zástupce žalobkyně v řízení poskytl tyto úkony právní služby: o) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), o) podání žaloby, jakožto písemného podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), o) účast při jednání konaném dne 21. 7. 2023, které trvalo 26 minut (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně reagoval na výzvu soudu k doplnění tvrzení vyjádřením ze dne 3. 5. 2023 (č. l. 11), za které jí však nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť tato tvrzení mohla a měla být součástí již samotné žaloby, za kterou náleží náhrada nákladů řízení. Dále spolu s vyjádřením ze dne 25. 5. 2023 (č. l. 19) žalobkyně předložila podklad (smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb), k čemuž byla soudem vyzvána. Ani za toto vyjádření nenáleží náhrada nákladů, neboť podání obsahující důkazní návrh není úkonem právní služby, za který náleží náhrada nákladů (srov. bod 8. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 300 Kč za každý ze 3 výše uvedených úkonů právní služby. náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) ve výši 1 764 Kč (jakožto 21 % z částky 8 400 Kč, což je součet odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů).

25. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč (2 000 Kč + 7 500 Kč + 900 Kč + 1 764 Kč) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Platebním místem pro náhradu nákladů je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení].