2 C 255/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Hubertem Maxou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 43 612,31 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 841,31 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 42 094,31 Kč od 1. 2. 2013 do 17. 2. 2013, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 323,31 Kč od 18. 2. 2013 do zaplacení a úrok ve výši 13,53 % ročně z částky 42 094,31 Kč od 1. 2. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 771 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 36 771 Kč od 18. 2. 2013 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 25. dne kalendářního měsíce, za který je placeno, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 43 612,31 Kč s příslušenstvím. Činí tak s odůvodněním, že dne 9. 5. 2012 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poukázala na jeho účet částku ve výši 65 000 Kč, která měla být uhrazena formou 48 měsíčních splátek po 4 104 Kč. Žalovaný ovšem úvěr řádně nesplácel, což vedlo k zesplatnění zbývající dlužné částky. Po přepočtu obchodního úroku dle časových řad ARAD, kterážto sazba činí 13,53 % ročně, a zápočtu žalovaným uhrazených splátek zbývá na jistině k úhradě částka ve výši 42 094,31 Kč, vedle toho má žalobkyně právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, v celkové výši 1 518 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 24. 11. 2023. Připomíná, že pro plnění z úvěrové smlouvy vedla proti němu žalobkyně jakožto oprávněná exekuci u soudního exekutora , tituly před jménem, , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , a to na podkladě rozhodčího nálezu , tituly před jménem, , jméno FO, č. j. , Anonymizováno, 11-, Anonymizováno, /2013-13. Zmíněnou exekuci exekuční soud zastavil usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , pro absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru. Požadavek na zaplacení úroku ve výši 13,53 % ročně je tudíž neopodstatněný, přičemž totéž platí o smluvní pokutě ve výši 1 518 Kč. Na dlužnou jistinu ve výši 65 000 Kč uhradil žalovaný v souhrnu 28 229 Kč, pročež dlužen by měl být toliko 36 771 Kč.Žalovaný namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, když vyzdvihává především výši poplatku za poskytnutí úvěru v částce 131 992 Kč a zajištění plnění ze smlouvy sérií vícero smluvních pokut. Úroková sazba ve výši 99,25 % p. a. se zjevně příčí dobrým mravům, v kombinaci s uplatněnými smluvními pokutami pak vede ke zjevné nespravedlnosti, jak na tuto skutečnost poukázal exekuční soud v zastavovacím usnesení, kde vzpomněl, že ke dni 21. 8. 2023 bylo na žalovaném jakožto povinném pro žalobkyni jakožto oprávněnou vymáháno celkem 1 384 195,44 Kč. Nelze pak přehlížet, že žalobkyně v procesu sjednávání úvěrové smlouvy neprověřila náležitě úvěruschopnost žalovaného jakožto úvěrovaného, postupovala přitom účelově a manipulativně. Žalobkyni totiž nezáleželo na tom, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Žalovaný podotýká, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. Jde o neplatnost postihující úvěrovou smlouvu jako celek, nelze tedy uvažovat o neplatnosti částečné a s tím související moderaci nemravných úroků. Takový přístup se příčí judikatuře Soudního dvora EU týkající se problematiky zneužívajících klauzulí ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS. Ačkoliv žalobkyně jako profesionál v oblasti spotřebitelských úvěrů musela vědět o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, přesto se jala požadovat v rozhodčí žalobě částku ve výši 212 471 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 13. 3. 2013 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně z částky 168 863 Kč od 19. 2. 2013 do zaplacení. Tento nemravný nárok rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, přiznala rozhodčím nálezem, v navazující takřka 10 let vedené exekuci dluh jen na smluvní pokutě narostl o téměř 900 000 Kč.Žalovaný v souvislosti s otázkou stavění běhu promlčecí lhůty vzpomíná ekonomickou závislost rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , potažmo rozhodců dalších. Ti od žalobkyně nikdy neobdrželi v tisících jimi vedených rozhodčích řízeních rozhodčí poplatek a fakticky jí tedy poskytnuli dary v řádech miliónů Kč. Rozhodčí poplatky byly dle zjištěných informací hrazeny , právnická osoba, Nikoliv nestranný přístup , tituly před jménem, , jméno FO, nutno dále spatřovat v jejím postupu v rozhodčím řízení, kdy se dle svých vlastních slov zabývala mravností uplatněných nároků toliko k obraně žalovaného. V takovém případě se pak obrátila na žalobkyni, aby vznesené nároky zvážila. Ve své podstatě tak chránila žalobkyni před případným neúspěchem a s tím souvisejícím břemenem nákladových povinností. Rozhodkyně , jméno FO, postupovala při vydání rozhodčího nálezu formalisticky a strojově. Při vědomí počtu jí pro žalobkyni rozhodnutých věcí vystupovala takříkajíc jako „stroj na podpisy“. Nebylo totiž v jejích silách se každým jednotlivým případem odpovědně zabývat. , tituly před jménem, , jméno FO, tedy vystupovala jako součást obchodního modelu žalobkyně. Ten byl zkonstruován proto, aby úvěrové smlouvy nebyly podrobeny soudnímu přezkumu.Shora popsané jednání žalobkyně završené protiprávně vedenou exekucí lze kvalifikovat jako zneužití práva ve smyslu nálezu II. ÚS 996/18, což vylučuje, aby došlo ke stavění promlčecí lhůty v průběhu rozhodčího, respektive exekučního řízení. Z toho plyne, že práva uplatněná žalobkyní v tomto řízení jsou dle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčena. Žalobkyně měla možnost uplatnit v rámci promlčecí lhůty své nároky z úvěrové smlouvy u obecného soudu a dosíci exekučního titulu, namísto toho ale zvolila cestu rozhodčího řízení, kde docílila přiznání nemravného plnění. V minulosti vedená exekuce byla pro žalovaného a členy jeho domácnosti velmi stresující, je-li tedy žalobkyní opětovně týž nárok vznesen u soudu, jde o postup bezohledný.Žalovaný upozorňuje na nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. , spisová značka, , kde navíc jako účastník vystupovala sama žalobkyně, v němž bylo zkonstatováno, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy pro její netransparentnost, a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu, pak ten stále má účinky pravomocného rozhodnutí. V předmětné věci exekuční soud zastavil exekuci pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, pročež dosud nezrušený rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené.

3. Na vyjádření žalovaného zareagovala žalobkyně replikou ze dne 5. 12. 2023. Opětovně připomíná, že na podkladě rozhodčího nálezu , tituly před jménem, , jméno FO, byla vedena exekuce, kterou usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , zastavil exekuční soud pro nezpůsobilost exekučního titulu. Zdůrazňuje, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávních závazků z úvěrové smlouvy. Žalovaný obdržel od žalobkyně 65 000 Kč, do dnešního dne však uhradil toliko 22 229 Kč. Žalobkyně namítá, že podkladový rozhodčí nález nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené. V této souvislosti uvádí, že v předmětné věci jde o zachování účinků podané žaloby. Tento procesněprávní institut se týká věřitelů, kteří se následkem změněné judikatury ocitnou znovu na počátku procesu vymáhání své pohledávky. Tito věřitelé uzavřeli s dlužníkem úvěrovou a rozhodčí smlouvu onehdy aprobovanou, přiznané nároky následně uplatnili v exekučním řízení. Šlo o aktivní a pečlivý přístup. Upozorňuje, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se Nejvyšší soud zabýval plněním z bezdůvodného obohacení jakožto mimosmluvního závazku, nikoliv ze smlouvy. Postup dle uvedeného judikátu by zcela negoval procesněprávní institut zachování účinků podané žaloby a vedl by ke znemožnění jakéhokoliv dalšího vymáhání pohledávek věřitelů, kteří se o svá práva aktivně a pečlivě brali. Jelikož pak žalobkyně podala žalobu bez zbytečného odkladu od zastavení exekuce, zamezila tomu, aby bylo její právo promlčeno, jak postuluje relevantní judikatura. Kdyby snad soud námitce promlčení přisvědčil, přiznal by ochranu právu vykonanému v rozporu s dobrými mravy. Zde poukazuje žalobkyně na řadu judikátů a dovozuje, že marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila. Uznání námitky promlčení jako důvodné by znamenalo ve vztahu k žalobkyni nepřiměřeně tvrdý postih.Žalobkyně zdůrazňuje, že úvěruschopnost posoudila zcela v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb. Od žalovaného získala relevantní údaje stran jeho příjmů a výdajů, obstarala si výstup z registru SOLUS, nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila platnost občanského průkazu žalovaného a návazně se rozhodla úvěr poskytnout. Nebylo v jejích silách zcela ověřit veškeré informace sdělené žalovaným, o nichž tento navíc prohlásil, že jsou pravdivé. Pokud byly žalovaným určité informace zkresleny či zatajeny, jde o jednání nepoctivé, které nemůže požívat právní ochrany.Žalobkyně dovozuje, že úvěrová smlouva včetně ujednání o úroku vystupuje jako platné právní jednání. Samo o sobě ujednání zakládající právo na nepřiměřeně vysoký úrok může být přitom dle judikatury předmětem modifikace, což odpovídá dikci § 577 o. z. či § 1802 o. z. Poukazuje dále na prioritu výkladu, který zakládá platnost právního jednání, před výkladem zakládajícím jeho neplatnost. Ostatně možnost modifikovat nepřiměřené protiplnění při zachování platnosti právního jednání představuje základ pro řešení tzv. neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z.Dosavadní průběh řízení4. Sluší se nejprve připomenout, že procesní soud usnesením ze dne 5. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci překážky věci pravomocně rozsouzené. K odvolání žalobkyně ovšem odvolací soud posledně uvedené usnesením změnil tak, že řízení se nezastavuje. Po vrácení spisového materiálu procesní soud tudíž přistoupil k nařízené jednání, aby mohl ve věci meritorně rozhodnout a současně aby v intencích usnesení odvolacího soudu neodepřel žalobkyni právo na uplatnění daného nároku soudní cestou (k tomu viz bod 15 odůvodnění usnesení Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 26. 2. 2024, č. j. , spisová značka, ).Nesporné skutečnosti5. Účastníci řízení v průběhu jednání učinili nesporným, že mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným byla dne 10. 5. 2012 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , dle níž žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 65 000 Kč, jíž se zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 4 104 Kč. V návaznosti na neplnění platebních povinností žalovaným podala žalobkyně k rozhodkyni , tituly před jménem, , jméno FO, žalobu, které bylo vyhověno rozhodčím nálezem ze dne 27. 6. 2013, č. j. Va 11-71/2013-13. Ten žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 212 471 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 7,05 % z částky 212 471 Kč od 13. 3. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 168 763 Kč od 19. 2. 2013 a konečně náklady řízení ve výši 24 041,60 Kč. Pro plnění rozhodčím nálezem přiznané zdejší soud nařídil ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, exekuci, jejímž vedeném pověřil soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , exekuční soud exekuci zastavil. V neposlední řadě není mezi stranami sporu, že žalovaný na pohledávku z úvěrové smlouvy uhradil v souhrnu 28 229 Kč.Provedené důkazy a skutkový stav6. Při jednání konaném dne 7. 5. 2024 provedl soud listinné důkazy. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, byl sdělen podstatný obsah:- prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele na č. l. 21 spisového materiálu,- formuláře hodnocení klienta na č. l. 22 až 23 spisového materiálu,- příkazu k povolení inkasa na č. l. 24 spisového materiálu,- kopie občanského průkazu na č. l. 25 spisového materiálu,- předsmluvního formuláře na č. l. 26 až 27 spisového materiálu,- výpisu záznamu z registru SOLUS na č. l. 28 spisového materiálu,- usnesení zdejšího exekučního soudu na č. l. 29 až 31 spisového materiálu,- rozhodčího nálezu na č. l. 32 spisového materiálu,- návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru na č. l. 78 a79 spisového materiálu,- smluvních ujednání na č. l. 80 až 81 spisového materiálu,- splátkového kalendáře na č. l. 82 spisového materiálu,- akceptačního dopisu na č. l. 83 vč. dodejky na č. l. 84 spisového materiálu,- dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 85 spisového materiálu,- přehledu plateb na č. l. 86 spisového materiálu,- karty klienta na č. l. 87 spisového materiálu,- faktur na smluvní pokuty na č. l. 88 až 89 spisového materiálu,- výpočtu dluhu na č. l. 90 spisového materiálu,- časových řad ARAD na č. l. 91 až 92 spisového materiálu,- předžalobní výzvy na č. l. 93 spisového materiálu a- podacího archu k předžalobní výzvě na č. l. 94 spisového materiálu.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, byl sdělen podstatný obsah:- rozhodčí smlouvy na č. l. 18 až 19 a- usnesení o zastavení exekuce na č. l. 120 až 122 vč. vyznačené doložky právní moci.

8. Na podkladě provedeného dokazování možno uzavřít, že celková částka splatná žalovaným jakožto úvěrovaným dle smlouvy o revolvingovém úvěru činila 196 992 Kč při výpůjční úrokové sazbě ve výši 99,25 % p. a.

9. Nedílnou součást smlouvy o revolvingovém úvěru tvoří smluvní ujednání č. , Anonymizováno, podepsaná žalovaným jakožto úvěrovaným. , právnická osoba, s článkem 5.1. smluvních ujednání žalovaný jakožto úvěrovaný vystavil a předal v den podpisu smlouvy vlastní blankosměnku za účelem zajištění svých závazků vůči žalobkyni jakožto úvěrující. Dle článku 12.1. vzniká úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z dlužné splátky, ocitne-li se úvěrovaný v prodlení čítajícím více jak 15 dnů. Jestliže prodlení s úhradou splátky dosáhne více jak 30 dnů, vzniká úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty z dlužné splátky ve výši 13 %. Dle článku 12.3. písm. b) smluvních ujednání se v případě prodlení úvěrovaného s úhradou dvou splátek nebo s úhradou jedné splátky v délce 60 dnů stávají automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky úvěrovaného. V závorce se následně stanoví, že „se zejména stávají okamžitě splatnými veškeré sjednané Splátky úvěru až do konce sjednaného splátkové kalendáře; tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnuté do těchto Splátek“.

10. Dle článku 12.4. smluvních ujednání se v případě zesplatnění úvěru stávají veškeré nezaplacené původní splátky úvěru, zahrnující jak jistinu úvěru, tak běžný úrok, součástí nové jistiny úvěru. Ta je tvořena nezaplacenou jistinou úvěru, jíž představuje součet jistiny splatné před zesplatněním a jistiny splatné v důsledku zesplatnění, a dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru, do jejichž rámce náleží jednak běžné úroky splatné před zesplatněním úvěru, jednak běžné úroky splatné v důsledku zesplatnění úvěru. Novou jistinu úvěru „jsou Dlužníci povinni zaplatit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo.“ Jestliže úvěrovaný nezaplatí novou jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění, má úvěrující právo požadovat smluvní pokutu ve výši 25 % z této dlužné částky, při jejímž výpočtu se vychází „z aktuální výše této nové jistiny úvěru“ (článek 12.5.). Splatnost posledně uvedené smluvní pokuty připadá dle článku 12.6. na den následující po dni, kdy věřiteli vzniklo právo na její zaplacení. Dle článku 12.8. smluvních ujednání pro případ, že úvěrovaný nezaplatí novou jistinu úvěru „ani v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká Vli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z této nové jistiny úvěru za každý den prodlení Dlužníků s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že Vli vznikne nárok na pokutu dle čl. 12.

5. SU“.

11. Smluvní ujednání čítají v souhrnu 16 článků vytištěných drobným fontem písma na čtyřech stranách papíru formátu A4.

12. Žalovaný svým povinnostem plynoucím z úvěrové smlouvy nedostál, neb uhradil toliko stranami nesporovanou částku ve výši 28 229 Kč. Dne 17. 2. 2013 proto došlo k automatickému zesplatnění úvěru. Následujícího dne se aktivovala jednak povinnost žalovaného zaplatit zbývající dlužnou částku ve výši 168 763 Kč, jednak povinnost uhradit smluvní pokuty dle článku 12.1. písm. a) a b) smluvních ujednání ve výši 1 518 Kč. Žalovaný uvedené povinnosti nesplnil a žalobkyně tak vůči němu uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně ze zbývající dlužné částky a současně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z dlužné částky, tj. ve výši 42 190 Kč.

13. Žaloba byla k rozhodkyni podána dne 19. 3. 2013, rozhodčí nález následně vydaný nabyl právní moci dne 18. 7. 2013, vykonatelnosti pak dne 21. 7. 2013.

14. Usnesení exekučního soudu o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 9. 11. 2023, již dne 8. 11. 2023 žalobkyně podala u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro částku ve výši 43 612,31 Kč s odůvodněním, že se jedná o zbytek neuhrazené pohledávky za žalovaným jakožto úvěrovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, .Zamítnuté důkazní návrhy15. Soud zamítl návrhy žalovaného na provedení důkazů označených jím na č. l. 10, č. l. 10 p. v., č. l. 13 a č. l. 37 p. v. Pro jejich podrobný výčet soud odkazuje na protokol z jednání konaného dne 7. 5. 2024. V kontextu právního posouzení řešené věci, jak bude níže předestřeno, lze uvedené důkazy označit buďto za nadbytečné, nebo za irelevantní. In concreto důkazy označené na č. l. 13 týkají se žalovaným tvrzené ekonomické závislosti rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na žalobkyni, kterážto linie uvažování nebyla pro nalézací soud podstatná. Důkazy označené na č. l. 10 a 10 p. v. vyhodnotil soud jako nadbytečné, neb skutková zjištění učiněná z důkazů shora rekapitulovaných jsou pro rozhodnutí ve věci samé postačující, což ostatně platí i pro důkazy označené na č. l. 37 p. v.Skutkové a právní hodnocení16. S ohledem na uzavření úvěrové smlouvy dne 10. 5. 2012 postupoval soud při svém rozhodování dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013, dle zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 a konečně dle zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013, což budiž odůvodněno datem uzavření úvěrové smlouvy (10. 5. 2012) ve spojení s dikcí přechodných ustanovení zákona č. 43/2013 Sb.

17. Zákon č. 216/1994 Sb. procesní soud aplikoval ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žaloba sice byla k rozhodkyni podána dne 19. 3. 2013, novela provedená zákonem č. 303/2013 Sb. ovšem neobsahuje zvláštní přechodné ustanovení, a proto je namístě postupovat dle právní úpravy ve znění novelizovaném.

18. Dle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

19. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

20. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Dle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Dle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

25. Dle § 387 odst. 2 obch. zák. promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

26. Dle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

27. Dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

28. Dle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

29. Dle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

30. Dle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

31. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

32. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

33. Dle § 16 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci.

34. Dle § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.

35. Na prvém místě je nutno se vypořádat s námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. V této souvislosti sluší se zrekapitulovat, že žalobkyně po zesplatnění úvěru ke dni 17. 2. 2013 doručila dne 19. 3. 2013 rozhodkyni , tituly před jménem, , jméno FO, žalobu. Učinila tak zjevně v rámci obecné čtyřleté promlčecí lhůty ve smyslu § 387 odst. 1 obch. zák. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18. 7. 2013, čtyři dny nato se stal vykonatelným, na jeho základě pak žalobkyně pro trvající neplnění žalovaného zahájila dne 20. 1. 2014 exekuční řízení podáním exekučního návrhu u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Jest v podstatě již notorietou, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , spisová značka, (Rc 13/06) promlčí se právo z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. Z právě uvedeného budiž zjevno, že iniciace exekučního řízení žalobkyní zjevně spadá do rámce desetileté promlčecí lhůty počítané od 18. 2. 2013.

36. Exekuce se proti žalovanému jakožto povinnému vedla do 9. 11. 2023, kdy nabylo právní moci zastavovací usnesení zdejšího exekučního soudu. Exekuční soud exekuci zastavil pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, v souvislosti s čímž shledal neplatnou rozhodčí doložku, která tak nemohla založit pravomoc rozhodkyně k vydání exekučního titulu. Tato nezpůsobilost rozhodčího nálezu být podkladem exekuce vedla žalobkyni k podání žaloby k civilnímu soudu, která je meritorně projednatelná, jak postuloval odvolací soud ve shora odkazovaném usnesení.

37. Žalovaný argumentuje, že ke stavění promlčecí lhůty nemohlo dojít, neb zahájením exekučního řízení a následným vedením exekuce pro nepřiměřené nároky zneužila žalobkyně právo. Tento náhled žalovaný předkládá, odkazujíc se na nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18. Pro vypořádání se s právě zmíněnou argumentací nutno upozornit na několik stěžejních bodů.

38. Předně zde existuje ustálená judikatura, dle níž ke stavění promlčecí lhůty dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na podkladě neplatné rozhodčí doložky (k tomu viz kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , spisová značka, ). Z navazující judikatury dále plyne, že pokud je žalobcem poté, co exekuční soud pro nezpůsobilosti rozhodčího nálezu zastavil exekuci, u obecného soudu podána bez zbytečného odkladu žaloba, k promlčení uplatněné pohledávky nemůže dojít (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , spisová značka, ). Jakkoliv se ve smyslu posledně uvedených rozhodnutí nepostupuje při hodnocení včasnosti podání žaloby dle § 16 zákona č. 216/1994 Sb., nepochybně lze dovodit možnost analogické aplikace zmíněného ustanovení, neb situace, kdy je exekuce zastavena pro nezpůsobilý rozhodčí nález jakožto exekuční titul je srovnatelná se situací, kdy obecný soud rozhodčí nález zruší. Žalobkyně se v předmětné věci zachovala více než bedlivě, jelikož návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručila zdejšímu soudu ještě den předtím, než usnesení o zastavení exekuce pro nezpůsobilý exekuční titul nabylo právní moci.

39. Dle mínění procesního soudu je dále podstatné si uvědomit, že nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, nelze v poměrech řešené věci aplikovat, jakkoliv se o to žalovaný obratně snaží. Ústavní soud se onehdy vypořádával s problematikou postupu nebankovních úvěrových společností, které podávaly rozhodčí žaloby po datu 11. 5. 2011, kdy se ustálila judikatura Nejvyššího soudu stran netransparentního určení osoby rozhodce, ačkoliv si byly vědomy skutečnosti, že rozhodčí doložka jimi sjednaná je právě pro netransparentnost určení osoby rozhodce dle odkazované a onehdy již ustálené judikatury absolutně neplatná pro obcházení zákona (k tomu podrobněji viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , spisová značka, ). Ústavní soud dovodil, že takovéto jednání naplňuje znaky zneužití práva, což vztáhnul nejen na samotné podání rozhodčí žaloby, nýbrž také na navazující podání exekučního návrhu dle takto nepoctivě získaného rozhodčího nálezu.

40. V posuzované věci však není sporu o tom, že určení osoby rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se událo transparentně a zcela v souladu s judikaturou odkazovanou v předchozím odstavci. Žalobkyně na podkladě rozhodčí doložky podala rozhodčí žalobu a dne 27. 6. 2013 dosáhla vydání rozhodčího nálezu, který jí přiznal plnění, s jehož exekvováním bylo započato v lednu 2014 (podání exekučního návrhu).

41. Naproti tomu v otázce přípustnosti přezkumu tzv. nemravných exekučních titulů ze strany exekučních soudů nebyla judikatura obecných soudů ustálena ani v době, kdy žalobkyně podala rozhodčí žalobu (19. 3. 2013), ani v době, kdy adresovala soudnímu exekutorovi exekuční návrh (20. 1. 2014). Žalovanému lze sice přisvědčit, že onehdy již existoval nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 199/11 (naopak nález sp. zn. III. ÚS 4084/12 byl vydán až dne 11. 12. 2014), rozhodovací praxe Nejvyššího soudu na něj ovšem reflektovala se zpožděním několika let a s patřičnou opatrností, a to zcela opodstatněně s ohledem na kruciální význam zásady, dle níž v exekuci nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Odkázat lze v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , spisová značka, , které zásah do věcné správnosti exekučního titulu, byť neochotně a nepřímo, připustilo. Jen pro zajímavost a kontext lze zmínit, že Nejvyšší soud v tomto i v řadě navazujících rozhodnutí opakovaně vyzdvihoval, že se o zásah do věcné správnosti exekučního titulu nejedná, neboť jde o přezkum pravomoci rozhodce, kterýžto postulát přetrvává dodnes. Citovat možno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , spisová značka, , kde se výslovně uvádí že:„Z těchto pramenů se tedy bez pochybností podává odpověď na dovolatelčinu otázku 6. ohledně možností „přezkumu věcné správnosti exekučního titulu“, a to jako odpověď nejen záporná, nýbrž i vycházející z konsolidované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pročež dovolání ve vztahu k této otázce být přípustné nemůže (§ 237 o. s. ř.).Nicméně, jak se z výše označeného usnesení Nejvyššího soudu naznačuje, ačkoli nemá jít o věcný přezkum vykonávaného rozhodčího nálezu, není vyloučeno, aby se otázka platnosti „hlavní“ (úvěrové) smlouvy stala významnou pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy, a to s tím rozhodným směřováním, jímž je posouzení, zda vzhledem k jejímu obsahu a procesu jejího sjednání byla či nikoli dána pravomoc rozhodce k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu.).“42. Navíc i v období po roce 2017 se objevovala rozhodnutí obecných soudů, která směřovala proti trendu shora popsanému. Za všechny sluší se vzpomenout rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. , spisová značka, , které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 7. 11. 2017, č. j. , spisová značka, . Dovolání podané povinnou Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. , spisová značka, , zamítl.

43. Jestliže tedy žalobkyně podala dne 19. 3. 2013 k rozhodkyni rozhodčí žalobu pro plnění z rozpravované úvěrové smlouvy a dne 20. 1. 2014 doručila soudnímu exekutorovi exekuční návrh pro plnění přiznané pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem, jednala způsobem, který nelze označit za zneužití práva. V inkriminované době se exekuce dle takto vydaných a takto znějících rozhodčích nálezů běžně nařizovaly a následně prováděly. Judikatura dovozující nutnost takovéto exekuce zastavit pro, v kostce řečeno, „nemravnost exekučního titulu“ se vyvinula až s odstupem několika let a svůj odraz našla i ve věci žalovaného jakožto povinného, čehož důkazem budiž zastavovací usnesení exekučního soudu.

44. Námitka promlčení vznesená žalovaným proto není důvodná.

45. Žalobkyně v řízení uplatňuje plnění z úvěrové smlouvy, přičemž tak činí v modifikované podobě. Domáhá se, aby jí byl vedle zbytku jistiny přiznán úrok nikoliv ve smlouvě sjednaný, leč dle jejího mínění přiměřený, a to konkrétně ve výši 13,53 % ročně, a dále ještě smluvní pokuty v celkové výši 1 518 Kč. Tyto ve vztahu k žalovanému shovívavé kroky však nemohou zhojit absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru jakožto celku pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. Procesní soud zde navazuje na závěry exekučního soudu přijaté v zastavovacím usnesení ze dne 10. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , od nichž nemá důvodu se jakkoliv odchýlit. Pro stručnost se na dané usnesení odkazuje, zejména na bod 15 odůvodnění.

46. Shledal-li procesní soud úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, nebylo nutno se blíže zabývat otázkou, zda žalobkyně dostatečně pregnantně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí to onehdy ukládal § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.

47. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy implikuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který na podkladě odpadnuvšího právního důvodu získal od žalobkyně jakožto ochuzené částku ve výši 65 000 Kč. Při vědomí dosavadního částečného plnění ve výši 28 229 Kč je proto žalovaný podle § 457 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 771 Kč včetně zákonného úroku prodlení určeného dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2013 a jdoucího od 18. 2. 2013, tedy ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění zbytku pohledávky. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jak se podává z výroku v odst. I. rozsudku.

48. K výslovné žádosti žalovaného soud využil prostoru daného mu ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil, nechť se peněžité plnění děje v měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud přitom zohlednil jednak zájem žalobkyně na tom, aby se jí plnění dostalo zpět v přiměřeném čase (při jistině 36 771 Kč a dosud přirostlém úroku z prodlení by pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě jednoho roku), jednak zájem žalovaného, aby se nenadále neocitl v platební neschopnosti, což by jej mohlo uvrhnout do dluhové pasti.

49. Pokud se týče práva na náhradu nákladů řízení, bylo namístě pro objektivní určení míry úspěchu ve věci postupovat v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. , spisová značka, . Ke dni rozhodování soudu (7. 5. 2024) se žalobkyně domáhala celkové částky ve výši 141 175,60 Kč (na zbytku jistiny a smluvní pokutě 43 612,31 Kč + 64 141,46 Kč na obchodním úroku + 33 421,83 Kč na zákonném úroku z prodlení), úspěšná však byla toliko co do částky 65 845,51 Kč (zbytek jistiny ve výši 36 771 Kč + zákonný úrok z prodlení ve výši 29 074,51 Kč), tj. v rozsahu 46,7 %, neúspěšná pak v rozsahu 53,3 %. Nepatrný čistý úspěch ve výši 6,6 % tak zaznamenal žalovaný. Právě uvedené vedlo soud k aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.