2 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Montagem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky [částka] s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka], kapitalizovanými úroky ve výši [částka], 8,05% úroky z prodlení ročně z částky [částka] od 20. 6. 2017 do zaplacení, 19,98% úroky ročně z částky [částka] od 20. 6. 2017 do zaplacení, a dále co do zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], 8,05% úroků z prodlení ročně z částky [částka] od 23. 9. 2016 do 25. 7. 2018, 8,05% úroků z prodlení ročně z částky [částka] od 26. 7. 2018 do zaplacení a 19,98% úroků ročně z částky [částka] od 23. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s 19,98% úroky ročně a úroky z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení za dobu od 7. 5. 2014 do 19. 6. 2017 ve výši [částka] a kapitalizovanými úroky za dobu od 27. 8. 2014 do 19. 6. 2017 ve výši [částka], jakož i souhrnné částky [částka], to vše z titulu nevrácené půjčky poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Provident“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] (dále jen„ smlouva první“). Žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, přičemž se zavázal vrátit zapůjčiteli jistinu půjčky spolu s úrokem ve výši [částka] s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za zpracování půjčky ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s poslední splátkou splatnou do [datum]. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil [částka] a poté dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žadatele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na rodinné, majetkové a pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány doklady vyžádanými od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Ve smlouvě o půjčce nad podpisem žalovaného je uvedeno, že ten potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci a že těmto vysvětlením rozumí. Žalovaný potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvu s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku. Neprokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele nezpůsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, neboť byla uzavřena před [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 43/2013 Sb. novelizující zákon o spotřebitelském úvěru. Teprve tato novela stanovila sankci absolutní neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu. Podle přechodného ustanovení zákona č. 43/2013 Sb. se právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených před nabytím účinnosti tohoto zákona řídí zákonem [číslo] ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Žalobkyně se dále domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s 19,98% úroky ročně a úroky z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení za dobu od 17. 8. 2014 do 22. 9. 2016 ve výši [částka] a kapitalizovanými úroky za dobu od 27. 8. 2014 do 22. 9. 2016 ve výši [částka], jakož i souhrnné částky [částka], to vše z titulu nevrácené půjčky poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] (dále jen„ Provident“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] (dále jen„ smlouva druhá“). Žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, přičemž se zavázal vrátit zapůjčiteli jistinu zápůjčky spolu s úrokem ve výši [částka] s úrokovou sazbou 19,98% ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s poslední splátkou splatnou do [datum]. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil [částka]. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žadatele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žadatele, jenž byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jím poskytnuté informace byly ověřovány oproti dokladům od něho vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a předložené doklady byly ověřeny.

3. Žalovaný se k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů obsažených ve spise, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně se k obdobné výzvě soudu rovněž nevyjádřila. Této výzvě předcházela výzva, aby předložila obě zákaznické karty údajně sepsané s žalovaným před poskytnutím půjček, jež dle žalobních tvrzení mají být důkazem o odborném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce zákaznické karty nedohledal. Soud proto žalobkyni vyzval usnesením, aby podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve stanovené lhůtě označila důkaz o tom, že její právní předchůdce před uzavřením smluv o půjčkách s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného půjčky splácet, přičemž ji současně poučil, že sice důkaz označila, ale současně vyloučila možnost jeho předložení, a dále ji poučil o následcích nesplnění důkazní povinnosti v podobě možného částečného či úplného neúspěchu ve věci. Žalobkyně však na výzvu nereagovala. Soud proto neshledal za této situace hospodárným, aby ve věci provedl jednání, když žalobkyně žádný důkaz, jenž by mohl být i proveden, neoznačila.

4. Soud ze smlouvy první a ze smlouvy druhé zjistil, že právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v hotovosti částku [částka] dne [datum] a částku [částka] dne [datum].

5. Z výzvy k plnění se zákonným skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě z [datum] a z podacího lístku č. [anonymizováno] z [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvách o půjčce ([ulice a číslo], [obec]) výzvu k plnění žalovaných pohledávek [číslo] ve lhůtě do [datum].

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy [číslo] k této smlouvě (str. 48) obsahující seznam postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky mající podklad v poskytnutí peněžních prostředků žalovanému byly postoupeny žalobkyni.

7. Soud na podkladě provedeného prokazování učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v hotovosti částky [částka] a [částka], přičemž žalovaný první poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátil již přede dnem postoupení pohledávky žalobkyni a z druhé poskytnuté částky vrátil [částka], tedy dosud nevrátil [částka]. K vrácení poskytnutých částek byl vyzván ve lhůtě do [datum], tedy od následujícího dne je v prodlení.

8. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o plnění poskytnuté za účinnosti tohoto zákona, a dále též podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dílem ve znění účinném do 24. 2. 2013, dílem ve znění zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25. 2. 2013.

9. Podle § 39 obč. zák. je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům, neplatný.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně jejího tvrzení, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o půjčce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku, která je podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem, když se mělo jednat o půjčku poskytovanou spotřebiteli věřitelem. K posouzení úvěruschopnosti je třeba disponovat dostatečnými informacemi získanými i od spotřebitele, popřípadě nahlédnutím do příslušných dlužnických databází. Žalobkyně sice důkaz k takovému zkoumání označila, ale současně sdělila, že jej není možné provést. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru při tom nelze nahrazovat bez dalšího tím, že spotřebitel následně po určitou dobu dluh splácí. Takto mu bylo sice i u první půjčky žalovaného, který po dobu přibližně šesti měsíců splácel„ půjčku“, přičemž následně požádal o poskytnutí další půjčky. Z této přitom splatil již jen přibližně čtvrtinu. Před poskytnutím druhé půjčky rovněž nebylo s odbornou péčí zkoumáno, zda ji bude schopen splácet.

13. Žalobkyně namítla, že teprve novela zákona o spotřebitelském úvěru účinná od [datum] (zákon č. 43/2013 Sb.) v § 9 odst. 1 stanovila„ sankci“ v podobě absolutní neplatnosti smlouvy za poskytnutí úvěru, aniž by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí bylo zřejmé, že bude schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že i v režimu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném před novelou č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Právní názor vyjádřený v tomto rozsudku nebyl v následné judikatuře rozporován, ale na tento rozsudek bylo odkazováno i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR (sp. zn. II. ÚS 3000/19). Nejedná se přitom o tzv. pravou zpětnou retroaktivitu, neboť neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru Nejvyšší soud ČR dovodil i podle znění zákona o spotřebitelském úvěru před nabytím účinnosti uvedené novely, jelikož smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená bez toho, aby věřitel s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žadatele, svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je přitom nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními důsledky souvisejícími s předlužením spotřebitele a jeho pádem do veřejné sociální sítě, popř. s narušením rodinných a sociálních vztahů atd. (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Dovodil-li Nejvyšší soud ČR neplatnost smlouvy i v případě, že sice věřitel zkoumal úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr, ale neučinil tak s odbornou péčí, pak za použití logického argumentu a minori ad maius lze tím spíše dovodit neplatnost smlouvy, nebyla-li úvěruschopnost zkoumána vůbec.

14. Obě smlouvy o půjčkách, kteréžto mají povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru, tak jsou podle § 39 obč. zák. za použití § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, tedy soud k jejich neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti (srovnej ustanovení § 40a obč. zák. upravující tzv. relativní neplatnost pouze v taxativně vyjmenovaných případech, které se zjištěného důvodu neplatnosti netýkají). Za této situace je třeba na plnění poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně pohlížet jako na plnění učiněné bez právního důvodu (plnění z neplatného právního úkonu dle § 451 odst. 2 obč. zák.). Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil na úkor jejího právního předchůdce. Žalovaný dne [datum] přijal částku [částka], kterou však již vrátil, když podle tvrzení žalobkyně do uzavření smlouvy o postoupení pohledávky zaplatil [částka]. Právní předchůdce žalobkyně sice jeho plnění započítal též na poplatky a příslušenství pohledávky na vrácení půjčky, avšak s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce nikdy nevzniklo právo na zaplacení příslušenství a poplatků podle smlouvy, takže nelze plnění žalovaného na neexistující nároky započíst. Soud proto shledal žalobu o zaplacení částky [částka] s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka], kapitalizovanými úroky ve výši [částka], úroky z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 19,98% úroky z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení nedůvodnou. Žalovaný dále od právního předchůdce žalobkyně přijal dne [datum] částku [částka], kterou podle tvrzení žalobkyně vrátil pouze v rozsahu [částka], pročež je v prodlení s vrácením částky [částka]. Rovněž i v tomto případě platí, že započítávání plnění žalovaného na poplatky za poskytnutí úvěru, popřípadě příslušenství pohledávky sjednané v neplatné smlouvě, není možné. Soud tak shledal žalobu důvodnou pouze co do zaplacení částky [částka] z titulu vrácení bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení. Soud při určení okamžiku prodlení vycházel ze skutečnosti, že v případě vydání bezdůvodného obohacení není doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, ani určena v rozhodnutí, a proto je dlužník podle § 563 obč. zák. povinen splnit dluh prvního dne po té, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne na jedinou jí známou adresu žalovaného, kterou označil ve smlouvách o půjčce, přičemž podle domněnky doby dojití stanovené v § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po dni odeslání, tedy dne [datum]. Ve výzvě k plnění přitom byla stanovena lhůta k plnění do [datum], a proto je povinný od následujícího dne v prodlení. Soud tak žalobu pro nedůvodnost zamítl co do zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků z prodlení z částky [částka] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i 19,98% úroků ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl žalovaný jako převážně úspěšný účastník právo na poměrnou náhradu nákladů účelně vynaložených na bránění práva nebýt toho, že mu žádné náklady nevznikly.