11 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Trnkovou, PhD. ve věci manžel: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela a manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manželky, narozené rodné přijmení Datum narození manželky, a Jméno manžela, narozeného dne Datum narození manžela, uzavřené dne datum před matričním úřadem Anonymizováno, Moldavská republika, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne datum podal u zdejšího soudu manžel návrh na rozvod manželství. V průběhu jednání soudu dne datum se manželka k návrhu na rozvod manželství připojila.

2. Manželka je stání občankou Ukrajiny. Otec je státním občanem Moldavska. Oba dlouhodobě žijí v České republice, narodily se zde obě jejich dcery, mají zde povolen dlouhodobý pobyt. S ohledem na cizí prvek ve věci se soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout.

3. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“) se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. S ohledem na to, že v daném případě obsažený mezinárodní prvek (rozdílná státní příslušnost manželů) vede k různým státům, není možné použít dvoustranné smlouvy o právní pomoci, tj. dvoustrannou smlouvu o právní pomoci uzavřenou mezi ČR a Ukrajinou, resp. smlouvu o právní pomoci platnou mezi ČR a Moldavskou republikou. V posuzovaném případě totiž nejde o dvoustranný vztah, nýbrž vztah třístranný. Pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu ve věci rozvodu manželství je tak výchozím předpisem Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění), dále „nařízení 2019/1111“ či „nařízení Brusel II ter“, které od 1. 8. 2022 nahradilo Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, tzv. Brusel IIa. Nařízení Brusel II ter má jako přímo použitelný předpis práva Evropské unie aplikační přednost před ustanoveními ZMPS, a to i v řízeních, které mají (v některém ohledu významný) vztah ke třetím (tzv. non-EU) státům. To platí pouze pro některé otázky, kterými se české orgány zabývají (např. mezinárodní příslušnost), zatímco pro jiné zůstává v platnosti dosavadní režim (režim uznání a výkonu soudních rozhodnutí a veřejných listin upravený v tomto nařízení se vztahuje pouze na rozhodnutí a listiny pocházející z členských států EU). Nařízení Brusel II ter stanovuje pouze pravidla, na jejichž základě se určí členský stát, jehož soudy jsou mezinárodně příslušné, ale neurčuje konkrétní soud, který je v tomto členském státě věcně a místně příslušný. Tato otázka je ponechána vnitrostátnímu procesnímu právu. V otázce určení rozhodného práva pro rozvod manželství v daném případě se bude vycházet z § 50 odst. 1 ZMPS, který odkazuje na § 49 odst. 1 ZMPS, který stanoví: Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.

4. S ohledem na skutečnost, že oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, je na základě shora cit. ustanovení v pravomoci zdejšího soudu jednat a ve věci rozhodnout podle českého právního řádu.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z oddacího listu manželů vyplývá, že účastníci uzavřeli manželství dne datum před matričním úřadem Cahul, Moldavská republika (zapsáno do matriky pod číslem hodnota dne datum, identifikační číslo oddacího listu Anonymizováno). Poslední společné bydliště účastníků se nacházelo na adrese adresa, kde nadále žije manžel s dcerami. Z manželství se narodily dvě dcery, a to nezletilá jméno FO, nar. datum a nezletilá jméno FO, nar. datum, jejichž poměry pro dobu před i po rozvodu manželství byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. spisová značka ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum. Oba účastníci prohlásili, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat obnovení manželského soužití, manželé spolu nežijí déle než 6 měsíců. Za příčinu rozvratu manželství manžel považuje drogovou závislost manželka. Manželka se k příčině rozvratu manželství v rámci svého účastnického výslechu nevyjádřila. Žádný z účastníků nemá zájem na obnovení manželského soužití a neví o žádných skutečnostech, které by bránily rozvodu manželství. Návrh na rozvod manželství je posuzován jako společný návrh účastníků na rozvod manželství.

7. Dle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s. ) podá-li návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným.

8. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

9. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Jelikož manželé doposud nemají uspořádány své majetkové vztahy a nedošlo k naplnění podmínek § 757 o. z. pro rozvod manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství, soud zkoumal, zda je naplněn rozvodový důvod dle § 756 o. z. - rozvrat manželství, tj. hluboký, trvalý a nenapravitelný rozkol manželů, o němž nelze předpokládat, že by bylo možné jej překonat a manželský vztah obnovit. V řízení bylo výpovědí samotných účastníků prokázáno, že manželské soužití účastníků je rozvráceno, oba shodně vylučují obnovení manželského soužití a žádný z nich nemá zájem na jeho trvání.

11. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že se návrh byl po připojení manželky posuzován jako společný návrh účastníků a oba účastníci navzájem žádné náklady řízení neúčtovali. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.), neboť bylo společnému návrhu na rozvod manželství vyhověno. Tento rozsudek je vykonatelný, jakmile nabyl právní moci. V právní moci je doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci výroku o rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, u něhož je manželství zapsáno, že přijímá opět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popř. první ze svých příjemní, užívat napříště jen dřívější příjmení (§ 759 zákona č. 89/2012 Sb., § 393 z. ř. s.). Oba účastníci v případě, že mají zapsán osobní stav v občanském průkazu, musí po právní moci rozsudku o rozvodu manželství předložit občanský průkaz a pravomocný rozsudek příslušnému orgánu k zápisu změny stavu nebo k vystavení nového občanského průkazu.