11 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Trnkovou, PhD. ve věci manžel: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela a manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození manželky, , a , Jméno manžela, , narozeného dne , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před matričním úřadem , Anonymizováno, , Moldavská republika, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne , datum, podal u zdejšího soudu manžel návrh na rozvod manželství. V průběhu jednání soudu dne , datum, se manželka k návrhu na rozvod manželství připojila.

2. Manželka je stání občankou Ukrajiny. Otec je státním občanem Moldavska. Oba dlouhodobě žijí v České republice, narodily se zde obě jejich dcery, mají zde povolen dlouhodobý pobyt. S ohledem na cizí prvek ve věci se soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout.

3. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“) se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. S ohledem na to, že v daném případě obsažený mezinárodní prvek (rozdílná státní příslušnost manželů) vede k různým státům, není možné použít dvoustranné smlouvy o právní pomoci, tj. dvoustrannou smlouvu o právní pomoci uzavřenou mezi ČR a Ukrajinou, resp. smlouvu o právní pomoci platnou mezi ČR a Moldavskou republikou. V posuzovaném případě totiž nejde o dvoustranný vztah, nýbrž vztah třístranný. Pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu ve věci rozvodu manželství je tak výchozím předpisem Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění), dále „nařízení 2019/1111“ či „nařízení Brusel II ter“, které od 1. 8. 2022 nahradilo Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, tzv. Brusel IIa. Nařízení Brusel II ter má jako přímo použitelný předpis práva Evropské unie aplikační přednost před ustanoveními ZMPS, a to i v řízeních, které mají (v některém ohledu významný) vztah ke třetím (tzv. non-EU) státům. To platí pouze pro některé otázky, kterými se české orgány zabývají (např. mezinárodní příslušnost), zatímco pro jiné zůstává v platnosti dosavadní režim (režim uznání a výkonu soudních rozhodnutí a veřejných listin upravený v tomto nařízení se vztahuje pouze na rozhodnutí a listiny pocházející z členských států EU). Nařízení Brusel II ter stanovuje pouze pravidla, na jejichž základě se určí členský stát, jehož soudy jsou mezinárodně příslušné, ale neurčuje konkrétní soud, který je v tomto členském státě věcně a místně příslušný. Tato otázka je ponechána vnitrostátnímu procesnímu právu. V otázce určení rozhodného práva pro rozvod manželství v daném případě se bude vycházet z § 50 odst. 1 ZMPS, který odkazuje na § 49 odst. 1 ZMPS, který stanoví: Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.

4. S ohledem na skutečnost, že oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, je na základě shora cit. ustanovení v pravomoci zdejšího soudu jednat a ve věci rozhodnout podle českého právního řádu.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z oddacího listu manželů vyplývá, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před matričním úřadem Cahul, Moldavská republika (zapsáno do matriky pod číslem , hodnota, dne , datum, , identifikační číslo oddacího listu , Anonymizováno, ). Poslední společné bydliště účastníků se nacházelo na adrese , adresa, , kde nadále žije manžel s dcerami. Z manželství se narodily dvě dcery, a to nezletilá , jméno FO, , nar. , datum, a nezletilá , jméno FO, , nar. , datum, , jejichž poměry pro dobu před i po rozvodu manželství byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Oba účastníci prohlásili, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat obnovení manželského soužití, manželé spolu nežijí déle než 6 měsíců. Za příčinu rozvratu manželství manžel považuje drogovou závislost manželka. Manželka se k příčině rozvratu manželství v rámci svého účastnického výslechu nevyjádřila. Žádný z účastníků nemá zájem na obnovení manželského soužití a neví o žádných skutečnostech, které by bránily rozvodu manželství. Návrh na rozvod manželství je posuzován jako společný návrh účastníků na rozvod manželství.

7. Dle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s. ) podá-li návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným.

8. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

9. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Jelikož manželé doposud nemají uspořádány své majetkové vztahy a nedošlo k naplnění podmínek § 757 o. z. pro rozvod manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství, soud zkoumal, zda je naplněn rozvodový důvod dle § 756 o. z. - rozvrat manželství, tj. hluboký, trvalý a nenapravitelný rozkol manželů, o němž nelze předpokládat, že by bylo možné jej překonat a manželský vztah obnovit. V řízení bylo výpovědí samotných účastníků prokázáno, že manželské soužití účastníků je rozvráceno, oba shodně vylučují obnovení manželského soužití a žádný z nich nemá zájem na jeho trvání.

11. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že se návrh byl po připojení manželky posuzován jako společný návrh účastníků a oba účastníci navzájem žádné náklady řízení neúčtovali. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.