11 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Trnkovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 315 Kč do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 11 500 Kč od 24. 11. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 105 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, částku 313,80 Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 18. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s příslušenstvím a dále na nákladech spojených s uplatněním pohledávky požadovala zaplacení částky 3 105 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR , č. účtu, -6 ze dne 23. 3. 2026, tento byl pro nedoručení žalované zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 11. 11. 2024, na základě níž byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, poplatek i jistina byly splatné dne 23. 11. 2024, žalovaná však k tomuto dni svému závazku nedostála a neuhradila ničeho. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 685 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Soud v průběhu řízení zjišťoval, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když za tím účelem vyzval žalobkyni usnesením č.j. 11 C 31/2026-16 ze dne 12. 6. 2026, aby soudu doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost, především z jakých konkrétních dokumentů vycházela a jaké informace z nich byly zjištěny. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala sdělením ze dne 17. 6. 2026 tak, že prověřila příjmy i výdaje žalované dotazem na žalovanou. Žalovaná uvedla, že je v zaměstnaneckém pracovním poměru na dobu neurčitou, pracuje na pozici prodavačka u spol. , jméno FO, s čistým měsíčním příjmem 34 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její výdaje jsou 10 000 Kč měsíčně, má jedno nezletilé dítě a bydlí u rodičů. Svůj příjem doložila kopií příchozích transakcí na svůj účet, za měsíc září 2024 příchozí platba od , jméno FO, 33 428 Kč, za měsíc říjen 2024 příchozí platba od , jméno FO, 27 890 Kč. Žalobkyně tak určila průměrný příjem žalované na 30 659 Kč a po odečtení výdajů tvrzených žalovanou dovodila úvěruschopnost žalované při výši poskytnutého zápůjčky 10 000 Kč plus poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 500 Kč. Potud žalobkyně postupovala řádně. Avšak žalobkyně nikterak nezohlednila termín splatnosti dluhu a výši splátky. Žalovaná se smlouvou zavázala k vrácení celé jistiny včetně poplatku, tj. částky celkem 11 500 Kč do 23. 11. 2024 čili pouhých 13 dní po poskytnutí zápůjčky. Žalobce tak vůbec nevzal v úvahu kritérium přiměřenosti sjednané splátky, kdy splátka 11 500 Kč s termínem splatnosti 13 dní po poskytnutí zápůjčky zcela zjevně neodpovídá schopnostem žalované, neboť tato částka tvoří více než 64 % příjmů zbývající žalované měsíčně na výživu svou a svého nezletilého dítěte. Za této situace má soud za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky, má tedy právo pouze na vrácení nesplacené jistiny, tj. 8 315 Kč (jistina 10 000 – splátka žalované 1 685 Kč). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou dne 4. 12. 2025.

5. Skutkovým závěrem soudu je, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 11. 11. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 kč do 24. 11. 2024. Žalovaná na svůj dluh v době před podáním žaloby uhradila pouze 1 685 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nesplacené jistině 8 315 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalované skutečně poskytnuty.

6. Po právní stránce soud posoudil smlouvu u zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně označením smlouvy jakožto „smlouvy o zápůjčce“ namísto „smlouvy o spotřebitelském úvěru“ jednoznačně obchází zákon a snaží se vyhnout své odpovědnosti jako odpovědnosti podnikatele na straně úvěrující ve vztahu ke spotřebiteli na straně úvěrované.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“1. Na základě shora uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně nedostála řádně své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když sice získala a zpracovala údaje o příjmech a výdajích žalované, tyto však řádně nevyhodnotila a zcela opomněla vzít v potaz výši splátky a dobu splatnosti, když zavázala žalovanou vrátit poskytnutou jistinu s poplatkem za zapůjčení do 13 dnů, přestože jde o částku představující více než 60 % měsíčního příjmu žalované po odečtení jejích výdajů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou. Žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Za dobu přiměřenou soud považuje dobu 60 dnů. Žalobkyně tak má nárok pouze na zaplacení nesplacené jistiny 8 315 Kč. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

10. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11), když soudu je z úřední činnosti známo opakované podávání obdobných podání žalobkyní u zdejšího soudu. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze zčásti. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ve výši 56 %, neúspěšná ve výši 44 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 %. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., a to 400 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát účtoval tři úkony právní služby, a to příprava + převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvu. Ke každému úkonu právní služby advokátu náleží režijní paušál po 100 Kč ve smyslu § 13 odst. 3, celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 500 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 1 815 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč činí náklady řízení celkem 2 615 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně má právo pouze na 12 % těchto nákladů, přiznal soud žalobkyni částku 313,80 Kč.

11. Povinnost plnit do šedesáti dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.