2 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Montagem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 2 616,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2 616,30 Kč s 9,75% úroky z prodlení ročně z této částky od 15. 6. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zapálení částky 2 616,30 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostředky komunikace na dálku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 1 700 Kč, který měl být splacen do 14. 6. 2019. Žalobkyně též požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 916,30 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1 700 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) do dne 14. 6. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované dne [datum] zaslány peněžní prostředky na bankovní účet [bankovní účet], který označila.

2. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti a datum platnosti tohoto průkazu. V článku II. 5. zmíněné smlouvy se dále uvádí:„ Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů. Jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2. ve znění:„ …podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód 42ey), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Obě účastnice se nevyjádřily k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů obsažených ve spise podle § 115a o. s. ř., ačkoli byly poučeny, že v takovém případě bude soud jejich souhlas předpokládat. 4. [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že majitelem účtu označeného ve smlouvě a při registraci jako účet klienta (žalované), není účtem žalované, ale jiné osoby. Žalovaná neučinila ani tzv. verifikační platbu ze svého účtu u peněžního ústavu na účet úvěrujícího. Chybí tedy jednoznačná autentizace žalované jako klienta úvěrujícího. Autentizace musí být provedena takovými prostředky, které byly pouze ve výhradní dispozici klienta, které je povinen uchovat v tajnosti. Tyto prostředky ([příjmení], heslo, kód, privátní klíč, token apod.) musí být předány klientovi souběžně s ověřením jeho totožnosti.

5. Soud proto usnesením z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby ve stanovené lhůtě doplnila žalobní tvrzení a označila k nim důkazy o tom, že smlouva o úvěru č. [číslo] uzavřela žalovaná, popř. že peněžní prostředky ve výši 1 700 Kč (jistina) byly skutečně poskytnuty žalované, nikoli jiné osobě. Ve výzvě uvedl, že podle čl. III. smluvních podmínek smlouvy o úvěru registrace klienta a žádosti o úvěr probíhala na internetové stránce úvěrujícího zadáním identifikačních údajů (e-mail, mobilní telefon, jméno a příjmení, rodné číslo a číslo občanského průkazu a číslo bankovního účtu). Tyto údaje však pouze identifikují osobu klienta (není jisto, že tyto údaje zadal klient), přičemž uvedené údaje lze zjistit z občanského průkazu klienta i bez jeho vědomí. Úvěrující nepřistoupil k autentizaci klienta. Autentizace znamená ověření identity nějakého subjektu, tedy zjištění, zda je daný subjekt tím, za který se vydává. Podle čl. III. 8 smlouvy byl pak klientovi zaslán bezpečností kód na klientem zadané číslo mobilního telefonu, který klient„ opíše do příslušného pole a tím dokončí tvorbu svého osobního profilu u úvěrujícího, když tímto taktéž zároveň a výslovně bere klient na vědomí tu skutečnost, že z důvodu jeho souhlasu se smluvními podmínkami úvěrujícího odeslal svou žádost o poskytnutí úvěru úvěrujícímu, která je na základě vnitřních předpisů úvěrujícího a vyhodnocení úvěruschopnosti klienta vyhodnocena a následně zpracována příslušnými verifikátory“. Tento způsob„ autentizace“ klienta ve skutečnosti není autentizací, že smlouvu podepsala elektronickými prostředky osoba, která byla jako klient označena. Číslo mobilního telefonu mohlo patřit komukoliv. Soud současně poučil žalobkyni, že pokud svá tvrzení nedoplní a neoznačí k nim důkazy, vystavuje se riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně uzavření úvěrové smlouvy mezi úvěrující a žalovanou, což může vést k jejímu neúspěchu ve věci.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o posouzení existence úvěrové smlouvy, k jejímuž sjednání mělo dojít za účinnosti uvedeného zákona, popř. posouzení vzniku bezdůvodného obohacení z plnění poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně bez právního důvodu za účinnosti uvedeného zákona. Rozhodující právní otázkou v této věci je posouzení toho, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto úvěrujícím a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, a pro případ, že nikoli, zda se žalovaná bez právního důvodu obohatila o přijaté peněžní prostředky. Úvěr upravuje § 2395 a následující o. z. Z těchto ustanovení nevyplývá, že by úvěrová smlouva musela být uzavřena písemně. Lze ji tedy uzavřít ústně, nebo konkludentně. Úvěrující však musí prokázat, že ke sjednání úvěrové smlouvy s úvěrovaným došlo, což však žalobkyně v této věci neučinila. Žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku bez fyzické přítomnosti stran, tedy registrací žalované na portálu právního předchůdce žalobkyně vyplněním identifikačních údajů vč. telefonního čísla a emailové adresy, podáním elektronické žádosti o poskytnutí úvěru a po jejím schválení zadáním kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené při registraci do aplikace úvěrujícího. Peněžní prostředky byly následně převedeny na účet u peněžního ústavu, aniž bylo prokázáno, že se jedná o účet vedený na jméno žalované. Naopak bylo prokázáno, že účet byl veden na jméno jiné osoby. Peněžní prostředky tak byly připsány na účet třetí osoby, přičemž pro posouzení případného bezdůvodného obohacení žalované je nerozhodné, zda konečným příjemcem těchto peněžních prostředků mohla být žalovaná. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů nevyplývá, že to byla právě žalovaná, kdo smlouvu o úvěru ústně, nebo konkludentně uzavřela.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nárazem mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podepisování elektronického dokumentu upravuje § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle něhož k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronicky dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem, než způsobem uvedeným v § 5 (toto ustanovení upravuje podepisování elektronických dokumentů ve vztahu k veřejnoprávní instituci – poznámka soudu). Z důvodové zprávy k § 7 tohoto zákona vyplývá, že v případě těchto právních jednání je možné použít všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS, tedy elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon tak rozšiřuje paritu s vlastnoručním podpisem i na tyto typy elektronických podpisů.

9. Náležitosti elektronického podpisu upravuje přímo použitelný předpis EU, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS). Toto nařízení v článku 3 definuje pojmy jím užívané, zejména elektronickou identifikaci, jíž se myslí postup používání osobních identifikačních údajů v elektronické podobě, které jedinečně identifikují určitou fyzickou či právnickou osobu nebo fyzickou osobu zastupující právnickou osobu, dále osobní identifikační údaje, jimiž se myslí soubor údajů umožňujících určit totožnost fyzické či právnické osoby nebo fyzické osoby zastupující právnickou osobu, dále pojem autentizace, jíž se myslí elektronický postup, který umožňuje potvrdit elektronickou identifikaci fyzické či právnické osoby nebo původ a integritu dat v elektronické podobě. Dále definuje pojem zaručený elektronický podpis, jímž se míní elektronický podpis, který splňuje požadavky čl. 26 eIDAS. Podle tohoto článku zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; d) je k datům, které jsou tímto podpisem podepsány, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

10. Z citací uvedených v ustanovení je zřejmé, že žádost úvěrované o poskytnutí úvěru, ani potvrzení„ uzavření“ úvěrové smlouvy zadáním kódu zaslaného na zadané telefonní číslo formou SMS nesplňují požadavky na kvalitu zaručeného elektronického podpisu, tedy úvěrová smlouva nebyla elektronicky podepsána. Elektronický podpis s určitou kvalitou lze chápat jako alternativu k vlastnoručnímu podpisu. Pokud„ elektronický podpis“ tuto kvalitu nemá, nelze jej považovat za„ podpis“ osoby, která měla právně jednat. Žalovaná nedisponovala daty pro vytváření elektronických podpisů, která může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou. Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o její číslo, nebo k němu měla výhradní přístup, taková data nepředstavuje. Zadané telefonní číslo mohlo patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalované. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že byla uzavřena úvěrová smlouva, ani neprokázala, že příjemcem peněžních prostředků byla žalovaná, pak dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, pročež ji zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodnění ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by žalovaná měla právo na plnou náhradu nákladů řízení, nebýt toho, že jí žádné náklady nevznikly.