2 C 71/2026

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Hubertem Maxou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 35 122,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 608,71 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 513,63 Kč spolu- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 553,09 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 755,37 Kč,- s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 159,84 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 059,84 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 35 122,34 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 10. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovanou jakožto úvěrovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaná pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovala na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 13. 2. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -5, který ovšem soud usnesením ze dne 26. 3. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -9, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované.

5. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. , spisová značka, lze uzavřít, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, jakožto úvěrující dne 27. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž žalovaná postupně načerpala sumu ve výši 94 933,44 Kč, na kterýžto dluh zaplatila celkem 77 324,73 Kč. Jelikož se žalovaná následně ocitla v prodlení se splácením, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění všech dlužných nároků ke dni 27. 4. 2025. Žalovaná obdržela za měsíc červenec 2023 čistou mzdu ve výši 25 846 Kč, za měsíc srpen 2023 čistou mzdu ve výši 25 329 Kč a za měsíc září 2023 čistou mzdu ve výši 25 778 Kč.

6. Pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla smlouvou o cesi ze dne 29. 9. 2025 postoupena společností , právnická osoba, na žalobkyni.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

13. V souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti nutno upozornit, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

14. Soud žalobkyni vyzval, nechť sdělí, jakým konkrétním způsobem prověřila její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované, a k tomu nechť označí příslušné důkazy.

15. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v bankovním a nebankovním registru klientských informací a že zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované dle předloženého výpisu z bankovního účtu, transakce na němž právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala. Tato svá tvrzení však žalobkyně nepodložila záznamy o provedených lustracích, respektive výpisy z bankovního účtu žalované, jak by bylo lze očekávat. Žalobkyně prostřednictvím kopií výplatních pásek prokázala toliko skutečnost, kolik činila čistá měsíční mzda žalované v období 7/2023, 8/2023 a 9 /2023.

16. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované řádně prověřila, stíhá podkladovou úvěrovou smlouvu sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaná jakožto úvěrovaná má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o částečné úhrady poníženou jistinu ve výši 17 608,71 Kč (94 933,44 Kč – 77 324,73 Kč), jak velí odkazované ustanovení.

17. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.

18. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 17 608,71 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).

19. Míra procesního úspěchu jest takřka srovnatelná, čímž budiž odůvodněno znění výroku v odst. III.