2 C 192/2020

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Montaga a přísedících Marie Diorkové a Mgr. Marie Novákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum, doručená žalobkyni dne datum, je neplatná.

II. Žalovaná zaplatí žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částka.

III. Žalovaná zaplatí České republice – Okresnímu soudu v Českém Krumlově soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalované u žalobkyně učiněnou dopisem žalované ze dne datum, která byla doručena žalobkyni dne datum. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl uzavřen dne datum a druh práce žalobkyně byla pozice obchodního referenta. Důvodem výpovědi je opakované porušení pracovních povinností, konkrétně opakované nepředkládání výkazu o pracovní činnosti, požadovaného písemnou formou e-mailových zpráv, kdy žalovaná ve výpovědi odkázala na ustanovení § 52 písmeno f) zákoníku práce. Žalobkyně se však nedopustila žádných závažných porušení povinností vyplývajících z právního předpisu, vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, ani se nedopustila žádného soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, ani nebyla v souvislosti s případným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněna na možnost výpovědi v posledních šesti měsících. Žalobkyně dne datum písemně oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť výpověď z pracovního poměru je platná a odůvodněná. Učinila však nesporným datum uzavření pracovní smlouvy, druh práce, datum výpovědi i jejího doručení žalobkyni, jakož i to, že žalobkyně písemně sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání. Uvedla však, že pracovní výsledky žalobkyně byly dlouhodobě neuspokojivé, že nebyla schopna plnit základní povinnosti, vyplývající z jejího pracovního poměru, což bylo zřejmě důsledkem toho, že nesplňovala požadavky pro řádný výkon práce. Žalobkyně nepředkládala řádně výkazy o pracovní činnosti, nevedla evidenci zakázek a realizovaných schůzek, nevedla evidenci úkonů zaměstnance ani nepředkládala měsíční plán, nevyhotovovala reporty o pracovní činnosti. Žalovaná ji opakovaně upozorňovala na nedostatky v práci na pracovních poradách a vyzývala ji k nápravě. Žalovaná rovněž nabyla pochybnost o tom, zda žalobkyně je schopna evidenci vést, řádně používat prostředky elektronické komunikace a další systémy žalované. Navíc od 15. 7. 2019 do 24. 7. 2020 byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, takže pro žalovanou reálně pracovala pouze několik měsíců. Žalobkyně tak bez zavinění zaměstnavatele nesplnila požadavky pro výkon sjednané práce, v čemž žalovaná spatřovala též porušení pracovních povinností, a proto jí dala výpověď podle § 52 písmeno f) zákoníku práce. Dále uvedla, že žalobkyně po doručení výpovědi z pracovního poměru přestala konat práci, nepřišla do zaměstnání, a to bez jakékoliv omluvy či vysvětlení. Žalovaná ji dokonce k výkonu práce vyzývala, neboť pracovní poměr končí až uplynutím výpovědní doby. Žalovaná proto dne datum okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem, kdy od 24. 7. 2020 do 18. 9. 2020 se bez omluvy nedostavila do práce.

3. K výzvě předsedy senátu k doplnění tvrzení a označení důkazů, zda, kdy a jakým způsobem žalovaná vyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě s poučením, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů to může mít negativní dopad na prokázání splnění hmotněprávní podmínky výpovědi pro neuspokojivé pracovní výsledky, žalovaná uvedla, že žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě vyzývala osobně, na pracovních poradách a formou elektronické komunikace, která byla běžně používána a dohodnuta. Měla rovněž zprávy od nespokojených zákazníků, že žalobkyně nepracuje řádně. Výslovně však uvedla, že nedisponuje formální písemnou výzvou, doručenou žalobkyní v posledních 12 měsících před podáním výpovědi, jíž by žalobkyni vyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené lhůtě. Tuto skutečnost pak žalovaná zopakovala při jednání soudu.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z pracovní smlouvy ze dne datum a výpovědi z pracovního poměru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla od datum zaměstnána u žalované na dobu neurčitou a vykonávala druh práce obchodní referent s místem výkonu práce na adrese pobočky žalované ulice a číslo, obec. Žalovaná doručila dne datum žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písmeno f) zákoníku práce odůvodněnou opakovaným porušením pracovních povinností, konkrétně opakovaným nepředkládáním výkazů o pracovní činnosti, požadovaného písemnou formou e-mailovaných zpráv. Ve výpovědi je uvedeno, že pracovní poměr skončí okamžitou platností od podpisu výpovědi.

5. Na podkladě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr, že žalovaná dala dne datum žalobkyni výpověď z pracovního poměru uzavřeného dne datum podle § 52 písmeno f) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce tím, že má neuspokojivé pracovní výsledky, avšak v době 11 měsíců před doručením výpovědi písemně nevyzvala žalobkyni k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v přiměřené době.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona číslo 260/2006 Sb. zákoník práce.

7. Podle § 50 odst. 1, 2 a 4 zákoníku práce (1) výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. (2) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. (4) Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

8. Podle § 51 zákoníku práce (1) byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. (2) Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

9. Podle § 52 písmeno f) zákoníku práce nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

10. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. Žalovaná ve výpovědi odkázala na § 52 písmeno f) zákoníku práce a za důvod výpovědi uvedla opakované porušení pracovních povinností, konkrétně opakované nepředkládání výkazů o pracovních činnostech. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce musí být důvod ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jen nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a nemůže být dodatečně měněn. Již z toho je zřejmé, že důvod výpovědi lze podřadit jedině pod ustanovení § 52 písmeno f) zákoníku práce, neboť v ní není uvedeno, že by se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (§ 52 písm. g) zák. práce), a ani to, že by zaměstnanec nesplňoval předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon stanovené práce. S ohledem na odkaz na § 52 písmeno f) a výtku, že nedocházelo k opakovanému předkládání výkazu o pracovní činnosti, se jedná o důvod spočívající v nesplňování požadavků na řádný výkon práce, a to konkrétně o neuspokojivé pracovní výsledky žalované. Podle výslovného ustanovení zákona je však podmínkou výpovědi pro neuspokojivé pracovní výsledky doručení písemné výzvy zaměstnavatele zaměstnanci k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnance v přiměřené době, která musí být doručena v době posledních 12 měsíců před doručením výpovědi z pracovního poměru. Jinými slovy zaměstnavatel musí nejprve písemně vyzvat zaměstnance odstranění konkrétních neuspokojivých výsledků a teprve po marném uplynutí přiměřené doby k odstranění nedostatků může přistoupit k výpovědi z pracovního poměru, přičemž mezi výzvou a výpovědí nesmí uplynout doba delší dvanácti měsíců. K tomu však nedošlo, neboť žalovaná zákonem požadovanou výzvu v posledních dvanácti měsících žalobkyni nedoručila. Žalobkyně byla od 15. 7. 2019 do 24. 7. 2020 (pátek) v dočasné pracovní neschopnosti a již dne datum obdržela výpověď datovanou datum (středa), z čehož je jasné, že i kdyby v době dočasné pracovní neschopnosti obdržela výzvu žalobkyně k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, nemohla po ukončení dočasné pracovní neschopnosti uplynout přiměřená doba k odstranění nedostatků v práci. Žalobkyně mohla být reálně v práci jen 27. a 28. 7., což je zjevně krátká doba k odstranění vytýkaných nedostatků. Pokud byla před začátkem dočasné pracovní neschopnosti vyzvána k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, pak nemohla být podmínka výzvy zaměstnavatele nejpozději 12 měsíců před dáním výpovědi. Žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru byla podána včas v propadné lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Soud shledal výpověď žalované z pracovního poměru žalobkyně neplatnou z důvodu nesplnění podmínek podle § 52 písm. f) část věty za středníkem zákoníku práce, pročež žalobě vyhověl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva. Přiznaná částka ve výši částka se skládá z odměny za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu) po částka (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po částka (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), z hotových výdajů ve výši částka bez DPH za zapůjčení osobního vozidla registrační značka od právnická osoba právnická osoba, k cestě k soudnímu jednání z obec do obec a zpět (doloženo fakturou č. FVA číslo z datum), z náhrady za promeškaný čas cestou k jednání za 9 započatých půlhodin po částka (§ 14 adv. tarifu), jakož i z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad hotových výdajů odvést, ve výši částka. Soud přiznal odměnu za právní zastoupení jen za tři úkony právní služby, když žalobkyně nedoložila, že by její zástupce učinil více úkonů dle § 11 advokátní tarifu. Součástí hotových výdajů advokáta za zapůjčení vozidla je cena bez DPH, neboť advokát je plátcem této daně a cena bez DPH tak představuje skutečný náklad advokáta.

13. Konečně soud podle § 2 odst. 3 zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši částka podle § 4 bod 1 písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků, soud jejímu návrhu vyhověl, má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, přičemž žalovaná není od poplatku osvobozena.

14. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi. Odvolání se podává u Okresního soudu v Českém Krumlově.