2 C 192/2020

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Montaga a přísedících Marie Diorkové a Mgr. Marie Novákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], doručená žalobkyni dne [datum], je neplatná.

II. Žalovaná zaplatí žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka].

III. Žalovaná zaplatí České republice – Okresnímu soudu v Českém Krumlově soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalované u žalobkyně učiněnou dopisem žalované ze dne [datum], která byla doručena žalobkyni dne [datum]. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl uzavřen dne [datum] a druh práce žalobkyně byla pozice obchodního referenta. Důvodem výpovědi je opakované porušení pracovních povinností, konkrétně opakované nepředkládání výkazu o pracovní činnosti, požadovaného písemnou formou e-mailových zpráv, kdy žalovaná ve výpovědi odkázala na ustanovení § 52 písmeno f) zákoníku práce. Žalobkyně se však nedopustila žádných závažných porušení povinností vyplývajících z právního předpisu, vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, ani se nedopustila žádného soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, ani nebyla v souvislosti s případným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněna na možnost výpovědi v posledních šesti měsících. Žalobkyně dne [datum] písemně oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť výpověď z pracovního poměru je platná a odůvodněná. Učinila však nesporným datum uzavření pracovní smlouvy, druh práce, datum výpovědi i jejího doručení žalobkyni, jakož i to, že žalobkyně písemně sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání. Uvedla však, že pracovní výsledky žalobkyně byly dlouhodobě neuspokojivé, že nebyla schopna plnit základní povinnosti, vyplývající z jejího pracovního poměru, což bylo zřejmě důsledkem toho, že nesplňovala požadavky pro řádný výkon práce. Žalobkyně nepředkládala řádně výkazy o pracovní činnosti, nevedla evidenci zakázek a realizovaných schůzek, nevedla evidenci úkonů zaměstnance ani nepředkládala měsíční plán, nevyhotovovala reporty o pracovní činnosti. Žalovaná ji opakovaně upozorňovala na nedostatky v práci na pracovních poradách a vyzývala ji k nápravě. Žalovaná rovněž nabyla pochybnost o tom, zda žalobkyně je schopna evidenci vést, řádně používat prostředky elektronické komunikace a další systémy žalované. Navíc od 15. 7. 2019 do 24. 7. 2020 byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, takže pro žalovanou reálně pracovala pouze několik měsíců. Žalobkyně tak bez zavinění zaměstnavatele nesplnila požadavky pro výkon sjednané práce, v čemž žalovaná spatřovala též porušení pracovních povinností, a proto jí dala výpověď podle § 52 písmeno f) zákoníku práce. Dále uvedla, že žalobkyně po doručení výpovědi z pracovního poměru přestala konat práci, nepřišla do zaměstnání, a to bez jakékoliv omluvy či vysvětlení. Žalovaná ji dokonce k výkonu práce vyzývala, neboť pracovní poměr končí až uplynutím výpovědní doby. Žalovaná proto dne [datum] okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem, kdy od 24. 7. 2020 do 18. 9. 2020 se bez omluvy nedostavila do práce.

3. K výzvě předsedy senátu k doplnění tvrzení a označení důkazů, zda, kdy a jakým způsobem žalovaná vyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě s poučením, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů to může mít negativní dopad na prokázání splnění hmotněprávní podmínky výpovědi pro neuspokojivé pracovní výsledky, žalovaná uvedla, že žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě vyzývala osobně, na pracovních poradách a formou elektronické komunikace, která byla běžně používána a dohodnuta. Měla rovněž zprávy od nespokojených zákazníků, že žalobkyně nepracuje řádně. Výslovně však uvedla, že nedisponuje formální písemnou výzvou, doručenou žalobkyní v posledních 12 měsících před podáním výpovědi, jíž by žalobkyni vyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě. Tuto skutečnost pak žalovaná zopakovala při jednání soudu.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z pracovní smlouvy ze dne [datum] a výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně byla od [datum] zaměstnána u žalované na dobu neurčitou a vykonávala druh práce obchodní referent s místem výkonu práce na adrese pobočky žalované [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná doručila dne [datum] žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písmeno f) zákoníku práce odůvodněnou opakovaným porušením pracovních povinností, konkrétně opakovaným nepředkládáním výkazů o pracovní činnosti, požadovaného písemnou formou e-mailovaných zpráv. Ve výpovědi je uvedeno, že pracovní poměr skončí okamžitou platností od podpisu výpovědi.

5. Na podkladě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr, že žalovaná dala dne [datum] žalobkyni výpověď z pracovního poměru uzavřeného dne [datum] podle § 52 písmeno f) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce tím, že má neuspokojivé pracovní výsledky, avšak v době 11 měsíců před doručením výpovědi písemně nevyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené době.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona číslo 260/2006 Sb. zákoník práce.

7. Podle § 50 odst. 1, 2 a 4 zákoníku práce (1) výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. (2) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. (4) Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

8. Podle § 51 zákoníku práce (1) byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. (2) Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

9. Podle § 52 písmeno f) zákoníku práce nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

10. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. Žalovaná ve výpovědi odkázala na § 52 písmeno f) zákoníku práce a za důvod výpovědi uvedla opakované porušení pracovních povinností, konkrétně opakované nepředkládání výkazů o pracovních činnostech. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce musí být důvod ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jen nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a nemůže být dodatečně měněn. Již z toho je zřejmé, že důvod výpovědi lze podřadit jedině pod ustanovení § 52 písmeno f) zákoníku práce, neboť v ní není uvedeno, že by se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (§ 52 písm. g) zák. práce), a ani to, že by zaměstnanec nesplňoval předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon stanovené práce. S ohledem na odkaz na § 52 písmeno f) a výtku, že nedocházelo k opakovanému předkládání výkazu o pracovní činnosti, se jedná o důvod spočívající v nesplňování požadavků na řádný výkon práce, a to konkrétně o neuspokojivé pracovní výsledky žalované. Podle výslovného ustanovení zákona je však podmínkou výpovědi pro neuspokojivé pracovní výsledky doručení písemné výzvy zaměstnavatele zaměstnanci k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnance v přiměřené době, která musí být doručena v době posledních 12 měsíců před doručením výpovědi z pracovního poměru. Jinými slovy zaměstnavatel musí nejprve písemně vyzvat zaměstnance odstranění konkrétních neuspokojivých výsledků a teprve po marném uplynutí přiměřené doby k odstranění nedostatků může přistoupit k výpovědi z pracovního poměru, přičemž mezi výzvou a výpovědí nesmí uplynout doba delší dvanácti měsíců. K tomu však nedošlo, neboť žalovaná zákonem požadovanou výzvu v posledních dvanácti měsících žalobkyni nedoručila. Žalobkyně byla od 15. 7. 2019 do 24. 7. 2020 (pátek) v dočasné pracovní neschopnosti a již dne [datum] obdržela výpověď datovanou [datum] (středa), z čehož je jasné, že i kdyby v době dočasné pracovní neschopnosti obdržela výzvu žalobkyně k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, nemohla po ukončení dočasné pracovní neschopnosti uplynout přiměřená doba k odstranění nedostatků v práci. Žalobkyně mohla být reálně v práci jen 27. a 28. 7., což je zjevně krátká doba k odstranění vytýkaných nedostatků. Pokud byla před začátkem dočasné pracovní neschopnosti vyzvána k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, pak nemohla být podmínka výzvy zaměstnavatele nejpozději 12 měsíců před dáním výpovědi. Žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru byla podána včas v propadné lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Soud shledal výpověď žalované z pracovního poměru žalobkyně neplatnou z důvodu nesplnění podmínek podle § 52 písm. f) část věty za středníkem zákoníku práce, pročež žalobě vyhověl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva. Přiznaná částka ve výši [částka] se skládá z odměny za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu) po [částka] (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), z hotových výdajů ve výši [částka] bez DPH za zapůjčení osobního vozidla [registrační značka] od [právnická osoba] [právnická osoba], k cestě k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět (doloženo fakturou č. FVA [číslo] z [datum]), z náhrady za promeškaný čas cestou k jednání za 9 započatých půlhodin po [částka] (§ 14 adv. tarifu), jakož i z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad hotových výdajů odvést, ve výši [částka]. Soud přiznal odměnu za právní zastoupení jen za tři úkony právní služby, když žalobkyně nedoložila, že by její zástupce učinil více úkonů dle § 11 advokátní tarifu. Součástí hotových výdajů advokáta za zapůjčení vozidla je cena bez DPH, neboť advokát je plátcem této daně a cena bez DPH tak představuje skutečný náklad advokáta.

13. Konečně soud podle § 2 odst. 3 zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] podle § 4 bod 1 písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků, soud jejímu návrhu vyhověl, má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, přičemž žalovaná není od poplatku osvobozena.

14. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.